Písek. Všude, kam se podívám, je písek. Proč by někdo chtěl tuhle horkou, nehostinnou planetu? Proč by vůbec bojoval o její existenci? Všichni to vědí. Je to nejdůležitější planeta v téhle části galaxie. Duna. Místo, kde se sny stávají nočními můrami.
Svoji stranu v tomto konfliktu o koření si musí vybrat hráči, kteří se pustí na povrch z velké části neprobádané hry. Jedná se o hru Duna, která nese podtitul Hra o dobývání a diplomacii. Za jejím vznikem stojí Peter Olotka, Jack Kittredge, Bill Eberle, Greg Olotka a Jack Reda. Designérů je tolik proto, že se jedná o přepracování klasiky všech klasik, hry Duna z roku 1979. První tři jmenovaní ji právě v tomto roce poprvé vypustili na svět pod hlavičkou vydavatelství Avalon Hill. Nyní hra dostala nový filmový kabátek (poté, co ještě mezitím vznikla verze v roce 2019) a nyní přichází díky vydavatelství Gale Force Nine a grafice Casey Davies. A bylo na čase, aby se všechny rody bojující o Dunu naučili také česky, díky ADC Blackfire
Právě proto hráči mohou vzít do ruky krabici, na jejímž víku nechybí žádná z důležitých postav tohoto konfliktu. Tedy alespoň z pohledu prvního dílu (knihy i filmu). Pod víkem, které stráží kromě Stilgara především otevřená ústa písečného červa, najdou zájemci o pořádné pletichaření rozkládací herní plán. Tu položí do středu stolu a všimnou si, že vyobrazuje písečné a skalnaté oblasti. Další čáry rozdělují plán také na výseče (sektory).
Jednotliví účastníci si mezi sebe náhodně rozdělí zúčastněné frakce a k tomu si mohou z náhodné sady karet vybrat jednoho zrádce, který bude pracovat pro ně. Kolem plánu pak hráči umístí ukazatel bouře, ale také označí stupnice tahů a fází. Všichni hráči dostanou jako svoji výbavu žetony vůdců a jednotek. Na plán je ale mohou dát pouze fremeni, ostatní budou pronikat na území až po zahájení partie. Ještě než se tak stane, je třeba připravit také zásobárnu koření, kostky a dvojici útočných kol.
Na začátku každého kola se nejdříve posune po obvodu plánu bouře. Po hodu kostkou je odpovědností začínajícího hráče, aby posunul její žeton proti směru hodinových ručiček. Takové místo bude nejen omezovat jednotky v pohybu, ale její hladový chřtán pohltí všechno, na co ve své nové lokaci narazí.
Ihned poté se na mapě na některé oblasti objeví nový přísun koření, a to podle odhalené karty. V rámci toho se může objevit také písečný červ, takzvaní Shai-Hulud, jak mu říkají místní obyvatelé a spolknout vše v označeném místě.
Pak už hráči začnou do průběhu zasahovat. Nejdříve dostanou nové bitevní karty do maximálních čtyř exemplářů a k tomu si může za koření nakoupit karty tržiště. I u těch je ale omezení, protože hráč nesmí držet více než tři. Než se začnou po mapě přesouvat vojska, dostanou všichni velitelé šanci s pomocí koření najít své ztracené jednotky ve fázi oživení.
A potom celý tah vrcholí na mapě, kde se jednotky mohou vylodit z plavidel poslaných z vesmíru, zatímco ty už na poušti se posouvají. Za všechno (včetně rekrutování) se platí kořením. Přesouvat se lze až o tři oblasti, ale nikdy tak nesmí vzniknout situace, kdy by se nacházely na místě více než dvě frakce (hráči nesmí takovou situaci způsobit a nesmí tedy ani na takovou lokaci vstoupit).
Po přesunech následuje jejich logické vyústění, tedy boje. Ty nastanou, jakmile se jednotky více hráčů nachází na stejném území. Hráči na svém otočném disku zvolí libovolný počet jednotek, který se pohybuje mezi nulou a počtem jednotek, které má k dispozici v lokaci, kde boj probíhá. Tyto jednotky v boji zahynou. Jejich sílu může umocnit s využitím vůdců a také karet pokladnice. Hráč, jehož součet je vyšší (případně agresor u remízy) se stává vítězem. Poražený přijde o všechny jednotky bez ohledu na to, kolik jich obětoval na disku. Vítěz dostane odměnu v podobě koření podle počtu jednotek soupeře.
Důvodem pro boj je samozřejmě především koření. To se nachází na lokacích plánu a hráči je na konci kola mohou sebrat, pokud zde mají svoji armádu. Partie tak pokračuje dalším z maximálního počtu deseti kol, přičemž na konci každého je třeba vyhodnotit, jestli některý z rodů (nebo aliancí) nemá pod kontrolou potřebný počet pevností. Pokud ano, takový hráč (hráči) se okamžitě stává vítězem.
Duna je přepracováním velké a důležité klasiky, hry plné pletichaření a bitvy o planetu a budoucnost vesmíru. Ale při tom zůstává prakticky nemožné je srovnávat, protože původní hra je složitý a především extrémně dlouhý zážitek. To tato nová Duna je výrazně ořezaná ve prospěch lepšího tempa a jednoduššího učení.
Koření musí plynout. Přesně, jak vyjádřila princezna na začátku zmiňovaného filmu, tajemná substance je základem všeho. Hráči ji potřebují na vybudování pořádné armády, aby pak mohli začít válčit o území. Při tom musí brát ohled na náhodně se pohybující bouři, která umí ovlivnit plány, ale také náhodně rozhodovat o prvním hráči daného kola.
Pro vítězství je potřeba mít pod kontrolou více pevností, ale současně je jasné, že o ně budou mít zájem i ostatní. Síly se tedy přelévají a k tomu výrazně přispívá také podpora z vesmíru, kterou je třeba také zaplatit.
Základem úspěchu v bojích pak není jen správná mobilizace vojska, ale také přehled o tom, jaké karty má který ze soupeřů. Ty jsou totiž nakupované z veřejné nabídky, takže určitě není problém si pamatovat možnosti protivníků i do dalších kol. A to může být velmi důležitá výhoda.
Hra i tak nabízí dostatek zajímavých taktických možností, které se pojí s kartami v ruce a s pohybem jednotek po mapě. Ale při tom je překvapivě jednoduchá z hlediska pravidel. Zdánlivě se v ní toho moc neděje, ale jednotlivé fáze hráči prochází společně a díky tomu mají vždy jasný přehled o dění na mapě.
V popisu pravidel jsme se nezmínili o jednom důležitém prvku. V bitvě se totiž může projevit pravá náklonnost některých velitelů. Ti dostanou šanci bodnout své chlebodárce do zad a odhalit, k jakému rodu opravdu patří. Správně načasované odhalení dokáže zvrátit důležitou bitvu a tím má sílu spolurozhodovat o vítězství nebo porážce.
Jednotlivé rody jsou každý úplně jiný. Právě tato asymetrie a rovnováha mezi brutální silou Harkonnenů, schopností předvídat budoucnost čarodějnic z Bene Gesseritu a domovskou výhodou Fremenů je důvodem, proč se s vaší novou rodinou sžijete.
Problémem celého toho zjednodušení je ale to, že stále zůstává ve hře spousta proměnných. Jsou tu náhodné bouře, píseční červi na lovu, kola síly, kterými volíte počet jednotek, dovednosti velitelů, silné karty i reakce. To všechno vytváří dost neprůhledný mix plný nepředvídatelné náhody a závislosti na štěstí.
Přesně proto hra rozdělí davy. A přesně proto ji bude řada z nich milovat, protože hra svůj chaos umí dávkovat a nakládá vám jej pod nos postupně. Díky tomu je skvělým počinem, který lze odehrát do devadesáti minut, ale nebude rozhodně pro každého. Sice neobsahuje figurky, ale grafika herního plánu je výborná
Duna: Hra o dobývání a diplomacii potěší hlavně fanoušky předlohy, ať už herní nebo knižní. Všichni bez rozdílu dostanou napínavou, náhodnou, ale divokou jízdu, která není zbytečně dlouhá a navíc funguje v rozdílných počtech hráčů. Duna: Hra o dobývání a diplomacii je přesně o tom, co napovídá název a jako taková u nás rozhodně uspěla na výbornou.
+ různorodé rody
+ napínavé boje
+ oproti originálu skvělá herní doba
+ lze hrát v různých počtech
