Recenze: Da Vinci Code – rozluštěte soupeřovu šifru!

Pamatujete klasického Logika? Deskovou hru z doby komunismu, ve které jste hádali pětici barev a soupeř vám označoval, jestli jste se trefili alespoň v barvě, a nebo i v pořadí? Už tenkrát to byla zábava, ale Da Vinci Code převádí tuhle hru na naprosto jinou úroveň.

Eiji Wakasugi není ve světě deskových her známé jméno. Vytvořil pouze jednu logickou hru, která se narodila v roce 2004 a dostala do vínku jméno Coda. K distribuci ji získala firma Winning Moves a díky tomu se dostala také na český trh prostřednictvím firmy Piatnik. Po cestě se jí však změnilo jméno na populárnější Da Vinci Code.

Se samotným myslitelem 16. století však nemá v podstatě nic společného, a tak můžeme pouze spekulovat, že šlo o tah spojený s tehdejší popularitou Šifry mistra Leonarda. Hra v sobě kombinuje hlavolam a deduktivní princip, a ačkoliv narazíte ve hře na čísla, nemusíte se bát, že byste museli využívat matematiku nebo s nimi nějak počítat.

Malá krabička vás na první pohled zklame množstvím komponent. Kromě krátkého návodu totiž najdete v balení pouze dva průhledné pytlíky plné plastových kostiček. Jeden sáček obsahuje bílou a druhý černou barvu. Jednotlivé cihličky na sobě mají číslice od nuly do dvanáctky.

Herní partii připravíte tím, že všechny dílky obou barev vezmete a zamícháte uprostřed stolu tak, aby nebyla vidět čísla. To se zdá být docela jednoduchý úkol, ale cihličky nemají plný tvar, jsou lehké a díky tomu jsou dost neposlušné. Velmi rády se převrací, takže často budete míchat několikrát, než se vám podaří ani jednu z nich nepřetočit. To zbytečně prodlužuje čas potřebný na přípravu, což je škoda, protože jinak se jedná o bleskové vybalení.

Nyní si každý z hráčů vyloví z hromádky dostatečný počet kostiček. Ve dvou či třech soupeřích jsou to celkem čtyři, v případě, že se účastní maximální počet čtyř hráčů, pak pouze tři.

Z těch si nyní každý musí sestavit svůj tajný kód. Nemůže ale použít vlastní fantazii, ale pravidla pevně daná hrou. Nejnižší číslo musí být vždy vlevo a postupně doprava se musí jejich hodnota zvyšovat.

Protože jsou ve hře hned dvě řady (černá a bílá) stejných čísel od nuly do dvanáctky platí pravidlo, že hodnota černé barvy je vždy nižší. Například černá pětka tedy vždy musí stát nalevo od bílé pětky. Pro snadnou orientaci soupeřů je na zadní straně nakreslená šipka, která ukazuje směrem k nižším číslům.

Tak a teď už může začít samotné hádání. Na začátku svého tahu si vylosujete ze společné hromádky jedno číslo a cihličku postavíte tak, abyste na něj viděli pouze vy. Nyní musíte zkusit uhodnout některé z čísel ze soupeřova kódu. Volba soupeře je čistě na vás, stačí pouze ukázat na kostku, kterou hádáte a vyslovit číslo.

V případě, že se vám podaří správně odhadnout část kódu, dočkáte se hned dvou věcí. Soupeř musí svoji kostičku převrhnout a nechat ji ležet odhalenou uprostřed kódu, takže kdykoliv můžete přemýšlet a vyvozovat dle její polohy ostatní čísla. Ta mnohem příjemnější část je, že na začátku vytaženou kostičku můžete vzít a zařadit si ji na správné místo ve svém kódu. Tím jej prodloužíte a ztížíte jeho uhádnutí (to platí především na začátku hry, v pozdějších fázích vám přiložení kostky nemusí pomoci).

Můžete se ovšem rozhodnout, že nemáte zájem o prodlužování kódu, třeba z důvodů, že by bylo stejně jasné, o jaké číslo se jedná. V takovém případě můžete zkusit štěstí a hádat ještě jednou. Opět je pouze na vás, jestli budete hádat u stejného protivníka nebo zcela jinde.

A to je v podstatě celý princip, na kterém stojí Da Vinci Code. Jednoduchost z něj čiší na všechny strany, ale přitom je až kouzelná jeho rafinovanost. Každá hra je úplně jiná a nikdy si nemůžete být jisti vítězstvím. V tom nás Coda zaujala nejvíc.

Dedukci hodně pomáhají dvě barevné varianty, protože černá vám často napoví hodnoty bílé a naopak. Samozřejmě nesmíte v průběhu hry zapomínat, že pokud některé číslo vlastníte vy, pak jej nemůže mít soupeř.

Partie se hodně odlišují v závislosti na počtu soupeřů. Ve dvou se jedná opravdu o čistě logický duel, ve kterém se budete muset pekelně soustředit. S přibývajícím počtem hráčů stoupá i uvolněnost, protože je zajímavé sledovat jednotlivé interakce, útoky a pomsty. Na druhou stranu se zvyšuje i náročnost a vliv štěstí a tipování, protože je méně čísel, jejichž hodnotu se můžete nějakým způsobem dozvědět.

Mohlo by Vás zajímat

0

recenzestrategická

Recenze: Nidavellir – dunění z temnot

Největším záporem hry je její začátek, protože ten je čistě o štěstí a to hned ve dvou ohledech. Hodně záleží na tom, jaké číslo si vylosujete a jak moc napovíte soupeři a také, jestli se vám podaří tipnout (zde je poměrně malá pravděpodobnost) část jeho kódu. V případě, že se to podaří, získáte výhodu pro zbytek hry, která se naštěstí dá poměrně úspěšně zvrátit.

Zároveň nejlepším způsobem, jak vyrovnat zmiňovaný vliv štěstí je hra na několik partií, kdy se určitě nakonec ukáže, kdo je opravdu lepším detektivem. Navíc si těchto více soubojů můžete zpestřit oficiálními pravidly Coda turnajů. Zde se body udělují nejen za vítězství, ale také za úspěchy ve hře a to následujícím způsobem: jeden bod za každý správný odhad kostky, tři body za dokončení soupeřova kódu a pět bodů za vítězství v kole. Vítěz kola navíc získá tolik bodů, kolik čísel v jeho kódu zůstalo neodhaleno (pomlčky se nepočítají za body).

Zatím jsme se vůbec nezmínili o skutečnosti, že kromě klasických čísel najdete v balení také dvě cihličky, které na sobě mají místo čísla pomlčku. Jedná se o jakési žolíky, kterými si hru můžete zesložitit, jestli chcete. Pokud je přimícháte na začátku hry do společné zásoby a vylosujete si ji, můžete ji umístit kamkoliv do svého kódu bez jakýchkoliv pravidel. Jedná se tedy o dokonalý způsob, jak zmást soupeře.

Pomlčky výrazně přidávají na výzvě a staví hru na jinou úroveň náročnosti. Vzhledem k tomu, že jsou v hromádce vždy dvě, je solidní šance, že některý ze soupeřů ji ve svém kódu má schovanou a vy s tím musíte počítat při vyvozování závěrů. Protože se jedná o pokročilou variantu, je pochopitelné, že hra je o trochu delší, ale především napínavější, protože do poslední chvíle si nemůžete být jisti, jestli je na již odhalené pozici číslo nebo pomlčka.

V pokročilé partii může dojít k určité nevyrovnanosti, pokud by se podařilo některému z hráčů umístit do svého kódu obě pomlčky (nebo by mu prošly rukama). V takovém případě tento hráč ví, že ostatní nemají ve svém kódu žádnou a má solidní výhodu v celém souboji.

Hře se bohužel nedostalo žádných uznání z řad odborníků. Jediné ocenění, kterého Da Vinci Code dosáhla, je doporučení od poroty Spiel des Jahres v roce 2004. Je to škoda, protože z logického hlediska se jedná o vynikající hru pro dva i více hráčů, která bude pokaždé jiná a jen tak vás nudit nepřestane.

Da Vinci Code je velice povedená hra, která za nízkou cenu nabízí hromadu zábavy. Pokud nejste nepřátelé přemýšlení a dedukce, pak vám ji můžeme bez jakéhokoliv váhání doporučit. A že není logika vaše silná parketa? Stejně dejte téhle hře šanci, protože je opravdu tak chytlavá, jako by ji vymyslel sám pan Leonardo.

Recenze: Da Vinci Code – rozluštěte soupeřovu šifru!

Klady:

+ zpracování
+ cena
+ výborný logický princip
+ jednoduchá hra
+ dvě obtížnosti

Zápory:

- dílky se špatně míchají
- na začátku musíte tipovat

4