Bylo nebylo, v jednom zapomenutém sklepě ležel vousatý muž. Nevypadal na žádného hrdinu, byl zarostlý a kolem něj leželo rozbitých několik džbánů. V celém sklepě nebyl nikdo jiný. Ale právě ve chvíli, kdy jsme sem nakoukli, se ozvaly na schodech do sklepení kroky.
Do místnosti, kterou osvětlovala jenom louč, vstoupila malá postava. Byl to lilipután v roztrhané tunice a se zrzavými vlasy. V ruce ještě držel svazek klíčů a při pohledu na ležící postavu ani nemrkl. Přešel na druhou stranu místnosti a vzal do ruky kýbl s vodou, postavil se asi tři kroky od muže a vodu na něj jedním pohybem vylil.
Muž se přetočil a začal se dávit, jak mu voda vnikla nosem do těla. V jeho očích byl náznak překvapení.
„Jak dlouho jsem byl pryč?“ zeptal se.
„Tři a půl dne,“ odpověděl sluha.
„Hmm,“ zamyslel se muž. „Dostal jsem se na jeho hrad, ale kouzlo už nebylo dostatečně silné. Musíme namíchat novou dávku lektvaru. Plášť jsem nechal ležet v kuchařově komnatě, nikdo ho tam nenajde, takže se do něj budu moci znovu přemístit.“
„A dost,“ celým sklepením otřásl jiný hlas, který zněl vítězoslavně. Po něm následovalo chvíli ticho a celý výjev ze sklepení se rozplynul. Místo toho sedím u stolu a chlapec proti mně drží v ruce kartu, na které je obrázek pláště. „Teď budu pokračovat já!“
Právě jsme společně zažili jeden tradiční výjev z partie vyprávěcí hry Bylo nebylo. Právě tento druh her je dnes v oblibě, stačí jen vzpomenout úspěch třeba hry Dixit (recenze). A přitom Bylo nebylo tuto pěšinku prošlapává už déle než zmiňovaný Dixit. První verze hry totiž sahá až do roku 1993, tedy o celých patnáct let před prvním vydáním Dixitu v roce 2008.
Pod hrou jsou podepsaná hned tři autorská jména: Richard Lambert, Andrew Rilstone a James Wallis. Žádný z nich nepředstavil světu nějaké další veledílo, ale svůj odkaz zanechali už prostřednictvím této hry. Ilustrace u českého vydání vytvořil Florence Magnin a Sophie Mounier.
Věk a vousy na kontě Bylo nebylo však nic nezměnilo na rozhodnutí společnosti REXHry převést tuto hru z distribuce Atlas Games do češtiny. Jedná se o jejich druhý počin po vynikající časové hře Timeline (recenze), jejíhož rozšíření se dočkáme už brzy.
Bylo nebylo je opět karetní hra, ke které nebudete potřebovat kromě dvou hromádek karet vůbec nic. Tomu odpovídá i krabička, která má zajímavý podlouhlý tvar a velmi pěknou tematickou ilustraci, která na první pohled zaujme.
Uvnitř se tedy ukrývají hned dvě hromádky karet a to podle druhů – vyprávěcí karty předmětů, hrdinů a vlastností, a pak také karty konců. K těm musí vaše vyprávění nakonec dospět. Prvních je výrazně víc, konkrétně 96, zatímco konců je 54. Dohromady to dělá rovných 150 karet. Kromě karet samozřejmě nesmí chybět také brožurka s českými pravidly, která má stejný rozměr, jako samotná krabička.
A jak se vlastně takové dobrodružné vyprávění hraje? Každý z hráčů dostane do ruky jednu kartu konce, ke které je jeho úkolem se dopracovat. K tomu obdrží také několik hracích karet s obrázky, jež bude při vyprávění používat. Jejich množství je pak dané počtem hráčů, kteří se partie účastní. Ve dvou je jich deset, ve čtyřech sedm a v šesti už jen pět.
Úkolem začínajícího hráče je zahájit vypravování slovy „Bylo nebylo“. Pak může pokračovat, jakýmkoliv směrem se mu zlíbí, vypravuje totiž ostatním příběh. Karty samozřejmě samy o sobě naznačují, že se bude jednat o dobrodružnou pohádku, ale nikdo neříká, že z toho nemůže nakonec vzniknout sci-fi epos podobný Hvězdným válkám.
Ale zpět ke hře. Jak totiž hráč povídá, zmiňuje v příběhu lidi, předměty a vlastnosti. Pokud vyprávění odpovídá karta, kterou drží v ruce, vyložit ji před sebe. Každá karta by měla odpovídat alespoň jedné větě, nesmíte tedy věci jen jednoduše vyjmenovávat. Všechno na sebe musí hladce navazovat. Protivníci vás totiž mohou přerušit, pokud začnete ve vyprávění tápat nebo povídat nesmysly. Pokud se na přerušení všichni shodnou, dostane slovo další hráč po směru hodinových ručiček.
Jenže obvykle samozřejmě dojde k předání slova jinak. Hráčům totiž často může dojít dech a nebudou vědět, jak dál. Pokud se zaseknou a alespoň na pět vteřin přestanou zjevně vyprávět, může plynule navázat další v pořadí.
Ten, který byl přerušen, si vždy za trest lízne jednu novou kartu Bylo nebylo. V průběhu vyprávění má každý z hráčů pouze jednu kartu typu Šťastně až navěky. Právě ta tvoří cílovou rovinku, do které se musí hráč dostat, aby mohl uzavřít společný příběh a pochopitelně touto kartou musí uzavřít hru. Nesmí mu však na ruce zbýt žádná jiná, lze ji tedy hrát vždy pouze jako poslední.
Jenže než se k nějakému (ne zrovna vždy je konec šťastný) konci doberete, mohou vás hráči přerušovat i ve chvíli, kdy ze sebe chrlíte napínavý příběh plný zvratů. Můžete totiž v ruce držet kartu s předmětem, člověkem nebo vlastností, kterou někdo ve vypravování zmíní. Za takové konstelace karet můžete tento obrázek před sebe vyložit a převzít vyprávění bez ohledu na pořadí hráčů.
Poslední možností interakce, u které je nejvyšší pravděpodobnost, že naruší průběh, jsou takzvané karty přerušení. Ty lze využít jako klasické vyprávěcí, ale kromě toho je můžete využít i k přerušení toho, kdo právě mluví. Stačí, když vyloží kartu odpovídající skupiny, kterou právě vyložil vypravěč. Skupiny najdete na každé kartě menším písmem.
Bylo nebylo je elegantní hra, která v podstatě už hru příliš nepřipomíná. Karty zde mají účel jakýchsi bójek v příběhu, kolem kterých se omotáváte, abyste se prokličkovali až na konec vyprávění. A podobně jako v životě přichází všechny náhodně a bez ladu a skladu. Je pouze na vás, abyste z nich upředli něco, z čeho budete mít radost. Podobně jako ve skutečném životě.
Počet karet na ruce v průběhu hry se liší podle počtu hráčů, jak jsme již zmínili na začátku recenze. Je to proto, aby byla vždy určitá šance, že vás může soupeř přerušit vyložením svojí karty. Právě v tom je jeden z tajů zábavnosti Bylo nebylo. Musíte totiž pečlivě volit slova, abyste soupeřům nenahráli a nenechali se přerušit uprostřed vymyšleného vykládání.
Bohužel právě s počtem karet se pojí také jedna z nepříjemností, na které jsme narazili. Pokud si ji totiž budete chtít zahrát v menším počtu hráčů (třeba ve dvou nebo třech), pak narazíte na problém s kapacitou svojí ruky. Nebudete schopni držet karty tak, abyste na ně v klidu mohli vidět. Problém pak pochopitelně je, že v neustálém listování kartami rychle ztratíte nit svého vyprávění, zadrháváte se a hra postrádá tu kouzelnou plynulost vyprávění ve více soupeřích.
Vyšší počty hráčů snižují počet karet, zpřehledňují hru a jsou mnohem divočejší a dramatičtější. Právě díky nižšímu počtu karet jsou od začátku všichni hráči blíž vítězství a nemůže se mezi nimi vytvořit tak propastný rozdíl.
Samozřejmě se může stát, že hráč je schopný vyložit všechny svoje karty v řadě v jednom vyprávění, pokud má dostatek fantazie a správné karty. Jenže soupeř mu zároveň jeho snažení může pokazit. Každopádně z našich zkušeností se obvykle všichni hráči dostanou v průběhu partie do hry. A pokud ne, pak si určitě alespoň užijí příběh, který je vyprávěný a zaručeně bude něčím zajímavý nebo legrační.
Někomu může právě to zapojení ostatních hráčů do partie chybět. Vždy hraje jen jeden a ostatní přihlíží. Jenže v Bylo nebylo není zábava ani tak ve vítězství, kdy konečně může zakřičet někdo triumfálně hurá, ale v té cestě. Příběh, který se vine nepředvídatelnými cestičkami a neustále se mění, nikdy nebude stejný. A to, aby se jej hráči naučili užívat a nasávat kreativní atmosféru je základem, aby je Bylo nebylo bavilo.
Hraní Bylo nebylo podporuje fantazii, vylepšuje slovní zásobu a učí účastníky vypravování. To je právě důvod, proč můžeme hru doporučit pro rodinné hraní, u kterého si užijete spoustu legrace v podstatě bez myšlenek na vítězství a prohru. Vítězstvím je samotný kompaktní příběh.
Je na první pohled jasné, že zde budou zvýhodnění hráči s větší fantazií a především dospělí nad dětmi. Zde se doporučuje při hraní určitá benevolence, zatímco dospělí musí striktně dodržovat pravidla o správné struktuře příběhu a navazování, dětem to lze čas od času odpustit. Napomoci jim můžete také snížením počtu karet nebo rozdáním dvou karet konců. Tím se mohou snáze dobrat kýženého výsledku.
Nebudeme nijak zastírat, že Bylo nebylo je hrou pro lidi s velkou fantazií. Pokud jste pragmatičtí matematici, kteří chtějí všechno vidět jednoznačně před sebou, pak vás tahle hra asi nenadchne. Ale pokud se rádi touláte ve fantazii či v knihách, pak je Bylo nebylo ideální plavidlem, které vás převeze do říše, kde je možné všechno. Nebojte se a nasedněte do té loďky!
Více o hře.
+ podporuje a učí vyprávění
+ naprosto jednoduchý princip
+ karty přerušení
+ skvělá hra pro všechny příležitosti
+ pokaždé jiný zážitek
+ hromada konců zaručuje variabilitu
+ možnost vyvážení hry s dětmi
+ v době prvního vydání opravdu originální
- při velkém počtu karet je těžké si udržet přehled
- není pro všechny: záleží na povaze hráčů
