Recenze: Bum Bum Burrito – vybíjená s burrity

Když mi proletělo nad hlavou poprvé, nevěřil jsem svým očím. Čekal jsem všechno – sněhovou kouli, tenisový míček i vajíčka. Ale že budou po pokoji létat burrita, to by mě nikdy nenapadlo. Nejenže jsem ještě před pár měsíci nevěděl, co to je. Jenže teď je to nejoblíbenějším jídlem. Jsou k tomu ale hned dva důvody – první je, že je to opravdu dobrota. No a druhý je fakt, že se s ním skvěle míří!

Ať už náš příběh zní jakkoliv bláznivě, je velmi blízko pravdy. Jen naštěstí v party hře Bum Bum Burrito nejsou jídla skutečná. A takto šílenou zábavu nemohl vymyslet nikdo jiný, než autoři Výbušných koťátek. Za původní myšlenkou se ukýráv Brian Spence a dvojice Matthew Inman a Elan Lee. A hra splnila kvalifikační podmínky i pro lokalizaci ve firmě ADC Blackfire.

Na krabici hry vás hned na první pohled zaujme okénko, přes které na vás kouká dvojice roztomilých burrit. Těžko tedy dlouho odoláte a budete se s nimi chtít pomazlit. Jsou vyrobené z jakési podivné paměťové pěny, takže jsou na dotek extrémně zvláštní. Ale času na divení se není nazbyt, raději hráči vezmou do ruky balíček karet a každý si vezmou přibližně hromádku patnácti z nich. Na pět horních se může podívat a vzít si je do ruky, zatímco zbývajících deset nechá ležet po své pravici tak, aby na ni dosáhl i jeho soused. Zbytek karet vytvoří dva balíčky uprostřed stolu. Žetony modřin a samotná burrita uloží hned vedle nich.

Potom stačí vše odpočítat a všichni hráči se současně pustí do boje. Snaží se mezi kartami v ruce hledat stejné obrázky tak, že si neustále dobírají další ze své hromádky. Při tom musí mít vždy na mysli limit maximálních pěti karet, které lze držet v ruce současně. Jenže to znamená, že současně narazí také na řadu karet, které se jim nehodí. Ty neodhodí jen tak beze smyslu někam pryč, ale posunou je na hromádku svého souseda po levici, zatímco jim doplňuje jejich hromádku soused po pravé ruce.

Dřív nebo později se hráči podaří v ruce nastřádat tři stejné karty, které mají hodnotu jednoho bodu. Jenže ne všechny karty jsou si rovny. Zatímco ty s bílým pozadím mají jen humorný obrázek nebo text, ty barevné znamenají bitvu!

V momentě, kdy některý z účastníků nastřádá takovou barevnou sadu, vyloží ji před sebe na bodovací hromádku (stejně jako klasické bílé karty), ale navíc svým protivníkům ohlásí jeden ze tří typů – souboj, rvačku nebo válku. Dvě z nich jsou bláznivě rychlé. Buď dva (rvačka) nebo všichni (válka) u stolu se pokusí chytit co nejrychleji jedno z burrit a zasáhnout jím protivníka. Jde ale jen o určení jednoho poraženého, což je ten, kdo je burritem zasažený jako první. Takový hráč si vezme žeton modřiny a partie pokračuje dál.

To souboj je mnohem více záležitostí cti. Majitel barevné sady sám vybere dva hráče, kteří si vezmou každý jedno burrito, na odpočet od sebe udělají tři kroky, otočí se a opět se snaží být tím, kdo soupeře zasáhne jako první. Nemusí se tak podařit napoprvé, ale to znamená jen to, aby si každý zkusil najít znovu svoji munici a házel znovu, teď už bez pravidel.

Po rozdání všech burritových modřin v zásobě končí kolo. Hráč s nejvyšším počtem bodů získá žeton Bojte se. Druhé kolo pak rozhodne, jestli jej vyhraje stejný vrhač (a tedy se stane rovnou vítězem celé partie) nebo si to budou muset oba vítězové kol rozdat v závěrečném a rozhodujícím souboji.

Bum Bum Burrito je opravdu šílenou akční hrou, ve které jsou karty jen jako kulisy pro to, aby se mohli hráči vybíjet. Používání a vykládání karet je tak hloupé, že u něj vlastně nemusíte přemýšlet. Jenže ona to není až tak úplně kritika, protože od takové hry se neočekávají žádné taktické manévry.

Body lze získávat i bez boje, jednoduše za sbírání sad. Záleží pouze na hráči, jestli bude vyhlašovat bitvy nebo ne. Ale stačí jeden bojechtivý hráč v partii, aby se vše zvrhlo v opravdovou burritovou válku. Dřív nebo později se totiž musí na jeho pokyn zapojit i ostatní, a to je chvíle, kdy se to většinou zvrtne, ať už se tváří ostatní sebevíc seriózně. Málokdo odolá šanci hodit beztrestně na soupeře (nebo dokonce rodiče!) měkkoučký projektil.

Mohlo by Vás zajímat

4

dětskálogickárecenze

Recenze: Zoologic – když zvířátka mají jeden dům

Protože karty si každý dobírá náhodně z balíčku, a poté je dostává od soupeře, tak je to hodně o štěstí. Pokud by se například dva hráči za sebou rozhodli, že sbírají stejnou sadu, pak na druhého v pořadí čeká velké zklamání.

Protože se většinu času účastní soubojů dvojice, není tak zásadní počet soupeřů v partii. Ale pro variabilitu a celkový zážitek přesto je dobré, pokud se o burritu perou alespoň tři protivníci, protože pak nemáte nikdy nic jistého. Pouhá dvě kola současně zaručují rychlý průběh, ačkoliv nikdy nemáte úplnou jistotu, že hráčům budou chodit podle jejich přání správné karty.

Jak už jsme si zvykli u Výbušných koťátek, i tady jsou kresby s velkým důrazem na humor. Pravidla mají na své druhé straně spoustu často kladených otázek a upřesnění, aby bylo fungování bitev co nejjasnější.

Bum Bum Burrito nemá ambice nabídnout hráčům taktiku nebo přemýšlení. U téhle hry můžete zapojit pouze oči a ruce, ve správnou chvíli vystřelit a zasáhnout soupeře. Zábava to neoddiskutovatelně je, pokud se obklopíte správnými hráči. Bum Bum Burrito pak umí být legrační party hrou.

Recenze: Bum Bum Burrito – vybíjená s burrity

Bum Bum Burrito nemá ani na chvíli snahu vás přesvědčit, že se u hry nebudete cítit bláznivě. Hraní karet je pouhou zástěrkou k tomu, abyste se mohli ve správnou chvíli vrhnout pro jedno ze dvou měkkých burrit a pokusit se jím zasáhnout soupeře. Rozdávání modřin tak pokračuje v náhodném tempu dobíraných karet a sbíraných sad. Právě těmi hráči spouští bitvy. Bum Bum Burrito není pro nikoho, kdo se chce tvářit vážně. Tohle je hra, u které se budete válet po zemi, ale u toho se z plných plic smát. Pokud tedy hledáte takový typ hry, pak tohle bude hit.

Klady:

+ legrace
+ tři druhý soubojů
+ hromada humoru
+ bláznivé házení

Zápory:

- náhoda
- potřebujete vhodné spoluhráče
- ve dvou souboje nemají správný náboj

3.5