Hry se skrytým pohybem jsou hlavně populární pro své napětí a moment překvapení, když se “ten skrytý” objeví někde kde to jeho protihráči vůbec neočekávali. V napro sté většině se jedná o hru kočky s myší, kdy kočka bývá vidět a myš se schovává. Co kdyby se ale z myši také stala kočka a přitom by obě strany byly neviděné. Na otázku jaké to asi může být, vám odpoví jak naše dnešní recenze tak i hra, která bude jejím ústředním motivem: Desperados.
Tato hra z dílny Argetum Verlag, jejímž autorem je Florian Racky a o ilustrace se postaral velice aktivní Denis Lohausen, vás zavede do prostředí divokého západu, kdy se všichni hrající až na jednoho vžijí do rolí banditů, snažící se loupežemi a nelegálním hraním pokeru vydělat co největší jmění. Ten jeden zbývající, coby šerif, se jim v tom snaží zabránit a na pomoc si přitom přibere jím řízené pomocníky a to přesně v takovém počtu v jakém hrají bandité.
Honba za špinavými penězi se bude odehrávat po většinu času jen v hlavách účastníků, poněvadž zde máme hru s mechanismen skrytého pohybu. Jak to tedy funguje?
Na začátku každého tahu šerif nejdříve provede pohyb se svými pomocníky vždy o jedno pole a poté navíc také posune dostavník, který má svou trasu předem nadiktovanou dle tabulky. Posléze každý z hráčů, včetně šerifa, naplánuje simultánně a skrytě jednu kartu sousedního místa, kam se chce se svou figurkou pohnout (nebo hráči také mohou zahrát kartu salónu, což jim umožní zůstat na místě). Bandité se u tohoto úkonu mohou mezi sebou samozřejmě dohadovat, ale je zakázáno tajné smlouvání. Pokud hráči hrající za bandity chtějí, mohou se rozhodnout, že odhalí svou aktuální pozici šerifovi a pokud se jich na daném místě nachází víc než pomocníků šerifa, položí zde své žetony aktivity. To značí že se daní bandité potažmo bandita pokusí ve fázi vyhodnocení získat z daného políčka peníze, a to buďto přepadením dostavníku, nebo hraním nelegálního pokeru.
Tímto zoůsobem všichni hráči naplánují pět pohybů, poté nastává vyhodnocení. Hráči odhalují jednu kartu po druhé a podle nich se pohybují po herním plánu. Pokud během vyhodnocování skončí šerif na stejném poli jako nějaký bandita, tak jej až do konce daného vyhodnocení zajme a zároveň vezme z jeho balíčku kartu místa, kde jej chytil. To znamená že daný hráč je na daném místě hledaný a od této chvíle se tudy již nesmí pohybovat. Jakmile bandité dojdou v předem naplánovaném počtu na pole s žetony/em aktivity, tak danou akci provedou a získají určitý obnos peněz. Pokud však byl některý z potřebných účastníků dříve v tomto kole zadržen šerifem, činnost se nepovedla a bandité odejdou z prázdnou. Hlavním motivem banditů je však vyloupení banky nebi dokonce vícero banek, které se nacházejí v několika městech na herním plánu. Pokud na konci fáze vyhodnocení, neboli po vyřešení pohybu poslední karty, je více banditů v nějakém městě s bankou než je tam pomocníků šerifa, tak danoá banka bude vyloupena. V opačném případě hráč hrající za šerifa záměry svých soků dobře odhadl a ti tak vyjdou s prázdnou. Takto se hra opakuje po pět kol. Pokud se zločnincům podaří za tuto dobu nasbírat určité množství peněz, tak vítězí. Jestliže nikoliv, vítězem je šerif.
Jak již bylo předesláno v úvodu, hry se skrytým pohybem jsou hlavně oblíbené pro svou napínavost. A Desperados není vyjímkou. Všichni hráči, i šerif, při vyhodbocování trnou samým napětím, jestli správně odhadli, respektive schovali, své záměry. Šerif má vcelku nelehký úkol, poněvadž povětšinou je pro zloděje více výhodných míst, kam by se mohl pohnout a tak dost často je to čistě jen tipování, kam se asi vydal. Na druhou stranu hra obsahuje dostatečné množství rčitých motivací pro bandity, v podobě lukrativnějších políček s větší možností zisku peněz a hlavně se dá předpokládat, že minimálně jeden bandita bude pronásledovat jeden ze dvou projíždějících dostavníků. Ty se sice se svými pomocníky snaží šerif uhlídat, avšak nesmí ani zapomínat na jejich správné napozicování na samotný závěr kola, tak aby hlídali banky, které se pravděpodobě stanou obětí zločinců.
Ti se právě snaží nějakým nenápadným způsobem domluvit na mobilizaci svých sil, tak aby se jim podařilo přečíslit pomocníky. Své záměry ale nemohou dávat na jevo příliš okatě, poněvadž je pak může po cestě chytit šerif. Banditům však k vítězství pouhé loupení bank stačit nebude, musí jednou za čas přepadnout dostavník, nebo se účastnit pokerové partue. Byť to tak těžký úkon být nemusí, prozradí tím svou aktuální pozici šerifovi. Navíc ani moc nejde hrát na strategii odhalení se až na poslední chvíli, poněvadž musíte často spojit své síly s dalším spoluhráčem a to vyžaduje protnutí vašich cest a ty se ne vždy setkávají až na konci kola.
Byť to má šerif vcelku těžké, je to rozhodně zábavná role, obzvláště když se vám podaří chytit nějakého banditu a tím omezit jeho pohyb. A právě omezování pohybu je skvělá mechanika, která pozdější fáze hry mění na vysoce přemýšlivý zážitek, hlavně pro šerifa. Bandité totiž musí volit své cesty tak, aby se nezahnali do kouta a zároveň i ze své potě něco vvtěžili a dokázali se ve správné momenty spojit se svými kolegy. A na šerifovi právě je správným pozicováním a odhadem jim v tom zabránit.
A právě ono dvojí schovávání se, je skvělý mechanismus. Obě dvě skupiny jsou neustále napjaté a hra nabízí prostor pro nečekané a důmyslné úniky a dopadení na obou stranách.
Desperados i přes svá nesporná pozitiva a zajímavou hratelnost však také obsahuje nějaké ty neduhy a to hlavně v podobě repetetivnosti hraní, kdy ve své podstatě se hra opakuje pětkrát bez nějakých větších změn a na to co nabízí je až moc dlouhá. Druhou nevýhodou je určitá nevyváženost hry pro jednu z hrajících stran dle počtu účastníků partie.
Jako celek nakonec hra působí jako mírný nadprůměr a to hlavně pro málo pestrou hratelnost.
