Recenze: Asgard´s Chosen – vyvolení vikingové

Ačkoli jsme jiní, na tuto éru vzpomínáme a sníme o ní. Mnoho z nás by určitě v takových dobách chtělo i žít. A právě pro takové lidi anebo také pro milovníky dobrých deskových her, je tu Asgard´s Chosen, který udeřil jako blesk z čistého nebe a nás v redakci velmi mile překvapil. Pohodlně se usaďte a ponořte se do čtení naší recenze.

Rykuil, mladý válečník, stál na okraji útesu a poslouchal hlasité burácení moře vylévajícího se na kamenitý a větrem ošlehaný břeh hluboko pod ním. Jeho ještě prořídlé, přesto již dost mužné vousy, vlály v prudkém severozápadním větru a i přes jejich pečlivé svázání do ohonu, ho pleskali, stejně tak, jako jeho dlouhé zlato zrzavé vlasy, přes vystouplé lícní kosti. Jeho oči mírně zavlhčené z větru, se soustředili na jeden bod někde za mořským obzorem. Na drsnou krajinu za ním se již snesla temná peřina noci, před ním však ještě zářila tmavá červeň krvácejícího slunce. Vítr šlehl jako bič do mořské hladiny a zvedl vysokou vlnu stoupající až nad obzor. Rykuilovi škubla svalnatá paže svírající těžkou válečnou sekyru. Jsou to už oni? Ne, ještě si chvíli počká, než uvidí první flotilu jeho nepřátel. Rykuil se soustředil stále více, téměř ani nemrkal, jako první hlídka nesmí svou vesnici zklamat.

Podobné pocity se vám možná budou honit hlavou, když se na vašem stole bude vše schylovat k velké bitvě mezi vámi a vašimi protihráči. Jak asi správně tušíte Asgard´s Chosen je hrou ve které se válčí a bojuje o území, které vám poté dopomůže v najímání nových vojenských jednotek. Kromě toho však nedílnou součástí tehdejšího života byly také bohové, a aby váš kmen mohl ve válce vyhrát, potřeboval v prvé řadě přízeň shůry. A to je hlavní úkol hráčů, zajistit spokojenost bohů tím, že se jim snesou oběti, povětšinou válečného ražení. Ještě před započetím popisu dodám, že se jedná o ne moc propagovaný (dost neprávem) počin Morgana Dontanvilla, o který se stará a vydává Mayfair Games a ilustracemi je obdařen vícero autory, mezi nimiž figuruje jméno pro nás, fanoušky Vlaadi Chvátila, tolik známého Davida Cocharda (Vládci podzemí a Příšerky z podzemí).

Neúrodná a větrem ošlehaná krajina je již připravena. Pojďme se tedy také připravit na tu velkou vikinskou bitvu a rozložme si hru.
Jako první si musíme připravit bojiště, na kterém se celé to krveprolití bude konat. K tomu nám poslouží dílky terénu z tvrdého kartonu. Na každém z těchto dílků jsou zobrazeny vždy dva rozdílné druhy terénu, kterých je dohromady 6 druhů, kdy tři druhy jsou větrného elementu a tři vodního. Kromě toho je na dílkách i vystouplé fialové kolečko, které označuje posvátné místo, tam našim hrdinům bude dopřána pomoc od bohů v případě nesnází. Dílky mají jednoduchou, zato však účelnou grafiku, takže ničím nepřekvapí, ale ani neurazí.

Dle počtu hráčů se vezme určitý počet dílků a následně se náhodně rozloží a zároveň do vzniklých mezer se položí i dílky měst. Tímto způsobem se vždy vytvoří jiná krajina, což zaručuje variabilitu hry. Každý jednotlivý terén a město budou mít pro vývoj hry zásadní vliv. Budeme je totiž obsazovat a díky tomu získávat větší možnosti. Čím více druhů terénu obsadíte, tím na tom budete lépe. Abychom však mohli bojovat a krajinu náležitě zneužít, musíme se nejdříve seznámit s kartami. Ty jsou totiž hlavním jádrem hry, kdy slouží zároveň jako platidlo, tak i jako vojenská síla, potřebná při soubojích. V krabici nalezneme až tři druhy karet, které jsou odlišeny barvou rámování a nabízí úžasné ilustrace, které spolu s původními názvy, zaručují tu správnou atmosféru.

Máme zde karty bájný bytostí se zlatým rámem, se kterými se hraje jako s prvními. Tento balík obsahuje příšery, se kterými a proti kterým budeme bojovat, předměty, které nám pomohou v různých herních situacích, dále pak okouzlené předměty, které jsou mimořádně silné a nakonec karty událostí, ty mohou do hry přinést nečekané zvraty. Na začátku hry tento balíček vezmeme, zamícháme a náhodně vyložíme 8 karet do dvou řad po čtyřech. Tomu se říká „tisch“ a je to jakási nabídka příšer a předmětů, které si v průběhu hry budeme nakupovat. Poté zde máme další balík karet příšer, nyní však silnějších, ty mají stříbrný rám a začne se s ním hrát až tehdy, co dojde první balíček. A nakonec karty s bronzovým rámem, které poukazují na bohy. Ty odpovídají severské mytologii, takže zde například narazíte na Thora, nebo na Odina A tyto karty jsou nejdůležitější, protože abychom mohli vyhrát, musíme právě určitý počet těchto karet „vyložit“. Každý hráč dostane jeden set bohů, to znamená deset karet rozličných božstev. Do tohoto připraveného balíčku deseti karet se ještě přidá jedna karta předmětu, dle volby hráče.

Nakonec si každý hráč vezme svojí vybranou barvu figurek a k tomu příslušné hranolky. Hranolky budou na herním plánu v průběhu hry označovat, které území máte dobyté. Abychom zakončili celou přípravu, hráči postupně položí jednu svou figurku na vybraný dílek (může to být jak terén, tak město, tak kouzelné místo). Ihned na to si může hráč vzít jednu z karet v nabídce (v „tischi“), která koresponduje s obsazeným územím, takže například jestliže svou figurku postavíte na pouště, můžete si vybrat jednu z příšer, která patří do pouště. Takto hráči postupně položí i svou druhou figurku a opět si popřípadě vezmou další kartu. Tímto způsobem si hráči již na začátku tvoří svůj vlastní balíček karet, což nám napovídá, že se bude jednat o hru s mechanismem deckbuildingu (stavění vlastního balíčku z karet). Neztrácejme tedy už čas a vzhůru do boje, Valhala na nás čeká.

Krev, řev dětí a žen, muka, škvaření a smrad lidského masa, vařícího se v jednom velkém a napěchovaném kotli, tak napěchovaném, že se člověk nemůže ani hnout, dusí se. Teď se to zdá všechno jako něco strašného, ale nebude dlouho trvat a Rykuil toho bude sám součástí a jak moc dobře ví, z předešlých potyček, bude to úplně o něčem jiném, bude to vlastně zábava. První stěžeň se objevil na hranici obzoru, byla již téměř tma. Rykuil poznal, že nastal čas.

Jakmile je vše připraveno, může souboj začít. Jedno kolo se skládá z pěti fází, kdy každou z fází hráči vykonají jeden po druhém. Hráči si ze svého balíčku doberou sedm karet. Zpočátku budou třímat hlavně karty bohů. Ti jsou důležití, nejen k tomu abyste hru vyhráli, ale také vám, stejně jako tomu bývalo kdysi, mohou pomoci. Každý bůh má tedy na své kartě nejen napsáno, jakou oběť vyžaduje k úspěšnému vyložení, ale také je zde zmíněna jeho pomoc, kterou vám může poskytnout. A nyní se právě dostáváme k první fázi. Hráč může jednoho z bohů poprosit o jeho přízeň. Vybraného boha vyloží z ruky a díky tomu až do konce herního kola získá určité výhody. Jako například pohyb navíc, nebo větší sílu v bojích. Ačkoli se první fáze může zdát lehká na rozhodování, má to svůj velmi důležitý zádrhel. Celé kouzlo hry v něm vlastně i spočívá. Bůh, jehož pomoc si totiž vyžádáte, nemůže být v tomto kole již uspokojen. A jak správně tušíte, karty bohů jsou udělány tak, že pomoc kterou nabízejí, dost úzce souvisí s tím, co bůh sám vyžaduje. Takže například bůh Thor, vám sice přidá k soubojům +1, ale zároveň nemůžete splnit jeho požadavek, což je poražení hrdiny. Jedná se o velice lehoučký, přesto dost tvrdě zasahující mechanismus, který vám mnohdy zavaří všechny mozkové buňky.

Druhá fáze většinou bývá přeskočena. Jedná se o vyložení karty předmětu, který vám posléze může propůjčit nějaké vlastnosti. Takovýchto předmětů však ve hře příliš není, takže tato fáze působí zcela zbytečně.

Ihned na to však nastává válečné tažení, to nejdůležitější z celého herního kola. Každý hráč se postupně pohybuje po mapě a vybere si jeden terén, nebo město, nebo kouzelné místo, které se pokusí dobýt. Pohyb je omezen tím, že se můžete přesouvat jen přes vámi dobytá území. Takže dobíjení není důležité jen kvůli najímání nových stvůr, ale také z důvodu lepší expanze po herní mapě a samozřejmě mnoho bohů vyžaduje jako své oběti například ztrátu dobytého území, nebo dobytí několika stejných elementů. Zde poprvé narážíme na obrovskou komplexnost celé hry, protože samotné dobíjení má mnoho restrikcí, které je třeba dodržovat. Ty nejsou ani tak těžké na pochopení, jako spíše na zvládnutí. Takže například příšery z terénu, který je protějškem právě dobývaného terénu, zde nesmí bojovat. Města také mají jiná pravidla na dobývání než části krajiny, to samé platí o kouzelném místě. Z toho vyplívá, že správný deckbuilding je v této hře přímo nezbytný, nemůžete hrát jen tak na náhodu, poněvadž poté nebudete mít žádnou šanci v boji proti vašim lépe připraveným soupeřům. Dost už však toho tlachání, a přejděme k tomu, co z vikinských legend dělá ty udatné válečníky. K souboji.

Ten je součástí fáze válečného tažení a jedná se o to nejzábavnější, co celá hra nabízí. Nejdříve obránce získá několik příšer navíc z balíčku příšer, jakožto místní obranu a poté už může zahrávat karty útočník. Ten, stejně jako obránce, nesmí zahrát mytické bytosti s protichůdným terénem, než na kterém se bojuje. Navíc se snaží zahrát takové nestvůry, které mají svojí domovinu na stejném druhu terénu, na kterém právě probíhá bitva. Díky tomu zahrávající hráč nejenže získá číselný bonus k útoku, ale navíc může využít speciální schopnosti příšery. Co je na této hře přímo úžasné, je fakt, že vlastně neexistuje slabá nestvůra. Každá může být přímo klíčová v dané fázi hry, díky její speciální schopnosti. Schopnosti jsou rozličné a nápadité.

Poté co provedl útok útočník, přichází na řadu obránce. Nakonec má možnost ještě jednou útočit útočník, obránce již nemůže na jeho útok odpovědět. To je opět skvělý prvek, který dělá ze soubojů nevyzpytatelné bitvy stejné jako je tomu ve skutečnosti. Navíc některé schopnosti předmětů, nebo příšer, umožňují například odvrátit určité karty, nebo provést další obranu a podobné. Souboje jsou prostě úžasné.
Nakonec přichází nákup karet. Hráči mohou nakupovat jen ty bytosti, které mají stejnou domovskou krajinu, jakou mají již dobytou. Platí se kartami, kdy jejich bojová hodnota se rovná zároveň i nákupní síle. Nakupování je o to těžší, že jste již mnoho karet vypotřebovali při soubojích, takže většinou nakoupíte tak jednu kartu a budete za ní ještě rádi.

Mohlo by Vás zajímat

2.5

dětskárecenze

Recenze: Příběh hraček Nejlepší přátelé jsou Buzz a Woody

A úplně nakonec zahodíte libovolné zbylé karty a doberete si do sedmi. A hraje se nové kolo.

Je to tady, jen jeden výkřik a vše započne. Dost možná mi mohlo vyschnout v hrdle, dost možná se mi zablokuje svalstvo… ne! NE! Já se nikdy nevzdám, MY se nikdy nevzdáme. NIKDY! Krajinou se ozval mohutný řev. Bylo to tady.

Jak se to celé tedy hraje? Nutno říci, že první hraní, nebude moc zábavné. Hra je totiž v některých aspektech až přespříliš rozměrná, rozumějte komplexní. Zvládat najednou uspokojovat bohy, připravovat se na souboj, správně obsazovat území a navíc nakupovat ty správné karty, je vážně těžké. Ale už druhá hra, vám dá ochutnat malý doušek z čiré a velmi chutné hratelnosti, kde hlavní dobrotu jsou souboje. Tak nepředvídatelné a tak napínavé jak jen si to dokážete představit. Samotný cíl celé hry, tj. uspokojování bohů, také dopomáhá k zábavě a to hlavně díky tomu, že se jedná o něco nového. Je však bohužel pravdou, že v mnoha směrech je tento aspekt nedotažený a někteří bohové jsou bohužel těžší na splnění, nežli jiní. To je nejvíce poznat při hře dvou hráčů, kdy asi 4 z deseti bohů jsou téměř vždy vynecháni a vůbec se jim nesnáší oběti.

Ve více hráčích je hra celkově vyváženější, ale také výrazně delší. Za což může fakt přílišné komplexnosti. Ve čtyřech se čekání někdy stává nesnesitelným. Naštěstí celou situaci zachraňuje fakt, že je hra dost interaktivní díky soubojům, takže často se dostanete do hry i při tahu jiného hráče. Druhou věcí, která to úmorné čekání může zkrátit je možnost volby obtížnosti. Ve své podstatě se jedná o to, kolik bohů se musí uspokojit, aby hráč vyhrál. Můžete si zvolit od čtyř až po osm, kdy jasně doporučujeme šest pro dva hráče a pět pro více hráčů. Hra tak trvá přibližně stejně, něco kolem dvou hodin, což odpovídá údajům uvedených na krabici. Jestliže chcete, klidně si dejte větší limit, hra totiž může skončit i dobráním všech karet z obou balíčků, takže tři hodiny nikdy nepřekročíte. Stejně tak pod hodinu a půl se také nevejdete, takže se jedná o dlouhou šarvátku.

Asgard´s Chosen je pro nás doopravdy milým překvapením. Používá osvědčené herní mechanismy a principy a pěkně je spolu míchá. Občas sice díky tomu působí tak trochu chaoticky a nevyváženě, ale nakonec vám to bude jedno, kvůli vynikající zábavě v podobě soubojů, které celé hraní výrazně odlehčují od analyzování a počítání. U hry také kromě vynikající zábavy zažijete i hlubokou atmosféru, která je uzpůsobena výbornými ilustracemi karet a také několika detaily. Jako jsou například původní názvy karet, nebo rozdílné obrázky stejných mytologických bytostí.

Bohužel hodnotit nelze maximálně, z důvodu velkého neduhu v podobě (ne)vyváženosti karet bohů. Jelikož se jedná o vítězné podmínky, měli by být vyladěny mnohem lépe. Ve více hráčích než ve dvou, je to sice lepší, ale stále je znát, že prostě některé bohy budete využívat neustále, zatímco ostatní, téměř nikdy. Bohužel. Nakonec ještě jedna důležitá výtka na počet hráčů. Vydavatel udává 1-4, čemuž nesmíte věřit, protože sólo hra nejenže je téměř nehratelná, ale pravidla k ní jsou také velmi odbytá. Jedná se tak jen o jakousi výukovou hru. Ohromná škoda.

Recenze: Asgard´s Chosen – vyvolení vikingové

Čeká vás doopravdy epická a zábavná bitva, na kterou jen tak nezapomenete. Bohužel největší lákadlo v podobě obětování se bohům, je nepodařené a značně nevyvážené. Díky tomu vám občas připadá, že je každá hra téměř stejná. Ačkoli tomu tak není, a jedná se pouze a jen o zdání, celou hru to sráží o jeden pomyslný stupínek dolů. Nakonec na to však stejně zapomenete, protože zábavné a nepředvídatelné souboje, vás uvedou do takové herní euforie, že vám bude všechno ostatní jedno. Jen pozor na delší herní dobu, velkou komplexnost a na to, že hra prostě pro jednoho není. Jinak… jasná koupě.

Klady:

+ Zábavné souboje
+ Zajímavé míchání ověřených mechanismů
+ Hutná atmosféra
+ Pěkné téma
+ Komplexnost
+ Dobrá hratelnost i ve dvou hráčích

Zápory:

- Komplexnost
- Občas chaotické
- Ve více hráčích příliš dlouhé průtahy
- V jednom hráči nehratelné
- Nevyvážené karty bohů

4