Recenze: Gugong – vstupenka do Zakázaného města

Jakmile se mladý císař přestěhoval do Zakázaného města, následoval jsem ho tam a přidal se ke dvoru. Bylo to na příkaz mého otce, který mi jasně přikázal udělat co nejvíce pro posílení vlivu naší rodiny. Spolu se spoustou dalších zástupců se tedy každodenně ucházím o audienci a snažím se různě zvyšovat svůj vliv. Věřím, že mě nakonec nás vládce vyslyší.

Příběh korupce u čínského dvora šestnáctého století si zvolil jako téma pro svoji deskovou hru designér Andreas Steding a dobové ilustrace dostal za úkol jeho jmenovec, Andreas Resch. Hra dostala na znamení místa, kde se odehrává, jméno Gugong. Hra vyšla v produkci společnosti Game Brewer. A jako jednu ze startovních krabic si ji zvolila pro lokalizace začínající distribuční firma Tlama Games a právě jejich zásluhou si ji nyní můžeme zahrát v češtině.

Krabice Gugongu na sebe bere klasický čtvercový rozměr větších deskových her a ukazuje hráčům situaci u dvora. Pod víkem najdou hráči velkou desku, která představuje mapu Zakázaného města a jeho okolí. Všichni účastníci ji položí do středu stolu a při tom si všimnou, že je rozdělená na několik sekcí, každou věnovanou konkrétnímu smyslu. Právě do nich hráči položí žetony nefritu a dílky dekretů. Ukazatel dne položí na startovní políčko.

Poté se jejich pozornost přesune na oblast cestování v horní části, kde na každé město položí jeden žeton, a to obrázkem dolů. Současně s nimi rozmístí po celém plánu také karty darů, s jejichž rozdáváním pokračují také mezi sebe. Tím je zahájena příprava hráčů samotných, kteří dostanou jednu desku, vybaví ji kostičkami služebníků ve zvolené barvě a třemi loděmi. Zbytek svého barevného majetku rozmístí na stupnice plánu (intriky, vítězné body a nebeská cesta uprostřed mapy), zatímco cestovatele postaví zatím stranou.

Partie trvá celkem čtyři dny. Ty jsou ale měřené v herním čase a dělí se pokaždé na tři fáze – ráno, den a noc. První z nich je naplněná pouze přípravnými kroky, které zahrnují možnost změny začínajícího hráče, doplnění žeton, najmutí posily, a především nový hod s kostkami osudu. Ty jsou pak uložené na bezpečné místo na vrcholek plánu.

Hráči se poté už pustí do výměny darů, která je hlavním tématem a náplní celé hry. Jednoduše vymění jednu kartu z ruky za dar v některé z oblastí. Musí při tom ale použít dar, který má vyšší hodnotu. Pokud by chtěli měnit kartu nižší hodnoty, musí ji podpořit jinou hodnotou – obětovat kartu nebo služebníky.

Mohou si ale vzít i kartu vyšší hodnoty bez placení, ale musí se zcela vzdát provádění akci, ke kterým výměna darů směřuje. Aktivní hráč si při tom může zvolit, jestli využije akci z karty, kterou položil na plán nebo z lokace, kam ji položil.

Akce jsou velmi různorodé, ale tím základem je možnost najmout nové služebníky nebo manipulovat s kartami darů v ruce. Mnohem důležitější pro celkový úspěch je ale třeba cestování, ze kterého lze s pomocí posunu svého poutníka sbírat žetony z měst. Ty si účastníci umisťují do důmyslných obloukových zářezů svého plánu a mohou později využít jejich schopnosti. Tady už se poprvé objevují také šance na přímý zisk bodů nebo posun na stupnicích.

Kdykoliv ale budou hráči získávat nové služebníky nebo karty, jde jim zase o vítězné body. K těm vede cesta přes nákup nefritu, podíl na stavbě Velké zdi nebo pořízení dekretů. Tou nejlákavější možností je ale audience u císaře, ke které si ale musí hráči prošlapat svoji cestičku hned několika akcemi, v nichž se figurka velvyslance posunuje vpřed směrem k trůnu v Paláci nebeské čistoty.

Velmi efektivní je také plavení se po Velkém kanále. Hráči mají každý své tři lodě, kterými křižují přístavy a potřebují k tomu pouze obsadit svá plavidla služebníky. I tady je čeká vcelku bohatá odměna závisející na přístavu, ve kterém loď skončí svůj pohyb.

A pak je tu stupnice intrik. Nejenže se s její pomocí mění pořadí hráčů pro následující kolo. Především ale právě tato hromada žetonů má moc rozhodovat případné remízy. Při tom lze ale tyto získané háčky u členů dvora využívat ve svůj prospěch i jinak a proměňovat je ve drobné službičky.

Za některé akce se musí platit služebníky, zatímco u jiných akcí se vysláním (odhozením do banku) kostiček služebníků jednoduše zvyšuje jejich účinnost, a tedy celková efektivita tahu. Obecně ale kolo končí, jakmile hráči vypotřebují karty darů a nedokáží dále směňovat. Po celou dobu kola byly na viditelném místě položené tři kostky osudu. Zahrané karty, které se shodují s číslovkami, umožní hráčům najmout nového služebníka zdarma. Na konci kola se také posouvají lodě na kanálu.

Partie končí po odehrání noci čtvrtého dne. Všichni soupeři si k již v partii získaným vítězným bodům přičtou další odměny za dekrety, audienci u císaře, množství nefritů ve svém vlastnictví a také podíl na stavbě Velké zdi. Audience u císaře je povinná. Pokud se tedy někomu nepodařilo vůbec pozdravit panovníka, nemá šanci na vítězství a musí z vyhodnocení v tuto chvíli odstoupit. Mezi ostatními je jako vítěz zvolen hráč s nejvyšším počtem bodů.

Gugong je skvěle propracovanou euro hrou, v jejímž centru stojí hlavní motiv výměny karet. Ten je překvapivě výtečně tematicky propojený na příběh, protože hra vypráví o získávání vlivu pomocí výměny darů. K těm opravdu dochází a hráči obchází jednotlivé čtvrti města a vyměňují dary (karty) s lidmi, které tam najdou a od nichž potřebují nějakou tu službu.

Aktivace akcí ani tak není úplně závazná. Náhoda v dobraných kartách ještě neznamená, že se hráč musí výběru v ruce podřídit. Může kartu směnit a využít třeba jen akci lokace, kterou tak navštívil. Ve výsledku by se i přes svoji neoddiskutovatelnou originalitu dala hra označit jako worker placement, tedy vysílání dělníků. Ti mají tentokrát ale nevděčný úkol – pomáhají akcím, ale už se nevrací. Spíš by se ale hra měla překřtít na card placement, tedy na vysílání karet.

Mohlo by Vás zajímat

3.5

logickárecenze

Recenze: Tantrix Match! – všechno musí souhlasit!

Právě směna a její pravidla jsou brzdou, která dává hráčům zabrat. Karty musí mít vyšší hodnotu, aby se jim opravdu jejich výměna vyplatila. A tomu často také podřizují všichni svoje rozhodnutí a výběr lokality k navštívení. Všechna místa mají smysl a není tu žádné, které by vám připadalo nadbytečné. Po celou dobu partie děláte vlastně to samé, není tu žádný výrazný vývoj. Ale do jisté míry si alespoň můžete připravovat tahy, i když vám do nich mírně zasahuje náhoda.

Většinou si soupeři dříve nebo později začnou šlapat do zelí a navzájem si překážet. Mohou za to neustále narůstající hodnoty darů, které nakonec ukončí kolo. Právě proto najdete s opakovaným hraním dostatek věcí, které je třeba optimalizovat, zlepšit a udělat jinak. Hra tedy má potenciál na to, abyste si ji užívali opakovaně a odhalovali další bodové možnosti, hledajíc ty nejvýhodnější.

Hra i pravidla na první pohled trochu postraší, protože obsahují spoustu tabulek a mapa je opravdu hutná. Naštěstí samotná partie je krásně logická, všechno do sebe zapadá a jakmile si jednou pravidla přečtete (a máte zkušenosti s deskovými hrami), pak vám bude všechno jasné. Jen cestu k vítězství ještě znát nebudete. Naštěstí jich existuje hned několik.

Je vcelku překvapivé, že taktická hra jakou je Gugong, obsahuje také sólovou hru. Už si na to pomalu začínáme zvykat, ale přesto nás vždy překvapí, že je takováto solitérní zábava i docela kvalitní. Mohou za to karty Automa, které řídí umělou inteligenci a dodávají jí nepředvídatelnost. Hráč tedy v takové sólové partii bojuje proti naprogramovanému automatu. Jako trénink nebo na samostatné naučení hry to slouží skvěle.

Délka herní doby docela odpovídá náročnosti partie a pohybuje se někde mezi sedmdesáti minutami a dvěma hodinami. Rozdíly jsou samozřejmě závislé na počtu účastníků, ale také na způsobu jejich hry a přemýšlení. Při tom právě ve čtyřech a pěti je čekání mezi tahy už docela dlouhé.

Stejně jako v ostatních hrách této kategorie, i tady vás čeká pokaždé od začátku partie podobná cesta. Svůj podíl náhody podávají pouze karty a pak kostky, které hráčům také trochu upravují jejich plány. Bohužel celkově právě stejné začátky partie a tedy následně i její průběh je největším nedostatkem, který nám při hraní vyplynul.

A je to škoda, že taková potíž existuje, protože Gugong jinak vypadá a hraje se velmi dobře. Pokud máte rádi přemýšlivé hry, které na českém trhu v poslední době ustoupily do pozadí těm zážitkovým a více atmosferickým, pak Gugong a jeho bodový salát přivítáte s otevřenou náručí.

Recenze: Gugong – vstupenka do Zakázaného města

Pokud nemáte rádi kostky, pak jste určitě zaznamenali určité ochlazení vztahů českých hráčů (a distribučních firem) k tradičním hrám evropského charakteru, tedy euro hrám. Čistě přemýšlivé a taktické hry jsou zatlačeny epičtějšími zážitky, ale při tom si zaslouží své místo, protože mají dostatek fanoušků. A je dobře, že právě Gugong zvedá tento prapor vysoko a umí pobavit. Jen počítejte s nižší variabilitou mezi jednotlivými partiemi.

Klady:

+ skvělé propojení s tématem
+ výměna karet je originální
+ dostatek možností k provádění akcí
+ tahy nejsou zbytečně dlouhé
+ bodování ve hře i na konci znamená nejistotu vítěze
+ povinná audience
+ sólová varianta

Zápory:

- partie jsou si příliš podobné
- ve vyšším počtu hráčů dlouhé čekání

4.5