Paprsky pronikají skrz zdánlivě neprostupná mračna a dotýkají se korun stromů. Právě tady, na zemi, kde se zdánlivě nic neděje, zuří největší bitva. Každá větev, každý lístek, se snaží nastavit svoji tvář hřejivým dotekům Slunce.
A hráči se budou o takové stromy starat v deskové hře Fotosyntéza, kterou vytvořil designér Hjalmar Hach. Jeho prosluněné dílo nejdříve vyšlo pod hlavičkou společnosti Blue Orange. Ale dostává se také k nám v češtině. Za to můžeme poděkovat společnosti Dino, která hru přináší v původním grafickém kabátku Sabriny Miramon.
Na hráče čeká velká krabice, na jejímž víku se pod paprsky Slunce vyhřívá jeden stromeček, stojící na paloučku obklopeném obřími stromy. Přesto se k němu prodraly paprsky a stejně tak se nenechavé ruce hráčů dostanou do nitra boxu. Tam hráči najdou záplavu kartonových stromů, které je třeba poskládat vždy ze dvou částí. Dostanou tak sady dvou velkých, čtyř středních a osmi velkých v každém ze čtyř dostupných druhů a svým žetonem také označí stupnici světla na hodnotě nula.
Jednotliví účastníci partie si každý vyberou jeden druh stromů, vezmou si jejich kompletní zásobu a rozloží je na svoji hráčskou desku. Ale pouze čtyři malé stromy a dva žetony semínek bude mít dostupné a položí si je tak vedle herního plánu. Do středu stolu hráči umístí rozkládací herní plán s kroužky reprezentujícími rostoucí les. Právě na jeho okraj mohou hráči libovolně dle svých představ zasadit dvojici svých malých stromečků. Vedle plánu pak rozloží sadu žetonů vítězných bodů rozdělených podle barvy. Především ale k desce připevní na jednom bodu šestiúhelníku výřez slunečního kotouče.
Právě Slunce a jeho oběh kolem lesa řídí celou partii a odměřuje její konec. Celá partie se odehrává na prostoru tří opsaných kruhů. Jednotlivá kola odpovídají každému z rohů plánu a celkem je tedy ve hře osmnáct kol, kde se každé skládá ze dvou fází.
Všechno začíná působením fotosyntézy, kde se posune sluneční kotouč ve směru hodinových ručiček (kromě prvního kola) a poté se vyhodnotí pozice jednotlivých stromů. Ty nesmí být v zákrytu, aby se mohly vyhřívat v teple paprsků. Pokud je strom zcela zastíněný (je tedy z pohledu Slunce schovaný za stromem větším nebo stejně velkým), pak si hráči zisk bodů mohou poznačit na stupnici světla na své desce. Přírůstek odpovídá velikosti stromu.
Body světla jsou ale pouze měnou, kterou lze v druhé fázi kola utratit za akce. Hráči tak mohou sázet semínka na plán, a to pouze v dostatečné vzdálenosti vůči stromu, ze kterého spadlo. Samotné stromy (i semínka) pak mohou růst a zvětšit svoji velikost o jeden krok. Aby ale hráči mohli provést růst, musí mít v držení (nakoupený) také strom, který má být výsledkem růstu.
Právě za tímto účelem si hráči mohou jako akci nakoupit ze svojí desky nové kmínky stromů a položit si je vedle. Jednotlivé velikosti se liší také svojí cenou světla od jednoho bodu za malý až po tři za velký. Tím se stanou stromy dostupné a mohou být využité v dalších kolech pro růst.
Poslední akcí se završuje životní cyklus stromu, který hráč využije, odstraní z plánu a přetaví jej na body světla. Hráč si podle typu půdy, na které strom rostl, vezme bodovací žeton z odpovídající hromádky. Na konci třetího dne se hráči posčítají své vítězné body za získané disky půdy a přičtou k jejich hodnotě také body za neutracené body světla (jeden bod za každé tři). Hráč s nejvyšším bodovým ziskem, se stává vítězem partie.
Fotosyntéza zve hráče do jedinečného prostředí lesa a nechává je nasát tu správnou atmosféru tak, aby se mohli i bavit. Hra je překvapivě taktická, protože tu není žádná náhoda. Všichni účastníci mají své stromy plně pod kontrolou a nechávají je růst.
Důležitým prvkem je plánování. Po celou dobu je jasné, jak bude slunce obíhat a v kterou chvíli bude na kterém místě. Proto hráči mohou dopředu propočítat, jaké pozice jsou pro ně výhodné a jak tedy získat co nejvíce bodů světla.
Ty jsou ale nakonec pouze prostředkem, jak dále rozmnožit počet kmenů ve společném lese. Hráči ale nejdříve ve svojí školce musí stromy připravit, a pak je v prostředí lesa vypěstovat od semínka. Životní cyklus každého stromu je tak opravdu jasně daný a vytváří jasnou dějovou linii napříč celou partií. Hráči se musí o všechny své zelené kamarády starat, protože i poté, co z lesa zmizí, přinesou další (a vůbec ty nejdůležitější) body.
Hra má kromě zábavy také důležitou hodnotu z hlediska stromů, lesa a vztahu k nim. Je důležité, aby se rodiny (a hlavně děti) naučily, jaký význam mají stromy pro naši planetu. Fotosyntéza je samozřejmě hrou rodinnou, která je ale svoji taktickou hodnotou vhodná hlavně pro ty starší děti kolem osmého či desátého roku. Pro rodinné hraní je skvělá.
Kromě základní varianty, kterou jsme v pravidlech popsali, se mohou hráči těšit ještě na delší partii. Ta se pak časem přiblíží k hodině (čtyři dny místo tradičních tří) a omezuje růst nových semínek. Ta nevyraší, pokud se nachází ve stínu jiného stromu. V případě základní varianty můžete počítat s dobou o něco kratší. Partie je zajímavá klidně především od tří hráčů, protože ve dvou na plánu není tolik stromů, ale i tak se postupem času vytvoří řada momentů a stínů.
Svým laděním a pocitem nám Fotosyntéza trochu připomíná skvělou hru Petrichor, ve které se z vás stane mrak. Tentokrát na sebe hráči berou pro změnu roli lesa, který se snaží rozmisťovat svá semínka co nejlepším způsobem, aby vše rostlo, tak jak má.
Stíny obecně mají ve hře naprosto zásadní roli a způsobují, že celé zpracování má smysl. Hra vypadá na stole naprosto fantasticky a bere dech všem kolemjdoucím. Znovu je tak důkazem, že k vytvoření skvělého zážitku nejsou miniatury nutné. Stačí dobře vymyšlený koncept a krásné kartonové komponenty.
Fotosyntéza nabízí herně příjemný lesní vzduch. Nádech ve vás nechá chuť zažívat víc, protože tahle novinka je opravdu jedinečná a zábavná. V mechu a kapradí se daří zábavě, ačkoliv hra je hlavně o správném a taktickém umisťování. Celkově je Fotosyntéza nádhernou podívanou, které ale nepodrazí nohy ani hratelnost.
Více o hře.
+ taktická práce se stíny
+ staráte se o les
+ herní doba
+ nádherné zpracování
+ variant pro pokročilé
- ve dvou prázdnější les
One Comment