Římské impérium vás potřebuje! Každý odvážný muž má místo na útočné linii. Hranice pod mocí všemocného Říma se neustále rozšiřují a nové země potřebují nejen pevnou ruku,ale také správné vedení. Ale schopných lidí je málo a císař neustále hledá nové. Zrovna dnes jsem zahlédnul plakát na sloupech ve městě. A to je také důvod, proč jsem přišel za vámi.
Budete váhat nebo na časově omezenou nabídku kývnete? V deskové hře Concordia čeká na svého vládce polovina již dobyté Evropy. Krev už zaschnula a teď je na čase nastolit ekonomický růst. Alespoň tak to vidí autor Mac Gerdts, který tuhle hru vytvořil s pomocí ilustrací Marina Fahrenbach. Hra vyšla pod záštitou firmy PD-Verlag (Antike Duellum – recenze) a také firmy Heidelberger Spieleverlag.
Hra vás nebude šetřit už od chvíle, kdy její krabici poprvé vezmete do ruky. Její rozměry jsou opravdu úctyhodné a to přesto, že je ve skutečnosti poměrně mělká. V základních dvou dimenzích dá ale zabrat všem poličkám a z dálky mává batohům. Tohle je hra, kterou si s sebou snadno nevezmete, ale o to víc budete chtít.
Budeme ale dělat, že jsme to ještě neřekli. Místo toho se zaměříme na odložení víka, na kterém nás vítá krásná římanka nakupující hebkou látku. Uvnitř krabice najdete obrovský rozkládací herní plán, který má rovnou dvě strany. Na jedné z nich je domovská Itálie, zatímco druhá ukazuje celé římské imperium rozkládající se po Evropě. Obě mapy ovládají barevné oblasti a města propojená liniemi. Nahoře jsou pak místa na nabídku karet, bonusových žetonů a kolem celé mapy obtáčí své hadí tělo bodovací stupnice.
Ke hře ale patří také pětice barevných skladišť, které budou patřit jednotlivým hráčům. Mají celkem dvanáct pozic pod klenutými oblouky a nahoře vypsanou cenu za jednotlivé suroviny. Ty představují v krabici pěkné dřevěné žetony různých tvarů a barev, které vám připomenou cihlu, víno, látku, jídlo a nástroje. Hromada dalších dřevěných dílků patří jednotlivým hráčům – každému přesně 22 kusů domů, kolonizátorů a je mezi nimi i jeden žeton na označení bodového zisku.
Ale tím ještě zdaleka nekončíme a vy asi tušíte, že velká krabice tu měla své opodstatnění. 72 karet představuje osobnosti, ale jsou mezi nimi i nápovědy. To kartonové žetony tu na sebe berou roli peněz (čtyři různé hodnoty sestercií), třicítky měst a také 24 bonusových žetonů. Pravidla se nám rozdělila na dvě části – příprava a samotný návod.
Nejdříve hráči obsadí žetony města. Rozmístění je částečně náhodné, ale po zamíchání dílků je třeba stále dodržovat oblast, kterou představují písmena. Každá z provincií pak dostane náhodně také jeden žeton svého nejcennějšího produktu.
Karty je třeba rozdělit na dvě hromádky. Zatímco startovní jsou rozděleny po sedmi jednotlivým hráčům, ze zbývající třicítky se vytvoří dobírací hromádka. Použity jsou ale pouze karty, jejichž římská číslice je menší nebo shodná s počtem soupeřů účastnících se partie. Horních sedm karet je navíc odhaleno do pravého horního rohu plánu, kde vytvoří nabídku.
Hráči si nyní k již obdrženým kartám vezmou také svoji destičku skladiště a naplní jej předepsaným množstvím surovin. K tomu čtyři pozice obsadí také kolonisté. Dva zbývající pak začínají partii už na plánu přímo v Římě. Do zásoby si každý ze soupeřů vezme také patnáctku domů a podle startovního pořadí také určitý počet sestercií.
Každý z hráčů má dohromady do začátku stejných sedm karet. Ve svém tahu vždy může zahrát jednu z nich a provést odpovídající akci. Tyto akce tvoří odhazovací balíček a všechny si je může vzít zpět až poté, co zahraje kartu Tribune.
Veškerá hratelnost tak závisí právě a jen na kartách, které mají hráči v ruce. Ty jim umožňují dělat všechny činnosti, které jen mohou potřebovat. Všechno to začíná architektem, který pohybuje kolonisty. Jeden krok vždy znamená pohyb z města na cestu nebo naopak z cesty do dalšího města. K přesunu do sousedního města jsou vždy potřeba alespoň dvě akce.
Po pohybu přichází ke slovu právě hlavní dovednosti architektů a možnost postavit dům v městě, s nímž sousedí jeden z kolonizátorů hráče. Ten musí zaplatit patřičný obnos v surovinách a sesterciích a teprve poté lze položit do města jeho figurku domečku. Za každý už přítomný domeček se hodnota násobí.
To prefekt umožňuje městem, aby vyrobily nějaké ty kusy svého nejcennějšího produktu. Z nich dostane jeden kus právě aktivní hráč, ale po jednom žetonu obdrží i každý z hráčů, kteří mají v místě svůj domeček. Nebo může naopak shrábnout nějaké peníze. Kolonista pak přidává (znovu za poplatek) na plán nové figurky. Hráči mají ale i další možnosti vydělat nějaké peníze, produkovat suroviny nebo obchodovat se zbožím.
Mnohem zajímavější jsou schopnosti postav, které mohou hráči nakupovat (a přidat do ruky) a poté aktivovat. Jindy mohou dokonce využít dovednost postavy, která leží jako horní na odhazovacím balíčku soupeře, což je velmi důležitá zbraň.
A tak celá partie pokračuje tak dlouho, dokud hráčům nedojde zásoba karet postav. Ty jsou jakýmisi přesýpacími hodinami celé hry a ten, komu se podaří pořídit poslední kartu současně dostane kartu Concordia. Ta má velkou hodnotu 7 bodů a lze získat i postavením patnáctého domu a tím hru ukončit druhým způsobem. Nyní všichni hráči sečtou získané vítězné body a to podle bohů za zboží, domy, provincie, města i kolonisty. Ten s nejvyšším bodovým ziskem slaví vítězství.
Concordia je strategickou hrou, ve které se všechno točí kolem několika karet. To zdánlivě musí mít za následek omezené hráčské možnosti, o to víc vás ale hratelnost překvapí. Je skvělé, že kromě základní sady karet si všichni mohou dokupovat další karty a tak si vylepšovat svoje možnosti. Tím si hra nenápadně půjčuje od deckbuildingu.
Současně je ale zábavná také díky tomu, že hráči vlastně mají vždy na výběr téměř ze všech možností. A na mapě je neustále co dělat. Skvělé vyvážení produkce jednotlivých surovin s mírumilovným pojetím celé hry je prostě úžasné. A úplně nejlepší je možnost využívat karty ostatních, které právě použili. Tím vlastně hráč může zahrát stejnou akci i častěji, než by mu jinak dovolily jeho vlastní karty. Tato možnost je také základním stavebním kamenem úspěchu.
Hra zrovna nezáří ve variabilitě. Oboustranný herní plán sice pomáhá, protože jednotlivé strany zaručují, že budou hráči mít souboj těsnější nebo naopak více prostoru při boji o jednotlivá města. Všechno ostatní je ale víceméně dané, karty projdou partií vždy téměř všechny, protože až jejich vyčerpání je jednou z konečných podmínek. A drobné změny v přípravě to nezachrání.
Produkce surovin je řešena velice důmyslně a těží z ní často nejen samotný hráč ale i ostatní. Přitom jedna strana mapy je určena dokonce pro dva hráče a to je snad jediný moment, kdy nebudeme hru až tolik chválit. Hráči se prostě zásluhou dostatečného prostoru nepotkají a vlastně vůbec nemají možnost používat kontaktní karty.
Ovšem čím méně hráčů, tím větší je šance, že hra skončí na možnost odehrání všech domečků. Tato šance je mnohem nepředvídatelnější. Navíc právě bonusová karta Concordie za zakončení může být nepříjemným jazýčkem na vahách ve prospěch hráče. Tady si asi někteří z účastníků mohou částečně stěžovat na nespravedlnost pramenící z hráčského pořadí.
Ve hře není nic jiného než plánování a matematika. To je ovšem další moment, kdy se od hry řada milovníků kostek a akce odvrátí. Dokonce i někteří euro hráči ji považují za příliš usedlou. A přitom právě v téhle preciznosti tkví její největší síla, která nadchne každého, kdo si k ní najde cestu. Jenže je třeba vědět k čemu. A samotné bodování není zrovna intuitivní a je třeba jej pořádně vysvětlit každému novému hráči, aby věděl, na čem záleží. Přesto si všichni hrají většinu času na svém písečku a maximálně se snaží chytře využívat domečků ostatních.
Během celých devadesáti minut musí hráči pečlivě plánovat. Za to může také omezení pouze na jednu akci za tah, které ale má za následek skvělé plynutí celé partie, při níž čas opravdu letí. Protože ve hře je několik různých cest k bodování, není jednoduché se vždy správně rozhodnout.
Na svá úžasně jednoduchá pravidla je Concordia překvapivě náročná hra. Přitom zůstává přístupná i méně náročným hráčům, ale ti musí být odhodlaní v ní hledat taktiky a opravdu se do partie položit. Concordia je vynikající euro hrou, která sice díky svému zaměření neudělá radost úplně každému, ale komu se zalíbí, ten u ní zůstane velmi dlouho. A právě tak se pozná výjimečná hra.
Více o hře.
- časem se začne opakovat
- ve dvou hráčích příliš prostoru
- složitější závěrečné bodování
