Recenze: CO2 – nepřátelská molekula oxidu uhličitého

Máte rádi kyslík? Kdo ne. A co takhle oxid uhličitý? Ten už zase takovým našim kamarádem není, co myslíte? Jeho narůstající hladina a vypouštění z nejrůznějších elektráren spalujících fosilní paliva je spojovaná s globálním oteplováním a možným začátkem nové doby ledové.

CO2 není prostě kamarád lidstva, ale přitom se s ním družíme každý den, kamkoliv jedeme v automobilu, nebo se vyhříváme v teplíčku domova. Na to, jak vzniká a co bychom mohli pro něj udělat, nás upozorňují už nějakou dobu vědci. Teď se k varovným hlasům přidává poprvé také desková hra.

Svoji deskovou hru vytvořil Vital Lacerda nejdříve v prototypu, který sklidil velký úspěch na serveru BoardGameGeek. Díky tomu se o něj začaly zajímat vydavatelské společnosti a souboj vyhrála italská firma Giochix.it, která hru vydala a představila na veletrhu Spiel 2012 v Essenu. Odtud máme také my svoji recenzentskou kopii. Ilustracemi k jejímu vydání přispěli Giacomo Tappainer a Paula Simonetti.

Děj hry se odehrává v současnosti, kdy už přesáhlo znečištění ovzduší a úrovně škodlivých látek vypouštěných elektrárnami na fosilní paliva, únosnou mez. Je třeba se nad sebou zamyslet a pokusit se získat energii z obnovitelných zdrojů.

Hru najdete v bílé krabici s malbou na přední straně, do které se pomalu potápí červený název CO2. V pravidlech, která leží nahoře uvnitř krabice, je hra uvedena zajímavou větou – pokud znečišťování nezastavíme, je to konec hry pro všechny z nás. A právě tím heslem se řídí i hra CO2, která se řadí do semi-kooperativní kategorie. Soupeři se tedy stávají částečně i partnery, kteří soupeří na pozadí snahy odvrátit globální katastrofu.

Pod brožurou s pravidly v angličtině najdeme rozkládací herní plán, který má pěkné barvičky – přehládají zde žlutá a modrá, což jsou poměrně veselé barvy. Deska vypadá na první pohled opravdu elegantně, protože většina jejího prostoru využívá kruhové uspořádání. Na kružnici najdete jednotlivé kontinenty světa s políčky, nejdůležitější půlkruhovou stupnici znečištění, která sdílí svůj prostor s bodovací trasou pro jednotlivé hráče. Na vnější straně kružnice jsou pak různé stupnice a přímo uprostřed kartičky agendy a summitů.

Kartonových žetonů je zde spousta. Většina z nich zastupuje jednotlivé druhy elektráren od biomasových, přes solární a ty využívající studenou fúzi až po neoblíbené uhelné či olejové. Celkem jich je ve hře 55 rozdělených do osmi skupin. Továrny na fosilní paliva budou začínat svoji herní pouť na plánu, zatímco ty šetrné k prostředí budou mít své hromádky venku, jak se brzy přesvědčíme.

Dále zde máme třicítku oboustranných kartonových projektů, osm regionálních agend a osmnáct summitů. Výčet součástek z tvrdého papíru zakončují mince o čtyřech hodnotách a dílek pro začínajícího hráče. Pak jsou tu pochopitelně balíčky karet, ať už jsou to karty lobování, karty cílů nebo událostí.

Největší vliv na hmotnost ale mají dřevěné dílky. Dvacet kulatých disků pro každého hráče dělá dohromady stovku žetonů. K nim patří ještě celkem dvacet figurek. Pak jsou tu bílé kostičky fungující jako technologické zdroje a čtyřicítka velkých fialových žetonů znečištění. Ty se ve hře jmenují CEP, což znamená Carbon Emission Permits, tedy povolení k emisi uhlíku.

Příprava partie je popsaná na dvoustránce spolu s názornými obrázky. Základní fáze obsahuje rozdělení barevných komponent mezi hráče – každý si vezme dvacet svých kulatých žetonů a jednoho vědce. Ostatní začínají hru ve společné zásobě. Do začátku dostane každý také trochu peněz (narůstající podle pořadí) a také dvě fialové povolení CEP. Jeden žeton svojí barvy položí na pole nula na bodovací trase. Tajně si nyní každý vylosuje také kartu svého firemního úkolu, kterou nikomu jinému neukazuje. K tomu dostanou ještě pět lobovacích karet.

Nyní je třeba připravit počítadlo kol, označíte tedy první dekádu tmavě hnědým žetonem. Na počítadle kol pod ním pak položíte světle hnědý, který bude odpočítávat kola do změny dekády. Počet kol je daný množstvím hráčů v partii a na políčcích to je přehledně vyznačeno.

Většina komponent bude začínat svoji cestu partií mimo plán a nepotřebují zvláštní péči. Výjimkou jsou kartičky zelených elektráren, které je třeba roztřídit podle typu a seřadit vzestupně podle ceny. Zamícháte také balíček událostí, z nichž jednu položíte otevřeně vedle hromádky. Z karet cílů spojených národů odhalíte několik vedle plánu.

Do středu plánu rozložíte náhodně kartičky summitů a regionálních agend, které vždy směřují ke konkrétnímu kontinentu. Každý region dostane do začátku jednu fosilní elektrárnu položenou do levého políčka z boxů dostupných pro stavbu elektráren na daném kontinentu. Vedle něj vytvoříte hromádku žetonů CEP podle počtu volných míst pro elektrárny, které zde zbývají. Tato místa tvoří poptávku po elektřině daného kontinentu. Nastavíte výchozí cenu CEP na tři, čímž je konečně partie připravená.

Uznáváme, že příprava není úplně jednoduchá a na začátku, kdy hře nebudete příliš rozumět, vypadá i neintuitivně. To se ale s postupem času po dalších partiích změní. Teď už se ale můžeme pustit společně do hraní, které si přiblížíme trochu zjednodušeně. Jak už jsme se ujistili v přípravě, hra se dělí na několik dekád.

Každé z desetiletí začíná rozdělením příjmu. Ten může být zaplacený buď v penězích nebo ve vítězných bodech a to vždy dvěma nejlepším odborníkům (hráčům) na danou problematiku energie. Ty jsou rozděleny ve stupnicích odpovídajících jednotlivým zdrojům, například biomasa nebo solární energie.

S průběhem času, jak teče ve hře, se zvyšují také energetické nároky kontinentů. Každá dekáda tak vyžaduje vždy o jednu elektrárnu víc než předchozí. Pokud není místo pro danou dekádu zaplněné zelenou elektrárnou, musíte sem doplnit náhodnou na fosilní paliva ze zásoby. To ovšem vede k nárůstu zamoření CO2. Jeho ukazatel musíte zvednout o hodnotu udávanou na kartě (20-40 ppm). Navíc hráč, který toto území kontroluje, musí zaplatit jednu CEP z vlastních zásob. Nyní už pouze rozhodnete, jestli se podařilo odvrátit katastrofu (událost) pro danou dekádu – hodnota celkového zamoření musí být nižší než 350 ppm.

Teď se konečně dostáváme k jádru hry, kterým jsou hráčské akce. Jejich počet v jednotlivých dekádách je dán množstvím hráčů v partii. Všichni hráči se postupně několikrát vystřídají v akcích, než nastane konec dekády. V každém ze svých tahů můžete provést jednu z dostupných akcí – navrhnout projekt, zavést projekt a postavit novou elektrárnu. Tyto činnosti musí být v každém regionu provedeny postupně, ačkoliv ne nutně jedním hráčem.

V návrhu vezmete jeden z druhů zelených projektů a navrhnete jej kontinentu, který o něj stojí. Odměnou za to vám je grant v podobě peněz, kostiček technologie nebo jednoho nového vědce do vašich řad. Takto připravený projekt pak může kdokoliv nainstalovat do země zaplacením jednoho CEP z vlastnictví. Tím získáte právo otočit kartičku a inkasovat odměnu za její dokončení (kostičky technologie nebo žetony CEP, podle druhu energického zdroje).

Teď už máte připravenou infrastrukturu pro rozvod energie v zemi a můžete konečně postavit první elektrárnu. K tomu ale potřebujete nejen peníze a kostičky technologie, ale také dostatečné znalosti (expertízu) v daném oboru obnovitelných zdrojů. Teprve v takovém případě můžete elektrárnu položit do prvního volného pole zleva a označit ji žetonem své barvy. Získáte také vítězné body uvedené v levém horním rohu kartičky a vylepšení vašich expertních znalostí v daném oboru.

V době postavení elektrárny současně získá některý z hráčů kontrolu nad regionem v závislosti na počtu elektráren, které zde má a v případě remízy také podle priority obnovitelných zdrojů u vlády dané lokality (určeno kartičkou regionální agendy).

V průběhu každého svého tahu mohou hráči kromě jedné z těchto tří akcí provést ještě jeden nebo více z dostupných volných tahů – přesun vědce (na jiný projekt nebo na summit o energii daného typu), návštěva trhu (nákup CEP) a zahrání nebo skórování karty.

Právě dohledem nad projekty vám vědci získávají expertní znalosti, které potřebujete ke stavbě elektráren. Ve chvíli, kdy získáte první zkušenost v dané oblasti, položíte sem svůj barevný žeton, který pak budete dál posouvat. Nové zkušenosti získáte i na summitu, kde může hovořit vždy jeden vědec na každé z témat zobrazených na kartičkách.

V tahu můžete také vždy zahrát jednu ze svých lobovacích karet a získat odměnu na ní uvedenou. Kromě toho můžete ale také splnit jeden z cílu stanovený Spojenými národy. Ty nabízí odměnu prvnímu hráči, který splní jejich požadavky. Odměna je v podobě vítězných bodů.

Hra může skončit prohrou všech v případě, že znečištění planety CO2 dosáhne kritické hodnoty 500 ppm. V tu chvíli se stává naše planeta neobyvatelnou a už je jedno, kdo vyhrál. Není to ovšem jedno v případě, že hráči dosáhnou konce poslední dekády, nebo se jim podaří snížit znečištění pod 350 ppm, nebo ještě v situaci, kdy jeden z regionů má jen a pouze zelené elektrárny. Hráči si nyní spočítají vítězné body, přičtou k nim ještě hodnotu svých peněz a případných splněných úkolů. Vítězí ten, komu se podařilo nastřádat nejvíce bodů.

Mohlo by Vás zajímat

3.8

karetnírecenzerodinná

Recenze: Double Donkey – oslí dvojníci

CO2 je hra plná kyslíku. Už samotný fakt, že lesy jsou z tematických důvodů zařazeny mezi zdroje energie, vypovídá o jejím ladění. Ovšem dojmu z partie tato skutečnost překvapivě přidává na úspěšnosti.

Tato hra není prvním výtvorem Vitala Lacerdy, ale v porovnání s jeho dřívějším Vinhosem je CO2 mnohem jednodušší a přístupnější. Hra má totiž překvapivě opravdu jednoduchá pravidla, která bez problémů zvládnete na první přečtení. Mnohem větší problémy budete mít si zvyknout na některé netradiční herní mechanismy a především budete hledat souvislosti, která pak lze využít v partii ve svůj prospěch.

CO2 totiž není jen a pouze o sběru vítězných bodů. Ne každý způsob totiž je efektivní a výhodný, tedy alespoň na první pohled. Například stavba elektrárny vám sice přinese vítězné body, ale zaplatíte za ni těžce v podobě kostiček technologie a peněz. Ty mají na konci hry ovšem cenu vítězných bodů i osamocené, takže jaký je důvod?

Pochopitelně se jedná o plnění úkolů Spojených národů. Těchto karet je omezený počet a kdo dřív přijde, ten dřív mele. To vytváří prostředí neustálé honby za dalším a dalším pokrokem. Karty jsou odměněny podle svojí obtížnosti a odměnu získáte na konci partie.

Nejzajímavějším mechanismem na celé hře jsou volné akce, které můžete provádět ve svém akčním tahu podle vlastního uvážení. Neméně důležité je však pořadí, ve kterém musí být připravena ke stavbě každá elektrárna. Návrh projektu, ale ani jeho instalace nepřináší kromě okamžitého drobného benefitu žádný další zisk. Takový projekt totiž nikdo nevlastní a vámi připravenou infrastrukturu může pak využít jiný z hráčů. Vaším úkolem je jim v tom zabránit a naopak sám využívat příležitostí, které se vám naskytnou od ostatních.

CO2 bohužel v tématu šlo možná až příliš daleko a to je cítit v kooperativní části hry. Ta je na hráče možná až příliš přísná. Ale to nevadí, protože to prostě patří k námětu. Příroda se sama nezachrání. A ačkoliv mnoha lidem může ekologický námět této hry být proti srsti, musí uznat jednoznačnou pravdu:

CO2 je jednou z her s vizuálně nejhezčím herním plánem. Celkový dojem z něj a jeho barev je prostě dokonalý. Paula Simonetti a Giacomo Tappainer odvedli naprosto profesionální a detailní práci, na kterou je radost se koukat. K tomu ještě přičtěte netradiční barvy (fialová!) pro herní komponenty, jež se opravdu skvěle na desce vyjímají, a máte tu opravdový designérský skvost.

Snad jediný nedostatek, který CO2 má, je absence výraznější náhody. Rozlosování agend a náhodně odkryté úkoly Spojených národů mohou sice vypadat dostatečně, ale není to tak. Naštěstí hra dohání nedostatek variability v uspořádání komponent tou, která je nejdůležitější. Vzájemnými reakcemi hráčů, kteří hru rozpohybují pokaždé jiným směrem. Zásluhu na tom mají právě ty projekty, které nikdo nevlastní.

Hra využívá zajímavé kombinace už známých prvků. Najdete zde vítězné body, ale ty nejsou tak snadno dostupné, jak by se zdály. Máme tu technologické stupnice, které jsou extrémně důležité, ale jejich vylepšení si zaručíte už samotnou stavbou elektráren. Pak je tu dominance nad kontinenty a dokonce plnění cílů. Možná to vypadá jako narychlo ukuchtěný dort plný surovin, ale ve skutečnosti se jedná o detailně promyšlený mix s každou součástkou na svém místě.

Právě na svoji unikátnost ale hra doplatí nejvíce. Nejedná se totiž o žádnou euro strategii v klasickém slova smyslu. Nemůžete zde aplikovat standardní analytické postupy a taktiku. Místo toho využijete cit. Nejsou zde žádné ekonomické motory, které nastartujete a jedete na jejich výkonu až do konce. Tady je ve hře mnohem víc.

Poslední výtka může směřovat už pouze k herní době, která bez problémů přesáhne dvouhodinový limit. Partie lze hrát od jednoho až po pět hráčů, přičemž na naučení je vhodné hrát v menším počtu. Problém s časem se stává extrémním především v maximálním počtu účastníků.

Vše je propojené. To je věta, kterou by řekli mnozí obyvatelé Země. Můžeme to pojmenovat třeba Efekt motýlích křídel, jestli chcete. Každá akce má nedozírný dopad. A takové je CO2. Plné akcí a jejich reakcí, která roztáčejí kola děje. Tahle hra totiž není jen o samotné taktice, je o pocitech a prožívání. Přitom vám ale nedá nic zadarmo a své strategické duševní dvojče určitě doma nenechávejte. CO2 je jedním ze skvostů loňského roku, tak si jej nenechte utéct.

Recenze: CO2 – nepřátelská molekula oxidu uhličitého

CO2 je unikátní hra o delikátní věci, kterou je naše životní prostředí. Ve hře se stanete členem jedné z mocných společností, které staví elektrárny na kontinentech po celé planetě. Ve snaze zlikvidovat zdroje spalující fosilní paliva musíte vylepšovat schopnosti svých vědců, získávat povolení, ale především stavět elektrárny. Bez nich nemůžete za ty čtyři dekády, které partie trvá, vůbec uspět. Kromě soupeření o vítězství ve vítězných bodech má hra také kooperativní nádech, protože pokud koncentrace CO2 v ovzduší překročí určitou hranici, je konec hry. Mechanismy hry jsou opravdu unikátní a k vítězství budete muset jít cestičkami, které vám jiné evropské strategie nenabídnou. Přičtěte si k tomu ještě líbivé barevné schéma a krásný herní plán a z CO2 je rázem favorit mnoha fanoušků her zaměřených na plánování. Pořádně se nadechněte, protože až dohrajete jednu partii této hry, budete ve vzduchu cítit pachuť oxidu uhličitého.. Navěky..

Klady:

+ unikátní herní systém
+ překrásný herní plán
+ originální barvy
+ zajímavé a výborně zpracované téma
+ soupeřivá hra s kooperativním nádechem
+ výborný model trhu
+ variabilita plyne z interakcí
+ skvělý způsob stavby elektráren

Zápory:

- vyžaduje jiný hráčský přístup a díky tomu se nemusí líbit všem
- může vás odradit ekologické téma
- menší variabilita partií plynoucí z rozestavení komponent

4