Děti ve škole mi to nechtějí věřit, ale ono nestačí jen umět čarovat. Pravý čaroděj musí kromě toho mít také velmi dobře trénované uši. Už při vyslovování zaříkadla je možné zaslechnout praskání, které naznačuje, jestli se magie daří nebo ne. To je také důvod, proč jsem svoje první hodiny praktické magie zaměřil zcela na něco jiného, než mávání hůlkou.
A my se k této moderní čarodějné výukové metodě můžeme přidat zásluhou dětské hry Holterdipolter, kterou vytvořila dvojice Guido Hoffmann a Jens-Peter Schliemann. Jedná se o novou dětskou hru ze stáje společnosti Moses Spiele. A tahle pochází z roku 2014, ale my si společně začarujeme až nyní. Ilustrace zpracovala Antje Flad.
Na krabici vidíme skupinku čarodějů, kteří jsou uprostřed hraní. A my se k nim přidáme, jen co odklopíme víko krabice. Ta je čtvercová a poměrně velká. Jasným důvodem je již zkompletovaný herní plán, který je otočený vzhůru nohama.
Jakmile vás omrzí koukat na pravidla a spodní stranu herní plochy, najdete po otočení čarovnou pyramidu. Ta využívá hloubky krabice a je kompletně sestavená už dopředu. Najdete na ní dvanáct výsečí a každá má dole jeden otvor a celá stavba je obehnaná pěnovou hradbou. Nahoře uprostřed je pak kulatý otvor. Na dně krabice pod plánem najdeme několik plastových kalíšků, kuličky, jednu kostku, figurku kocoura a také balíček kartonových kartiček čarodějů.
Na začátku partie si hráči rozeberou po jednom kalíšku. Do toho společného většího pak nasypou kuličky, které budou tvořit zásobu. Herní plán se uvelebí uprostřed stolu, kde ho mají všichni pěkně na očích. Za pěnovou hradbu pak hráči společně náhodně rozmístí destičky čarodějů a čarodějek. Na jedno z kamenných políček postaví figurku kocoura a partie může začít.
První hráč musí vzít jednu kuličku a vhodit ji horním otvorem do bludiště. Už v tu chvíli by měli být všichni účastníci partie naprosto zticha a napnout své uši. Během chviličky šramocení se musí pokusit podle zvuků odhadnout, ve které výseči nakonec kulička skončila. Svůj tip ale nemůže jen tak odhalit, protože od té chvíle se budou v lovu na kuličku a svých tipech střídat všichni hráči.
Počínají tím začínajícím, který vhodil kuličku, si hodí kostkou a posunou o několik políček kupředu čarovného kocoura. Hráči ale nejsou povinní využít všechny pohybové body a místo toho se mohou kdykoliv rozhodnout zastavit. Právě na tomto místě pak může hráč odhalit destičku čaroděje a doufat, že na něj vypadne kulička.
Pokud ano, získá ji hráč pro sebe. V opačném případě se o cenný úlovek snaží další hráči v pořadí podle směru hodinových ručiček, ale dílek čaroděje se nevrací zpět. Tak postupně přibývá volných míst a šance na nalezení se zvyšuje. Jakmile je kulička vysvobozena z labyrintu, musí jeden z účastníků vhodit novou kuličku do bludiště a všichni zase našpiclují uši.
Partie pokračuje tak dlouho, dokud jeden z hráčů nedosáhne cílového počtu kuliček. Doporučené počty se liší podle počtu účastníků partie. Pro každé kolo ale je třeba znovu umístit postavičky čarodějů a zakrýt tak znovu únikové východy z bludiště. Na konci pak je vítězem jasně ten, kdo jako první získal potřebný počet kuliček.
Holterdipolter je vynikající hrou o dobrém sluchu. Těch je velmi málo, ale to naštěstí není důvodem, proč je zrovna tahle krabička dobrá a zábavná. Ona opravdu pro děti funguje výborně a učí je trpělivosti a prostorovému vnímání zvuku.
Nestačí jen dobře slyšet, ale hráč kromě toho musí také dojít na potřebné místo jako první. Samozřejmě je velká šance, že každý ze soupeřů bude mít svůj tip na pozici kuličky, takže hráči mají třeba i dva nebo tři pokusy. Kostka umožňuje s trochou štěstí posun až o šest políček a náhoda tedy určitě drží část výsledku ve svých rukou.
Partie jsou velmi rychlé a navíc je herní doba snadno nastavitelná počtem kuliček. Ty se rovnají množství odehraných kol. Ale obvykle všechno v pohodě trvá nějakých patnáct či dvacet minut. Počet hráčů má velký vliv na hru. Nejenže vyšší počet soupeřů snižuje množství kuliček potřebných k vítězství, ale především snižují počet pokusů, které hráč má na každou kuličku. Hra je tak nejlepší ve dvou, ale vzhledem ke svému mechanismu pobaví děti v jakémkoliv počtu.
Velkou výhodou této hry je fakt, že plán dorazí k hráčům už zkompletovaný. Důvodem jsou asi velké nároky na soudržnost a přítomnost pěnového opevnění pro zastrčení kartiček. Důsledkem ale je to, že hráči nevidí a nemohou si zapamatovat rozložení uliček a díky tomu je hra vždy jen a jen o sluchu a nikdy o ničem jiném. Celkově je ale zpracování hry velmi dobré.
Holterdipolter je skvělou zprávou pro všechny, kdo chtějí být zticha a poslouchat. Pouze ty nejlepší uši tady mohou slavit vítězství a získanou kuličku. Hra je výborně a jednoduše vymyšlená a obsahuje dokonce rozšíření v podobě paměťového prvku. Holterdipolter je hrou, která prověří vaše vnímání zvuku.
| Informace o hře ze serveru BoardGameGeek (odkazy směřují tam) | |
| Autor | Guido Hoffmann, Jens-Peter Schliemann |
| Ilustrace | Antje Flad |
| Vydavatel | Gen-X Games, moses. Verlag GmbH |
| Rok vydání | 2014 |
| Počet hráčů | 2 - 4 |
| Herní doba | 20 |
| Minimální věk | 5 and up |
| Kategorie | Children's Game, Mythology |
| Mechanismy | Roll / Spin and Move |
| Alternativní názvy | Abracadabra |
Více o hře.
+ zaměření na sluch
+ už pro předškolní děti
+ nikdo nezná bludiště
+ hráči musí na místo nejdříve dojet
+ varianta s pamětí
- štěstí je potřeba pro výhru
- ve více hráčích více náhodné
