Někdy je vhodná doba na nějaký ten nenáročný filler u kterého se moc nemusí přemýšlet. O jednom takovém je dnešní recenze.
Hold your breathe! je malá push your luck karetka z dílny Mayday games. O její tvorbu se zasloužilo duo autorů Daniel Jenkins a Christopher Unriko. Vydavatelství Mayday games jí zařadilo do své pirátské trilogie “Get Bit Casual Trilogy” ve které již vyšli hry Walk the plank a Get bit. Jaký je třetí počin z této série se dozvíte níže.
V této hře se každý z hráčů chopí jednoho potápějícího se piráta, který, i přesto že bojuje o svůj holý život, chce být nejlepší ze svých soudruhů a potopit se co nejhlouběji. Ale to ke slávě nestačí,nutné je tento husarský kousek také přežít, takže se pak hráč musí i vynořit. Ten kdo zvládne největší ponor a následný návrat nad hladinu, je vítězem hry.
Hra probíhá jednoduše: hráč na tahu může zahrát kolik chce karet se symbolem plavání, ale k tomu musí také zahrát dostatečný počet karet z ruky o stejné či vyšší hodnotě kyslíku. Podle hodnoty plavání, se poté hráč posune o tolik polí do mořské hlubiny. Na konec tahu se hráč může ještě rozhodnout zahodit z ruky zbývající karty a pak si dobere do pěti karet na ruce. Hru mohou trochu ozvláštnit akční karty. Máme zde karty paniky, které můžete zahrát před jiného hráče. Ten se poté nemůže pohybovat dokud nezahraje specifickou akční kartu uklidnění. Navíc každé kolo musí tento hráč odhodit nějakou kartu s kyslíkem, pokud takovou má. Stejnou škodící funkci má karta žraloka, která po odehnání je přesunuta k jinému hráči, takže se jedná o jakéhosi černého petra. Žraloka se mohou hráči zbavit kartou krakena, nebo kartou uklidnění. Kraken může být zahrán i na nějakého jiného hráče trpícího efektem žraloka, tím lze efektivně přesunout zlobu na někoho jiného. Krakena lze zahrát i za účelem odhození po jedné kartě od všech hráčů. Nakonec zde ještě máme delfína, který slouží jako žolík (lze jej použít jako kyslík, pohyb, nebo uklidnění) a nakonec akční karty umožňující odhodit kartu soupeři nebo si nějakou naopak sám dobrat.
Poté co dojde balíček karet, končí fáze ponoru, každý hráč si označí na desce do jaké hloubky až doplul, z odhazoacího balíčku se vytvoří nový dobírací a začíná fáze vynořování se. Ta se hraje totožně jako první část hry, jen cílem každého hráče nyní je doplout až nad hladinu. Ti co byly hlouběji to tedy mají obtížnější a to nejen kvůli delší cestě, ale také kvůli tomu, že ostatní jim více škodí. Jakmile opět dojdou karty končí hra a vítězem je ten hráč, který se dostal v první části nejhlouběji a zároveň v druhé se mu podařilo vynořit.
Jak je vidno z řádek výše, hra je primitivní. A to neplatí jen pro pravidla, ale také pro dostupná, velmi omezená rozhodnutí hráče na tahu. V zásadě se lze jen rozhodnout komu zaškodit a jestli zahodit karty z ruky či si je nechat. Ono pokoušení štěstí, které se zde tématicky nachází, pocítíte jen na kratičký moment ke konci první části hry, i tak se ale většinou vyplatí jít co nejhlouběji co to jde. Zbytek hry je plně v režii karet. Jedná se tedy o velmi nenáročnou zábavu, která trvá něco okolo dvaceti minut. Na jedno zahrání za čas to vcelku ujde, pro častější hraní zde však chybí alespoň sebemenší hráčská hloubka. Největší škoda je, že onen push your luck mechanismus není integrovaný více do hry a že jde vlastně jen o jakési jednorázové rozhodnutí.
