„Do města přijela pouť!“ doběhla nadšeně Zdena domů a začala neodbytně škemrat o pár drobných, aby se mohla jít také bavit jako její vrstevníci.
„Všichni tam jdou, i Gabča!“ přesvědčovala neústupně.
Teď už jí v kapse cinkají peníze a ona spokojeně kráčí k místu, odkud k ní doléhá hlasitá muzika a veselý křik dětí i dospělých. Už teď vidí atrakce. Jsou tu všechny, které má tak ráda – řetízkový kolotoč, maringotka s videohrami, střelnice i stánek s cukrovou vatou. Všechno to jen čeká na její peníze.
Ona však má oči jen pro jednu atrakci, její oblíbený autodrom! Nadšeně se prodírá řadou přihlížejících, už už natahuje dlaň s mincí, když vtom se jí málem zastaví srdce. Peníze vybírá krásný zrzavý pihovatý kluk. Zdena mu se sklopenýma očima podává zahřáté penízky a rychle nastoupí do nejbližšího vozítka. Je červené s modrými pruhy.
„A jedem!“ vykřikl moderátor do rozhlasu. A opravdu, autíčka se pomalu rozjíždí. Zdena brzy zapomněla na zrzouna a začala si užívat všechno to odrážení a honění se. Ale pět minut je rychle u konce a autíčko zastavuje uprostřed obrátky. Už se chtěla zvednout, když si všimla, že u vozítka někdo stojí. Zrzoun! A v ruce drží špejli s cukrovou vatou, šklebí se na ni a říká: „Chceš?“
Když pak dorazila domů, nemyslela na nic jiného než na zítřek, až bude moct zase jít na pouť. Konečně přišlo odpoledne, ale z parku se ozývá jen smutné ticho. Pouť odjela o dům dál. Děvče se smutně opřelo o strom a kouká do dáli. Kampak asi jeli? A kdy se vrátí?
A takhle tam chodí a vyhlíží svého tajemného zrzouna každý den. Třeba se vrátí…
Být kolotočářem je určitě jedno z vysněných povolání dětí, když jsou menší a rodiče s nimi často chodí na pouťové atrakce. Které dítě by netoužilo být u toho a po zavírací době si moct vždycky tajně zajezdit jak jen bude dlouho chtít. Každý má svoji vytouženou atrakci: jeden ruské kolo, druhý řetízkáč a třetí houpací lavici. Monika Dillingerová, autorka hry Crash By Crash (spolu s Ivanem Dostálem), měla pravděpodobně v oblibě jízdu na autodromu. Právě ten je totiž dějištěm její zatím jediné deskové hry, kterou vydala pod hlavičkou občanského sdružení Czech Board Games (CBG), kde spatřili o rok dříve (v roce 2007) světlo světa také originální Laborigines.
Na začátku je trocha zmatku, protože ačkoliv všude včetně krabice a návodu najdete anglický název Crash By Crash, hra může být mezi mnoha lidmi známa také jako Bourací autíčka, takže pozor, tyto dva názvy jsou pojmenováním pro stejnou hru.
Krabička skrývající všechny komponenty je na obecné poměry vcelku malá, ale o to je plnější komponent. Základním prvkem celé hry jsou části hracího plánu, které jsou dvou druhů – ve tvaru květiny a písmene X. V krabici však najdete také balíček karet, symboly zvonečků a baterek, dvě speciální počítadla a především samozřejmě 22 bouracích autíček, od červené i zelené barvy po jedenácti. Pro každou barvu autoři přidali ještě jeden bodovací žeton a na všechny komponenty se svým zatvrzelým a mračivým pohledem kouká žeton kolotočáře.
Ačkoliv by spousta lidí podle názvu, titulního obrázku na krabici i dalších indicií očekávala akční hru, ve skutečnosti se jedná mnohem více o logickou zábavu. Přesto, jak už to tak v deskové hře bývá, se na hracím plánu odehrává bitva dvou týmů ovládajících autodromová autíčka.
Na začátku si musíte sestavit herní plán do tvaru čtverce, což je z dílků dvou tvarů poměrně snadný a rychlý úkol. Všechny dílky květiny mají na sobě speciální místo označené hvězdičkou, na které umístíte zvoneček. Tak zaplníte všechny květiny kromě dvou. Do jedné z nich umístíte žeton. Vedle rozloženého plánu připravíte první tři karty z balíčku.
Plán máme připravený, teď se ještě na partii musí připravit samotní hráči. Po zamíchání si z balíčku vezmou každý po třech kartách, všechna autíčka své barvy, čtyři baterie a jeden bodovací žeton, který umístí na číslo 10 na počítadle bodů.
Před zahájením samotného šťouchání musí ještě každý z účastníků rozmístit svá čtyři vozítka libovolně na plochu dráhy. Každé políčko na autodromu má jednu ze čtyř barev (bílou, světle modrou, tmavě modrou a černou), a všechny mají danou nějakou bodovou hodnotu, konkrétně nula až čtyři body. Hráč, jehož autíčka stojí na polích s nižším celkovým součtem, začíná partii. Podobné bodování se bude odehrávat i v průběhu partie a to celkem sedmkrát. Tentokrát však je cílem získat naopak co nejvyšší bodový výsledek.
V rámci jednoho tahu může hráč vykonat libovolné dvě ze čtyř různých akcí. První možnost je ta neklasičtější – položit na hrací plochu nové autíčko a to tak, aby sousedilo alespoň s jedním autíčkem, které již na ploše leží. Taková akce vyvolá zamýšlenou reakci: posune sousedící autíčko o jedno pole ve směru nárazu. Výjimku tvoří takzvané magnetické autíčko, které každý hráč vlastní pouze jedno. To působí v opačném směru, tedy ostatní vozítka přitahuje.
Vším tím bouráním můžete ještě zdárně míchat pomocí akčních karet, které zahrnují dvojité šťouchy, létajícího kolotočáře, dobíjení baterií, změna bodovacích podmínek (světlá políčka jsou za nejvíc bodů), a podobně. Právě používání karet je akce číslo dvě. Karty jsou tří druhů a liší se účinkem a dobou, kdy se projeví jejich účinek.
Třetí činnost úzce souvisí s předchozí možností, jedná se totiž o výměnu karet. Vyberete dvě karty, které máte v ruce a vyměníte je za dvě z těch, které leží lícem nahoru na hrací ploše. Tuto nabídku pak doplníte.
Na to, aby všechno probíhalo hladce, dohlíží kolotočář. S ním můžete uzavřít krátkou dohodu, což znamená poslední čtvrtou možnost akce. Jejím prostřednictvím může hráč pohnout s žetonem kolotočáře o dva až čtyři pole libovolným směrem.
Baterie slouží k zesílení nárazu autíčka. Za každou využitou baterii se posune sousedící autíčko o další jedno pole ve směru nárazu.
A jak vlastně dochází k tomu bodování, které nakonec určí vítěze? K tomu je potřeba zazvonit na zvonek = dostrkat cizí nebo svoje autíčko na pole, kde leží zvoneček. V tuto chvíli se vyhodnotí pozice všech autíček na ploše a rozdělí se příslušné body. Pak je odstraněn nejen zvoneček, který zazvonil, ale také celý díl hrací plochy, na kterém ležel.
Souboj končí po sedmém zazvonění. Průběh soupeření je patrný na počítadle kol, kam umisťujete zvonečky, které už zacinkaly. Vyhrává účastník, jehož žeton došel na počítadle bodů nejdále.
Bourací autíčka nabízí širokou škálu taktických možností. Samotnými autíčky nikdy nelze hýbat, musíte s nimi pohnout vždy za pomoci položení autíčka, ovšem často se vám již položená vrátí do ruky. Proč? Protože soupeř získá dva body za vystrčení vašeho vozítka kamkoliv mimo hrací plán. Tato vrácená autíčka můžete znovu použít.
V průběhu body nejen získáváte, ale za speciální akce také platíte. Jedná se o posunutí kolotočáře o více než dvě políčka v jednom tahu (mínus dva body) nebo využití akce položení autíčka dvakrát v rámci obou akcí tahu (mínus čtyři body).
Příjemným ozvláštněním jsou akční karty, které často zcela změní vývoj hry a především dodávají partii důležitý nádech napětí. Pro extrémní případy pak slouží baterie, se kterými je třeba nakládat s rozvahou, protože máte do začátku pouze čtyři a získat nějakou navíc není vůbec jednoduché.
Rozestavení herního plánu bude vždy jiné, protože každý z dílků autodromu se od ostatních odlišuje rozložením tmavých, šedých a bílých míst. Vzhledem k možnosti natáčení dílků vzniká prakticky nekonečný počet variant a těžko budete hrát dvakrát na úplně stejném autodromu. Dílky ovšem mohly být oboustranné, čímž by ještě zvýšily variabilitu. Každá strana mohla být například určena pro jinou obtížnost hry, čímž by se ještě zvýšila její atraktivita.
K designu autodromu máme připomínku pouze k barevnému odlišení dvou modrých políček. V šerých místnostech nebo za umělého osvětlení mají tyto dvě barvy tendenci splývat a je těžké je mezi sebou občas rozeznat.
Partie netrvá nikdy tak dlouho, abyste se začali nudit, a vždy skončí v tom nejlepším. Hrací doba jedné partie málokdy přesáhne půl hodiny. Netradičním omezením pak je, že partie se může účastnit pouze sudý počet hráčů, tedy dva nebo čtyři.
Je škoda, že hra Bourací autíčka není k vidění v širší distribuční síti a její existence je tak trochu tajemstvím. Bez vynaložené snahy se o její existenci a českém původu vlastně ani nedozvíte a to nás mrzí. Trošku klame tělem, protože se přes akčně vypadající obal jedná spíše o logickou zábavu. V každém případě se ovšem dočkáte nečekaně variabilní a dynamické hry, která si nijak nezadá s dalšími tuzemskými hitovkami.
| Informace o hře ze serveru BoardGameGeek (odkazy směřují tam) | |
| Autor | Monika Dilli, Ivan Dostál |
| Ilustrace | Vladimir Piskula, Youry |
| Vydavatel | Czech Board Games |
| Rok vydání | 2008 |
| Počet hráčů | 2 - 4 |
| Herní doba | 30 |
| Minimální věk | 8 and up |
| Jazyková závislost | Moderate in-game text - needs crib sheet or paste ups (2 voters) |
| Kategorie | Racing |
| Mechanismy | Area Majority / Influence, Modular Board, Tile Placement, Variable Player Powers |
Více o hře.
+ variabilita
+ logická a přitom oddechová
+ krátká hrací doba
+ originalita
+ napínavé zvraty
- jen pro 2 a 4 hráče
- jednostranné dílky plánu
- podobné barvy políček pro bodování
