Recenze: Diego Drachenzahn – zuby nejsou všechno, co draci mají

Vždycky jsem se nejvíc bál toho, že na náš hrad zaútočí hrad. Už odmala jsem se neustále koukal na oblohu a vyhlížel, jestli nějaký neletí. V životě jsem žádného neviděl, ale moje chůva a rodiče mě vychovali v posvátné úctě z těchto obrovských, zelených, nezničitelných příšer. Jenže moje ostražitost postupně polevovala, až jsem se jednoho dne přestal koukat úplně. A to byl shodou okolností ten samý den, kdy si nás drak opravdu našel. Dorazil v brnění a začal kolem sebe metat ohnivé koule. Byl to úplně jiný drak, než jakého jsem si ho představoval.

Ale to neznamená, že by znamenal pro vesnici menší hrozbu. Jako hráči musíme právě takové draky vycvičit, aby napáchali co největší škodu. Tak si to alespoň představuje Manfred Ludwig, jehož hru Diego Drachenzahn (Dragon Diego Dart) vydala firma HABA v roce 2010 a to s ilustracemi od Petera Nishitaniho.

Na protáhlé krabici vidíme draky, jak trénují svoji střelbu na terč. Je tu rozhodčí, soutěžící i nedobrovolné terče v podobě malých hradů, které neobývají žádné lidičky. Pro hráče je ale zásadní především obsah krabice. A tady všemu jasně vévodí dno, ze kterého je vytvořena herní plocha. Svažující se prostor cvičiště se třemi stanovišti (otvory), vymezujícími ploty po stranách a především osmi přihrádkami. Každá odpovídá jednomu terči.

Jenže celé cvičiště by nám nebylo na nic, kdyby ho neměl kdo obývat. Naštěstí tu jsou i čtyři figurky draků. Ti se ale sami do boje nepustí. Tyhle figurky totiž mají dvě nohy, kterými se snadno zachytí za okraj krabice. Po jejím obvodu budou počítat body pro jednotlivé hráče. Ke střelbě pak jsou naprosto nezbytné také ohnivé koule. Konkrétně tři, které jsou červené a skleněné. Všichni účastníci tréninku dostanou ale také sadu destiček s terči a karty pro sázení.

Na začátku partie si každý z hráčů vybere jednoho barevného draka a postaví jej na startovní čáru bodovací trasy. Ta se vine po okraji krabice, kde se figurka dobře drží díky svým pevným dřevěným nohám. Podle té barvy dostane každý z účastníků také sadu šesti karet, které odpovídají možným terčům na střelnici. Všechny čtvercové dílky jsou pak zamíchány a rozloženy vedle plánu obrázkem dolů.

Začínající hráč si vezme tři ohnivé koule do ruky. Ale ještě než začne střílet, potřebuje nejdřív znát terč, na který míří. Proto skrytě otočí jednu z destiček a prohlédne si obrázek. To je místo, na kterém by se jeho ohnivý dech měl zastavit. Všechny tři koule postaví na střeleckou pozici do připravených otvorů a lehkým cvrknutím je pošle z kopečka směrem k cíli. Snaží se jejich pohyb citlivě ovlivnit, aby skončily tam, kde mu řekl dílek.

Svoji radost nebo zklamání by si ale měl zatím nechat pro sebe. Ještě před odhalením dílku musí ostatní protivníci hádat, který terč podle nich dostal drak za úkol trefit. Každý tak vyloží před sebe tajně jednu kartu odpovídající obrázku, o kterém jsou přesvědčeni, že je na odkryté destičce.

Všechny volby jsou okryté a všichni úspěšní hráči se mohou posunout kupředu. Hráči, kteří uhodli, o jedno políčko. To samotný střelec může popoběhnout ještě o víc. Za každou trefu, tedy kuličku ve správném oddílu, získá hráč jeden vítězný bod a posune svého dráčka kupředu. Role střelce se vymění a partie tak pokračuje, dokud některý z draků nedoběhne do cíle. Ten se stává dračím ostrostřelcem.

Diego Drachenzahn je ohnivou hrou o dracích. Už jen to samotné by stačilo k zajištění úspěchu. Jenže naštěstí to autorovi nestačilo, a tak kromě pěkného prostředí vytvořil také podařenou hru, která prověří šikovnost vašich prstů a cit. Právě díky tomu se jedná o výtečnou zábavu pro mrňata už od pěti let, kterým umožní si procvičit jemnou motoriku.

Všechno se to zdá strašně jednoduché. Jenže kuličky jsou neposedné a stačí jen o trošku silnější šťouch a už se kutálí do jiné přihrádky, než jste si představovali. A navíc nemůžete popustit uzdu svému zklamání, pokud nechcete ostatním napovědět. To u dětí trénuje pro změnu sebekontrolu, protože jinak protivníci mohou mít zisk bodu velmi snadný. Pro menší děti je toto držení tajností velkým problémem a tohle blafování by se v tom nejnižším věku dalo považovat až za drobný nedostatek.

Mohlo by Vás zajímat

4.1

karetnírecenze

Recenze: Labilní jednorožci – armáda s jedním rohem zradí každého

O to víc ale hraní obohatí, když se u něj sejdou starší děti nebo i dospělí. Ani s občankou nepřichází nutně stoprocentní úspěšnost střelby. Právě naopak. Kuličky létají do stran všem, ať už je to malý prvňáček, jeho rodič nebo dokonce babička. A všichni se u hry zasmějí, pobaví a zarelaxují si. I když.. hra je to velmi soupeřivá, takže o relaxaci tu v některých případech nemůže být řeč.

Ve dvou je prvek sázení trochu potlačený a hra není tak zábavná, jako ve více protivnících. Vliv na čas v počtu hráčů prakticky nezaznamenáte, protože tak či tak potřebujete na souboj maximálně takových patnáct minut času. Ale nejedná se o hru vhodnou na cesty, protože potřebujete vždy rovný a stabilní prostor.

Náhodné určování terče pro každé kolo je důležité a udržuje napětí ve hře. Přesto je hra pokaždé stejná, ale ani tak překvapivě neomrzí. Možná někdy časem, ale pokud ji budete dávkovat s rozumem a děti u ní nebudou sedět každý večer, určitě se k dráčkům budete rádi vracet ještě dlouho. A může za to také parádní zpracování, které potěší ilustracemi i výborně zpracovanou šikmou plochou na dně krabice. Kuličky tak nikam neutečou.

Diego Drachenzahn je příjemnou dětskou zábavou, ve které závisí na šikovnosti. A tou mohou děti snadno porazit i dospělé, takže se okruh zájemců o odvetu významně rozšiřuje i mimo očekávané věkové limity. Diego Drachenzahn je bezelstný dráček, který velmi šikovně boří všechny hranice a baví lidi bez rozdílu věku. Jen tak, jedním fouknutím, přinese zábavu i vám.

<br><br>

Recenze: Diego Drachenzahn – zuby nejsou všechno, co draci mají

Diego Drachenzahn nás zavede na dračí střelnici a dá nám do ruky ohnivé koule. Spustit je z kopečka a trefit se na daný terč se zdá být jednoduché, ale pouze do chvíle, než postrčíte svoji první kuličku. Je to o jemné motorice a odhadu, kterou si děti potřebují procvičovat už od předškolního věku. Jenže tahle hra daleko přesahuje možnosti klasické dětské hry a umí zaujmout i dospělé hráče, kteří se u ní skvěle odreagují. Hlavně díky sázení a blafování, které je nedílnou součástí partie a zisku bodů. To ale také přidává starosti dětským hráčům, kteří neumí tajit svoji radost nebo smutek tak dobře. Diego Drachenzahn je dětskou hrou, ve které si ale najdou svoje úplně všichni.

Klady:

+ chytrý mechanismus
+ sázení a blafování
+ rychlé partie
+ šikovnost je zásadní
+ neposedné kuličky
+ děti si hru zamilují

Zápory:

- stále stejné partie
- menší děti mají problém udržet radost / smutek na uzdě