Všechno je to jako pohádka. Nad údolím se klene duha, z nedalekých skal šumí vodopády a u řeky sedí řada spokojených občanů. Asi mají piknik. Tenhle pohled mi utkvěl v paměti, když jsem do země pohádek dorazil. Jenže kam se hnu, tam se připlíží i temnota. A jiné to nebylo ani tady. V jedné z těch skal v malebném údolí se znenadání objevila jeskyně a z ní vystoupilo na svět zlo.
Do takového údolí se vypraví i hráči v deskové hře Heldentaufe, kterou si pro nás připravil nejdříve ve svých myšlenkách a poté i v realitě Simon Junker. O jedinečné ilustrace se postaral Mathieu Leysenne a celá hra vznikla na začátku roku 2017. Hra prošla úspěšně testem serveru Kickstarter, kde získala padesát tisíc švýcarských franků od více než 800 fanoušků.
Všechny milovníky dobrodružství a krásné grafiky si hra zaháčkuje už od prvního pohledu na grafiku krabice. V ní pak všichni zájemci najdou pravidla, plakát a především herní plán představující podzemí. V levé části je prostor jeskyně, zatímco v pravé polovině najdeme tři příšery, které se uvnitř usídlily a náznak jejich strašlivých schopností. Tuto desku ale hráči položí stranou, protože uprostřed bude všechno ovládat sada šestiúhelníkových dílků. Z těch budou všichni hrdinové společnými silami postupně sestavovat mapu světa. Proto právě vytvoří zásobu těchto dílků a do středu položí jeden startovní – tábor s ohněm.
Poté musí vybavit i tu již zmíněnou herní desku. Na dno jeskyně (Netherworld) rozloží žetony pokladu, kartonové příšery do jejich domečku a také kulaté žetony pastí náhodně obrázkem dolů na určená místa. K jednotlivým monstrům pak hráči položí pyramidu zubů – tří, čtyř a pěti vzestupně od spondí příšery až k té horní. Na všechna volná políčka pak položí žetony srdíček, které představují odolnost monster. To kartonová postavička bosse zatím zůstane ležet stranou, stejně jako zásoba dalších dílků. Každý hráč si vybere svého hrdinu, dostane jeho destičku, vybaví ji srdíčky a k tomu také tři náhodné karty misí.
Ve svém tahu mají hráči rovné čtyři akční body, které mohou libovolně rozdělit mezi všechny dostupné činnosti. Na výběr mají rovnou ze tří a tou nejjednodušší je možnost vyměnit si misi – zahodit jednu kartu z ruky a dobrat si novou. Mnohem důležitější je ale pohyb. Pro svého hrdinu tak vyberou nejdříve směr pohybu (jeden ze šesti) a posune svoji postavičku tímto směrem. Pokud sem ještě nikdo ze soupeřů nezavítal, prozkoumá a odhalí nový dílek lokace.
Podle místa, kam se svým pohybem dostanou, čekají na hráče nejrůznější efekty. Návštěva nově objeveného lesa tak například znamená okamžitý konec tahu. Hráč je za to ale kompenzován možností hodit jedenkrát kostkou pokladu a získat odpovídající odměnu. Tou může být zisk některého základního vybavení (boty, prsten, meč) nebo malých žetonů zubů. Některá místa nabízí zisk surovin (houby, jablka, ryby), zatímco v laboratoři je možné vylepšit vybavení, stejně jako u kováře.
Mnohem zajímavějším místem jsou kamenné portály vypadající tak trochu jako dveře. Právě a pouze na této pozici mohou hráči utratit další bod pohybu a sestoupit tak do podzemí. Tady je ale všechno jinak. Po jeskyni se potulují příšery. Na úvod hráč položí mezi sebe a následujícího hráče figurku bosse. Ta označuje moment, kdy ke slovu přijdou příšery.
A zatímco hráč může své akční body použít na pohyb k přesunu svojí figurky, ostatní hráči v bezpečí na denním světle na sebe vezmou roli příšer. Všechny tři obludy mezi sebe sdílí čtyři akční body, které lze libovolně rozdělit a použít je tak k napadení hrdiny nebo zablokování jeho snahy. V podzemí totiž není tolik možností, jak se nepřátelům vyhnout.
Právě zde v podzemí mohou hráči konečně využít také nasbírané předměty a zkušenosti z horního světa a vyzvat příšery za jeden bod na souboj. Hráč hodí kostkou boje, přičte si její hodnotu a právě tolik srdíček ztratí napadené monstrum. Pokud hráč v tu samou chvíli porazí zlého obyvatele jeskyně tím, že mu sebere poslední srdíčko, dostane jako odměnu horní zub z doupěte dané obludy. Nepřítele se tím ale nezbaví, pouze jej naštve. To proto, že na dalších patrech zubů se může nacházet bonus síly nebo srdíček, který dostane ke svým základním statistikám.
Funguje to ale i opačně. V případě, že je hráč napaden příšerou v jejím tahu (a tedy potažmo i soupeři, kteří jsou v horním světě), ztrácí srdíčka. A tím může dojít i k ztrátě vědomí. Hrdina se probudí na denním světle na jednom z portálů a to pouze s jedním srdíčkem. To je také moment, kdy hráči ocení schopnosti sebraných potravin. Jejich využitím si mohou hráči doplnit nějaké zdraví a to dokonce bez ceny v podobě akčního bodu.
Hráč v podzemí může narazit také na pasti, které zůstávají otočené. Smůla může znamenat ztrátu jednoho srdíčka. Pokud chtějí opustit místo boje, musí se vrátit k portálu nebo vypít lektvar přemístění (teleport). Jestliže v podzemí zůstává ještě některý z dalších hrdinů, nic se nemění a partie pokračuje. Pokud ale i poslední z postaviček vystoupí zpět nahoru, pak dojde k novému vygenerování podzemního světa. Při vstupu prvního hrdiny jsou znovu náhodně rozmístěny pasti a také figurka bosse získá novou pozici.
Kromě toho mohou (a budou) hráči také plnit své tajné úkoly v podobě misí. Za ně mohou získat lepší vybavení, ale také zuby. Partie pak končí ve chvíli, kdy jeden z hráčů získá zuby v určené hodnotě (podle počtu hráčů). Není důvod nějak pochybovat, protože žádná jiná cesta k vítězství není. Právě tento hráč se tak stává hrdinou obyčejných obyvatel.
Heldentaufe je nádherná dobrodružná hra, která působí herně i vizuálně velmi unikátně. Ono zpracování nelze přehlédnout, a tak jej vyřídíme hned na začátku. Grafika téhle hry je naprosto úžasná a sice neobsahuje žádné miniatury, ale všechno to k sobě tak ladí, že po figurkách ani nevzdychnete. Tahle hra prostě nastavuje nový standard grafiky. Stačí se jen podívat na jednotlivé karty misí nebo nádherně ilustrovaná pravidla.
Jenže tahle hra není pouze krásná, ale plnými zážitky také za celkovým dojmem nezaostává. Všichni hrdinové nejdříve tráví začátek partie prozkoumáváním světa a vylepšováním hrdiny. Všichni mají tak trochu strach sestoupit do podzemí první, protože tam na něj čeká boj. A také náhoda v podobě pastí, kterým se často nelze vyhnout. Jejich rozložení je náhodné a je třeba i riskovat.
I na denním světle na hrdiny čekají překvapení. Tím nejdůležitějším výsledkem je lepší výstroj, která pak přidá šance na přežití v temných jeskyních.
Hra nabízí naprosto přístupná pravidla pro všechny, kdo si rádi hrají. Navíc perfektní zprávou je, že na serveru Zatrolené hry si díky uživately Koky můžete stáhnout přeložená pravidla kompletně v grafice! http://www.zatrolene-hry.cz/spolecenska-hra/heldentaufe-4915/k-stazeni/pravidla-6857/ Tato jednoduchost je navíc obohacena o velkou dávku znovuhratelnosti. Ta je zaručena pokaždé naprosto jiným horním světem, který spolurozhoduje o výsledcích. To proto, že zuby je možné získávat i plněním misí, jež se odehrávají právě na světle. Ale hlavní zisky leží dole, v temnotě.
Naprosto výborný je fakt, že příšery v podzemí ovládají ostatní hráči! Díky tomu je zajištěno, že vždy půjdou hrdinům po krku. Právě proto je odchod z hřejivých paprsků slunce tak nebezpečný. Navíc čím více času a boje uplyne, tím silnějšími se příšery stávají. Dostávají bonusová srdíčka a meče a tím příště představují pro hráče mnohem větší oříšek než minule.
A celá partie je opravdový zážitek. Určitě na tom má podstatný podíl i zpracování, ale samotná hratelnost je také kvalitní a nezaměnitelná. Partie trvají nějakou jednu hodinku. A čím více protivníků se bitvy zúčastní, tím lépe. Každý hráč navíc přináší více zábavy v podzemí a také nutí hráče spolupracovat při ovládání příšer, pokud jich je nahoře více.
Heldentaufe je fantastická rodinná zábava, kterou si ohromně užijí nejen děti, ale i dospělí. Všichni dohromady nebo jen jedna skupina zvlášť. Je to jedno, protože Heldentaufe je v první řadě parádní fungující hra plná dobrodružství, hodů kostkou a všeho, co si s povoláním hrdinů dokážete představit. Nezbývá tedy doufat, že ze Švýcarska zabloudí i k nám. K hraní by vám stačila jen česká pravidla, protože komponenty samotné jsou prosté jakéhokoliv textu. A kdo ví, třeba si ji vyhlédne některý z místních distributorů do svojí stáje.
Informace o hře ze serveru BoardGameGeek (odkazy směřují tam) | |
Autor | Simon Junker |
Ilustrace | Mathieu Leyssenne |
Vydavatel | Board Game Circus, (Self-Published) |
Rok vydání | 2017 |
Počet hráčů | 2 - 5 |
Herní doba | 90 |
Minimální věk | 10 and up |
Jazyková závislost | No necessary in-game text (2 voters) |
Kategorie | Adventure, Exploration, Fantasy, Negotiation |
Mechanismy | Area Movement, Dice Rolling, Hexagon Grid, Modular Board, Tile Placement, Variable Player Powers |
Rodina | Crowdfunding: Kickstarter |
Více o hře.
+ fantastická grafika
+ pobaví každého
+ parádní dobrodružství, které obsahuje všechno podstatné
+ vylepšování hrdinů
+ příšerami pohybují protivníci
+ variabilita
+ fantastická grafika
- fantastická grafika? Děláme si legraci, žádné zápory tu nenajdete!
Hra je opravdu krásná a zábavná, hrajeme jí se ženou a naším osmiletým synkem a stává se „sobotně večerní tradicí“ 🙂 Pravidla jsem pro synka přeložil a dal jsem je i na zatrolené hry volně ke stažení.
Moc díky za názor a jsem rád, že nejsme sami, komu se hra líbí.. 🙂 O přeložených pravidlech jsem nevěděl, přidám do článku!
0
Není zač děkovat, je to fakt pecka (mnohem větší, než jsem čekal, když jsem to na KS podpořil). Častým iniciátorem hraní je vždy náš syn z čehož mám dvojnásobnou radost, protože dá přednost téhle hře před tabletem 🙂 V pravidlech je jeden překlep, ale nijak zásadní … na straně 8 je „Váš hod kostkou souboje získá +2 (musíte pomocníčkaka použít před hodem kostkou).“ Má tam být pomocníčka místo pomocníčkaka 😀 ale ještě jsem se nedostal k opravě 🙂
0
Tak to je vážně drobnost 🙂 Doufám, že naše recenze tuhle hru udělá trochu známější v ČR i na BoardGameGeek, kam dáme anglickou verzi 🙂
0
Rozhodně si to zaslouží 🙂
Jako entry gameska pro děti je to dobrej základ, ale asi jsem od toho čekal víc 🙂
Je to taková hra kdy se pořád něco děje, člověk úplně neví co a proč, a pak někdo vyhraje.
Dal jsem tomu šanci a zahrál ještě jednou online.
Co mě tam vadí, je ta nejasná cesta progresu. Můžu jít do podzemí, kde asi dostanu na budku. Nebo můžu sehnat lepší vybavení, což znamená zahazovat karty úkolů než dostanu nějaký s vybavením, a pak s tím chodit na vylepšení nebo proměnu. A uvařit si lektvar. S dalšími hrami se to asi zlepší, ale hrát tu hru víckrát, abych zjistil, zda mě pak bude bavit, mi nepřijde dobrý.
Největší slabinu vidím v tom získávání vybavení, kde je hráč odkázán čistě na štěstěnu. Přitom mít dobrý meč a boty je základ úspěchu.
0
Právě ta volnost se mi na tom líbí. Můžu se rozhodnout, jestli chci ještě zbrojit a riskovat, že mi ostatní vyfouknou zuby nebo to risknu a půjdu bojovat i za cenu, že jsem slabší.
A to štěstí na spoustě míst mi zase připadá, že to přibližuje takovému tomu obyčejnému, nehráčskému, publiku.
Ale určitě díky za názor 🙂
0