Zlo. Tři písmena, která nejsou dost velká a nemohou tak docela postihnout strašlivost stvoření, která čekají na vstup do naší dimenze. Válka, která ukončuje všechny války? Ale kdepak. Lidé se zbraněmi pouze lechtají. Opravdové masakry přijdou ve chvíli, kdy se z brány vyhrnou Prastaří a jejich obrovské armády.
A právě v této nejednoduché situaci je malé městečko Arkham. Kolikrát už jsme zničili Prastaré a oni se pořád vrací. Tentokrát dokonce v nové verzi, konkrétně už třetí edici kultovní hry Arkham Horror. Při snaze zachovat veškerý odkaz původní verze Richarda Launiuse si vzala novinku na starost Nikki Valens. Hra vznikla pod hlavičkou společnosti Fantasy Flight Games, ale nás zajímá česká verze, kterou nám připravila firma ADC Blackfire.
Na víku vidíme opět dramatický výjev z městečka a také jednu z otevřených bran do jiné dimenze, odkud sahají po hrdinech nadpřirozené hrůzy. Krabice samotná má vlastně stejný rozměr, ale co vás zaujme po jejím otevření je fakt, že neobsahuje žádný velký rozkládací plán. Místo toho si hráči v rámci zvoleného scénáře (v boxu jsou čtyři) připraví lokace a propojující uličky z šestiúhelníkových mapových dílků. Právě podle předepsaných lokací pak hráči zkompletují balíčky sousedství a ulic, které vytvoří zásobu střetnutí. Scénář předepisuje také události (karty zamíchané položí hráči do kartonového stojánku) a nestvůry, z nichž některé budou začínat přímo na plánu, zatímco zbytek se ukryje v hromádce karet.
Mýty mají tentokrát podobu žetonů a budou losovány z nějaké uzavřené nádoby (nebo pytlíku), která ale není součástí balení. Novinkou jsou karty titulků, a především očíslovaný archiv, který reprezentuje dějový progres v průběhu partie. Samotní hráči si pak každý vyberou svého hrdinu, získá jeho figurku, kartu a startovní vybavení.
Ještě před prvním kolem se na náhodných místech plánu objeví počáteční stopy (podle otočených karet událostí) a žetony zkázy. Pak už se hráči mohou pustit do boje s pradávným zlem. Jako tým nejdříve dostanou šanci provádět akce, mezi které se započítává především pohyb, útok na protivníky a průzkum, který přináší hrdinům tolik kýžené žetony stop. Hrdinové také mohou jednoduše za akci střádat finance ze svého okolí.
Novinkou je akce soustředění, která hrdinovi přinese žeton. Ten už svojí přítomností hráči zvyšuje statistiku, ale je možné jej navíc odhodit a získat tak přehození jedné kostky. To se hodí ve chvíli, kdy testy fungují opravdu jednoduše – nejsou tu obtížnosti a jako úspěch se počítá každá pětka nebo šestka. A stačí jedna a snažení se povedlo, ať už hráči šlo o cokoliv. Při tom počet kostek určuje právě úroveň hodnocené statistiky. V jednu chvíli může mít hrdina ale pouze omezený počet žetonů.
Do vínku dostanou hráči také šanci, jak bojovat s narůstajícím počtem žetonů zkázy. VE svém tahu totiž mohou provést akci střežení a za ni jeden žeton z plánu odstranit, ale pouze v případě úspěchu ve zkoušce vědomosti.
V průběhu partie se hráči snaží prozkoumat všechny dostupné stopy a zjistit, co je vlastně jejich úkolem. Právě novinkové karty kodexu, které jsou jasně dané pro každý scénář, teprve hráčům určí jejich cíle, ale také problémy. Jednotlivé karty totiž na sobě mají podmínky, za kterých se odhalují další nebo se karty otáčí.
Kromě srdíček má každý hrdina také příčetnost, jak už to tak v boji s lovecraftovskými monstry bývá. Pokud někdy hrdina přecení své síly a je poražen (hodnota strachu nebo zranění přesáhne jeho statistiku), pak je z boje vyřazen a celé město utrpí jednu zkázu. Ostatně s příšerami hráči takzvaně zápolí a před hody kostkou musí započítat znevýhodnění, které daný protivník má na kartě.
Jakmile všichni hrdinové odehrají svoje akce, nastává fáze nestvůr. Do akce se dostanou ale pouze ty, které jsou připravené. Často se příšery mohou ocitnout vyčerpané nebo jsou zapojené do boje s některým z hráčových parťáků. Ty, které mohou, se tedy pohnou, zatímco ty bojující zaútočí.
Na každého hrdinu pak v jeho lokaci čeká nějaké překvapení, a to v závislosti na tom, kde se nachází. Právě z balíčku této lokace je odhalena karta střetnutí v průběhu třetí fáze. Odhalenou kartu a její efekt si každý pro sebe vyhodnotí, ale příběh by mu měl číst jeho spoluhráč, aby se nemohl hráč rozhodovat podle dopadů.
Na konci každého kola nastane čas pro fázi mýtů, ve které hráči jeden za druhým losují žeton. Díky tomu se mohou objevit nové nestvůry, rozšíří se zkáza nebo se může objevit i stopa. Mýty mají řadu efektů a jde vždy o štěstí, jaký zrovna hráč vylosuje.
Hráčům ale v průběhu celé partie tiká čas v podobě rozšiřující se zkázy. Nestačí tedy jen bojovat, prozkoumávat své okolí a mít štěstí. Kromě toho potřebují také minimalizovat stále se rozšiřující záplavu temnoty. Pokud tuto situaci podcení, může celý Arkham velmi snadno podlehnout a hráči prohrát. Vítězství pak leží v následování pokynů scénáře, hledání stop, jejich zkoumání a umisťování na kartu scénáře.
Nový Arkham Horror je výraznějším krokem k jednoduchosti oproti starším verzím. Hra se dokonce přibližuje Pandemicu díky šířící se zkáze, se kterou hráči musí bojovat pozičně svými postavami. Samotné zaměření mechanismů ale závisí na zvoleném scénáři, kde převaha je
V každém tahu mají jednotliví hráči dvě akce. Ty jim zdaleka nestačí na všechno, co by potřebovali udělat, a právě tady nastupuje kooperativní týmový element. Společně se musí domlouvat a využívat všech kliček a možností, které jim vybavení a schopnosti jejich hrdinů dávají. Partie rozhodně není nijak růžová ani jednoduchá, ale na to jsme si u Arkhamů už zvykli.
Stejně tak nějak očekáváme i delší herní dobu (příprava není taky nijak blesková). A tu tedy rozhodně dostaneme, navzdory našemu prohlášení, že hra je jednodušší. Z hlediska pravidel je to určitě krok přístupnějším směrem, ale ve skutečnosti stále musíte počítat minimálně se dvěma hodinami. Ve více hráčích i s vyšší hodnotou. Když už jsme u těch počtů, pak je třeba zdůraznit, že obtížnost narůstá s účastníky. Na druhé straně je zde i skvělý solitérní zážitek.
Nejzajímavější na nové verzi je určitě posun k větší schopnosti vyprávění. Scénáře počítají vždy s jiným padouchem a mají svá vlastní pravidla. Ale my tu mluvíme hlavně o kartách archivu, které před hráči postupně rozevírají příběh.
Příšery se nepohybují všechny jen hloupě k tomu nejbližšímu cíli, který vidí. Některé půjdou sice přímo po hráčích, ale jiné mají za úkol hlídat konkrétní místa nebo budou číhat a čekat na to, až k nim kořist přijde.
Stačí čtyři scénáře? Naštěstí ano, protože ačkoliv je příběh na pozadí stále stejný, události a další náhodné prvky se postarají o to, že se budete bavit i při opakovaném hraní. Ale i tak platí, že karty se vám začnou opakovat a to ne při druhém hraní, ale klidně i v první partii. Naštěstí to není až tak velký problém z hlediska celkového dojmu. A vydavatel určitě plánuje vše napravit rozšířeními (snad se jich dočkáme).
Bohužel když se vytváří nová edice hry, ne všechno dopadne vždy přesně podle očekávání. A tak zatímco obvykle je hra napínavým bojem o přežití, často si budete říkat, že jen čtete karty, pohybujete nepřáteli a mícháte balíčky, ale neděláte žádná rozhodnutí nebo neprovádíte akce. Hra hraje vás a ne vy ji. A to se v novém Arkhamu stává často.
Arkham Horror Třetí edice je zajímavým způsobem, jak pozměnit již známou a populární hru a dát jí nový kabát. V příběhových prvcích se to povedlo a obtížnost je solidní. Dokonce i znovuhratelnost nemá problémy ani v rámci stejného scénáře. Jenže pak je tu velký vliv náhody (losování, kostky, zamíchané balíčky) a především pocit, že se nedostáváte ke hře dostatečně částo. Právě to je největší problém, který s celou novinkou máme a důvod, proč Arkham Horror Třetí edice nedostává vyšší známku.
Více o hře.
+ různé scénáře
+ znovuhratelnost
+ solidní obtížnost
+ jednoduchá a přehledná pravidla
+ nové vychytávky (soustředění, monstra s různými úkoly)
- náhoda (nejen v kostkách)
- herní doba
- příprava
- hra hraje vás