Recenze: Déja Vu – vzpomínka na předměty

Jak jdu po ulici, zdá se mi, že jsem některé výlohy a předměty v nich už někde viděl. Co se to děje? Je divné vidět dvakrát za sebou stejné kolo, šaty i krokodýla v teráriu. Že by si ze mě chtěl někdo vystřelit?

Podobné pocity čekají i na hráče, kteří si budou chtít vyzkoušet novou hru Déja Vu, kterou vytvořil Heinz Meister. Ilustrace tu jsou velmi důležité a jejich autorem je Jana Saße. Malou hru pro nenáročné pak vydává společnost Piatnik s českými pravidly na začátku roku 2019.

Všechna zábava začíná u menší fialové krabičky, na jejímž víku je několik barevných předmětů. Uvnitř na zájemce čeká spousta vycvakávání, protože z balíčku archů je třeba vycvakat celých šestatřicet kartonových předmětů. Ty pak rozprostřou na stůl tak, aby na ně všichni účastníci partie dosáhli. Vedle je třeba mít trochu prostoru také pro zamíchaný balíček stejného počtu karet. Každá nabízí pohled na jeden nebo více předmětů. Stranou bez odhalení odloží tři z nich, se kterými se v kole hrát nebude.

Hráči se střídají v roli odhalovače horní karty na hromádce, kterou je třeba plynulým pohybem směrem od sebe otočit a ukázat, jaká sada předmětů se na ní nachází. Všichni mají při tom stejný úkol – co nejlépe si zapamatovat všechny ilustrace, které se na kartách postupně objevují. To proto, že cestou k úspěchu je potřeba odhalit obrázek, který se na kartě objevil už podruhé.

Jakmile někdo takovou situaci ohlásí, vezme si co nejrychleji k sobě žeton odpovídajícího předmětu z nabídky uprostřed stolu. Hráči se v rámci rovných šancí střídají po jedné v odhalování karet. Od chvíle, kdy někdo získá předmět, měli by všichni začít kontrolovat také předměty, které mají hráči ukořistěné před sebou.

Na kartách vyskytují všechny obrázky pouze a jen dvakrát. Pokud by se tedy objevil na kartě předmět, který už má někdo před sebou, pak se jedná o důkaz o chybě. Hráč, který si tak dříve v kole přilepšil, ať už úmyslně nebo neúmyslně, je nyní okamžitě vyřazený ze hry. Ostatní pokračují dál až do momentu, kdy je celý balíček karet zpracován.

Na závěr kola jsou odhalené i tři karty odložené ze začátku kola. Ty mají ještě teoretickou možnost zvrátit výsledky, protože mohou opět usvědčit některého z účastníků z omylu. Celá tato kola se odehrají tři a hráči by si někam měli poznačovat svoje bodové zisky v podobě žetonů předmětů. Ty se pokaždé vrátí do středu stolu, stejně jako balíček karet je třeba zamíchat. Po odehrání třech kol je vítězem ten, kdo má nejvyšší počet celkem získaných předmětů.

Déja Vu je šikovnou hrou, ve které sice jde trošku o postřeh, ale všechno mnohem víc závisí na dobré paměti. Jenže udržet přehled o neustále se měnících a překrývaných obrázcích je pořádná výzva, která hráče dokonale prověří.

Každý tah, každé otočení karty je velmi důležité. Hráč musí být pozorný a zaregistrovat každý z obrázků, které se objeví. Tím, jak si soupeři neustále předávají balíček, vzniká vždy drobná časová prodleva, aby si všichni účastníci dobře vštípili nové ilustrace a vyhodnotili jejich případné opakování. I zde samozřejmě jde o rychlost, protože i ostatní se snaží o totéž.

Míchání karet zaručuje nepředvídatelnost jednotlivých tahů i partií. Ikonky se mohou nacházet na dvou kartách jdoucích po sobě, ale stejně tak se druhá mezi nimi může být pauza třeba dvaceti i více karet. A udržet si napříč takovou dobou přehled je už opravdu velmi těžké. A riskování se nevyplácí, protože řada obrázků nemusí svého dvojníka v hromádce vůbec mít. Mohou za to ty tři na začátku tahu odložené karty.

Mohlo by Vás zajímat

4

pro pokročilérecenze

Recenze: Vengeance – touha po odplatě

Partie jsou samozřejmě velmi rychlé a dynamické. V jednotlivých kolech se nemá příliš co dít a především je dobře, že se neděje žádná zbytečná kontrola chyb. Místo toho je kontrola ponechaná přímo na samotných hráčích a usvědčení je velmi elegantně vymyšlené.

Při tom omyl může hráči projít, což je velmi zajímavý prvek partie, který v některých hráčích může podněcovat i touhu po podvádění. To by mohlo někomu vadit, ale pro nás právě ta nejistota potrestání chyby je nečekaným zvratem v průběhu hry Déja Vu.

Ilustrace na dílcích jsou krásně barvité a je tedy možné je najít celkem rychle. Při tom je rámeček černý, takže barvy ještě více vyniknou. Žetony jsou opravdu pevné, takže je hra bez problémů vhodná i pro menší děti. I když člověk v zápalu boje chytí dílek rychle, nehrozí mu poškození.

Déja Vu je pořádně náročná paměťová hra. Právě tato obtížnost je ale vyvážená rychlostí a faktem, že ani omyly nejsou vždy potrestané. Díky tomu je hra výborná pro rodinné večery, kdy prověří rodiče a děti mají šanci s nimi reálně soupeřit. Déja Vu jde na postřehově-paměťovou zábavu trochu jinak a velmi zajímavě.

Recenze: Déja Vu – vzpomínka na předměty

Déja Vu je originálním počinem. A říct to o paměťové, postřehové hře, to znamená opravdu pořádné překvapení. A je to opravdu tak. Hra je zajímavá hned z několika pohledů, ale tím hlavním je fakt, že hráči samotní hlídají chyby ostatních. Není ale vůbec jisté, že najdou všechny. Takže některé omyly (úmyslné nebo ne) přinesou svým majitelům stejně na konci kola body. Déja Vu je výbornou paměťovou hrou.

Klady:

+ postřehová část není tak důležitá
+ hledání párů přes více karet
+ rychlost kola i tahů
+ kontrola chyb je součástí hry
+ přehledná grafika

Zápory:

- je možné podvádět (bez následků)

4