Recenze: Coal Baron – černá hornická práce

Uhlí je mé přirozené prostředí. Kdysi pohánělo všechno, co mělo budoucnost. Dnes ale na uhlí všichni zapomněli. Jeho vůni už nikdo nezná a u jeho dohořívajících zbytků se ohřívá jen málo lidí. Ale to je dobře, protože mnohem víc černého zlata zbude na mě. Kde jsou doby, kdy jsem se musel o každé sousto prát. Dnes je všechno jinak. Jsem uhložravec. Osamělý stroj na kolejích pod zemí.

My naštěstí sami nebudeme, obzvlášť pokud se rozhodneme s Wolfgangem Kramerem a Michaelem Kieslingem hrát deskovou hru Coal Baron. Dvojice autorů, která už za sebou má velké hry jako je Tikal II (recenze), Asara nebo Kiesling sám hru Vikingové (recenze). Ale zpět k novince vydávané pod záštitou společnost R&R Games, od kterých jsme tu měli už pirátskou dedukci Plunder (recenze), ale také eggertspiele (jako Glück Auf). Hra vyšla v roce 2013 s ilustracemi Dennise Lohausena.

Její ušpiněný zevnějšek nedá ani na chvíli hráčům zapochybovat, že se z nich stanou horníci. Pod zemi se vydají kvůli černému zlatu, které se nachází v chodbách hluboko pod zemským povrchem. My se ale musíme ponořit jen několik centimetrů dovnitř krabice, kde na nás čeká docela prázdná krabice, jejíž největší prostor zabírá herní plán.

Obdélníková deska přeložená napůl zobrazuje místo pro tunely, objednávky, ale také dělníky, o kterých tahle hra pojednává především. Velmi důležité jsou také hodiny šichty uprostřed spodního okraje a bodovací stupnice táhnoucí se kolem dokola celého důlního areálu.

Dílky tunelů jsou také zajímavé, protože ukazují jednotlivé vozíky, které budeme muset dole pod zemí tlačit a vysvobodíte je z kartonových archů. Spolu s nimi zde objevíte také čtveřici fáracích klecí. Právě s jejich pomocí musíme sestoupit do dolů a k tomu musíte využít čtveřici šachet. Každá z nich má čtyři patra plus jednu úroveň nad zemí. Napříč všemi patry vede výtah, pro který uděláte prostor proražením podlouhlé jámy v kartonu.

Seznam komponent pak pokračuje balíčkem 44 karet objednávek, které mají vždy úplně nahoře uvedený počet vítězných bodů za splnění. Teprve další část karty požaduje umístění kostiček s produkcí, ale také potřebný dopravní prostředek. Zbývají nám ještě zmínit papírové bankovky ve třech hodnotách, dřevěné dílky představující uhlí (64 kusů), 72 dělníků v hráčských barvách, stejně jako jeden kulatý žeton. Náš seznam zakončuje ručička hodin a kartonové zámky.

Na začátku partie si hráči položí herní plán mezi sebe a s pomocí zámků zavřou některá místa na společné desce. To záleží na počtu hráčů a daná políčka jsou označena číslicemi dva nebo tři. Ze zamíchaných destiček tunelů odhalí hráči prvních několik na volná místa na plánu. Ručičku a počítadlo tahů položí hráči na ciferník uprostřed tak, aby ukazovaly začátek partie.

Každý ze soupeřů si vybere barvu a dostane počet horníků odpovídající počtu hráčů. K tomu navíc obdrží také jednu šachtu ve svá barvě i s výtahem. Do vozíků na jednotlivých patrech položí po jedné kostičce. Podle množství soupeřů se liší také množství startovních financí. Každý z protivníků ještě umístí svůj bodovací žeton na nulu na počítadle. Ještě před začátkem si hráči vyberou z několika nabízených karet objednávek a položí si je vedle horního patra svojí šachty. Zbývajícími se zaplní poslední volné místo na herním plánu.

Celá partie trvá tři šichty, které mají vždy svůj vlastní odměřovaný čas, a na jejich konci vždy následuje bodování. V průběhu každé z nich hráči postupně vysílají všechny svoje dělníky do dolu nebo za jiným posláním tak, aby zvládli natěžit co nejvíce uhlí. V jednom tahu lze vždy využít pouze jedinou akci, okamžitě ji vyhodnotit a předat slovo dalšímu hráči na řadě.

Jenže posílání horníků funguje trochu jinak, než jsme zvyklí. Na začátku je na plánu hromada míst, kam se lze vydat. Jsme zvyklí na to, že jak se prostor na plánu zaplňuje, možností ubývá. Ovšem v této hře to funguje jinak. I již obsazená políčka je možné znovu využít, ale zájemce musí poslat na dané místo o jednoho pracovníka víc. Ti dělníci, které vystřídá, se přesunou na občerstvení do kantýny.

Prvním krokem k úspěchu (a tedy první akcí k využití) je vybavení dolu. Stačí postavit dostatečný počet figurek na jedno z maximálních osmi nabízených míst a zaplatit pořizovací cenu. Ta se odvíjí od počtu vozíků a patra, na které patří (čím hloub, tím víc stojí). Naplněné je pak hráči přesunou do své šachty.

Hned další akcí se mohou pokusit získat uhlí z jámy ven a začít plnit čekající objednávky. V nabídce k takové činnosti jsou čtyři pozice s různým počtem těžebních bodů. Ty pak hráči utratí za pohyb výtahu, naložení a vyložení uhlí do klece nebo vyplnění objednávek. Teprve takové dokončené zakázky může s využitím potřebného transportu odvézt a získat okamžitě uvedené vítězné body.

V průběhu partie lze ale využívat také návštěvu banky, která přinese hráči Marky (hra pochází z Německa) nebo získat novou objednávku z jednoho ze čtyř polí. Jakmile ale některému z hráčů dojde zásoba horníků, musí počkat na ostatní, až dokončí svoje tahy. Teprve v tu chvíli končí šichta. Všechny pozice, které se nachází za pozicí hodinové ručičky, představují věci, které se budou v této fázi bodovat. Nejdříve to jsou pouze typy objednávek, později ale i způsob jejich transportu a prázdné vozíky.

Po určení nového začínajícího hráče (nejvíce dělníků v továrně na vozíky) a návratu dělníků pokračuje partie dalšími dvěma šichtami. Po třetím zahoukání hra končí třetím bodováním. K tomu navíc dostanou hráči odměnu za peníze a naopak ztratí body za nedokončené objednávky a nevyvážené strany dolu. Vítězem se stává hráč s nejvyšším bodovým ziskem.

Coal Baron je dalším zástupcem z řady her, které nám dokázaly udělat radost. Na jedné straně se jedná o klasické euro, ve kterém se vlastně neděje nic jiného, než využívání akcí. Přitom ale vypadá a hraje se tak pěkně, že to všechno odplouvá na vedlejší kolej. I samotné téma tu je příjemně zpracované a ke hře se hodí, protože využívá zajímavého mechanismu s fáráním do dolů.

Nejvíce nás na hře ale těší fakt, že přináší do worker-placement her další příjemný zvrat. Jednotlivá políčka se po první aktivaci nezamykají, ale místo toho se jen zvyšuje jejich cena. Tak do určitého okamžiku mají všichni hráči stejné možnosti.

Mohlo by Vás zajímat

2

karetnípro začátečníkyrecenze

Recenze: Pět okurek ze zahrádky na talíři

Celkově je hra dobře vyvážená a odměňuje pečlivé plánování. Chyby se v této partii nevyplácí a těžko se zaváhání dohání později. Náskok soupeře pak často roste, protože více peněz znamená lepší přístup k vozíkům. Hráči se musí specializovat, aby dostávali odměny v bodováních na koncích jednotlivých šicht a nemohou tak bezhlavě volit jednu objednávku za druhou. Všechno zde má význam.

Významným kladem hry je její jednoduchost, díky které ji snadno vysvětlíte i začátečníkům. Na herním plánu je sice dost pozic, ale ve skutečnosti se jedná pouze o pět akcí, kterými se snažíte dosáhnout vyváženě zaplněného dolu. Všechno na sebe dobře navazuje a spolupracuje na úspěšném dokončení. Právě proto je hra opravdu přístupná a mohou ji hrát i děti kolem deseti let.

Významný podíl na tom všem má také herní doba, která se ve dvou pohybuje kolem 45 minut, s více hráčích se pak pomalu blíží jedné hodině. Díky zamykání některých pozic je pak hra podobně zábavná ve všech počtech, protože ve hře není nic, co by výrazně zážitek odlišovalo. To je převážně dobrá zpráva, ačkoliv s sebou nese i negativní nádech.

V celé partii významně chybí jakýkoliv konflikt. Hráči se sice navzájem nepřímo ovlivňují, ale v celém průběhu je hra čisté euro, ve kterém si každý hraje na svém písečku. To není nutně špatně, ale tady už záleží hodně na konkrétním publiku.

Navíc tam, kde je všechno krásně jednoduché, zklame bodování. To je možná až zbytečně překombinované. Nejlepším zástupcem toho je vyváženost dolu, která je sice zajímavým nápadem, ale na nás působila strojeným dojmem. A občas může být také trochu zdlouhavé.

Jak nám autoři vysvětlili na začátku pravidel, původní německý název Glück Auf je odpovídá tradičnímu pozdravu, který se používal dříve mezi horníky. Podobně jako u nás bylo zavedené zase Zdař Bůh. V angličtině pak hra dostala mnohem jednodušší název bez přesahu. Zpracování je provedené výtečně a nejvíce se nám samozřejmě líbí šachty. Jedinou výtkou tak může být zařazení papírových peněz.

Coal Baron je příjemně ubíhající a zábavná hra, která udělá největší radost rodinám. Autorům se podařilo odhadnout správně vyvážení mezi rodinnou hrou a strategickou náročností, a ačkoliv bodování je spíš hráčské, zbytek partie je nakloněný zábavě v kruhu rodičů a dětí. Samotné fárání je lákavé, ale možnosti rozhodování jsou dostatečné, aby udrželi zájem i mezi hráči.

Recenze: Coal Baron – černá hornická práce

Coal Baron je velmi povedená rodinná hra, která vás nechá nastoupit do výtahu, který nejede nahoru. Místo toho se zanoří hluboko do těla země. Až tam, kde se nachází uhlí a čeká na vyvezení ven. Hráči k tomu budou muset využít všechny svoje horníky, které posílají na různé mise po celé továrně. Mohou tak vyrábět vozíky, plnit objednávky nebo běžet do banky pro peníze. Tím nejdůležitějším je ale výtah a jeho pohyb nahoru a dolů. Všechno řídí zajímavý mechanismus akcí, které jsou využitelné znovu, pokud hráči jsou ochotni obětovat více svých dělníků. Jednotlivé činnosti pěkně navazují a všechno je vyvážené dobře pro různé počty soupeřů. Jenže ve hře chybí interakce a plynulost narušuje překombinované bodování. Kromě toho ale Coal Baron potěší svým vzhledem i zábavou.

Klady:

+ přijemná rodinná hra
+ zajímavé téma
+ stále volné akce
+ zvyšující se cena
+ zajímavé fárání
+ vyvážené pro různé počty hráčů

Zápory:

- chybí interakce
- překomplikované bodování

3