Nikdy jsem se s tím nesmířil. Jak mohl ten budižkničemu zdědit polovinu království, které mělo být jen a jen moje? A co je ještě horší – dostal tu lepší polovinu. Nevím, kdo rozhodoval o tom, komu připadne která polovina, ale rozhodně mi neměl nechávat bažiny a hory, zatímco mému bratrovi zůstaly úrodné pastviny, louky a pole. Naštěstí v údolích mezi kopci je dostatek místa pro armádu, v jejímž čele pojedu za svým právoplatným trůnem.
Dědictví není jednoduchá věc a rozdělit ho tak, abyste se zavděčili všem prakticky není možné. A moc dobře to vědí i autoři Olda Rejl, Ivan Dostál a Ondra Cigánek, kteří společnými silami vytvořili deskovou hru Dva bratři. Do hry vložila důvěru společnost Albi, která ji vydala s ilustracemi Odyssease Stamogloua.
Na víku středně velkého boxu vidí hráči oba bratry, jak na sebe plní očekávání koukají. Uvnitř na ně čeká hromada čtvercových kartiček krajin, které lze podle nenápadné ikony rozdělit na šest skupin. Pouze tři budou dělat hráčům společnost v aktuální partii. Těchto sedmadvacet destiček promíchají do jednoho balíčku a vyloží horních šest destiček do kruhu. Součástí tohoto kruhu bude také královský štít. V jeho středu pak zůstanou ležet žetony řadových jednotek. Před jakoukoliv akcí si oba soupeři zvolí barvu – jeden modrou, jeden bílou. Stranou pak nastartují hráči tvorbu krajiny (zadní strana každé destičky) a na ni položí žetony elitních jednotek obou hráčů.
V rámci svého tahu si hráč vždy vybere jednu z šesti nabízených budov a vezme si ji do ruky. Při tom ale podle svého dosahu, který určuje stav jeho jednotek (čím více jednotek na plánu, tím menší dosah), může vybírat jen z omezeného počtu destiček počítaných od královského štítu. Jakmile si hráč jednu krajinu nebo budovu z nabídky vezme, na její místo přemístí žeton královského štítu a otočí jej opačnou stranou vzhůru.
Hráči mají postupně pod kontrolou nějaké destičky krajiny a ty mu mohou přinést zisk, pokud na nich má právě umístěné své jednotky. Kromě toho se může k surovinám dostat i z královské nabídky z destiček, které v danou chvíli má v dosahu.
Barva, kterou štít ukazuje, určuje začínajícího hráče. Ten kromě povinného zisku jedné budovy může také libovolnou z destiček přidat ke společné mapě. Poté se budou s pomocí druhé dobrovolné akce pohybovat jeho vojenské jednotky. Ty se mohou přesouvat na sousední políčko, ale hráč také může nasazovat nebo stahovat své jednotky, takže se jejich žetony přesouvají na mapu nebo zpět do středu královské nabídky.
Jakmile je vyprázdněná společná zásoba destiček, je čas na poslední kolo partie. Hráči dostanou body nejen za budovy, které postavily a které mají každá své vlastní podmínky, ale také za silnice spojující tyto stavby. K tomu ještě může přijít bonus, pokud má hráč umístěnou jednotku v některé z budov. Celkový součet těchto zisků určuje vítěze.
Dva bratři jsou velmi zajímavou a originální dvojkovkou, ve které hráči budují mapu, sami po ní putují, ale ty nejdůležitější rozhodnutí dělají mimo ni. Partie je plná zajímavých voleb a i drobná změna umí zvrátit vše.
Ústředním prvkem celé hry je kruhová nabídka. V té se nemění ale pouze destičky, ale také dosah hráčů a pozice, ze které si destičky odpočítávají podle svého královského vlivu. Ten závisí na tom, kolik vojáků má hráč na dvoře a kolik jich musel odvelet do terénu. Čím více jich dýchá za krk dvořanům doma, tím více možností a lepších voleb hráč má. Ale zase se připravuje o důležité zisky na mapě.
Je to také moment, který nás baví nejvíc. Neustále předvídat a sledovat změny na společném rondelu, který hráče spojuje i rozděluje.
Velmi pozitivně vnímáme také sólovou variantu, pro kterou jsou zde připraveny speciální komponenty. U dvojkovej je to velmi netradiční. Hráči se snaží maximalizovat svůj počet bodů proti soupeři, kterého řídí automat.
Šest balíčků znamená velmi solidní variabilitu, protože pokaždé použijete pouze tři z nich. A protože se obsah opravdu liší, čeká na vás pokaždé jiná kombinace, která navíc přijde v jinou dobu. Hráči mají vždy před sebou zcela jinou mapu.
Přesto musíme mít jednu výtku a tou je zpracování samotných dílků. Jednotlivé destičky mají svoje vlastní ikony, na které si budete poměrně dlouho zvykat. Je škoda, že taková drobnost znesnadní proniknutí do partie. Obzvlášť když je hra určena pro páry, které často nemají tolik nahráno a budou muset často listovat pravidly, na jejichž posledních stranách je vše vysvětleno.
Hru to ale zpomaluje, a to je ten hlavní dopad. I se započítáním těchto zpomalení v některých tazích se vejdete do jedné hodiny, což nakonec zní jako docela příznivé číslo. I když v partii o dvou účastnících čas vnímáte trochu jinak.
Zpracování je velmi povedené. Možná je trochu škoda, že armády hráčů na sebe nevzaly podobu figurek místo žetonů štítů. Hra by díky tomu vypadala ještě lépe. Naštěstí grafika samotná je pěkná na pohled.
Dva bratři jsou chytrou a velmi pěknou hrou, která nabízí pro dvojice skvělý způsob, jak si prověřit své taktické schopnosti. Při tom nabízí originální myšlenky nabalené na prověřené mechanismy a přidává solidní zpracování i všechno tak, jak to mají hráči rádi. Pokud tedy potřebujete nějakou solidní hru pro dva, pak byste hru Dva bratři měli určitě zařadit do výběru, protože tahle hra stojí za to.
+ překvapivá sólo varianta
+ velmi variabilní
+ originalita
+ možnosti hráčů
