Možná si někdo pamatujete PC hru Ravenloft: Stone Prophet z roku 1995, která nadchla všechny fanoušky RPG. Proseděli jsme za monitory desítky hodin, ve kterých se odehrával příběh v prostředí D&D. Přišla s tenkrát unikátním neskokovým pohybem z pohledu vlastních očí a nabídla nám hráčům neuvěřitelně hlubokou a trvanlivou zábavu. Příběh se točil kolem pouště Har’Akir a ohnivé zdi.
Milovníci krokovacích dungeonů a hrdinných dobrodružství by měli dnes zbystřit, protože se jim dostává unikátní možnost se vrátit na svoji milovanou planetu. Respektive oni už asi zvýšili pozornost dřív, konkrétně v roce 2010, kdy D&D Castle Ravenloft Board Game vyšla.
Postarala se o to společnost Wizards of the Coast, která drží licenci Dungeons and Dragons (o tom svědčí i další skvělá série Dungeon Command od stejných vydavatelů), konkrétně pak mají vznik Ravenloftu pánové Rob Heinsoo, Peter Lee, Mike Mearls a Bill Slavicsek. Mezi ilustrátory se nachází třeba i Jason Engle známý nejen z Thunderstonu (recenze).
Castle Ravenloft byl sice první v řadě, pokud se jedná o průnik na pulty obchodů, ale na našich stránkách už jste si mohli přečíst recenzi nejnovější verze Legend of Drizzt (recenze). Hra se točí kolem podobných pravidel, která si ve stručnosti zopakujeme za chvíli.
Nejdřív se ale musíme nechat zalehnout obrovskou krabicí, která ve svém úctyhodně rozměrném nitru ukrývá řadu krásných překvapení. Balení samotné je opravdu obrovské a tomu odpovídá i jeho obsah. Ten zaplňuje každou škvíru prostoru uvnitř, což vám napoví i samotná váha tohoto monstra.
Na víku, které odložíte stranou, je postava upíra. Celkové ladění do fialové až modré barvy vás zhypnotizuje, ale nezabrání vám to radosti z ohromného počtu vycvakávacích archů (třináct), obsahujících 192 nejrůznějších oboustranných žetonů a kartiček. Právě ty druhé jmenované obsahují hrdiny a hlavní bosse. Pokud je toto vaše první Dungeons and Dragons desková hra, pravděpodobně vám z toho množství půjde hlava kolem.
Spolu s těmito archy v horní části krabice leží také dvě knihy – pravidla a také seznam třinácti (také máte pocit, že autoři mají nějakou dohodu s číslem třináct?) dobrodružství. Z nich dvě jsou pro jednoho hráče, zbylých jedenáct vyžaduje už nějakou tu skupinku hrdinů.
Dvě stovky karet jsou rozdělené na dvě stejně velké hromádky – začátečnická a pokročilá. Karty jsou očíslované, takže je vždy snadno zpět oddělíte. Na nich jsou namalované příšery, které můžete v dungeonech potkat, ale také poklady a schopnosti hrdinů.
A pak je tu váš přítel i nepřítel v jedné osobě: dvacetistěnná kostka. Tu na její cestě doprovází 42 (dnes to jsou samé magické číslovky) plastových postaviček. Pět z nich jsou hrdinové, sedm jejich hlavní úhlavní nepřátelé a zbytek jsou menší a o trochu slabší příšery. To ale neznamená, že vám nemohou pořádně zatopit. Všechny mají uniformní šedou barvu a nejsou tedy namalované. Záleží pak pouze na vás, jestli si je přiblížíte svojí ideální představě.
V tomto výpisu to nevypadá tak velkolepě, ale když všechny komponenty rozložíte před sebe v přípravě partie, dostanete opravdu úctyhodnou hromadu. A tahle sestava se zaručeně postará o vaši zábavu bez ohledu na to, který ze scénářů si vyberete. Pro začátečníky je dobré pochopitelně postupovat od prvních dál.
Začátek partie vyžaduje především rozdělení komponent na hromádky. K tomu budete potřebovat zaručeně hodně velký stůl, kam se vám všechno vejde. Nebo budete muset udělat zásobárnu mimo hlavní desku, protože největší prostor hry zabere mapa. Tedy na začátku ani tak ne, protože hrdinové svoje dobrodružství začínají na předem daném dílku a všechny ostatní se v předem daném pořadí a množství (v závislosti na scénáři) položí na dobírací hromádku. Tím je zajištěna variabilita vašeho dobrodružství.
Hráči si pak vyberou svého hrdinu, položí si k sobě jeho odpovídající destičku a na plán umístí figurku s jeho podobiznou. Bitva může začít, jakmile si vyberete ještě karty startovních schopností pro svého dobrodruha.
Samotný průběh partie jsme sice přelouskali už v Drizztu, ale není důvod, proč si jeho základy nezopakovat. Hráči bojují společně proti hře a to v kolech skládajících se ze tří fází, které provádí každý jednotlivě. Nejdříve tedy pohnete svým hrdinou a máte možnost zaútočit. Obě činnosti můžete provést v libovolném pořadí, nebo můžete útok nahradit druhým pohybem o tolik políček (kostiček v dungeonu), kolik vám udává rychlost vaší postavy.
Pokud se při svém pohybu dostanete na okraj objeveného systému chodeb, musíte prozkoumat, co je dál. To znamená otočit a přiložit nový dílek ke stávajícímu dungeonu, ale především novou místnost zabydlet náhodně vylosovanou příšerou a figurku umístíte na pevně dané místo na novém dílku. Její kartu si položíte před sebe a stáváte se jejím majitelem a budete jí pohybovat v tomto i v následujících kolech.
A pak následuje třetí fáze, kdy na sebe vezmete na chvilku podobu zla. Ale ještě předtím se musíte vypořádat s kartou setkání (encounter). Vyhnout se jí můžete jen tak, že budete objevovat nový dílek jeskyně. Jinak se můžete těšit na nějaký negativní efekt, který vašeho hrdinu jistě nepotěší, ačkoliv se proti nim dá bránit, obvykle za vysokou cenu.
Úplně na konci vašeho tahu aktivujete bosse, pokud už vstoupil do partie, ale především všechny příšery, které máte ve svém držení. To znamená takové figurky, které jste na plán přidali a máte jejich karty před sebou. Jejich aktivita a pohyb je určena automatickým mechanismem přímo na kartě, obvykle se posunuje směrem k nejbližšímu hrdinovi a případně útočí na to, co má v dosahu.
V průběhu partie sbíráte zkušenosti, předměty a poklady. Vítězství nebo prohra hráčů je pak určena jasně scénářem, který hrajete. Úkoly jsou dostatečně variabilní a tým hrdinů může oslavovat vítězství nebo oplakávat prohru vždy pouze společně.
Castle Ravenloft byl první z řady D&D dobrodružných deskových her. Byl tedy také průkopníkem v herním principu. A přes velká přání a očekávání hráčů nezklamal. A to přesto, že v něm najdete spoustu drobností, které mohou vadit. Ale podíváme se na dojmy z hraní pěkně postupně.
Samotný herní princip je výtečný, stejně jako dobrodružná atmosféra, která z Ravenloftu dýchá. Na stole se celá hra vyjímá jako opravdová ozdoba a všechno jen umocní, pokud jste šikovní modeláři a nabarvíte si svoje figurky k naprosté dokonalosti.
Herní princip, kdy se postavy temnot pohybují automaticky je velice úspěšný a používá jej například milovaný Arkham Horror (recenze). Tady najdete jeho jednodušší variantu, ale obtížnost této hry není určena pohybujícími se monstry blokujícími vaši cestu.
Všechno mnohem víc ovlivňuje povinnost objevovat. Každé kolo, kdy neobjevíte novou desku, musíte se utkat s nějakým nečekaným efektem v místnosti, kde jste. Připraveny pro vás jsou pasti, útoky ze zálohy a mnoho dalších nepříjemných situací. A právě odsud pramení napětí v této hře. Současně ale také velký problém pro všechny hráče, kteří nemají rádi náhodu zahrávající si s nimi jako s hadrovým panáčkem. Ale přece jste nečekali, že návštěva dungeonu bude jako nějaká prohlídka zámku?
Mnohem větším nedostatkem Castle Ravenloft jsou nepřesnosti v pravidlech. Některé části pravidel si navzájem odporují a především neříkají všechny potřebné informace. Nejzářnějším příkladem takové situace je objevení příšer díky kartám setkání vedle vás. V podstatě si ale můžete určit, na kterém místě se objeví..
Některým hráčům pak kazí dojem ze hry právě tyto prvky, které vypadají dost nerealisticky. Ačkoliv stojíte uprostřed místnosti, kdesi se vezme příšera a bez předchozího varování na vás zaútočí. Nemůžete s tím nic dělat, ani se nijak připravit, jen čekáte, jak to dopadne.
Jenže upravovat si pravidla a vytvářet domácí úpravy (house rules) není pro každého. Mnoho hráčů by raději přečetlo návod a začalo hrát. Pak při prvních partiích narazíte, než si pročtete nějaká diskuzní fóra a rozhodnete se pro to neobvyklejší řešení – vždy si můžete vybrat sami, kam příšeru položíte a to obvykle ve svůj prospěch.
Ale aby recenze nevyzněla příliš negativně. Všechny tyto výtky jsou obvykle přehlušené společným snažením o dosažení cíle. Kooperativní hry jsou dnes mezi hráči tak oblíbené, že si většinu těchto drobností prostě dokáží vyřešit. Samozřejmě existují i jiné hry, které žádné takové zádrhely nemají, ale také vám (většinou) nepřinesou podařené miniatury a dobrodružství v klaustrofobním prostředí jeskyní.
Na druhou stranu volnost pravidel může být pozitivem. Nejste svazování žádným hledáním a listováním v příručce. Pravidla určí tři fáze a několik základních omezení, všechno ostatní pak už se hraje samo. A to se nám právě na Castle Ravenloft líbí, protože v jádru je to opravdu jednoduchá hra, kterou dokáže hrát klidně osmileté dítě. A bude ho náramně bavit, ale stejně tak nadchne i jeho tatínka.
Variabilita celé hry je velice podařená a dobrodružství jsou od sebe odlišné i v rámci jednoho scénáře. Navíc zde máte dvě obtížnosti hry a možnost hrát pouze v jednom! A už jen to samotné je pro některé samotáře skvělou zprávou. K tomu si ještě musíme přičíst luxusně zpracované herní komponenty z extrémně tvrdého kartonu a opravdu pěkné miniatury.
Castle Ravenloft není hrou pro všechny. Mnoho hráčů může mít výtky, protože mají rádi jasně daná pravidla, kterými se v deskových hrách řídí. Ale dnes je doba volnosti a k té také směřujeme. Možná to je budoucnost deskových her, možná ne. Castle Ravenloft se touto cestou vydal a nám se líbí.. Právě proto zůstaneme fanoušky Dungeons and Dragons deskových her a budeme si užívat každé dobrodružství v jeskyních znovu a znovu. Je jen na vás, jestli se k nám přidáte nebo ne..
Více o hře.
+ krásné figurky
+ záplava komponent
+ variabilita díky různým dobrodružstvím
+ trénování jednotek
+ volnost pravidel (klad jen pro někoho)
+ možnost hrát v jednom hráči
+ přídavné scénáře na Internetu
+ jednoduše automatický pohyb nepřátel
+ atmosféra fantasy světa
- nejasnosti v pravidlech (pro některé nutnost domácích úprav)
- pravidla narušující atmosféru partie
- velký vliv náhody
