Zdálo se mi to, nebo jsem zahlédl červenou vlajku? Mám pocit, že už vidím jen to, co si přeji. A nic bych nechtěl víc, než být na dosah cíli. Můj náskok na ostatní se tenčí a mně dochází síly. Nejsem si jistý, jestli udržím vedení až do cíle.
Deskovou hru z prostředí cyklistiky si pro nás připravila společnost lautapelit.fi a vydala tak hru, kterou vytvořil Asger Sams Granerud. Jeho výtvor spatřil světlo světa na veletrhu Spiel 2016 v Essenu a my dostali možnost si hru vyzkoušet na vlastní kůži. Vzhled je jasně daný ilustracemi, jejichž autory jsou Ossi Hiekkala a Jere Kasanen.
Na začátku partie vezmou hráči balíček šesti karet tras a vyberou jednu, na které změří svoje síly. Poté ji podle návodu a sekvence písmenek sestaví z dílků různých rovinek a začátek. Každý si vybere svoji barvu, dostane odpovídající desku i sady dvou balíčků karet: sprintery a vytrvalce. K tomu si hráči vezmou také figurky a rozestaví je na startovní pozice.
Hráči se budou střídat na tahu, ale nejdříve všichni současně vyberou jezdce, kterého by chtěli jako prvního posunout na trase kupředu. Právě z jeho hromádky si sejmou čtyři karty a mezi nimi zvolí jednu, položí ji hodnotou dolů na správnou stranu herní desky (ke správnému závodníkovi) zatímco zbytek odloží dospod svého balíčku. Totéž provedou i pro svého druhého jednostopého závodníka.
Poté všichni převedou své naplánované karty na realitu a to pěkně postupně, od nejvíce vepředu postaveného cyklisty až k tomu na chvostu. Při postupu kupředu mohou využívat obou pruhů, ale nezískají tím výhodu, pouze mají možnost se vyhnout soupeři. Pokud by totiž měl cyklista skončit pohyb na místě, kde už nějaký jiný závodník stojí, musí skončit jízdu o jedno políčko dříve – za ním.
Takto využité karty v kole jsou ale odstraněny ze hry a už nemohou být znovu použity. Na konci kola čeká také dobrá zpráva všechny opozdilce. Pokud se cyklista veze za někým pouze s odstupem jednoho políčka (jedné mezery), pak se pro něj v tuto chvíli aktivuje závěs a on svoji mezeru dojede. Protože se tento prvek vyhodnocuje odzadu, mohou někteří cyklisté dojet i více políček v kole. Každý cyklista, který je na čele své skupinky, dostane kartu vyčerpání. Tu lze později využít k pohybu.
Speciální pravidla je třeba aplikovat na stoupání a sjezdy. A tak zatímco v těch druhých není možné využívat jízdy v zákrytu k dalšímu posunu, do označeného (= prudkého) kopce nelze stoupat s vyšší hodnotou než s číslem pět. Partie pokračuje posouváním cyklistů až do chvíle, kdy některý z nich protne cílovou pásku. Takový hráč se stává vítězem.
Flamme Rouge nás jednoduchým způsobem staví na start etapy. Ta je složená z dílků a hráči využívají karty k pohybu. Pokaždé mají na výběr hned z několika vzdáleností, které dokážou jejich závodníci urazit v daném kole. Je třeba ale počítat s ostatními jezdci a pokud možno využívat jízdu v zákrytu, kde hráč šetří síly.
Taková úspora se pak projeví především ke konci, kdy hráč má více karet k vybírání. Na začátku je jich dost, ale protože lze každou využít pouze jedenkrát. Na to si musí hráči dávat pozor, protože tím se hra rozhodně liší od ostatních.
Hráči nemají před sebou žádné těžké volby. Výběr z několika karet vždy rozhodne, jak se cyklisté pohnou kupředu. Na trase není příliš možností konfliktu s ostatními. Hráči se sice mírně blokují, ale především jde o poziční boj, přesně jako v reálné cyklistice. Držení se v závěsu je tím nejefektivnějším způsobem pohybu. To závodník na prvním místě má roli nejtěžší, protože co si nevyšlape, to nemá.
Právě tímto skupinovým chováním a podporou závěsu dělá hra výborný dojem, pokud máte rádi cyklistiku. Vliv na jízdu má i stoupání a klesání a ke všemu je stále využito jedno jediné pravidlo o jízdě v závěsu. Odkládáním karet hráči také určují, jaké hodnoty budou mít na konci partie, kdy opravdu o něco půjde. Právě díky tomuto designerskému rozhodnutí nese hra svůj název.
A protože není příliš nad čím přemýšlet, samotná hra netrvá nijak dlouho. Závod může být u konce i během půl hodinky, což je velká devíza této krabice. Je lepší, když je na trase více závodníků, protože závod je napínavější a peloton větší. Díky tomu do hry vstoupí víckrát již zmiňovaná jízda v závěsu a hráči mohou správnou jízdou pokročit kupředu i bez obětování karty.
Každý závodník má svůj balíček, takže hráči mohou rozdělit taktiky jinak. Bohužel se musí na samotné dva balíčky soustředit a není vůbec těžké si hromádky zaměnit. Nepochválili bychom ani znovuhratelnost, ale protože hráči mohou stavět své vlastní trasy, je tato výtka zbytečná.
Hra má moc pěkné zpracování, ve kterém si budete dokonce sami stavět závodní trasy. Jako doporučení najdete v krabici několik různých závodů, ale nic vám nebrání si s dostupnými dílky vytvořit svoje vlastní. Hra k tomu láká, protože svojí jednoduchostí přiláká i děti.
Flamme Rouge i na svoje téma obsahuje špetku taktiky. Hráči mohou volit karty a snaží se manévrovat lépe než ostatní. Hledání pozice v pelotonu je zásadní pro úspěšný závěr, stejně jako hospodaření s kartami. Překvapivě i s takovými jednoduchými pravidly může fungovat a získat si přízeň hráčů. Flamme Rouge si zaslouží pochvalu, i když ne tu největší.
Více o hře.
+ chytře řešená jízda v závěsu
+ opravdu jednoduchá pravidla
+ plánování karet dopředu (odkládáním dospod)
+ vždy více karet na výběr snižuje vliv náhoda
+ možnost stavět své vlastní tratě
+ stoupání a klesání
- až příliš jednoduché
- dva balíčky (jeden pro každého cyklistu) se pletou
