Chtěl jsem vždycky postavit pořádnou věž, ale nikdy jsem neměl k dispozici dostatek dřeva. Mnoho ho shořelo v ohních, aby zahnalo zuby zimy a kdykoliv jsem chtěl začít na jaře stavět, přišla povodeň nebo požáry. Teprve nečekaný návštěvník z jiného kmene mi vnuknul myšlenku. Co takhle zkombinovat dřevo s kamenem a vytvořit své dílo bez ohledu na přízeň počasí? Ta myšlenka se mi tak zalíbila, že jsem se ihned pustil do práce.
My sice v logické hře Blocks budeme nakonec stavět jen ze dřeva, ale na první pohled bude vše vypadat jako ze dvou materiálů. V nové logické hře Steffena Mühlhäusera a Freda Horna se spojí hned dvě hry, aby nám zaručily zábavu. Podobné soubory her s netradičními komponenty nám Steffen Spiele přineslo už dříve, například v podobě her Karo nebo Copa. Tahle novinka nese na krabici rok 2014 a u nás ji najdeme v nabídce společnosti HRAS.
Celé se to ukrývá v bílé téměř čtvercové krabici. Jako většina logických her, ani tentokrát na nás nečeká žádný příběh. Stavění věží prostě stačí jako téma samo o sobě. A to je pravda, protože jakmile odložíte víko stranou, budete hned zaplaveni dojmy. Už měkoučký koberec, který bude sloužit jako základna všem stavbám, překvapí. Pak jsou tu pravidla a úplně dole pěkně úhledně poskládané dřevěné kameny – obdélníky dvou barev vždy o rozměrech dvou čtverců vedle sebe. Společně zabírají kompletně celé dno krabice do posledního místečka.
A z pravidel se hráči dozví, že mohou změřit síly hned ve dvou hrách. První se jmenuje Kwinty (autorem je Fred Horn), ale v češtině by jí seděl mnohem víc jednoduchý název Zeď. Touto hrou také začneme naši dřevěnou pouť. Hráči si vyberou každý jednu barvu kamenů a položí si všech dvacet kusů před sebe. Do středu stolu pak položí společně měkkou podložku (která je normálně určena pro druhou hru) a partie může začít.
Hráči se od začátku střídají v pokládání dřevěných kamenů do společné zdi. Ta má jasně stanovenou základnu na maximálních devět čtverečků. Ale protože se na podložku vejde na šířku pouze sedm jednotek velikosti, doporučujeme natočení koberečku hranami k hráčům. Na úhlopříčku se vejde právě těch potřebných devět čtverců.
Kámen lze položit na libovolné místo. Žádná omezující pravidla (kromě maximální šířky stavby) nejsou a dílky lze stavět klidně i na výšku. Tedy vlastně pouze jedno, ale zato si na něj musí dávat všichni pozor – obdélníky stejné barvy se navzájem nesmí dotýkat svými užšími stranami. Hráči všechno podřizují jednomu jedinému cíli – být prvním, kdo ze svých kostiček vytvoří rovnou nebo diagonální linii o délce pěti čtverečků. Kdo to dokáže jako první, ten se stává vítězem.
Devítka není pouze maximální šířka, ale i výška. Tam se ale většinou v průběhu partie nedopracujete, protože u těchto vertikálních piškvorek je známý vítěz většinou mnohem dřív. Proč? Protože přikládání obdélníků namísto klasických čtverečků vytváří mnohem víc možností. Ale zase protivník má více šancí na blokování. Obdélníky zcela mění pocit, že hrajete obyčejné piškvorky, protože najednou je třeba uvažovat úplně jinak.
Kwinty se staly snadno naší oblíbenou hrou. Už samotné stavění zdi hře třetí dimenzí dodává zcela odlišný zážitek. Navíc oba protivníci mají krásný přehled o kompletním herním poli a nemusí se naklánět nad malý pokřížkovaný papírek. Celkově se tak jedná o velmi příjemné překvapení, které oba protivníky pořádně prověří, ale při tom netrvá nijak extra dlouho.
Druhá hra se jmenuje Turris (vymyslel ji Steffen Mühlhäuser) a znovu bude při stavění hráčům země malá. Na budování znovu získají každý jednu barvu kamenů a bude je čekat stavění. A znovu se budou střídat v pokládání stavebních bloků do předem vymezeného prostoru. Tentokrát se jedná o věž, jak už napovídá název hry. A ta má rozměry tři krát tři kostičky.
Při stavbě se nový kámen musí vždy dotýkat alespoň jednoho už položeného a lze jej položit buď horizontálně, nebo vertikálně. Při stavbě do patra navíc hráči nikdy nesmí vyrobit žádnou mezeru v nižších podlažích. Navíc každý kámen ve vyšším patře musí ležet vždy na dvou jiných blocích. A hráči nikdy nesmí mít současně rozestavěná více než tři podlaží (ono to prakticky ani pořádně nejde).
Správnou hrou si může jeden z účastníků vybojovat také bonus v podobě jednoho tahu navíc, případně možnosti odstranit kámen soupeře. Stačí, když položí kámen tak, že obsadí středovou pozici dané úrovně. K tomu ale nikdy nesmí využít první kámen ležící na patře.
Partie pokračuje tak dlouho, dokud ještě jsou kameny k pokládání. Poté partie končí a my odhalíme, o co vlastně v celém souboji šlo. Hráči se v průběhu duelu snaží pro sebe získat co největší nepřerušované oblasti jedné barvy na všech stranách věže. Každá z těchto stran (a navíc i střecha) je hodnocena samostatně při pohledu zboku. Body odpovídají tomu největšímu souvislému fleku v hráčově barvě. Poté součet všech pěti čísel dá celkový bodový součet a určí vítěze.
Turris je už výrazně složitější hra, protože účastníci v ní musí sledovat mnohem víc ploch. Každé položení kamene může ovlivnit rovnou dvě strany a hráči to musí vše dobře zvážit. Velkou výhodou podložky je fakt, že mohou hráči s celou stavbou otáčet. Díky tomu mají oba protivníci možnost si prostor ke stavbě důkladně prohlédnout, než přiloží nový kámen.
Jenže právě tohle neustálé otáčení a přemýšlení je moment, kdy se hra zpomalí. Hráči často přemýšlí opravdu dlouho, protože možností, jak položit kámen, není zanedbatelné množství. A to má za následek čekání pro toho druhého, který sedí na opačné straně stolu. Ne, nevadí to nějak přehnaně, u jiných her je to čekání mnohem delší. Jen mírně kazí jinak dobrý dojem z abstraktní hry založené na stavbě do nebes.
Plochy stěn jsou velké a prostor, jak hráči mohou vyjádřit svoji taktiku, s nimi. Cílem je co největší plocha, ale nesmíte zapomenout to kazit protivníkovi. Pokud si každý běží pouze svojí cestičkou, je to jen poloviční zábava. Ve hře Turris je totiž dostatek prostoru k opravdovému škodění. A hráči by si ho měli užít.
Tak a už se blížíme ke konci. Obě hry vyžadují od hráčů maximální soustředění. Jsou čistě logické a abstraktní a jako takové nejsou pro úplně nejmenší hráče. Ale už od osmi let si mohou zkusit budování zdi a spojování kostiček do skupin ve snaze propojit je do jednobarevných řad. Herní doba zůstává rozumná i u druhé v pořadí a tím nám jasně vychází součet hodnocení.
Blocks je logická abstraktní hra, ve které vede cesta k vítězství přes obdélníky. Rostou do výšky a vytváří bláznivé vzory, ve kterých hráči vidí jen jedno – body. A ten nejšikovnější, který se zorientuje v barevném bludišti, se stane vítězem.
<br><br>
| Informace o hře ze serveru BoardGameGeek (odkazy směřují tam) | |
| Autor | Fred Horn, Steffen Mühlhäuser |
| Vydavatel | Steffen Spiele |
| Rok vydání | 2014 |
| Počet hráčů | 2 - 2 |
| Herní doba | 20 |
| Minimální věk | 8 and up |
| Jazyková závislost | No necessary in-game text (1 voters) |
| Kategorie | Abstract Strategy |
| Mechanismy | Pattern Building |
| Rodina | Category: Combinatorial, Category: n in a row, Components: 3-Dimensional (3D), Components: Wooden pieces & boards, Players: Two-Player Only Games |
Více o hře.
+ hromada dřevěných komponent
+ dvě kvalitní hry
+ výborné piškvorky s obdélníky
+ podložka umožňuje lepší přehled
+ rychlé partie
+ jednoduchá pravidla
- delší tahy v Turris
