Mysleli si, že mi můj klub vezmou. Jenže to netušili, s kým mají tu čest. Vzal jsem všechno do vlastních rukou, zatahal za několik nitek a všechno se zdálo být zase v pořádku. Jenže koho by napadlo, že ty nitky vedou k více lidem? A brzy to všechno bylo zašmodrchané tak, že ani zvědavé kotě by to nedokázalo rozplést. Boj o klub ještě zdaleka není vyhraný.
Za záchranu, respektive zisk, nočního klubu budeme bojovat i my jako hráči. Právě to si na nás připravil Rikki Tahta, který je autorem hry Coup: Noční klub. Původním vydavatelem pod kratším názvem Coup je firma La Mame Games už v roce 2012. Co je ale zajímavé, tak původní krabička byla zasazena do Itálie a vyprávěla o souboji rodin. Česká edice pod dohledem firmy REXhry vznikla jako jedinečné přepracování tématu, jimž propůjčil svoje ilustrace Panagiotis Lyris. Překlad zajistil Michal Široký.
Krabička je veliká tak akorát, aby se do ní vešly dva balíčky. Plni očekávání za nimi společně s pánem v klobouku na titulní straně vstoupíme prostřednictvím osvětlených dveří s nápisem Angels Club. Uvnitř krabičky nás čekají hned dvě překvapení. První v pořadí jsou dva archy s žetony mincí – zlatých i stříbrných.
Hned pod nimi jsou konečně ty slibované karty. Jenže co to? Dvě řady kamsi zmizely a místo nich tu je jen jeden balíček karet, které jsou o poznání větší než klasický rozměr. Je jich tedy ale o polovinu míň, než byste původně čekali. Konkrétně mluvíme o 21 kartách, z nichž šestice představuje přehled. A pak jsou tu postavy, vždy po třech exponátech od každého charakteru s obrázkem a krátkým popisem schopnosti.
Na začátku partie dostane každý z účastníků dvě karty charakteru ze zamíchaného balíčku. To není jeho identita, ale vliv v klubu. Spolupracovníci, kteří mají za úkol pomoci k převaze. Ovšem k tomu dostanou hráči také celkem dvě mince a jednu přehledovou kartu, na které jsou vypsané schopnosti všech charakterů.
Hráči se střídají na tahu a vždy mají možnost zvolit jednu z dostupných akcí. Ostatní mohou na snahu zareagovat hned po ohlášení a vyzvat hráče k prokázání, že zvolenou činnost může provést. Většina z nich je totiž vázaná právě na vliv v klubu. Ale bez výzvy hráč nemusí nikomu prokazovat svoje kontakty a akce je automaticky úspěšná.
Pouze, když někdo z protivníků má podezření, že blafuje, může jej vyzvat. To nemůže skončit jinak než ztrátou vlivu pro jednoho hráče. Toho, který je v právu. V případě, že hráč ukázal svůj kontakt, nahradí jej za novou kartu ze zamíchaného balíčku, aby nebyl v nevýhodě. Kromě aktivit vázaných na postavy (které jsou pochopitelně silnější) hra nabízí ještě možnost získat mince nebo provést podfuk. Takový podnik ale stojí sedm mincí. Teprve po zaplacení tohoto obnosu si hráč může vybrat protivníka a ten ztratí bez jakékoliv možnosti obrany jednu kartu vlivu.
Kromě slovního napadení je možné také v tahu soupeře vyvolat protiakci. I s jejich pomocí lze zabránit aktivnímu hráči v provedení akce. Blokování lze ale provést pouze s některými postavami, které tuto schopnost mají napsanou na kartě. I tentokrát lze ohlásit protiakci bez jakéhokoliv ukazování karty. Ale i zde stále platí možnost výzvy.
A tak se hráči neustále podezírají, snaží se odhalit roušku tajemství a prokouknout ostatní v pravou chvíli. Hráč vypadává z partie v okamžik, kdy ztratí i druhou polovinu svého vlivu. Pouze ten, kdo v bitvě o klub zůstane až do konce, se stává vítězem.
Coup: Noční klub je tím, co jsme čekali od Milostného dopisu (recenze). Rychlým a při tom velice propracovaným blafovacím zážitkem, který nikdy nevíte, kam vás zavede a jak nakonec dopadne.
Každé kolo je vlastně velice jednoduché a hráči mají jasně dané možnosti. Ty jsou buď mluvit pravdu, naznačit protivníkům identitu svého kontaktu a hrát na jistotu. Nebo mohou riskovat, vymýšlet si a doufat, že nikdo z ostatních jejich švindl neprokoukne. Je to zábava a napětí tady funguje díky skvěle vymyšleným výzvám.
Hráči nemohou slepě nařknout ze lži každého, koho se jim zachce. Musí velmi pečlivě vážit, kdy tuto možnost využijí. V případě omylu ztratí vliv oni sami. Ale nesmí nikdy čekat příliš dlouho, protože cesta k vítězství vede i přes prostý sběr financí. Stačí být dost bohatí, najmout si vrahouna a všechno ostatní vám může být jedno.
Cesta k vítězství je pouze na hráčích. A přesto je vlastně dost přímočará, stejně jako je samotný úkol. Díky rychlým akcím je možné každou partii dohrát do patnácti minut. Co bychom si víc mohli přát? Vzhledem k náplni je jasné, že nemůže hra fungovat pro menší počet než tři soupeře. Nemusíme vám ale vysvětlovat, že čím více hráčů, tím větší paranoia na všechny čeká.
Z klubového zpracování jsme měli trochu strach. Musíme ale uznat, že ilustrace a velké karty hře sluší. Žetony jsou jednoduché, ale plní svoji funkci a pravidla jsou výborně uspořádaná a při jejich čtení nestrávíte ani o minutu déle, než u takto jednoduché hry je třeba. A kdyby si někdo nebyl jistý, druhá polovina rozkládacího listu obsahuje příklad partie.
Coup: Noční klub je blafovací kartou z nejvyšších řad. Takhle jednoduše a za patnáct minut je možné absolvovat bitvu o vládu nad barem, která bude plná tajností, podrazů a dohod. I ty jsou nedílnou součástí partie a Coup je prostě jedním z nejlepších společníků na cesty. Nezbývá nám tak nic jiného než hrát a doufat, že se dočkáme v češtině i rozšíření Reformace, které do hry přináší nejen nové postavy, ale i frakce!
Více o hře.
+ blafování je napínavé
+ výborný na cesty
+ krátká herní doba
+ výborně uspořádaná pravidla
+ velké karty
+ skvělý systém výzev
- vyřazování hráčů
Vesměs se vším souhlasím s recenztem, jenom jsem chtěl poukázat ještě na jednu nevýhodu, která bohužel pro mě coup sráží trochu níže. Když někdo z hráčů dostane dvě výborné karty, tak ani nemusí lhát a přímočaře vyhraje hru. Například dva Drsní larry (duke) umožní hráči získávat peníze jako utržení ze řetězu. A i když máte jenom jednoho, tak je to vcelku snadné. Tím chci říct, že když máte vhodnou kartu, tak ani nemusíte lhát a vyhrajete, což je podle mě velké mínus.