Historie naší planety je bohatá na nejrůznější dramatické okamžiky. Dnes se zaměříme na období, kdy o nadvládu na Zemi bojovali dvě evoluční cesty – dinosauři a savci. Souboje o přežití většinou rozhodují drobnosti, jako prostředí, okolnosti, nebo náhoda. Koneckonců i z naší doby velice dobře známe, jak takové sváry probíhají a že nejsou vždy úplně košer.
Raketový inženýr (!!!) a autor deskových her, Phil Eklund (Sierra Madre Games), si vytyčil jasný úkol : zmapovat všechny období vývoje naší domovské planety. Původně tato série nebyla sjednocená a patřily do ní třeba hry Origins: How We Became Human nebo American Megafauna. Ale teď konečně uzrál čas na sérii BIOS. A jeho první částí je znovuvydání hry American Megafauna (původně ročník 1997) pod novým názvem BIOS: Megafauna. Přejmenování však není jediné, co se na hře změnilo. Autor totiž celou hru výrazně upravil, aby ji zrychlil a přiblížil obyčejnému publiku. Původní American Megafauna se totiž hrála třeba i deset hodin. Spousta prvků tak ze hry zmizela, jiné pak byly upraveny.
No a tato nová přepracovaná verze si našla tajemnými silničkami cestu až na náš malý redakční stůl. Samotná krabička nezaujme nijak svojí velikostí. O to je ale plnější. Část prostoru zabývá rozkládací hrací plán, který však tentokrát není nijak extrémně rozměrný. Na jeho ploše najdete portrét světa, obklopený spoustou textů a stupnic, které vám pomohou sledovat vývoj partie. Jejich význam se dozvíme později, zatím stačí konstatovat, že zde je šest tras pro obranné geny, sledování stavu životního prostředí na planetě a v neposlední řadě také trasa pro šest odlišných velikostí živočišných druhů v rámci vývoje.
Kromě této velké desky jsou v krabici schované také aršíky s hromadou čtvercových žetonů, které osvobodíte ze zajetí. Tyto žetony na sobě mají čísla – v tom případě se jedná o životní prostředí planety, takzvané biomy – nebo obrázky nepřátelských příšer, které se mohou přistěhovat k vašim svěřencům a ztrpčovat jim život svojí přítomností. V malém pytlíku najdete také několik plastových kulatých žetonů, které slouží jako ukazatele (červené) a především jako platidlo – geny.
V celém balení nesmí chybět pořádná poctivá hromada karet. Ty rozdělíme na hráčské pořadače v jednotlivých barvách a především na karty ostatní, které přináší do hry události, ale také možnosti pro soupeře. Některé jsou jednoduše situované na výšku a ve spodní části mají událost, jiné jsou oboustranné – jedna část pro savce a druhá pro dinosaury. Hra se totiž dělí na souboj těchto dvou stran – až dva hráči se mohou chopit role každého z druhů. V horní části karty nalezneme požadavky k zahrání – tedy velikost stvoření, které může výhodu využívat a také písmena DNA, které se vám přidají do vaší šroubovice.
Jenže stále tu nepadlo slovo o komponentě, která BIOS Megafaunu přiblíží obyčejnému hráčstvu a zaujme všechny bez rozdílu – figurky. Těch je ve hře neuvěřitelných 128, pro každou barvu 32 ve čtyřech druzích. Dohromady tvoří velice líbivou hromádku. Samotné postavičky jsou velice lehké, přitom jsou ale opravdu vytvořené ze dřeva.
Než se pustíme do samotného hraní, povíme si trochu obecněji, o co vlastně ve hře jde. Samotný popis pravidel by totiž asi nebyl vhodným dalším krokem pro tento článek. BIOS Megafauna je totiž hra, která je všechno, jen ne tradiční. Leccos obětuje ve prospěch simulace, ale o to více fascinující zážitek v konečném výsledku poskytuje.
Víme tedy, že hráči spolu soupeří na herním plánu o přežití. Každé z políček na mapě má tři lokality a na začátku hry dostane do vínku jeden biom, který určuje, jaká stvoření zde mohou žít. Kromě toho dílek stanovuje požadavky na to, aby zde takový tvor přežil – v podobě písmen na jeho horní části, který se musí shodovat s DNA obyvatele.
Na samotném dílku však přežijí pouze býložravá stvoření a právě na jejich úkor se živí masožravci, jejichž figurky leží v horní části políčka – v trojúhelníku. Tito dva tvorové žijí v podstatě v symbióze, jakou umí příroda vytvořit – býložravci se množí a poskytují tak potravu masožravcům, ani jednomu z nich nehrozí vyhynutí. Problém nastane, když se v jejich životním prostředí objeví další druh a naruší rovnováhu. V tu chvíli je jasné, že někdo z nich musí z kola ven. Souboje ve hře se odehrávají podle vhodnosti prostředí, vlastností DNA šroubovice nebo počtu typů zubů v ústní dutině.
K tomu, aby jednotlivá stvoření přežila, si je hráči postupně rozvíjejí a vylepšují. Každý tah mohou manipulovat s jejich velikostí a v tom se také odráží vhodnost některých vlastností, které mohou využít – jako třeba peří, schopnost přežít ve vodě nebo zobák. Hráči si každé kolo kupují karty a těmi svoje druhy přizpůsobují, migrují nebo třeba rozmnožují.
Teď už víme základní myšlenku, kolem které se BIOS Megafauna točí, takže se podíváme jen zkráceně, jak vlastně probíhá samotná hra. Vzhledem k její rozsáhlosti a počtu myšlenek, které jsou zde dokonale propojeny v jeden celek, zmíníme pouze opravdové základy, abyste získali představu, jak takové hraní Megafauny vypadá.
Hráči si na začátku partie vyberou jeden živočišný druh a k němu si vezmou všech 32 figurek čtyř tvarů, mohou mít tedy celkem čtyři genofondy a čtyři stvoření bojující o přežití na planetě. K tomu dostanou už pouze několik žetonů jediné herní měny – plastových koleček genů.
Nyní je třeba připravit herní plán a nabídku karet. Karty se rozdělí podle pravidel na několik malých balíčků epoch, ze kterých se bude utvářet nabídka pro jednotlivá kola. To znamená, že hned teď se z v pořadí první hromádky vyloží pětice karet, se kterými se bude začínat. Všechny zbylé karty vytvoří druhou hromádku a z ní se objeví na stole druhých pět karet.
Na mapu světa je také třeba nalosovat startovní biomy a rozmístit je do jednotlivých podnebních pásem, na které je svět rozdělený. Každý z biomů má v levém dolním rohu ikonku, která určuje do kterého pásma patří. Na ikonce je také číslo, které určuje pravděpodobnost, že tento dílek přežije klimatické změny na mapě – čím vyšší číslo, tím lepší.
Každý z hráčů si na závěr přípravy ještě umístí jeden svůj startovní dílek, na kterém bude jeho druh mít mírné výhody v případě soubojů s vetřelci. Právě sem na toto místo položí i svoji první a jedinou začínající figurku. Druhou stejného tvaru (od každého druhu má pouze osm figurek) položí na ukazatel velikosti na číslo jedna, které představuje váhu asi 22 kilogramů.
A teď když už máme všechno připravené, můžeme přikročit k samotné hře. Na začátek zdůrazníme, že hráči v BIOSu nemají žádné karty v ruce, a pokud nějakou koupí, okamžitě ji zahrají. Ve hře tedy nenajdete žádné tajné informace a všichni jsou na tom po celou hru stejně. Tedy alespoň v možnostech.
Každý ze soupeřů má na výběr čtyři základní akce, které lze provést – nákup karty, změnit velikost, převzetí kultury nebo rozšířit působnost svého druhu do jiné oblasti plánu. Základní a velice důležitou je nákup karty, který lze provádět z obou pětikartých řad. Zdarma však je vždy pouze karta vlevo, všechny ostatní stojí nějaký ten gen – vždy o jedna víc, jak postupujete vpravo. Pokud se rozhodnete koupit nějakou z těchto karet, pak musíte zaplatit kulatými žetony genů a umístit po jednom na každou kartu, která vaším rozhodnutím byla předběhnuta.
Pak doplníte zásobu karet. V horní části nabídky, která se doplňuje z velké hromádky, se nestane nic. Ve spodní části však nově odhalená karta způsobí nějakou událost, která je napsaná v jejím černém poli. A protože každý tah ve hře představuje milion let reálného času (!!!), nejsou to žádné drobné události, ale může to být třeba natočení zemské osy nebo zvýšení skleníkového efektu.
Tyto karty si hráči mohou vzít k sobě nebo klidně bez účinku zahodit, protože si ji vzali třeba kvůli genům, jež na kartě ležely. Těch je totiž ve hře omezený počet podle toho, kolik hráčů se partie účastní. Pokud si ale kartu nechá, zařadí ji obvykle do DNA některého ze svých živočišných druhů a tím zcela změní situaci na plánu. Je spousta písmen DNA, se kterými se ve hře můžete setkat, a popisují výhody, které stvoření od té doby může využívat – například vodní, obrněné, rychlé nebo schopné louskat oříšky.
V průběhu vývoje se hráčovy druhy mohou zvětšovat i zmenšovat podle potřeby, aby se adaptovali nebo aby jim mohlo třeba narůst peří. Všechny tyto vlastnosti mají svoje výhody, ale s přibývající specializací a písmenky v DNA kódu se vystavujete také nebezpečí, že budou vaše příliš dokonalá stvoření vyhlazena v průběhu nějaké nešťastné události.
Často se stává, že se podmínky na zemi mění a hráči umisťují nové dílky, které překrývají ty stávající. Proto je důležité sledovat mapu a udržovat své druhy na stabilních místech, daleko od tropů a arktických pustin a zároveň na dílku s co nejvyšším číslem stability (nahrazují se dílky s nejnižším číslem v oblasti).
Velice důležité pro celou hru je také rozšiřování svých druhů – můžete se rozšířit buď jako stejný druh, nebo můžete vytvořit nový a použít k jeho vzniku jeden z dosud nevyužitých druhů figurek.
V průběhu kol se snaží hráči zajistit přežití svého druhu jeho přesouváním a správnou specializací jeho DNA. Musíte mít neustále na mysli, že se z masožravce může stát i býložravec, pokud má správná písmenka, ale vždy musí splňovat podmínky biomu.
Při změně klimatu nebo při nahrazování dílků jdou ty vyřazené kousky do takvzaného „tarpitu“, kde jsou uchovány až do následujícího bodování. To přichází ve chvíli, kdy dojdou karty v některém z balíčků. V takovou chvíli si všichni soupeři spočítají počet miniatur na zemi a ten s nejvyšším počtem si vezme polovinu dílku z tarpitu. Druhý v řadě polovinu z poloviny a tak dále, dokud si nerozeberou všechny dílky. Tyto dílky mají na konci partie hodnotu vítězných bodů.
V konečném důsledku tedy vidíte, že jde opravdu o dominanci druhů na planetě. Jen je důležité žít v symbióze s ostatními – je naprosto obvyklé, že masožravec jednoho hráče se bude živit na býložravci druhého a přitom zde budou oba naprosto spokojeni. V tomto směru představuje hra mix kooperace a soupeření.
Evoluce není jednoduchá věc. Všichni tvorové se neustále musejí přizpůsobovat novým podmínkám a každý den je jen další epizodou ve snaze přežít svoje soky. A přesto (nebo možná právě proto) se z ní stalo oblíbené téma složitějších her. Nedávno jsme tu měli velice populární Dominant Species (recenze), ze kterých se nakonec vyklubala v podstatě klasická hra s pokládáním dělníků s vynikajícím tématem a skvělou hratelností. BIOS Megafauna je ovšem docela jiná hra.
BIOS: Megafauna totiž nenabízí jen hru, ona nabízí absolutní prožitek. V průběhu partie zažijete vývoj v jeho pravém slova smyslu, budete se potýkat se skutečnými problémy, které opravdu zvířata kdysi musela řešit. A přitom se snažíte zachovávat si větší obrázek, abyste porazili všechny svoje soky.
Hraní Megafauny má hromadu vrstev, které postupně sloupáváte jako cibuli. A stejně jako tato oblíbená kuchyňská surovina, i Megafauna má nahoře ostrou a štiplavou vrstvu. Tu představují pravidla, která se tváří nepřátelsky a koušou. Nedá se říct, že by brožura byla napsaná špatně, právě naopak. Jen je toho na těch osmnácti stránkách nějak moc a nějak se vám na začátku nedaří uvidět hru z té správné perspektivy. Jakmile ale kolečka zapadnou na svoje místo vše najednou dává dokonalý smysl – Megafauna je ve své podstatě naprosto jednoduchá hra! Jen je zabalena do opravdu štiplavého kabátu.
Ale teď už k těm jednotlivým vrstvám. V popisu pravidel jsme pouze nastínili několik základních herních principů, kolem kterých se všechno točí. Hráči však opravdu mají na výběr ze čtyř základních akcí, které jsou jediným způsobem, jak mohou svá stvoření připravit a ochránit před nenadálými událostmi. A ono to stačí a především to skvěle funguje, protože nikdo z ostatních soupeřů nemusí dlouho čekat na svůj tah. Je to prosté: vzít si kartu z nabídky, zahrát ji, odkrýt událost (která už se ale týká všech) a vyhodnotit.
Je neuvěřitelné, jak komplexně hra působí a všechno do sebe dokonale zapadá. I ty nejmenší drobnosti a detaily zde mají zásadní smysl. Predátorům se mohou býložravci bránit za pomoci takzvané „roadrunner DNA“ (ano, podle té postavičkyod Disneyho), díky které mohou být rychlejší, obrněnější nebo mohou vycházet z úkrytů pouze v noci.
Velice důležité pro celou partii jsou také nájezdy vetřelců, které chodí jako nové kartičky biomů ze zásoby. I ony jsou umístěny na některé dílky a budou zde čekat na někoho odvážného. Ale koneckonců, může z nich pro hráče být i docela dobrá kořist, na které se budou moci jejich potvůrky živit.
Z celé partie máte opravdu VELKÝ zážitek. Jak se druhy mění a adaptují, vaše fantazie poběží na plné obrátky, když si budete představovat jejich vzhled. Na plánu se neustále něco děje a hráči se musí znovu a znovu potýkat s novými nástrahami.
Za zmínku stojí určitě i způsob, jakým hra řeší předčasné vyřazení hráče z partie v případě, že mu vymřou všechny jeho druhy a nemá tedy již žádnou možnost se dále rozvíjet. V tu chvíli se z něj stává „Lazarus“, tedy hráč, který může oživit jeden ze svých druhů. I tento, stejně jako ostatní termíny ve hře, mají základ ve skutečných vědeckých pojmech.
Z celého toho popisu asi většina z vás dostala strach z délky hraní. Jenže BIOS: Megafauna, oproti jeho předchůdci, se hraje naprosto hladce a rychle. Ve dvou stihnete v pohodě partii do hodinky a půl, ve třech se často vejdete do dvou hodin. Na zážitek, který hra poskytuje, to tedy není žádné závratné číslo, které by vás od hraní odradilo.
O pravidlech jsme si už povídali, ale ještě se k nim jednou vrátíme. Kromě základní brožurky totiž najdete na internetu ještě takzvaná „living rules“, která jsou optimalizovaná a lepší pro pochopení. Navíc obsahují ještě dodatečná pravidla, která hru vylepšují.
Ve hře má velký vliv náhoda, protože jedna událost je schopná z mapy vymazat klidně celé živočišné druhy. Ale přesto, že to dokáže rozzlobit hráče, jedná se v podstatě o realitu. Můžete se rozčilovat, ale příroda taková prostě je. Navíc Phil Eklund neustále svoje Living Rules obohacuje o nové varianty, jak náhodnost z partie odstraňovat.
BIOS: Megafauna je pro nás absolutním zjevením a hrou, která si nás získala na celé čáře. Při velice omezeném výběru akcí nabízí neuvěřitelnou šířku možností pro hráče. Navíc je naprosto věrnou simulací evoluce a poskytuje neuvěřitelný zážitek každému, kdo si ji zahraje. Pokud se cítíte alespoň z části jako pokročilý hráč, kterého již nějaké ty deskové hry nepřekvapí, pak ji musíte vyzkoušet. Připravte se na těžký počáteční boj s pravidly, za který však budete na konci odměněni. BIOS: Megafauna je prostě hrou s velkým H.
| Informace o hře ze serveru BoardGameGeek (odkazy směřují tam) | |
| Autor | Phil Eklund |
| Ilustrace | Tim Park |
| Vydavatel | Sierra Madre Games |
| Rok vydání | 2011 |
| Počet hráčů | 1 - 4 |
| Herní doba | 120 |
| Minimální věk | 12 and up |
| Jazyková závislost | Some necessary text - easily memorized or small crib sheet (12 voters) |
| Kategorie | Animals, Environmental, Prehistoric |
| Mechanismy | Area Majority / Influence, Open Drafting, Simulation, Tags, Variable Player Powers |
| Rozšíření | BIOS: Origins |
| Rodina | Animals: Dinosaurs, Components: Map (Continental / National scale), Digital Implementations: VASSAL, Players: Games with Solitaire Rules, Series: BIOS (Phil Eklund), Theme: Biology, Theme: Evolution, Theme: Science |
Více o hře.
+ zážitek, na které se nezapomíná
+ obrovská hloubka
+ vědecký základ
+ promyšlený herní systém
+ minimum možností, hodně kontroly
+ simulace DNA
+ potřeba dlouhodobého plánování
+ bodový systém
+ ve skutečnosti jednoduchá hra
+ figurky
- složitější pravidla
- nutnost stáhnout si Living Rules
