Jen pětadvacet dnů. To je čas, který jsme dostali na záchranu světa. Velkým hrdinům by to asi připadalo jako dostatečná rezerva, aby porazili všechno, co se jim postaví do cesty, včetně samotné prastaré bytosti, která stojí na počátcích tohoto zla. Jenže našimi jedinými dosavadními zkušenostmi jsou záchrana zbloudilého psa z nedaleké jeskyně a pomoc místnímu hostinskému s odháněním štamgastů dotírajících po zavíračce. Přesto jsme poslechli volání a nyní stojíme tváří v tvář osudu.
Toto nelehké břímě na naše bedra ukládá designér Tristan Hall v deskové hře, kterou vytvořil už v roce 2017 na základě úspěšné kampaně na serveru Kickstarter. Výsledek jeho práce nese jméno Gloom of Kilforth: A Fantasy Quest Game. O grafiku celého obsahu se postarala Ania Kryczkowska a k nám se hra dostává až nyní zásluhou evropské distribuce společnosti Esdevium Games. Hra má dokonce i svůj soundtrack složený Francescou L. Hall.
Na víku krabice z masivního kartonu vidí hráči jednu z lokací ve svém novém světě. Uvnitř na ně čekají především karty, mezi kterými najdou sadu pětadvaceti míst. Nejdříve umístí do středu stolu centrální město Sprawl a kolem něj vytvoří dva okruhy náhodně rozmístěných karet, čímž vznikne čtverec o rozměrech pět krát pět karet. Vedle plánu vytvoří zásobu karet setkání a odměn, každý z balíčků rozdělený na čtyři hromádky podle druhu. Někde poblíž je třeba umístit také zamíchané karty noci, vylepšení hrdinů a kartu náhodně zvolené prastaré bytosti.
Každý hráč si nyní vybere náhodně jednu rasu (získá tak postavu) a k ní z druhé zamíchaného balíčku dostane třídu popisující další rozvoj jeho schopností. Svoji figurku umístí do centrálního města, získá sadu žetonů akcí, životů, osudu, protivníků a jeden zlaťák navrch. Především ale obdrží tři náhodné karty ságy, které na svých celkových šesti stranách popisují cestu, jak se může z hrdiny stát někdo, kdo porazí úhlavního padoucha.
Hrdinové mají ve svém tahu k dispozici řadu možností, kterými se mohou proslavit, získat zkušenosti a doufat, že to bude stačit na to, aby se včas postavili strašlivému nepříteli. Aby ale mohli vůbec něčeho dosáhnout, musí se v tahu pohybovat a to nahoru, dolů nebo do stran. Pohyb je možný vždy pouze o jednu lokaci nebo s využitím zkratek. Ve své lokaci také může využít čas (a akci) a skrýt se, čímž se může vyhnout boji.
Když už dorazí na nějaké místo, mohou jej prohledat a tím na sebe rovnou přivolat nějakou kartu setkání. Jejím výsledkem může být objevení nepřítele, ale také konkrétní místo uvnitř lokace nebo třeba nový quest. Vždy to ale znamená kartu, kterou musí hrdina nějak překonat. K tomu ale musí využít další akci, která se jmenuje konfrontace. Ta nemusí probíhat pouze s pomocí síly, ale postavy mají k dispozici také vzdělanost (study), vliv a také plížení. Konkrétní setkání vyžadují konkrétní řešení.
Ale na úspěšného řešitele čeká vždy odměna, kterou si může vybrat – peníze nebo náhodnou kartu. Především se ale z dokončené karty stane takzvaná zvěst. Karta, kterou si může ponechat a držet v ruce k dalšímu použití. Tyto karty jsou naprosto zásadní, protože právě s jejich pomocí mohou hrdinové postoupit svým osobním vývojem. Každá úroveň je reprezentovaná kartou ságy, která má požadavky v podobě klíčových slov, a právě za ně lze postoupit vpřed. Teprve když má hrdina dokončenou i finální úroveň, může si dělat naději na ukončení partie a vítězství.
Kdykoliv se v lokaci objeví nepřítel nebo postavička hráče dorazí na místo, kde nějaký protivník stojí, nastává čas na boj (engagement). Ten už je složitější než obyčejné testy, využívá i moment překvapení, ale stále mu vládnou kostky. Hráč se ale může rozhodnout třeba i ze souboje utéct. Pokud se tak nestane, probíhá řada kol, po které si protivníci odebírají body života do té doby, dokud jeden nepadne k zemi bez sil.
Když už hráč nechce provádět žádné další akce, může pasovat. Nebo mu dojde energie (počet akcí v tahu odpovídá zdraví hrdiny) a skončit tah musí. Jakmile odehrají akce všichni, je u konce aktuální den a nastává noc. Hráči tedy odhalí horní kartu z balíčku noci a ta způsobí, že jedna lokace přejde do šera. Poté je vyhodnocen efekt karty, který může být jednorázový, ale stejně tak může zůstat ve hře po celý další den (počasí) nebo se může jednat o nového nepřítele na mapě.
Partie trvá celých 25 dnů, tedy i stejný počet kol. Konec ale může nastat i dříve, pokud se některému z hrdinů podaří porazit hlavního padoucha. Postavit se mu ale lze až poté, co má hráč dokončený i poslední úkol ze svých karet ságy.
Gloom of Kilforth je zážitkem, ve kterém hráči dostanou poslání. Zahnat temnotu. Jenže cesta k tomu není tak jednoduchá, protože nejdříve se musí stát těmi silnými soupeři, aby je nesmetl z povrchu Země jako drobné mušky. To je samozřejmě tématem mnoha her, ať už digitálních nebo deskových, ale právě tady ten pocit vzestupu síly je skvěle dávkovaný.
To proto, že hráči mají solidní volnost, ale především jsou poháněni vpřed požadavky svých karet ságy. Ty jsou hybateli celého příběhu a pouze jejich dokončením může partie skončit dobře, ale při tom to ještě samy o sobě nezajišťují.
Ságy jsou na začátku partie rozdávané náhodně, stejně jako rozmístění lokací je závislé pouze na zamíchaném balíčku karet. Díky tomu jsou partie vždy výrazně odlišné, protože hráči potřebují jiná klíčová slova. Jenže k jejich nalezení je nutně potřeba mít solidní porci štěstí, protože jinak můžete převrátit každý kámen a neúspěšně.
Právě to hledání a fakt, že celý příběh se vždy přiblíží maximálnímu počtu 25 kol, znamená, že hra rozhodně není nijak krátká. Nezbývá než počítat s tím, že dvě hodiny jsou absolutní minimum a s více hráči může partie trvat i déle. Jenže zábava je největší paradoxně ve dvou. Vynikající je ale Gloom of Kilforth i jako sólová zábava.
Není ale všechno tak skvělé, jak by se mohlo zdát. O náhodě už jsme mluvili, ačkoliv můžeme ještě zopakovat, že hráči vlastně nemají moc příležitostí, jak upravit výsledek hodů kostek. Obecně tedy platí, že potřebujete hodit pětku nebo šestku.
Zatímco základní popisovaná varianta nabízí hráčům možnost, jak změřit síly a porazit pouze jednoho padoucha, v pravidlech je ještě kooperativní verze. Ta má vlastně úplně stejná pravidla, jen hráči mají víc závěrečných bossů, se kterými si musí lámat hlavu. Konkrétně jednoho za každého účastníka partie!
Hráčům se před očima proměňuje mapa, k jejímuž vytvoření jsou použité karty. Ty postupně otáčí na temnou stranu. Ta má neblahý efekt, protože pokud na této pozici skončí hrdina svůj tah, přijde o jeden život.
A to je velmi nepříjemné, protože srdíčka jsou velmi úzce svázána s počtem akcí. Tento prvek se nám opravdu líbí, protože hra vás potom nutí více se starat o zdraví své postavy. Bossové mají každý své karty, které ještě přidávají další úroveň obtížnosti k již tak zrádným kartám noci.
Z hlediska zpracování musíme pochválit hlavně ilustrace, které jsou opravdu detailní a věrné celému fantasy ladění. Bohužel samotné kartonové postavičky neodpovídají rasám, což trochu ubírá na celkovém ponoření se do příběhu. Jako byste hráli za někoho jiného. V příručce najdete všechno potřebné a v krabici je i list s výtahem pravidel.
Gloom of Kilforth ale přes drobné nedostatky umí vyprávět příběh. V pozadí je sice docela obyčejná hra, ale ty drobnosti, pocit vývoje a dobrodružství jí dodává přesně ten správný náboj. Pokud vám tedy nevadí věnovat pokaždé hře více svého času, pak je Gloom of Kilforth opravdu lahodnou dobrodružnou hrou.
Více o hře.
+ výtečné dobrodružství
+ kooperativní i soupeřivé
+ vývoj hrdinů
+ grafika karet
+ počet životů odpovídá počtu akcí
+ temnota postupuje a ovlivňuje lokace
- náhodné (bez výrazných možností ovlivnění hodu kostek)
- délka partie (hlavně ve více než dvou hráčích)
- figurky neodpovídají postavám
