Recenze: Arktia – mrazivá a nehostinná Země

Země je pod ledovou peřinou. Lidé se ukrývají ve skupinkách obydlí, které se navzájem zahřívají a udržují teplo. Jednotlivá kamenná iglú se skládají z hlavní středové buňky, kde žijí lidé. Kolem ní se táhne prstenec starající se o teplo a vodu – takzvaná kotelna. Nahoře pak je kontrolní věž, ze které hlídka kontroluje okolí a současně obsluhuje přístroje starající se o obyvatelnost prostor. Jednotlivá iglú jsou mezi sebou propojena úzkými chodbami, aby se o ně mohli lidé starat.

Venku totiž nepřežije žádný organismus. Ve chvíli, kdy se chodba zhroutí, je buňka odříznuta a s ní jsou odsouzeni k zániku i její obyvatelé. Proto bylo snahou stavitelů udržet všechny buňky přístupné navzájem z víc směrů, aby mohli lidé případně utéct. Tento měsíc se však zhroutila už druhá chodba.

Desítky let se na místnostech podepsaly a lidí, kteří dokáží iglú udržovat, stále ubývá. Naše vesnice je ještě docela velká, ale víme, že nám běží čas. Jedinou nadějí na přežití zůstává oteplení. Jenže Slunce už je pouze pohádkou pro malé děti, něčím tak vzdáleným, jako ráno vyprchaný sen.

Z této budoucnosti k nám dorazila hra Arktia od nepříliš známého vydavatelství Murmel. U nás hru můžete sehnat například v internetovém obchodě HRAS za poměrně příznivou cenu. Téma hry příliš nenasvědčuje jejímu zaměření – jedná se totiž o inteligentní abstraktní hru, ve které se snažíte udržet propojená svoje iglú déle než konkurence. Jenže bunkry se musí neustále přesouvat, aby se vyhnula sněhovým bouřím.

Krabice hry Arktia je zcela logicky modrá. Najdete v ní totiž jen chlad a mráz. Kromě něj se uvnitř ale ukrývají také vymrzlé archy s šestistěnnými destičkami, s jejichž pomocí vytvoříte herní plán. Na jejich ilustracích najdete pěkné detaily, díky kterým výsledné ledové pole vypadá pěkně.

Ke hře pak potřebujete už pouze dřevěné komponenty a pravidla, podle kterých se celou hru naučíte. Dřevo zde najdete nejen ve čtyřech různých barvách, ale především také ve třech odlišných tvarech – malé a velké kolečko doplňuje elegantní a netradiční kroužek. Když se zaměříte na rozměry, zjistíte, že malé kolečko se do kroužku vejde, zatímco velké jej dokáže přikrýt.

Navzdory pouhým dvěma druhům součástek je hra trochu složitější, než vypadá. Příprava partie se odlišuje podle počtu soupeřů, kteří se arktického klání zúčastní. Pro každé množství najdete v pravidlech tvar plánu, který sestavíte z šestistranných dílků. Tím vytvoříte herní plán. Na poloze jednotlivých částí nezáleží, všechny jsou si rovnocenné.

Každý z hráčů si vezme k sobě všechny dílky jedné barvy, kterou bude ve hře představovat. Body však dostane nejen za svoje, ale také za všechny ostatní části iglú, které se mu podaří posbírat v druhé části partie.

Úkol hráčů ve chvíli, kdy na ně přijde řada, je jednoduchý. Položit jeden ze svých dílků na herní plán tak, aby vytvářeli propojenou skupinku vlastních barev. Všechny kameny jedné barvy tedy musí sousedit. Pokládání se řídí specifickými pravidly – na arktickou destičku je možné položit dílky a vytvářet z nich věže. Na malé kolečko můžete položit pouze prstenec a na prstenec velké kolečko. Jednotlivé dílky však mohou ležet na ploše i samy.

Vytváření věží není omezené barvou, ale věž má vždy barvu toho nejvyššího kamene v hierarchii odspodu – malý kámen, kroužek a velký kámen. Přitom samozřejmě může existovat i věž z některých dvou součástí.

V dalším průběhu hry je totiž můžete přesouvat místo vykládání nových a vytvářet tak nové věže nebo rozdělovat současné. S kameny však může hýbat vždy pouze jejich právoplatný vlastník, tedy ten, jehož barvu věž nebo kámen nese. Celé tohle rozmisťování je však pouze začátkem a přípravou. Ačkoliv je velice důležité už zde přemýšlet a strategicky uvažovat.

V následující fázi hry totiž začnete kameny odebírat. Ve chvíli, kdy přesunem některý z kamenů ztratí kontakt s ostatními dílky svojí barvy, je okamžitě odstraněn z plánu. Získá jej ten hráč, který tento přesun uskutečnil. Pokud tedy pohnete věží sestavenou například ze tří barev a červená ztratí kontakt, vyjmete tento dílek z věže a vezmete si ho zpět. Zbytek věže zůstává na ploše a lze s ním dále normálně hrát, rozdělovat jej a přesouvat na nová místa.

Tak postupně zase dílky mizí. Ty však nejsou zpět do stavební zásoby, ale hráči si je odkládají stranou. Na konci partie za ně totiž dostanou vítězné body. Ve chvíli, kdy začnete odebírat kameny, už je na dosah i třetí fáze. Jakmile už hráč nemá žádný kámen v zásobě, který by mohl ještě pokládat, musí kromě přesunu některé z věží ještě odebrat jeden prázdný dílek herního plánu.

Partie tímto způsobem pokračuje, ale odebírají pouze ti z hráčů, kteří skončili s pokládáním svých kamenů. Souboj pak končí ve chvíli, kdy už nelze odebírat další dílky arktického ledu. Vyhrává pak ten z hráčů, jehož bodový zisk posbíraných kamenů a ovládaných věží na zbytku herního plánu, je nejvyšší.

Arktia zdárně klame svým vzhledem. V podstatě byste ji vůbec nedokázali odhadnout na promyšlenou a záludnou abstraktní hru, kterou ve skutečnosti opravdu je. Přes svoje nenápadné vzezření totiž vyžaduje opravdu hodně soustředění a přemýšlení.

A přesně takové mají abstraktní hry být. V Arktii se spolu snoubí hned několik fází a strategií, které můžete sledovat. V první budovací fázi je třeba důsledně dávat pozor, abyste měli všechny dílky propojené, zbytečně nějaké neztratili, a vytvořili si navíc šikovné výchozí pozice do dalšího průběhu partie. Totéž platí pochopitelně i pro přesouvání věží.

Mohlo by Vás zajímat

4.5

recenzestrategická

Recenze: Assault of the Giants – obři ve vašich rukou

Jen musíte mít neustále na paměti několik stavěcích zásad a také to, že můžete pohybovat pouze dílky, které nesou vaši barvu. Hledání osamocených a zapomenutých dílků, které nejsou propojeny a mají být odstraněny z plánu, je poměrně jednoduché, protože barvy jsou od sebe snadno odlišitelné. Všechno je krásně vidět na první pohled, protože kameny mají tvary, které ponechávají všem třem částem dostatečnou viditelnou plochu.

Hráči v Arktii musí přistoupit na nový způsob uvažování, protože co si na herní plochu umístí, téměř určitě budou chtít také získat zpátky ideálně i s nějakými těmi bonusy. Právě tento oboustranný přístup je zcela neobvyklý a dělá z Arktie unikátní zážitek.

Počet hráčů na zábavu nemá vliv a souboj je zábavný ve všech počtech, protože ve dvou do hry zasahuje ještě třetí (na začátku rozložená) barva. K neustálému konfliktu a stísněnému pocitu přispívá různý rozměr plánu pro každý počet.

Vzhledem k náročnosti uvažování není hra příliš vhodná pro menší děti a užijí si ji spíše až děti kolem dvanáctého roku. Je totiž poměrně složité udržet si přehled o všech sousedstvích své barvy, možnostech přikládání a zároveň ještě zvažovat přesun či rozdělení vámi ovládaných věží. Ale právě tato šíře tahů, které jsou k dispozici, dělá z Arktie nečekaně komplexní zážitek.

Přes poměrnou náročnost na uvažování je celá partie překvapivě rychlá. Každá z fází se odehrává v podstatě jen chvilku, protože hráči nemají dílků příliš. To je dobře, protože všichni soupeři jsou neustále zabráni do uvažování a celý souboj uteče ani se nenadějete. A to je další z vlastností, která u abstraktních her není příliš obvyklá. Často totiž čekáte na tah soupeře, ale v Arktii toto čekání není nijak dlouhé.

Grafiku dílků už jsme chválili na začátku. Samotné dřevěné zpracování částí věží sice je pěkné a opravdu kvalitní, jenže nepřidává tolik atmosféře hry. V konečném důsledku si tak nepřipadáte jako na zamrzlém kontinentu.

Arktia je pro nás příjemným překvapením. Z minima komponent dokázala vytáhnout maximum, stejně jako se jí to podaří s vaším mozkem. Bez přemýšlení v této hře prostě nemáte šanci na vítězství. Jenže pokud přistoupíte na její systém a opravdu se do jejích možností ponoříte, pak se vám vrchovatě odmění zajímavou zábavou.

Recenze: Arktia – mrazivá a nehostinná Země

Arktia je abstraktní hra odehrávající se na zmrzlé planetě. Snažíte se udržet pohromadě spřátelené buňky, které si navzájem poskytují teplo. Jenže hra vás jmenuje nejen do funkce udržovatelů a správců, ale také do role stavitelů a v konečném důsledku i katů. V průběhu partie totiž projdete od počátečního osídlení (pokládání dílků), přes přesouvání v rámci povětrnostních podmínek až po postupné ubývání obyvatelných prostor. Na konci zůstane několik málo buněk obklopených prázdnotou. A při tom všem si Arktia zachovává přemýšlivou stránku – musíte zapojit velkou část svého taktického myšlení a plánovat hodně dopředu. Dílky mají tvary navržené tak, že máte po celou partii skvělý přehled o jejím vývoji. Arktia je překvapivě nápaditá a přitom rychlá logická hra, kterou si užije každý, kdo rád přemýšlí.

Klady:

+ jednoduchá pravidla
+ spousta možností
+ tři fáze hry
+ nutno přemýšlet dopředu
+ dílky, které na plochu dáte, zase odeberete
+ rychlá herní doba

Zápory:

- málo tematické

3