Přejít bezpečně z jedné strany na druhou není vůbec nic snadného. Je to jen deset kroků, které se ale zdají jako věčnost. S každým z nich se můžete propadnout do jámy a jen štěstí nebo opravdu dobrý plán vás může zachránit. Dnes ale nepotřebujete ani jedno. V chráněné zóně totiž máte zvědy – zvířátka, která vám budou dávat pokyny, jak bezpečně překročit tuto zrádnou propast.
Protože nám slovinští autor Sergej Bočko (jehož jméno v pravidlech i na krabici budete hledat marně) žádný příběh nenabídl, museli jsme si vytvořit svůj vlastní. Trochu nám v tom pomohla zvířátka, která se na hráče koukají ve svých čtvercových portrétech na víku hry. Ta nese název Decadolo a vyšla v produkci společnosti Závod Razvojna liga v Lublani.
Do béžové krabice se dostaneme velmi rychle. Po zvednutí najdeme čtyři části herního pánu, které jsou dvouvrstvé a umožňují tak bezpečné ukládání dílků. Současně mají vždy na dvou stranách zářez nebo výstupek, aby je bylo možné propojit do jednotné mapy o rozměrech deset krát deset políček. Kdybyste byli zaskočení z provedení desky pak byste měli vědět, že je vyrobena z ekologických materiálů a tedy v tomto případě z recyklovaného papíru.
Příslušenství pak představuje velká hromada dřevěných kostiček. Konkrétně stovka, která tedy zaplní beze zbytku všechna políčka na plánu. Každý z kamenů je pak dvoudílný – z jedné strany jej tvoří bílá a z druhé zase černá barva. Nezbytnou komponentou pak jsou také karty, kterých je padesát a představují již zmiňovaná zvířátka, která na horním a dolním okraji nabízí sled několika symbolů.
Na začátku partie hráči zaplní celý plán kameny tak, že jedna polovina je vyplněna černou barvou a druhá bílou. Teprve teď se mohou v klidu oba soupeři dohodnout na tom, kdo ponese v souboji kterou z těchto dvou barev. Podle toho natočí plán a vedle něj položí zamíchaný balíček karet. Z něj dostanou oba účastníci po dvou kartách a hledání cesty může začít.
Celé to je o souhře náhody a taktiky. Hráč vždy musí využít jednu ze svých karet a podle jejího vzoru otočit několik libovolných kamenů, které ale vždy musí sousedit s jeho barvou alespoň na jednom místě. Úkolem hráčů je přebarvovat žetony na svoji barvu a tím vytvořit sloupec v jedné barvě. Takový most je od té chvíle nedotknutelný a hráči mohou pokračovat pouze otáčením jiných kamenů.
Na konci každého kola si hráč dobere jednu kartu, aby měl v ruce znovu dvě a mohl si vybírat v příštím kole. Souboj pokračuje tak dlouho, dokud v zásobě nedojdou karty. Nyní je na čase, aby si oba soupeři spočítali nasbírané body. Každý samostatně stojící sloupec má hodnotu jednoho bodu, zatímco sousedící mosty se umocňují. Hráč s nejvyšším celkovým součtem se stává vítězem partie.
Decadolo je abstraktní zábavou pro všechny přemýšlivé. Hráči vykládají karty s různými sestavami kamenů, které pak otáčí a snaží se vytvořit vzor ve svojí barvě. Není to nijak originální či úchvatné, ale mohlo by to fungovat. Ostatně abstraktní hry poháněné kartami jsou teď opravdu in.
Jenže s prvním nedostatkem přijdete ale do kontaktu ještě dřív než začnete hrát. Anglická pravidla nejsou v mnoha věcech jasná. Těžko říct, jestli se jedná o nejasnost pravidel obecně nebo jde o problém v anglickém překladu. Hráči se ale nedozví, jestli je možné hrát více karet za kolo (fráze alespoň jednu nic nevysvětluje), nebo jak se vypořádat s pokládáním kamenů přes zamčené sloupce.
Je docela možné, že původním záměrem bylo hraní více karet v kole a tím vytváření komb. Napovídala by tomu existence akční karty Spaceman (Vesmířan), která umožňuje hráči dobrat další dvě karty do ruky. Jednu partii jsme takto zkoušeli a hra i tak funguje, ale připadala nám více náhodná a také dynamičtější.
Je dobře, že karet je více typů, takže hráči s nimi mohou chytře manipulovat. Na výběr mají dvě, ale později i více možností, takže je možné rozumně taktizovat. Hra se nemůže ocitnout ve slepé uličce opakovaných tahů prostě proto, že každý ze soupeřů má jiné možnosti. A je pouze na něm, jak jich využije ve svůj prospěch. Velmi často totiž hráči ovlivňují hned několik sloupců současně a právě toho je nejlepší využívat.
Hra nabízí i záludná komba v podobě otáčení barvy celého sloupce. Ale občas se hráči musí vyrovnat i se smůlou v podobě karty Ďábla. Tady se projeví asi největší vliv náhody. Zatímco s ostatními kartami je možné pracovat a využít je různě, ztráta tahu je prostě vynechané kolo, a pokud jich hráč za partii dostane víc, má velkou nevýhodu proti soupeři. Není špatné tak tyto karty z balíčku vyřadit, pokud nechcete prohrát kvůli smůle.
Doba potřebná k dohrání je poměrně vysoká. Padesát karet znamená stejný počet tahů, kterými si hráči musí projít. A jedno kolo klidně může trvat minutu, protože možností na tak velkém plánu je prostě spousta a hráči se s tím musí nějak vyrovnat.
Decadolo vypadalo velmi zajímavě. A věříme, že někde v krabici se nachází opravdu fajn hra, ale do průměru ji sráží zbytečné chyby. Ovšem i samotná délka partie není nic, za co bychom mohli tuto krabičku pochválit. Ve výsledku nám tak nakonec bohužel vychází pouze průměrná zábava. Decadolo tak bude logickou hrou, která bude asi brzy zapomenuta.
<br><br>
| Informace o hře ze serveru BoardGameGeek (odkazy směřují tam) | |
| Vydavatel | (Self-Published) |
| Rok vydání | 2016 |
| Počet hráčů | 2 - 2 |
| Herní doba | 30 |
| Minimální věk | 6 and up |
| Jazyková závislost | No necessary in-game text (1 voters) |
| Kategorie | Abstract Strategy |
| Mechanismy | Area Majority / Influence |
| Rodina | Crowdfunding: Kickstarter, Players: Two-Player Only Games |
Více o hře.
+ kartami poháněná logická hra
+ pro dva
+ stovka kamenů
+ taktické možnosti různých karet
- karty vynechání tahu
- v některých prvcích nejasná pravidla
- delší herní doba
