Když Jules Verne vyprávěl o tom, že Phileas Fog (známý též jako Willy Fog) přijal sázku anglických gentlemanů a vydal se na zdánlivě neuskutečnitelnou výpravu kolem světa, nemohl tušit, kolik pozdvižení tím o 100 let později způsobí. Podle knihy vzniklo hned několik filmů (poslední s Jackiem Chanem se až tolik nepovedl), krásný kreslený seriál, který jsme sledovali už v Magionu, a v roce 2004 dokonce desková hra.
Společnost MindOK si tuto hru vyhlédla v roce 2008 a rozhodla se ji z německého originálu převést do češtiny. Autorem hry je Michael Rieneck, který vytvořil například oblíbenou obchodní hru Kuba. Cesta kolem světa za 80 dní patří do literární série vydavatelství Kosmos, kde naleznete i další Verneovku Cesta do středu Země, Zlatý kompas, Pána prstenů nebo Pilíře země.
Vínová krabice láká už na první pohled pěknou dobovou grafikou. Její rozměry nejsou nijak přemrštěné a odpovídají délce přeloženého hracího plánu ukrytého uvnitř. Ten je zapuštěn v plastové formě, která bez problémů ukryje všechny komponenty.
Pod plánem naleznete při rozbalování jedno plato na vycvakání, ze kterého vznikne hromádka kartonových žetonů hned několika druhů. Uvnitř na vás čeká také balíček 75 karet, šestistěnná kostka a sáček dřevěných komponent. Z nich vás asi zaujmou nejvíce barevné figurky hráčů a černá detektiva, ale nechybí ani klasické dřevěné žetonky pro bodování.
Před závodem musí hráči připravit plochu, na které se bude souboj odehrávat. Nejdříve zamíchají žetony bonusů a náhodně je rozmístí do jednotlivých měst na plánu, vždy ale jeden modrý a jeden červený. Po jejich rozložení je otočí obrázkem nahoru, aby všichni mohli vědět, co lze získat z daného města za bonus.
Každý z hráčů si zvolí barvu, od které si vezme figurku, jednu kartonovou kartičku sázky (leží celou hru před ním a slouží pro identifikaci barvy hráče) a dřevěný žeton, který rovnou umístí na nulu na počítadle dnů. Do začátku dostane každý ještě jednu minci.
Zbývá zamíchat balíček cestovních karet, každému hráči rozdat tři z nich a zbylý balíček umístit na hrací plán. Poslední hromádka patnácti karet událostí si bude hovět na protější straně desky a bude čekat, až ji hráči začnou odkrývat. Figurka detektiva začíná hru v africkém Brindisi. Nyní je vše připraveno ke hře.
Na začátku každého tahu se podle počtu hráčů doplní určité množství cestovních karet do nabídky ke grafickým symbolům pod herním plánem. Symboly reprezentují výhodu (akci), kterou může hráč využít, v případě, že si vezme kartu z té pozice.
Jak vyplývá z předchozího odstavce, každý hráč si nejdříve vybere jednu cestovní kartu na základě dopravního prostředku, který zobrazuje, jeho rychlosti (počet dní, za které je schopná přepravit cestujícího k dalšímu městu), nebo podle symbolu, pod kterým je umístěná.
Zatímco braní karty je povinné, využití akce podle symbolu už není. Stejně tak se může hráč svobodně rozhodnout na základě karet, které má v ruce a situace na plánu, jestli chce cestovat dál, nebo chce počkat ve stejném městě do příštího kola.
Cestování se řídí čarami spojujícími postupně všechny města a tvořícími tak uzavřený okruh. U všech spojení měst naleznete také symboly dopravních prostředků, ať už se jedná o loď, vlak nebo slona. Právě karty těchto prostředků hráč musí odevzdat, aby se mohl posunout dál. Někdy mu k tomu stačí jeden vlak, někdy bude potřebovat k pohybu dopravních prostředků víc, záleží na obtížnosti cesty a terénu. Například mezi Hongkongem a Yokohamou si můžete dokonce zvolit mezi kombinací vlak + loď, nebo se jako správný mořský pirát raději vydáte pouze po vodě za využití dvou karet lodí.
Jak už jsme zmínili, na kartách jsou uvedena čísla naznačující dny, které v daném prostředku strávíte, než dorazíte do cíle. Právě zde vstupuje do hry pohyb po stupnici – za každou kartu musíte svůj žeton na počítadle dnů, které obíhá celý plán, posunout o odpovídající počet políček. Karty mají různé hodnoty podle kvality využitého prostředku.
Z tohoto principu však existuje hned několik výjimek. Nejdůležitější pro taktiku je výjimka, že pokud vyložíte dvě karty totožného prostředku a stejné hodnoty, počítá se vám toto číslo pouze jedenkrát. Navíc mezi Bombají a Kalkatou můžete využít kromě pevně stanovené trasy s trváním dvanáct dnů i slona. Doprava s ním je nejistá, občas se vám zaběhne, a proto si hodíte na výsledek kostkou.
Ale jak k takovému slonovi přijdete, když není mezi cestovními kartami? K tomu slouží druhá hromádka s událostmi. Z ní si do ruky můžete vzít kartu pouze jako výsledek akce nad cestovní kartou. Ostatní akce u karet vám umožní vzít z banku jednu minci, využít k cestování balón (místo čísla z karty házíte kostkou, ale kartu musíte i tak mít a odevzdat), stát se začínajícím hráčem pro příští kolo nebo třeba přesunout detektiva do jiného města a postavit tak soupeři do cesty překážku. Podobné možnosti nabízejí i žetony bonusů, jež si rozdělí rovným dílem první dva hráči, kteří do města dorazí.
Mezi kartami událostí je spousta zajímavých možností speciálních dopravních prostředků (například ponorka) a většina z nich má pozitivní efekt pro toho, kdo si ji vytáhne. Hráč si ji může nechat v ruce, ale musí dodržet celkový limit šesti karet na konci kola a to včetně cestovních karet.
Hráče ovšem mohou potkat i negativní věci a to nejen bouře a zpoždění z balíčku událostí, které přičtou všem soupeřům dny na počítadle. Pokud totiž někdo dorazí do města, ve kterém stojí detektiv, ten jej zatkne a zdrží na celé dva dny, než se situace objasní.
Ještě jsme nevyřešili funkci mincí, které hráči mohou v průběhu partie získávat. Platidlo mohou použít ve chvíli, kdy hodili kostkou (při přesunu na slonovi nebo balónem) a nejsou spokojení s výsledkem. Za cenu jedné mince si mohou zaplatit nový hod, který však bude platit bez ohledu na výsledek. Tedy pokud nezaplatí hráč další minci.
Cesta kolem světa za 80 dní je rodinná zábava ve stylu Poštovního kurýra nebo Ticket to Ride. Hráči nepotřebují mít žádné zkušenosti s jinými deskovkami, a přesto během několika minut pochytí jednoduchá pravidla. Mohou mít sice v první partii problém sledovat všechny možnosti, které hra nabízí – akce pod kartami, žetony ve městech, karty událostí, ale během několika minut jim přejde systém do krve, protože na sebe všechno logicky navazuje a všechny akce mají své pochopitelné místo.
K tomu, abyste jako první dosáhli londýnského přístavu, budete potřebovat nejen správnou taktiku, ale i trochu štěstí. V kvalitním vyvážení obou složek se ukrývá tajemství zábavnosti Cesty kolem světa za 80 dní a právě to ji dělá přístupnou všem zájemcům bez rozdílu věku a zkušeností.
Taktika odpovídá v každém tahu tomu, kterou z karet si vezmete. Ve vašem rozhodování však nebudou hrát roli pouze čísla v její horní polovině, ale také akce pole, na němž karta leží a kterou můžete po sebrání karty využít. Často právě tyto akce jsou jazýčkem na vahách, který rozhodne, kdo se dostane do vedení. V této hře se totiž nemůžete soustředit pouze na to, jak se dostat z města, ve kterém se právě nacházíte do toho následujícího, ale musíte také myslet na zbytek cesty, která leží před vámi a šetřit si potřebné karty v ruce. Každá trasa mezi městy využívá rozdílné dopravní prostředky, takže je důležité umět si vybírat a využívat ve správný čas správné karty.
Velmi podstatné je omezení pohybových karet v ruce, které musíte striktně dodržovat. Hráči pak často stojí před těžkou situací, kdy musí utratit spoustu dní za cestu lodí, protože nemohou využít žádný jiný dopravní prostředek nebo musí čekat na další tah.
Náhoda někdy nebude chtít pustit hráče z města, ve kterém jsou. Ale takové přece cestování kolem světa je, plné nečekaných nástrah a nebezpečí. Nejedná se o procházku růžovým sadem, jak nás přesvědčil ve svých příhodách již zmiňovaný Willy Fog.
Ačkoliv některé z těchto vlastností Cesty kolem světa za 80 dní mohou vypadat jako pouhá práce štěstěny, mají nezanedbatelný vliv na dojem z opakovaného hraní. Každá partie se liší nejen díky různým kartám, které hráčům přichází z balíčků, ale také náhodným rozmístěním žetonů do měst. Dobře načasovaný příjezd do města na druhém místě může někdy mít mnohem větší hodnotu než vedení, protože cenné žetony, které si první dva rozdělí, se mohou výrazně lišit.
Mohli byste si myslet, že toto braní žetonů společně se sebráním karty, po které soupeř touží, jsou jediné interakce, které tato hra nabízí. Ale to jste zapomněli na detektiva. Jeho vliv na partii je někdy velký a někdy se naopak cestovatelům zcela vyhne, záleží pouze na pojetí hráčů, jestli si nazvájem škodí, nebo si prostě jen chtějí odstranit z cesty nástrahu.
Pro zesložitění je možné hrát variantu, že pokud někdo z hráčů zůstane stát ve městě a čeká na další tah, musí za toto čekání zaplatit jeden den. Pokud chcete toto pravidlo využít, uvědomte si však nejdříve, že většinou hráči čekají, protože nemají správné karty. Znamená to tedy, že úprava ještě zvýší vliv náhody na partii.
Počet hráčů je na krabici uvedený od dvou do šesti. Z našich zkušeností však hra ve dvou postrádá tu důležitou dávku napětí, hráči si moc často nepřijdou do cesty, a jakmile se jeden dostane do vedení, těžko se dohání. Oproti tomu vyšší počet figurek na mapě světa dělá z partie úplně jiný zážitek. Proto Cestu kolem světa doporučujeme hlavně těm rodinám, u kterých se do partie většinou zapojí více než dva hráči.
Protože se jedná o rodinnou hru, je zřejmé, že si ji zahrají bez problémů i děti. Oficiálně doporučená věková hranice je deset let, ale partie se mohou zúčastnit i děti o rok nebo dva mladší a užijí si také spoustu zábavy. Velký podíl na tom má také krásné zpracování celé hry. Velké dřevěné figurky, krásné kresby na hracím plánu i na kartách, žeton začínajícího hráče ve tvaru náprsních hodinek, vše je laděno do období, kdy Willy Fog svoji cestu údajně uskutečnil. A vy máte takové podvědomé nutkání s hrou podle jejího „stáří“ zacházet.
Her se stejným tématem i názvem existuje hned několik, za všechny jmenujme alespoň výtvor známého designéra Wolfganga Kramera z roku 1986.
V hlasování o českou Hru roku získala Cesta kolem světa za 80 dní v posledních dvou letech dvě nominace. Ve světovém měřítku zaznamenala v roce 2005 nominace na Spiel des Jahres i na International Gamers Award.
Cesta kolem světa za 80 dní nemá ambice stát se nejlepším simulátorem cestování, ani dokonale taktickou bitvou, ve které rozhoduje pouze mysl. Naopak už od první chvíle v ní každý uvidí jednoduchou rodinnou zábavu, která vše postavila kolem silného tématu lákajícího každé dobrodružné srdce. A právě taková cílová skupina bude vděčným publikem této hry a určitě si užije v jejím světě spoustu dobrodružných cest.
| Informace o hře ze serveru BoardGameGeek (odkazy směřují tam) | |
| Autor | Michael Rieneck |
| Ilustrace | Dirk Hoffmann, Franz Vohwinkel, Bernd Wagenfeld |
| Vydavatel | Competo / Marektoy, Devir, Galakta, Kaissa Chess & Games, KOSMOS, MINDOK, Piatnik, Rio Grande Games, University Games, Zvezda |
| Rok vydání | 2004 |
| Počet hráčů | 2 - 6 |
| Herní doba | 70 |
| Minimální věk | 10 and up |
| Jazyková závislost | Moderate in-game text - needs crib sheet or paste ups (18 voters) |
| Kategorie | Novel-based, Travel |
| Mechanismy | Hand Management, Open Drafting, Point to Point Movement, Race |
| Rodina | Authors: Jules Verne, Region: The World, Series: Literature (Kosmos) |
| Alternativní názvy | 80 nap alatt a Föld körül, 80日間世界一周, Cesta kolem světa za 80 dní, In 80 Tagen um die Welt, Maailman ympäri 80 päivässä, Reis om de Wereld in 80 Dagen, Le Tour du monde en 80 jours, Volta Ao Mundo Em 80 Dias, La vuelta al mundo en 80 días, W 80 dni dookola swiata, ο Γύρος του Κόσμου σε 80 Ημέρες, Вокруг света за 80 дней |
Více o hře.
+ grafické zpracování
+ variabilita
+ rodinná zábava
+ spojení náhody a taktiky
+ jednoduchá pravidla
+ na počítadle nejsou body, ale dny
- pro dva hráče slabší
- interakce jen v přesouvání detektiva
Tato vynikající hra patří mezi naše nejoblíbenější z kategorie rodinných her. Spíše bych ji však zařadil mezi závodní hry, nebot jde ve hře především o to, komu se podaří jako prvnímu dorazit do cíle, tedy do Londýna za co nejkratší dobu. Po cestě čeká na každého hráče mnoho nástrah v podobě detektiva, nebo dobráním karty náhody bouře či zpoždění, které můžou hráči otočit i několikrát během hry. To pak dokáždě pěkne hru zdramatizovat. I zde platí, čím více hráčů, tím lépe. Hru bych pro 2 nebo 3 hráče vůbec nedoporučoval. Nejlepší kombinace je 5 nebo 6 ráčů. Ve 4 se to prostě jen „dá“…. U hry je spousta zábavy a je pravda, že se musí také promýšlet předem strategie, ale jak jsem psal, někdy jsou překážky nevyzpytatelné. Každopádně tuto hru doporučuji všude tam, kde je k mání alespon 4 a více hráčů.