V přístavu se neustále ozývá tiché, mnohohlasné hučení. V tomto případě se jedná o tiché „hummmm“, takže to není žádná siréna od lodi. Kdokoliv tam přijde, je mu chvilku záhadou, odkud se ten záhadný zvuk line.
Na to, abyste jeho zdroj objevili, musíte zaklonit hlavu a pohlédnout přímo nad sebe. Tam se společně s racky prohání také ramena jeřábů, která přepravují kontejnery z nákladních lodí a zase na ně. Právě z jejich pohybu se vícehlasá symfonie ozývá. Jejich pohyb má dokonalý řád a jednotlivá ramena se sehraně pohybují a v rytmu tančí s oblohou a mraky na pozadí.
Role jeřábníka sedícího v takové kabině vysoko je pro někoho vysněným a splněným snem, ačkoliv třeba jen na den. A pro další je ta děsivá výška strašlivou noční můrou. Každý to vnímá trochu jinak. Ale pokud dostanete šanci si přerovnávání nákladu vyzkoušet na vlastní kůži v bezpečí domova, tak na to kývnou asi oba tábory.
Do světa lodní přípravy vás zve logická hra Docker, která je druhou naší recenzovanou hrou v řadě malých krabiček od společnosti Jactalea. Prvním byl zlodějský The Blue Lion (recenze), ale tentokrát se z prostředí lesklých předmětů přesuneme do rybinou vonících otevřených prostor nejmenovaného přístavu nejspíš někde ve Francii. Právě odsud totiž pochází zmíněná firma Jactalea i ilustrátor Cyril Bouquet. Autoři hry jsou ovšem ze sousedního Německa – Reinhold Wittig, Hilko Drude a Ingo Althöfer.
Na víku malé krabičky najdete nákladní loď po okraj naloženou kontejnery. Nás ale nebude zajímat, co je uvnitř, ačkoliv by to jedna naše zvědavá část ráda věděla. To není náplní naší práce. My musíme vyskládat náklad z lodi ven a při tom soupeřit s dalšími jeřábníky, kteří se snaží zabrat si některé kontejnery pro sebe. Naše profese je placená podle počtu přepravených boxů.
Uvnitř krabičky najdete úplně nahoře tenká pravidla ve třech jazycích – angličtině, němčině a francouzštině. Pod nimi leží malinký oboustranný herní plán s prostorem pro odložené kontejnery. Plocha je rozdělena na devět čtvercových pozic s ilustracemi kontejnerů. Vy podobné dostanete také a jsou schované pod touto destičkou.
Kontejnery v tomto případě představuje dvanáct barevných kostiček. Ve skupinkách po třech jsou tu zastoupeny žlutá, zelená, červená a béžová. A s nimi se na dně třepotá také jedna bílá šestistěnná kostka, která vám při hraní bude tak trochu asistovat.
Tím máme výpis kompletní. Hráči si vyberou jednu z dostupných barev kostek a ty si vezmou k sobě. Mezi sebe položí malinký herní plán. Začínající hráč si vezme do ruky kostku a hodem zahájí celou partii.
Na začátku svého kola totiž hází kostkou každý hráč. Počet puntíků mu určí množství pohybů, které musí se svojí kostičkou vykonat po herním plánu. Na začátku samozřejmě nasadí svoji první kostku do hry a to jedním ze čtyř středových políček se šipkou. Vstoupení na herní desku se počítá jako první krok.
Kostkou může hráč pohybovat libovolně cikcak. Přitom zde ale existuje několik důležitých pravidel a omezení. Tím nejdůležitějším pro celou taktiku je skutečnost, že na žádný čtvereček nesmíte v průběhu svého pohybu vstoupit dvakrát. To znamená, že se nemůžete vracet a každé místo kam vstoupíte, by mělo mít i únikovou cestu.
Jenže pak se dozvíte, že můžete kromě pohybu po zemi využít ramena jeřábu a vystoupat do výšky. V tuto chvíli se však jako krok počítá nejen ústup do strany, ale také každé patro, o které se posunete nahoru. A ačkoliv to pravidla jasně nespecifikují, je z toho jasné, že nesmíte svůj pohyb ukončit jen tak někde ve vzduchu. Místo toho je třeba vždy stát na pevné zemi nebo na jiné kostičce. Nezáleží pak na tom, jestli je vaše nebo ne.
Body pohybu nelze rozdělovat mezi víc kostek. Dokud máte ještě mimo plán nějakou z trojice svých kontejnerů, můžete se rozhodnout místo pohybu svými již aktivními kostkami (třeba z důvodu, že žádný pohyb není možný nebo byste dali taktickou výhodu soupeři), nasadit nový dílek.
Největší zvrat je ale ukrytý v tom, že pokud je někde na plánu pyramida z více kostiček, pohybovat se může pouze ta dolní. A to je pěkně záludné, protože takto snadno nepozornému soupeři zajmete nějaký jeho kontejner.
Hráč, který nemůže hýbat žádnou svou kostkou nebo nemá šanci jakkoliv dokončit pohyb, je z partie okamžitě vyřazen. Vyhrává ten, kdo vydrží přesouvat kontejnery nejdéle. Tím se stává nejlepším jeřábníkem v přístavu.
Docker je elegantní logickou hříčkou a hlavolamem pro více hráčů. Nabízí taktickou bitvu. Jenže ta není řízena jenom schopnostmi soupeřů, ale také náhodou. Tu zastupuje v partii přítomnost nezbedné bílé kostky. Pokud se jí zachce, může vás jednoduše vyřadit z partie. V této hře je prostě důležité nechávat si otevřených více možností.
Právě proto je zásadní nenasazovat více kostiček do partie, dokud opravdu nemusíte. Na začátku vás tak čeká honička se snahou zajmout soupeřovy kontejnery. V méně hráčích takové nahánění pokračuje tak trochu až do konce partie. Ale ve chvíli, kdy se na ploše bijí hned čtyři barvy, nastává teprve pořádná tlačenice.
Každý počet hráčů však nakonec má něco do sebe. Ale ve dvou mnohem víc záleží na výsledku kostky, zatímco ve více na schopnosti zvládat poziční taktiku a přemanévrovat svého soupeře až do konečné prohry.
Snad jediný výrazný zápor kromě opravdové jednoduchosti této hry se ukrývá v rytmu hráčských tahů. Počítání vertikálních kroků může některým hráčům trvat delší dobu, a pokud si za soupeře vyberete nějakého hodně přemýšlivého protivníka, můžete se načekat delší dobu, než propočítá všechny dostupné varianty. A těch může být poměrně hodně. Takže tahy se pak mohou přes zdánlivou jednoduchost nepříjemně protáhnout.
Zpracování je velice jednoduché. Deska je oboustranná, ale ve skutečnosti naprosto totožná. Jen vám má usnadnit přípravu hry. Kostičky jsou obyčejné a nic jiného ke hře nepotřebujete. Vizuální dojem tedy není nijak omračující, ale tady jde především o zážitek ze hry.
Docker se povedl a je překvapivě taktickou hrou. Přitom ale musíte být neustále připraveni poprat se s nepřízní osudu a kostky. Každé číslo může rozhodnout. Ale většinou záleží především na vašem plánování a schopnostech najít cestičku i v bezvýchodných situacích.
| Informace o hře ze serveru BoardGameGeek (odkazy směřují tam) | |
| Autor | Ingo Althöfer, Hilko Drude, Reinhold Wittig |
| Ilustrace | Cyril Bouquet, Nadiia Nemchenko, Reinhold Wittig |
| Vydavatel | (Self-Published), 1-2-3-Games Éditions, Edition Perlhuhn (Göttinger Spiele), Feelindigo, Giseh Verlag, Jactalea |
| Rok vydání | 2008 |
| Počet hráčů | 2 - 4 |
| Herní doba | 5 |
| Minimální věk | 8 and up |
| Jazyková závislost | No necessary in-game text (3 voters) |
| Kategorie | Abstract Strategy, Dice |
| Mechanismy | Dice Rolling, Roll / Spin and Move |
| Rodina | Components: 3 x 3 Grids, Components: 3-Dimensional (3D) |
| Alternativní názvy | Omba, Докер |
Více o hře.
+ logický rychlík
+ jednoduché kapesní zpracování
+ napínavá hra s prostorovou představivostí
+ musíte se adaptovat na náhodně padající čísla
+ možnost nasazovat kostky postupně
+ blokování pohybu
- v pozdějších fázích hry zdržuje počítání
- o vašem pohybu rozhoduje kostka
- ve dvou je hra naháněnou
