Hrad nám mizí před očima. Před léty nás strážil bájný dračí duch, jehož zásluhou dostala naše pevnost také svůj název. Jenže v posledních letech mnoho obyvatel opustilo svoje domy a vydalo se za lepším. Jak se odvrátila přízeň ohnivého draka, který už nedržel svá ochranná křídla nad podhradím, vládl v okolí stále větší chaos. A lidé nemají rádi, když jim někdo v půlce noci vtrhne do domu. Zločin se rozmohl a s ním se naše pevnost začíná ztrácet. Rozkradená a opuštěná.
Pokud jste vyrůstali na starých počítačových hrách, pak si možná pamatujete krásnou kostičkovou hru v grafice a ohromujících 256 barvách. Hra se jmenovala Mahjongg a už tenkrát jsme tušili, že se jedná o pradávnou japonskou zábavu. Jenže jak šel čas a přicházely nové hry, tak jsme na něj zapomněli. Teprve letos se vrací v úplně novém pojetí v podobě s názvem Dragon Castle. Tuto krabici si připravila firma Horrible Games (Výbušné lektvary) a konkrétně pak trojice designérů Lorenzo Silva (Dungeon Fighter, Steam Park), Hjalmar Hach a Luca Ricci. Ilustrace vytvořil Cinyee Chiu. Jako svoji novinku pro rok 2019 si ji zvolila společnost Dino a přináší ji v kompletní lokalizaci.
Krabice je velká a těžká, na víku ukazuje titulního draka i hrad. To proto, že základ všeho tvoří obdélníkové kameny. Ovšem základem všeho bude, podobně jako v originální hře, rozpadající se hrad uprostřed. Hráči postaví z kamenů do středu třípatrovou konstrukci na plán, který unese celkem 116 dílků různých vzorů i barev. K tomu budou samozřejmě potřebovat čtvercový velký plán vyrobený z tvrdého papíru. Jednotlivá políčka jsou očíslovaná, čímž říkají počet pater, které na ně hráči mají umístit. Všechny stavební kameny leží obrázkem dolů.
Každý z účastníků si vezme plán svojí říše, také rozdělený na obdélníky. Plochou je ale výrazně menší než proslulý dračí hrad. Po straně má také pozici, kam v tuto chvíli umístí jednu figurku svatyně. Vedle plánu pak hráči vytvoří zásobárnu žetonů vítězných bodů, ale také zbývajících svatyní a po jedné kartě draka a ducha, představující bonusový cíl i dostupnou duchovní sílu.
Hráči se v partii střídají na tazích a na výběr mají ze tří různých možností. Všechny ale začínají jednoduše tak, že si vybere jeden z volných kamenů. Za dostupné se považují pouze takové, které jsou na hraně svého patra a je tedy možné je vytáhnout bez jakéhokoliv dalšího posouvání jejich sousedů.
K této akci si ale musí hráči vybrat ještě jednu další činnost. Buď si kámen nechce nechat, odhodí jej a získá tím vítězný bod. To je tou nejméně oblíbenou, ale také nejjednodušší volbou. Na výběr má ale ještě příležitost vzít si figurku svatyně nebo druhý kámen z hradu. Ten ale musí mít naprosto totožný obrázek, jako ten první.
Ať už hráč vzal jeden nebo dva kameny z hradu, musí je nyní umístit na plán svojí říše a to obrázkem nahoru. Hráč má vždy na výběr pouze volná políčka, kde ještě žádná část ukradené zdi neleží. Tím se snaží vytvořit skupinu alespoň čtyř stejně barevných (na symbolech nezáleží) kamenů a to klidně i v různých patrech. Hlavní je, aby spolu sousedily jejich strany.
Pokud se hráči podaří takovou sadu v tahu vytvořit, musí dílky takzvaně konsolidovat. To znamená, že podle velikosti skupiny obdrží vítězné body a všechny zúčastněné kameny otočí obrázkem dolů. Od té chvíle na tyto pozice může umisťovat nové kameny do vyšších pater. V rámci této konsolidace může hráč umístit také jednu ze svých svatyní, pokud má nějakou v držení. Postavit ji lze pouze na jeden z právě otáčených dílků. Pokud navíc poskládal sadu dílků z pokročilých barev (modrá, černá) nebo dokonce z draků, pak pokládá dokonce dvě svatyně, respektive získá vítězný bod.
Proč by to dělal? Protože takto postavené budovy přinesou na konci partie svému majiteli vítězné body. Jenže svatyně lze kromě říše používat také k zažádání o laskavost ducha. Jeho schopnost v dané partii odpovídá vylosované kartě a umožní různé výjimky z pravidel – konsolidovat dílky více barev, posouvat kameny v říši nebo stavět další svatyni. Místo budovy hráč může zaplatit také odhozením jednoho již vyloženého kamene.
Jakmile bouraný hrad obsahuje pouze nejnižší patro, nastává závěrečná fáze. Místo klasických akcí se může hráč rozhodnout pro novou – přivolání draka. Vezme si tedy jeden z dostupných žetonů pod mapkou hradu, ale jinak partie může pokračovat dál. Opravdový konec nastane buď odhalením vykřičníku na stupnici (několikátý dračí žeton je odebraný) nebo kompletním srovnáním původního hradu se zemí. Nyní si hráči sečtou svoje body – k nasbíraným číselným žetonům za konsolidované skupiny kamenů dostanou bonusy za svatyně (čím výš stojí, tím více bodů přinese), splněné úkoly z dračích karet a žetony odpočtu získané na konci partie. Ten, kdo má nejvíce bodů v součtu, slaví vítězství.
Dračí palác je luxusní abstraktní hrou, nic jiného za tím vším tématem s draky, hrady a svatyněmi nehledejte. Nakonec v ní nejde o nic jiného, než sbírání sad, ale opravdovým cílem je tady cesta. Hráči totiž musí kameny vysvobozovat z několikapatrového hradu dílků, které postupně uvolňují a osvobozují.
Pokud jste někdy Mahjongg hráli, pak víte, že může občas nastat patová situace. Žádný kámen ve dvojici nelze odstranit. Naštěstí to v této hře nehrozí, protože existují i tahy, kdy lze odložit i jeden kámen bez nutnosti vytvářet pár. Především ale oproti v podstatě nudnému hledání volných dvojiček (což je vlastně jen trénink postřehu) přináší spoustu nových vlastností. Identitu kamene odhalíte až v momentě, kdy jej osvobodíte ze zajetí ostatních.
Tou hlavní je samozřejmě možnost soupeřit s ostatními. Každý hráč má svoji říši, do které přikládá kameny. A je pouze na něm samotném, kam kameny umístí. Žádné velké zásady je nesvazují, a tak mají vždy na výběr hned z několika pozic. Je tedy možné dobře seskupovat kameny do větších počtů a tím sbírat vítězné body. Typů dílků je celkem šest a plocha hráčů je docela velká. Právě tyto skupiny jsou hlavním způsobem, jak získat velké počty bodů. Nejvýhodnější je vytváření co největších sad.
Základní pravidla jsou jednoduchá. Hráči si to mohou mírně ztížit přidáním speciálních karet úkolů a duchů. Ty posouvají možnosti zase o kousek dál v taktice, protože draci kladou důraz na finální rozmístění kamenů na hráčově hradě. Z hlediska variability určitě potěší mnoho možných startovních rozestavení hradu, které má pak výrazný vliv na celkový zážitek. Doba partie se může natáhnout v maximálním počtu čtyř hráčů, ale celkově se bude pohybovat kolem rozumné půlhodinky.
Bohužel hra samotná nepřináší ale vůbec nic nového. Z hlediska designu se jedná pouze o nápad sbírat kameny ze společné nabídky do své. Zbytek už jsou pouze recyklované mechanismy odjinud. Naštěstí to ale nemá vliv na samotnou hratelnost, která je výborná. Ovšem příprava počítá s vykládáním více než stovky kamenů, což zdrží.
Partie klade velký důraz na štěstí. Dílky jsou po celou dobu zakryté. Ovšem hráč může vzít jeden kámen z hradu a teprve poté se má šanci rozhodnout, jakou druhou akci provede. Díky tomu je to nakonec kombinace štěstí a dobrých rozhodování, co rozhodne o vítězi.
Ve větším počtu hráčů kameny mizí mnohem rychleji. Pokud si tedy odkryjete nějaký ve svém tahu, je dost možné, že v tom příštím už tam nebude. To ve dvou je tento efekt mnohem menší, ačkoliv stále platí, že hráči si na svoje plány vidí a je jim tedy jasné, jaké plány má soupeř. Tomu mohou často také uzpůsobovat kámen, který z hradu ukradnou. Navíc je tu odhazování samostatných kamenů za vítězné body, což je mechanismus vyloženě určený ke škádlení soupeřů.
Dračí palác je abstraktní hrou se solidní mírou konfliktů. Grafika hry je nádherná. Když jsme se podívali na bílé plastové kameny, okamžitě se nám vybavila stará počítačová hra. Ale tahle se hraje jinak a udržuje si přitažlivost i po opakovaných partiích. Není sice nějak extrémně výjimečná, ale dobrou zábavu určitě Dračí palác nabídne.
Více o hře.
+ krásné zpracování
+ variabilita
+ dračí karty speciálních bodování
+ sestavování sad
+ taktika i náhoda
+ rychlá partie
+ přístupná pravidla
- náhoda dobírání kamenů
- nic nového
