Pomalu se blížíme do stádia, kdy každá významná věc na světě bude mít deskovou hru, která ji nějakým specifickým způsobem zpracovává. Dnes se do tohoto seznamu zařadila oficiálně i na našich stránkách Guinessova kniha rekordů, která se také dočkala svého stolního zpracování. Způsob, jakým se hraje, vás v celkovém dojmu asi nepřekvapí. Přesto jsme tu dnes právě proto, abychom si ji popsali a podívali se na její silné a slabé stránky.
Tuto poměrně rozměrnou krabici s anglickým titulem na našem stoly přináší společnost Bonaparte. Vzhledem k licenci a oficiálnímu názvu ale na krabici nenajdete název knihy v češtině, ale v angličtině. Přitom to ale není z důvodu nákladů, ale protože se jedná o sedmijazyčnou krabici s obsahem v jednom konkrétním jazyce – v češtině. Přesto náezv může zcela zbytečně odradit některé zákazníky, kteří si na první pohled udělají obrázek, že se jedná o anglickou hru.
Celý název hry pak zní Guiness World Records Party Game a ve spodní části je ještě na stužce vedle loga vydavatele dodatek „The Official Game“, abychom tedy měli jistotu, že hrajeme tu pravou a jedinou hru podle populární a každoročně aktualizované knihy rekordů. Letopočet 2012 nás ujistí, že se jedná o opravdu aktuální verzi z roku 2012.
Než se ale podíváme dovnitř, ještě jednou si prohlédneme krabici, která je zpracovaná pěkně. Jde tak ve stopách například Kufru (recenze), kterým si nás designéři od Bonaparte získali. Tato krabice vypadá ze stran jako opravdová kniha s nastínovanými stránkami. A to se ke hře skvěle hodí a vzhledově jinak nevýraznou krabici stínovanou v tmavě modré posouvá na jinou kvalitativní úroveň.
Design krabice ovšem není to nejdůležitější. Mnohem zásadnější pro dojem je obsah. Uvnitř najdete herní plán, který z 90 % překrývá všechny ostatní komponenty. Plán není velký a je přeložený pouze napůl. Po rozložení tak vytvoří jakéhosi hada z puntíků, po němž budete utíkat co nejrychleji do cíle.
Trasa má na pozadí mapu světa a je lemovaná obrázky a fotografiemi některých rekordmanů. Kromě zatáčivé trasy z tmavých puntíků najdete na lesklé desce také bílé zkratky, jejichž využívání je ovšem riskantnější, jak si brzy povíme. Od startu do konce je to pěkných pár políček, takže bychom se do toho pomalu měli pustit.
Co k tomu vlastně všechno budeme potřebovat? Kromě figurek tu už jsou v nabídce pouze karty. Ale zpět k reprezentaci jednotlivých hráčů na plánu. Ty bude představovat plastová figurka otazníku, což je určitě originální a zajímavé zpracování, které navíc vypadá pěkně na pohled.
Ve stylu Mafia City (recenze) je i dno této krabice vystlané semišovou vložkou. Navzdory její výšce a rozměrům je i tentokrát pevná a pěkně udrží všechny potřebné věci. Kromě výlisku do kterého zapadne herní plán, aby bylo možné bez problémů dovřít víko, najdete uvnitř tři přihrádky. V jedné z nich spočívá už zmiňovaná pětice barevných figurek.
Druhá je domovem malých barevných kartiček s písmenky A, B, C a D. I těch je pět sad v dostupných barvách a to naznačuje, že patří k figurkám a tedy připadnou na začátku hry jednotlivým soupeřům. Je zde modrá, zelená, žlutá, oranžová a červená. Bohužel oranžová a červená jsou nešťastně zvolené a jejich rozlišení v umělém osvětlení může dělat někomu problém, stejně jako všem případným barvoslepým hráčům. Trochu škoda, když je v nabídce tolik jiných barev, které šlo použít.
Ale ponořme hlavy zpět do krabice, kde na nás čeká to hlavní. Přímo prostředkem vede strouha, jejímž dnem protéká řeka papírových karet otázek. A když říkám papírových, myslím to doslova, protože jejich hrany se snadno ošoupávají a na černém okolí zanechávají nepříliš pěkně vypadající papírový prach.
Jinak jsou ovšem vyrobené z tvrdého a poctivého materiálu. Je jich celkem 396 a každá obsahuje právě jednu otázku. Bonaparte se tedy nevydalo cestou jiných her, které se snaží na každou kartu nacpat co nejvíc otázek. A udělalo dobře, protože si tím udělalo místo na zadní straně nejen pro správnou odpověď, ale především pro obrázek týkající se konkrétního daného rekordu. Karty uložené v podélném zásobníku nezabírají celou jeho délku, a aby se zbytečně nepřesouvaly a neštěrchaly, přiložili autoři ještě kartonovou zarážku.
O balení a komponentách jsme toho ale napovídali až příliš. JE čas, abychom se posunuli vpřed a ponořili se do samotné hry. Na jejím začátku si tedy každý hráč zvolí barvu, od níž si vezme figurku a také čtveřici tipovacích karet. Z balíčku otázek udělejte hromádku vedle stolu. Vzhledem k jejich tloušťce vezměte jen část celé hromádky a pečlivě ji zamíchejte.
Ještě ale dejte pozor na orientaci karet, které by všechny měly být otočené otázkami nahoru, aby hráči nemohli vidět správnou odpověď. Ta je na druhé straně docela výrazná a písmenko v červeném kolečku nejde úplně snadno přehlédnout.
Všichni se začnou pohybovat z políčka start na jedné straně plánu, u obřího hamburgeru. Nyní jeden z hráčů vezme horní kartu z hromádky otázek a přečte všem zadání. V šedém textu se nachází popis rekordu a nad ním číslo označující obtížnost karty a také odměnu, kterou hráči dostanou. Vždy tedy víte, co je v sázce. Pod otázkou následují čtyři možnosti, jako v nějaké vědomostní televizní soutěži.
Hráči nyní použijí svoje tipovací karty a to všichni, včetně toho, který četl zadání. Každý z nich před sebe položí obrázkem dolů kartu s písmenkem, které podle něj označuje správnou odpověď. Hráči společně odkryjí svoje tipy. Pak je na čase odhalit, která z možností byla ve skutečnosti opravdu ta jediná pravdivá.
Dopředu se pohnou figurky všech hráčů, kteří odpověděli správně. Počet políček odpovídá obtížnosti karty, tedy číslu v červeném kolečku nad zadáním. A to by vlastně mohlo být všechno, nebýt zkratek, které herní plán trochu obohacují.
Na jejich trasu lze vstoupit kdykoliv se figurka pohybuje kolem. Jednoduše odbočíte. Ale uvnitř zkratky platí trochu jiná pravidla. Pohybujete se zde totiž nejen dopředu za správnou odpověď, ale v případě, že odpovíte špatně, musíte se naopak o daný počet polí vrátit. V konečném důsledku tak můžete strávit na zkratce víc času. Jedná se o risk, který můžete být ochotní podstoupit, pokud výrazně prohráváte nebo chcete utéct soupeřům.
Žádným překvapením pak není, že hra končí ve chvíli, kdy první figurka dorazí do cíle. Všichni ostatní mohou také dohrát a určit tak pořadí i na zbylých místech. Tím hra prostě a jednoduše končí.
Guinessova kniha rekordů je klasickou party hrou, ve které ale nenajdete žádné předvádění. Herecké výkony už předvedli ti lidé, které najdete na fotografiích na kartách. Vy už to po nich opakovat nemusíte, jen jejich výkony potřebujete znát nebo odhadnout.
Vzhledem k tomu, že všichni hráči odpovídají vždy na každou otázku, není počet použitých karet v jedné partii nijak závratný. Na překonání 79 herních polí potřebujete obvykle kolem dvaceti až třiceti otázek, které jsou obvykle hodnoceny třemi až pěti body. Díky tomu hra také rychle uběhne a nemusíte ani využívat variantu zmíněnou na konci pravidel. Pro rychlejší hru doporučuje body z karet zdvojnásobit.
Ačkoliv se zdá číslo blížící se 400 jako dostatečně vysoké, není to tak úplně jednoznačné. Mnoho rekordů je tak absurdních, že si je prostě a jednoduše zapamatujete. Díky tomu se Guinessova kniha rekordů časem ohraje. Ve skutečnosti bychom k ní ale měli přistupovat ale nejen jako k deskové hře, ale vlastně jako k takovému doplňku samotné knihy. Právě tak funguje nejlépe.
Přitom je ale zábavná i samostatně. Může za to především vynikající zpracování, snad jen s výjimkou třepících se karet. Ovšem všechno ostatní je provedeno na profesionální úrovni. Nejvíce si vážíme fotografie na každé kartičce a to přesto, že se jedná pravděpodobně o fotografie použité z databáze rozhodčích a knihy.
Guinessova kniha rekordů potěší všechny fanoušky knižní předlohy. Přitom ale nabízí lehkou a snadnou zábavu i pro všechny ostatní, kteří se rádi nechají inspirovat a překvapit tím, co lidé dokážou. Přitom si ale nechtějí kupovat poměrně drahou knihu se samotnými rekordy. Toto je určitě zábavnější a lepší forma, jak je objevit. A třeba se i nechat motivovat k tomu, abyste si vymysleli nějaký svůj rekord a třeba se objevili v příštím vydání pro rok 2013. Kdo ví?
+ každá karta má na sobě obrázek rekordu
+ různé hodnoty karet
+ hráči hádají stejné karty, takže nepoužijete tolik karet za partii
+ originální figurky
+ zkratky
- karty se třepí
- co karta, to otázka = hra nevydrží úplně dlouho
- oranžová a červená jsou si zbytečně podobné
