Taj Mahal, opera v Sydney nebo Big Ben. Když budete kroužit kolem světa dost dlouho, uvidíte je všechny. Nezapomenutelné, monumentální a neopakovatelné. Přestože tvrdíme, jak jsme vyspělí, dnes by je nikdo znovu nedokázal postavit v tak impozantní a sebevědomé kráse.
A slavný český cestovatel Jiří Kolbaba nám nabízí, že se s ním můžeme vydat na cestu kolem světa a podívat se na místa, která navštívil se svým fotoaparátem. Právě proto vznikla desková hra od firmy Bonaparte, ve spolupráci s rádiem Impuls. Autory je znovu kolektiv pod hlavičkou společnosti Martina Trika a hra vznikla v roce 2013.
Celá krabice se koupe v záři slunce, žluté barvě, která ji objímá ze všech stran. Na víku pak je pěkný titulní obrázek naší zeměkoule se všemi těmi zmiňovanými divy nakreslenými okolo. Nad nimi letí malé kreslené letadlo, a když se na něj podíváte pořádně zblízka, možná uvidíte dokonce svoji hlavu koukající z okýnka. To letíte za dobrodružstvím právě s touto hrou.
Celý svět a ještě víc nás čeká pod víkem téhle obrovské krabice, která rozměry připomíná Guinessovu knihu rekordů (recenze) od stejného vydavatelství. Jenže na rozdíl od zmíněné hry jsou rozměry tentokrát hodně samoúčelné a hra by se bez problémů vešla do dvoutřetinového rozměru (o výšce ani nemluvě).
Uvnitř najdete především rozkládací herní plán s mapkou světa a kontinenty propojenými bílými cestovními linkami. Ale ještě se k němu vrátíme za chvilku, až se podíváme na pravidla zabírající dvě stránky A4, pěkné dřevěné figurky šesti barevných cestovatelů (vás!), ale především velký balíček se 132 kartami. Na každé z nich najdete dvě otázky vztahující se k fotografii na přední straně.
A je tu ještě jedna součástka, která se ale už brzy spojí s herním plánem. Jedná se o černou střelku kompasu, kterou s pomocí očka zacvaknete do losovacího ústrojí v levém dolním rohu plánu. Kolem něj vedou linky pro letadla, ale na každém z kontinentů najdete namalovaný další takový kompas s vyznačenými směry, kterými se můžete vydat.
To všechno slibuje netradiční zážitek, který zahájíte rozložením herního plánu. Hráči si mezi sebe rozdělí barevné figurky cestovatelů, postaví je na libovolné místo na mapě a vedle plánu položí zamíchanou hromádku karet. Z nich otočí prvních několik fotografií do řady vedle herního plánu (stejný počet, jako je v partii soupeřů), čímž vytvoří startovní nabídku.
Ve svém kole místo tradiční kostky hráči používají střelku kompasu, kterou roztočí kolem dokola, až se zastaví na některém z možných osmi světových stran. Střelka vám tak hned řekne, kterým směrem se můžete ubírat, ale jen pokud to dovoluje některá z barevných výsečí. Naštěstí pro vycestování nepotřebujete vytočit přesně správnou výseč, ale můžete s ní pohnout o jeden nebo dva barevné díly. Tím vlastně máte na výběr vždy pět z celkových osmi směrů a většinou se můžete někam posunout.
Vaším cílem budou kontinenty, od kterých leží v nabídce nějaká fotografie. Jakmile na takové místo dorazíte, můžete si nechat přečíst první nebo druhou otázku z karty. A to i s možnostmi, ze kterých si pak musíte vybrat tu správnou, která je v textu vyznačená červenou barvou. Karta se vždy vztahuje k jednomu konkrétnímu místu na dané pevnině.
Pouze v případě správné odpovědi získáte kartu do svého vlastnictví. Úkolem pak je s pomocí správných odpovědí nasbírat karty ze všech sedmi dostupných míst. Jakmile vyhrajete i poslední sedmou, okamžitě se stáváte vítězem a vaši spolucestovatelé s tím nemohou nic nadělat.
Cestování s Jiřím Kolbabou je další z řady vědomostních her na českém trhu. Jedná se o původní český námět. Je dobře, že se autoři snažili přijít s něčím novým. Sbírání sady karet si sice půjčují z jiných starších deskových her, ale narazíme tu i na opravdu nové a zajímavé možnosti.
Na první pohled nás nápad s růžicemi, střelkou kompasu a pohybem podle nich nadchnul. Bohužel pouze do chvíle, kdy jsme zjistili, že je zcela náhodný. To je obrovská škoda a celému pohybu po plánu a hernímu mechanismu mělo být věnováno mnohem více energie, protože si dokážeme velice dobře představit, že s ním šlo pracovat lépe.
Náhoda takto rozhoduje o vašem úspěchu. Někdy může trvat i několik kol, než se dostanete na místo, kde je karta. Mezitím vám ji mohou vyfouknout protivníci. Naštěstí autoři myslí na získávání poslední fotografie a umožňují hráčům hledat v dobíracím balíčku. To je ale pouze malým ústupkem před vlivem smůly a štěstí.
Přitom stačilo například rozdat kompasy všem hráčům, kteří by si svůj pohyb pro daný tah plánovali společně a tajně. A ve chvíli, kdy by dorazili na stejné místo ve stejný moment, museli by o kartu území soupeřit. Nebo dát hráčům omezený žeton s barvami směrů, kterými by mohli platit za pohyb a které by mohli získat zpět pouze správnými odpověďmi nebo obětováním tahu. Možností bylo určitě dost a ta zvolená není rozhodně ta optimální.
Vypadá sice, že karet není mnoho, ale otázek je dvojnásobek, tedy 264. Ve standardní hře pak využijete přibližně dvacet až čtyřicet karet (podle počtu hráčů), takže ve výsledku vám otázky budou stačit na mnoho partií. Teprve pak se začnou opakovat a to už budou správné odpovědi z vaší hlavy dávno pryč. Přesto ale hrozí, že pokud byste Cestování s Jiřím Kolbabou hráli často, otázky se naučíte a hra ztratí na zábavnosti. Ale s takovým rizikem se setkáte u většiny vědomostních her.
Je dobře, že pravidla pamatují na rozhodování nejasného zastavení střelky. Často se stává, že se ručička zastaví napůl mezi dvěma výsečemi. Pravidla v tomto případě jasně hovoří o pootočení střelky vpřed po směru hodinových ručiček. Tím jsou vyřešené jakékoliv spory o to, ve které části se šipka nachází víc.
Ve větším počtu hráčů je nabídka karet velká a mnohem lépe se v ní hledají konkrétní oblasti. Jinak ale nedostanete žádný bonus oproti základní hře ve dvou nebo třech. Pouze budete čekat na svůj tah a šanci odpovídat výrazně déle. V nejvyšším počtu hráčů se pak partie může nepříjemně protáhnout a přesáhnout uvedenou třičtvrtěhodinovou délku. Nesmíme pak zapomenout ani na řádné míchání karet, které může mít na hru negativní vliv, pokud jej podceníte.
Zpracování je pěkné a podrobnou mapu světa doplňují zdárně jednoduché ilustrace. Nejdůležitější jsou ale karty, které sice nemají žádnou povrchovou úpravu a jejich okraje se jim třepí (opět stejně jako u Guinesse), ale pěkné fotografie vám to vynahradí.
Cestování s Jiřím Kolbabou může být zábava ve skutečnosti, ale tentokrát se to bohužel příliš nepovedlo. Hra trpí hned několika zbytečnými chybami a nedostatky, které vám brání si ji pořádně užít. Tou největší hodnotou tak zůstává řada krásných fotek z míst po celé planetě, které si můžete s chutí prohlédnout, když budete odpovídat na otázky. Samotný herní mechanismus se ztratil směr a ani kompas mu nepomůže.
+ dobrá myšlenka se střelkami kompasu rozmístěnými po mapě
+ otázek je dostatek, ačkoliv jsou jen dvě na každé kartě
+ řada krásných fotek
+ detailní mapa světa
+ vědomostní zábava
- absolutně náhodné, malý vliv skutečných vědomostí
- nevyužitý potenciál
Dobrý den nevím na koho se mám obrátit sháním hru Putování s Jířím Kolbabou a nemůžu sehnat ona už je stažená z prodeje, Děkuji