Recenze: Assassin’s Creed Arena Board Game – vraždy pokračují na stole

Není nad to se k cíli přiblížit pěkně potichu po střeše. Nic netušící pěšák hledá nebezpečí za každým rohem a v temých zákoutích, ale vůbec by ho nenapadlo podívat se nahoru. Moje vystlaná obuv nevydává na taškách žádný zvuk, jako bych byl jen vítr ve vlasech svých obětí. A přesně to je poslední, co ucítí – závan chladného vzduchu a smrti. To moje čepel protne jejich krk. Jejich bezvýznamný život je u konce a splnění mojí mise o kousek blíž.

Taková je atmosféra ukrytá za deskovou hrou Assassin’s Creed Arena: Board Game. Tu vytvořila společnost Cryptozoic Entertainment a konkrétně pak Matt Hyra (DC Comics Batman vs Joker, Food Fight). Pod licencí Ubisoftu tak v roce 2014 vznikla hra, která dává naději všem milovníkům digitálních her, že si zahrají na svoje oblíbené vrahy i na stole.

Bílá krabice naznačuje, že bychom se nemuseli dočkat nějakého velkého množství krve. Ostatně ona i samotná předloha je založena spíš na tichém plížení než na bezmyšlenkovém vybíjení nepřátel. Ovšem už na víku se nám představují všechny čtyři postavy, asasíni, kterými se staneme. K tomu nám jako prostředek poslouží nejlépe velký rozkládací herní plán představující město. Každý čtvereček je střecha jednoho domu v bludišti uliček, kterými může procházet kdokoliv.

Hráči se stanou jednou z kartonových figurek ve stojáncích. Podobně budou vypadat i jejich cíle, na které budou shlížet shora. A pak je pro všechny připravena také hromada žetonů cílů (podle lokace rozdělených na venkovní, vnitřní a ty v centrální mešitě) a malé kulaté vítězné body. Tím hlavním pro každého vrahouna jsou ale jeho karty, jejichž zásluhou se může pohybovat a také provádět všechny svoje smrtící zákroky. Těchto devadesát karet ale není všechno, protože dalších šedesát představuje události.

Na začátku partie hráči rozmístí na rozložený plán svoje cíle náhodně na středových devět polí. Obsadí tak střechy domů uprostřed. Menší stráže si vezmou hlídky v rozích a obyčejné cíle (36 kulatých žetonů) zaujme pozice vedle herního plánu, obrázkem dolů. Každý z hráčů si vybere jednu postavu, její figurku postaví do nejbližšího rohu a do ruky dostane pět akčních karet.

Hráči se v ovládání svých vrahounů postupně střídají. Každý takový tah zahájí odhalení jedné karty události, která ovlivní situaci na bojišti. Může tak hráčům přidat nové protivníky nebo přesunout některé ze stávajících stráží. Teprve poté lze zahrát kartu z ruky a to nejen za účelem pohybu, ale třeba také útoku.

Tato volba je na hráči a může si vždy vybrat pouze jednu možnost. Pohyb umožňují jen některé z karet a vzdálenost, kterou může vrah urazit, určuje hodnota v textu. Přesun po střechách může figurka provádět ve všech osmi směrech a vždy se z toho snaží získat nějakou tu výhodu. Jenže při přeskakování z domu na další je třeba dávat pozor na bedlivé stráže. Ti mohou hráče zahlédnout a každé takové prozrazení stojí vraha jednu kartu z ruky.

K útoku pak hráči využijí hráči dýky natištěné na kartě. Většina z nich umožňuje zaútočit na soupeře, ale v nabídce jsou třeba i protiútoky. Stačí mít jen trochu štěstí při dobírání. Počet dýk na kartách musí být dostačující, aby překonal obranu strážce. Hrdinové mohou ale útočit i na sebe navzájem a v takovém případě napadený bude muset zahodit nějaké karty z ruky.

To je velmi nepříjemné, protože karty současně představují body života. Jakmile vrahovi dojdou všechny karty, je konec. Naštěstí to znamená, že se v následujícím kole objeví znovu v rohu plánu a pouze přijde o případné žetony, které v tu chvíli nesl. Ani tak to není ale dobrá zpráva, protože právě o tyto poklady nakonec jde nejvíc.

Naštěstí hráči mají možnost obětovat svůj tah a místo toho si odpočinout. Tím získají nějaké nové karty do ruky. Ale jejích množství se odvíjí od pozice – čím blíž ke středu se nachází, tím těžší je se schovat a v klidu nabírat síly. Partie končí ve chvíli, kdy jeden z hráčů získá patnáct vítězných bodů, které lze získat ale i vraždou jiného hráče.

Assassin’s Creed: Arena bude asi trochu jinou hrou, než od ní čekají fanoušci počítačové hry. Jedná se o konfliktní hru plnou závodění, plánování a náhody. Ale rozebereme si to pěkně postupně tak, jak k nám ty dojmy přicházeli.

Tak v první řadě všechno záleží na kartách, které držíte v ruce. Nemusíme vám tak vysvětlovat, že výsledek je velkým dílem závislý na štěstí. Na začátku mají hráči pět karet a musí s nimi dobře pracovat, protože další lze získat pouze odpočinkem. A takový ztracený tah není vůbec příjemný, když sledujete ostatní, jak se posunují kupředu.

Mohlo by Vás zajímat

4

pro pokročilérecenzestrategická

Recenze: Andean Abyss – vláda proti guerillám

Pokud používají karty dobře, mohou docela dobře plánovat. Pohyb strážných se sice řídí kartami událostí na začátku, ale jejich směr pohledu je zřejmý a většinou se dá vyhnout spatření. V případě, že nespěcháte. Pak jakákoli opatrnost jde stranou. Přesně, jak byste čekali u hry, ve které je zásadní zabíjení nepřátel ze zálohy.

Zásadním konceptem pro napětí v celé hře jsou životy, které představují karty v ruce. Každá zahraná karta (pro útok lze vyložit i více) hráče stojí něco z jeho energie, kterou je třeba čas od času doplnit. Naštěstí tu ale nenarazíte na vyřazování účastníků partie, které by bylo rozhodně špatnou zprávou. Tady se ale hráč pouze obnoví v rohu a může vyrazit znovu do víru bitvy.

Hráči jdou po krku obětem na plánu, ale také sobě. Konfliktu rozhodně ve hře není málo, a ačkoliv plán vypadá velký, vrahové na sebe narazí dost často. Tedy především v případě, že se partie účastní větší množství protivníků. To svědčí hře úplně nejvíc. Ve dvou je hra spíš závodem (zvednout a doručit poklad), kde rozhoduje rychlost. Ve více soupeřích už je třeba lépe manévrovat. Na herní dobu to naštěstí vliv nemá a půlhodina je jednou z hlavních předností této hry.

Zpracování neurazí, ale rozhodně ani nenadchne. Především herní plán vypadá opravdu obyčejně. Samotná kvalita komponent je naštěstí dobrá, jen ty figurky bychom si asi dokázali představit opravdové a ne pouze stojánky s kartonovými dílky uvnitř.

Assassin’s Creed: Arena je nakonec hra, které se daří přenést napětí ze hry na stůl. Vyhýbání se strážím, vraždy a napětí, to všechno tu dostaneme a to v rychlém balení. Jen nižší počty hráčů nejsou ono a to zpracování vás také úplně neodrovná. Ovšem přesto je Assassin’s Creed: Arena solidní hra, ve které se na vašem životě bude podílet i náhoda.

<br><br>

Recenze: Assassin’s Creed Arena Board Game – vraždy pokračují na stole

Assassin’s Creed: Arena je dobrou hrou, která je překvapivě lehká a přístupná. A to nejen fanouškům původní digitální série, ale překvapivě i ostatním hráčům. Plížení funguje velmi dobře a stráže si vás na střeše všimnou, když nedáváte pozor. Hráči si mohou jít navzájem po krku, což funguje dobře ve vyšších počtech, ale ve dvou je plán moc prázdný. Grafika navíc nijak nepomáhá celkovému dojmu, naštěstí všechno napravuje herní doba. A tak i přes významný vliv náhody je zážitek kvalitní a Assassin’s Creed: Arena je příjemným osvěžením vaší každodenní zabijácké rutiny.

Klady:

+ solidní předělávka PC hry
+ plížení (= stráže)
+ rychlá a jasná pravidla boje
+ partie odehraná za půl hodiny
+ není žádné vyřazování hráčů

Zápory:

- odměna za zabití nepřítele se zdá malá
- náhoda v kartách
- ve dvou bez konfliktu
- obyčejný design

3