Je na čase postavit hrad. Jenže ten má řadu nepsaných pravidel. Nestačí jen poskládat k sobě kuchyni, velký společný prostor, ložnice a obrovské lázně jen tak bez rozmyslu. Na hradě nesmí chybět pokladnice, která musí být skvěle zabezpečená, ohromující trůnní sál pro oficiální události (a bály), opulentní jídelny a obrovské schodiště. Naštěstí nejste omezení prostorem, protože královská truhlice s mincemi si něco takového může dovolit. Tak si připravte metr, zednickou lžíci a jdeme na to!
Do čela všech stavitelů se zvolila designérská dvojice Ben Rosset a Matthew O’Malley, která bude na naše budující skupinky pěkně dohlížet s pomocí stanovených pravidel. Celé to stavění se bude odehrávat v krabici s titulem Between Two Castles of Mad King Ludwig, což je nová hra z portfolia firmy Stonemeier Games v koprodukci se společností Bézier Games. Komplet je doprovázen ilustracemi tria Agnieszka Dabrowiecka, Laura Bevon a Bartlomiej Kordowski.
Na víku najdou hráči inspiraci v podobě jednoho takového rozestaveného hradu s lešením. A uvnitř se nachází dva velké lomy, ze kterých nebudou hráči těžit kamení, ale místo toho již hotové místnosti a z nich budou skládat svoje hrady. Všechny místnosti jsou zařazené ve dvou velkých plastových podavačích (při rozbalení je musíte vycvakat a zařadit) a oba patří do středu stolu už před zahájením partie. Ten větší obsahuje sedmnáct hromádek po devíti náhodně zamíchaných destičkách, zatímco menší zásobárna poskytuje výhled na pevně danou nabídku oboustranných speciálních místností (věže, fontány a vstupní haly), ale také menší destičky královských obyvatel.
Před samotnou přípravou je třeba, aby hráči mezi sebou zanechali dostatek prostoru. Právě plochu mezi jednotlivými sousedy obsadí startovní dvojdestička představující trůnní sál a s ním také jedna dřevěná miniatura hradu. Každý z účastníků začíná pouze s jednou přehledovou kartičkou, bez jakéhokoliv hmatatelného majetku. Na úplný závěr přípravy ještě zbývá zamíchat karty bonusů, které mají také svoji přihrádku v jednom z boxů.
Na začátku každého kola dostane hráč celkem devět náhodných destiček místností, které si může sám tajně prohlédnout. Poté vždy v rámci tahu zvolí dle svého uvážení dvě, které položí před sebe a současně se soupeři je odhalí.
Tím ale nic zdaleka nekončí. Každý z hráčů se totiž podílí hned na stavbě dvou hradů. Jeden buduje se svým sousedem po levici a druhý s parťákem sedícím napravo. A právě ve chvíli, kdy jsou destičky zvoleny, začíná vyjednávací fáze. V té se musí jednotlivé dvoučlenné týmy dohodnout, zvolit destičky pro svůj hrad a poté vymyslet správné umístění.
Všechno se staví z pohledu zboku a hráči na sebe postupně vrší patra. Tím prvním a základním je právě trůnní sál. A přesto je možné stavět nejen nahoru, ale i dolů, do země, doprava či doleva. Místnosti mají svá konkrétní omezení – některá mohou jít pouze pod zem, jiné zase do přízemí a výš. Výjimkou jsou chodby, jejichž dílky lze postavit kdekoliv. Destičky s sebou musí vždy sousedit plnou čarou, a pokud jsou stavěné ve vyšších patrech, musí pod sebou vždy mít pevné základy.
V každém tahu se tedy jednotlivé hrady rozrostou o dvě destičky. Všechno tak pokračuje až do okamžiku, kdy zůstává v zásobě hráče pouze jedna nepoužitá destička. V takový moment kolo končí a začíná druhé, poslední. V tom se otočí směr hry, ale hráči se stále podílí na obou svých hradech po stranách.
Jednotlivé destičky pak mají každá svoje specifická bodování. Hráči tak dostávají pro svoje hrady nejen šanci umístit bonusy za počet (při umístění třetího či pátého exempláře). Body většinou závisí na pozicích destiček nad sebou, nebo na jejich sousedství (a to nejen podle destiček, ale i podle jejich vybavení – u chodeb). Například obývací pokoj přináší body za konkrétní místa, která ho obklopují ze všech stran – nad, pod i po stranách.
Pak jsou tu ale jiné destičky, jejichž závěrečná hodnota závisí na množství místností různého typu – například ložnice odmění hráče za variabilitu místností (hrad musí obsahovat všechny ostatní typy prostor). Zajímavé jsou také podzemní lokace, například herna, laboratoř nebo místnost s košťaty. Jejich hodnota zase odvisí od konkrétního typu místnosti ve sloupci nad nimi.
Z toho je zřejmé, že bodování je obecně velmi bohaté na různé varianty a vzájemné kombinace. Hráčům s ním pomohou nejen přehledové karty, ale především bodovací papírky s kolonkami pro různé druhy místností. Po odehrání dvou kol je na čase obodovat všechny stavby. Každý hráč pak obdrží skóre pouze jednoho ze svých dvou hradů a to toho, která má nižší hodnotu. Vítězí pochopitelně ten z účastníků, který ve výsledku má nejvyšší bodový zisk.
Between Two Castles je pokračovatelem jedinečného Between Two Cities. Opět využívá zajímavý mechanismus partnerství, ve kterém hráči musí spolupracovat se soupeřem, a při tom se současně snažit o vítězství.
V porovnání s městským předchůdcem je novinka s hrady výrazně složitější a zajímavější. Oceníte určitě hromadu různých destiček a variabilitu jejich bodovacích možností. Velkým plusem jsou také bonusy, které hráči dostávají za sady stejných místností. Ty jim umožní obvykle položení další destičky nad plán a to z veřejné nabídky, která není náhodná.
Právě štěstí hraje v konečném zúčtování důležitou roli. Destičky jsou před každou partií zamíchané (což zdržuje přípravu) a nikdy nevíte, co přesně dostanete. Proto je budování hradu nejen o plánování, ale i o náhodě.
Ohromné množství způsobů, jak skórovat, je zajímavé, pokud máte rádi těžké volby a neustálé zvažování všech možností. Nese to s sebou ale dva zásadní problémy. Tím prvním je rychlost jednotlivých tahů, než se hráči ve dvojicích dohodnou, co je pro kterého nejlepší. Někdy se diskuze párů protáhne a je možné, že na ně budou ostatní nervózně čekat.
Druhá potíž je ale ještě výraznější. Kde je rozhodování dlouhé, tam je závěrečné bodování ještě mnohem delší a namáhavější. Postupné obodování hradů tak, aby nad ním měli všichni dohled a kontrolu, vyžaduje pořádnou porci času. Klidně i pět minut. A to je strašlivě moc, když zvážíte, že dobře plynoucí partie může trvat třeba i necelou hodinu.
Ale musíme také chválit. A tady začneme především v nutnosti neustále komunikovat se sousedy. Hráči musí velmi dobře volit, který dílek použít v kterém hradu, a snažit se politicky vyjít s oběma protivníky. Současně musí mít na mysli, že získají odměnu za ten horší ze dvou hradů, proto je v jejich vlastním zájmu se snažit je udržovat v dobrém stavu a nemohou bojkotovat stavbu ani jednoho z nich.
Z hlediska hratelnosti krása konceptu vynikne až při vyšších počtech hráčů. Partie se může účastnit až sedm hráčů, kteří budou dohromady budovat šest bodovaných staveb. A to už je pořádná porce, která ale díky simultánnímu rozhodování neztrácí nic z hlediska času v porovnání s nižším množstvím hráčů. Nezbytné plusy pak sbírá novinka také v ranku už naznačené herní doby, která se drží v rámci jedné hodiny.
Grafika je ale nakonec moment, kde se přízeň hráčů rozděluje nejvíc. Ve snaze zůstat hodně barevná se hra v těch odstínech tak trochu utopila a stáhla s sebou také přehlednost. Všechny ty ikonky, které jsou u místností naprosto zásadní, není jednoduché na první pohled rozeznat. Navíc jsou docela titěrné. To je problém především v pozdější fázi partie, kde je ve hře hodně destiček.
Between Two Castles of Mad King Ludwig je velmi zajímavou hrou o spolupráci mezi dvojicemi sousedů u stolu. Každému ale v důsledku jde o jeho vlastní sobecký cíl, což je nádherná dvojsečnost celého průběhu. Partie při tom není dlouhá, až na závěrečné bodování. Naopak je velmi variabilní a hráči jsou pod neustálým tlakem. Between Two Castles of Mad King Ludwig určitě předčí svého staršího bratříčka, protože nabízí od všeho víc.
Více o hře.
+ parádní vyjednávání se soupeři
+ budujete dva hrady současně
+ hráči jsou stále pod tlakem
+ velká šíře možností položení místností
+ variabilita
+ skvělé ve vyšších počtech hráčů
+ i tak herní doba zůstává v dobrých číslech
- mrňavé ikony (a příliš barevná grafika) dohromady znamenají nižší přehlednost
- ve třech slabé
- dlouhatánské závěrečné bodování
- zdlouhavá příprava (nutnost míchat destičky v nabídce)
