Lesy jsou místem, kde se může stát spousta nečekaných věcí. Všude na zemi je jehličí, větve se zlověstně pohybují ve větru a ze všech stran se ozývají zvířecí zvuky. V tu chvíli ani nemusí svítit měsíc, aby se tajemná síla stromů projevila naplno. Jako by nikde nekončiy.
Bez konce jsou lesy v karetní hře Hluboké lesy, která patří do edice Mozkovna. Především se ale jedná o prvního člena inspirovaného japonskými kartami myriorama. Celý koncept vyšel z hlavy Anguse Hylanda, který vyšel v roce 2017 v Londýně pod hlavičkou firmy Laurence King Publishing. Českého zpracování se krabička dočkala zásluhou společnosti Albi.
Na víku malé elegantní magnetické krabičky vidíme planinu mezi stromy, která zdánlivě vede ven z lesa. Ale cesta nebude tak jednoduchá, protože jakmile se ponoříte do světa těchto stínových karet, nebudete chtít pryč. Uvnitř na všechny hráče čeká malá složená příručka pravidel s řadou popsaných variant. Hlavním obsahem je ale dvacet jedinečných obrázkových karet.
Myriorama je sada karetních obrázků, které se liší obsahem, ale přesto na sebe vždy navazují, bez ohledu na pořadí. A právě kolem jejich skládání se bude točit všechno, ať už si zvolíte jakoukoliv z variant. Některé nabízí možnost, jak změřit síly, jiné zase umožní hráčům tvořit příběhy a spolupracovat při vzniku toho nejlepšího.
Základem všeho je ta úplně nejlehčí varianta. Ze zamíchaného balíčku postupně společně hráči odhalují karty a vymýšlí podle jejich obsahu co nejzajímavější příběh. Nejde tedy o to být nejlepší nebo překonávat nějaké rekordy, ale prostě a jednoduše si užít vyprávění a ztratit se v hloubkách vlastní fantazie.
Při tom mohou využít pravidla, ve kterých jsou detailně popsané a pojmenované jednotlivé karty. Je zajímavé, že každé místo má svoje jméno a nějakou tu historii a celkovém pocitu z lesa i hraní to dodává velmi důležitou atmosféru.
Ale to není všechno. Nejenže lze tento základní koncept jednoduše ohnout a porovnat vymyšlené příběhy. Jednoduše dohodou zjistí, který je lepší a ten vyhrává. Ale ani tady není zase tak zásadní být vítězem.
Pak jsou tu ale další hry, které se točí kolem slov a jejich tipování. Třeba příběhové bingo nechává hráče prohlédnout karty a potají si tipnout slova, která jeden z jejich soupeřů použije při převádění pěti obrázků do příběhu. Tady samozřejmě je tendence, aby vypravěč mluvil co nejméně, ale pravidla mu jasně nakazují zmínit alespoň čtyři předměty nebo osoby pro každou kartu. Díky tomu je jasně dané, že nelze uměle příběh zkracovat.
Obrázky ale získají úplně jiný význam v poslední variantě, která se jmenuje Tíživé důsledky. Ačkoliv příběh opět vzniká v řadě vedle sebe, hráči jej nemusí převyprávět, ale pouze sledují jeho vznik a snaží se zareagovat včasným zahráním z ruky. To proto, že některé postavy (například smrtka nebo vlkodlak) umí zaútočit na soupeře. U hry ale není určený konec, ani není popsaný způsob, jak zjistit vítěze. Díky tomu se i přes dobrý nápad jedná hlavně o legrácku, kterou si reálně nebudete chtít opakovaně zahrát.
Centrem celého boxu je samozřejmě vyprávění. Současně všechny varianty hraní využívají jedinečnou vlastnost karet, kterou je navazování obrázků. Pokud vás tedy při představě vyprávěcí karetní hry napadla konkurence na Příběhové kostky (Rory’s Story Cubes), pak je pouze vzdálená. Ačkoliv hráči i tady musí přetvářet obrázky ve slova, snaha je daleko méně abstraktní.
Varianty obvykle počítají s maximálně čtyřmi účastníky, protože při rozdávání je vše omezeno množstvím samotných karet. Ale čím více hráčů se účastní, tím těžší je udržet kontinuitu ve společném příběhu. Pokud hráči ale soupeří, pak více hráčů znamená více příběhů, a tedy i další zajímavé zážitky. Nemáme tak u počtu nějakou jasnou preferenci, a především chceme pochválit, že délka hry je vlastně daná jen samotnými hráči.
Grafika je famózní a karty rozložené v řadě vypadají opravdu skvěle. Navíc dvacítka ilustrací znamená ohromujících 25 miliard možností, jak lze tyto karty vzájemně zkombinovat. Je tedy jisté, že ať budete hrát jakkoliv často, nikdy nezažijete dvě stejné vyprávění. Současně je ale třeba také zdůraznit, že hra není tak docela pohádková, čemuž napovídá už lebka na víku. Je spíš temnějšího ražení a nabízí spíš prostor pro tvorbu horrorů nebo jiných ponurých fantazií.
Právě fantazie je nakonec to, co Hluboké lesy polechtají nejvíce. Karty jsou ale také nádhernou ozdobou pro všechny s estetickým cítěním. Černobílá grafika má svoje neoddiskutovatelné kouzlo, které z Hlubokých lesů dělá vynikající vyprávěcí zábavu.
+ fantastický vzhled
+ pojmenované karty
+ více variant
+ délku partie určují hráči
- některé varianty jsou jen jako zajímavost
