Recenze: Insula – na ostrově doktora Moreaua

Za svitu měsíce vyplavil napěněný příboj na břeh čtyři postavy. Chvilku se nehýbaly a zdálo se, že moře bylo silnější a jejich pouť zde skončí. Za chvíli se však jeden muž pohnul a po něm další. Během dalších patnácti minut již seděli všichni čtyři v kruhu a odpočívali. Měli za sebou těžkou noc, jejich loď ztroskotala několik set metrů od břehu. Podařilo se jim zachránit jen holé životy, všechny zásoby jídla, zvířata a zbraně se potopily s lodí.

Boj o holý život nakonec vyhráli, ale před nimi se v šedi nadcházejícího rána tyčil neprobádaný les ostrova zvaného Insula. Ticho, které všude vládlo, bylo předzvěstí nedobré budoucnosti. Pomalu se rozednívalo, když se muži dohodli, že nechtějí trávit další chvíle na břehu a půjdou prozkoumat míst, na němž se ocitli.

Ve chvíli, kdy vkročili mezi první stromy, ucítili na tváři lehký vánek, který nesl na svých křídlech pach strachu. Kromě šepotajících stromů byl však stále všude klid a ticho. Když vystoupili na palouček s jezírkem, všichni se občerstvili a doplnili síly. Jakmile sešli ze sluncem ozářené planiny zpět do přítmí, ucítili, že nejsou sami. Připraveni na všechno čekali…

Vtom se na ně zprava vyřítilo stvoření, které se ze všeho nejvíce podobalo suchozemské medúze. Chapadla pokrytá jedovatými přísavkami zasáhla jednoho z přátel, ale ostatní tři ji společnými silami udolali. Teď už věděli jedno. Tento ostrov není přátelský. Jenže nebylo cesty zpátky, museli pokračovat a doufat, že se jim podaří najít záchranu…

Každým rokem se koná konkurz na vydání jedné nové české deskové hry. Pořádá ho občanské sdružení Czech Board Games, jehož primárním úkolem je podpora začínajících českých autorů. V loňském roce vyhrál tuto soutěž Radim Jurda se svojí Insulou. Sám vytvořil nejen herní princip, ale je i spoluautorem ilustrací, které vás budou hrou provázet. Již jsou známí i letošní vítězové kreativního konkurzu 2010.

Originální grafické ztvárnění vás zaujme už na samotné krabici a z údivu nevyjdete ani po jejím otevření. Ať už jde o kresbu na čtvercích z tvrdého papíru znázorňujících lokality, herní desky pro jednotlivé hráče nebo výtvarnou stránku karet, všechno se nese v jednom netradičním duchu a to rozhodně není negativum. Vše je k tomu navíc vypracováno také přehledně, což kvitujeme především u karet hráčů.

Dále se můžete těšit na látkový pytlík s dřevěnými žetony nepřátel, několik různých barev žetonů, jednu bojovou kostku a kartičky s nápovědou. Na rozdíl od římských budov zmíněných v úvodu se nejedná o hru, u které by se šetřilo na nákladech. Zpracování všech komponent působí skvělým dojmem a donutí vás po rozbalení krabice jen tak se přehrabovat herním náčiním a prohlížet si každý kousek.

Herní plochu tvoří prázdný stůl, na jedné straně leží dílek pláže a na něm stojí nedočkaví hrdinové. Na druhém konci je citadela a v ní se spokojeně prochází Kingoš – temný pán ostrova a vládce nad velkými silami. Než jej porazíte, budete muset překonat sílu mnoha jeho nohsledů a projít roztodivnými loukami, lesy a jezírky.

Veškeré dění se odehrává v tazích. Průběh hry se mění, protože hráči se v roli posledního střídají. Tento dobrodruh má totiž jedno privilegium – hází kostkou, která celé kolo ukončuje a svým výsledkem může ovlivnit všechny probíhající souboje, ale především vždy, když padne symbol s měsícem, posune se slunce na kartě času o jeden dílek blíže západu (dílků je celkem deset). Jakmile ostrov Insula ozáří západ slunce, všichni hrdinové se stanou bezmyšlenkovitými nohsledy temného pána.

Do začátku dostane vaše postava do vínku šest žetonků energie, které slouží k provádění akcí. Kdykoliv trochu energie spotřebujete (na boj nebo na druhou akci v rámci jednoho kola), přesunete ji do pole únavy. Na výběr máte z akcí: pohyb, utržení květiny, léčení nebo aktivace kletby.

Kartičky ostrova pokládáte na stůl ve chvíli, kdy na dané místo máte v úmyslu vstoupit. Může jít o louku, na které si můžete utrhnout kouzelnou bylinku, jezírko, u něhož doplňujete síly (žetony přemístíte z pole únavy do znovu použitelného stavu) a na závěr samozřejmě o pole se strážcem, tedy nepřítelem.

Celá hra se točí kolem bonusů a postihů. Pozitivní body většinou získáte za poražení kingošových nohsledů, zatímco na negativní kružnici budete posouvat žetonem v případě prohry v souboji a především za chůzi proti trnům. Ty jsou zakresleny na kartách, a pokud je chcete opustit tímto směrem a jdete skrz trny, čeká vás postih. V takovém případě vás většinou čeká lízání kletby, a to pak následují často velmi nepříjemné události, které vám zjednodušeně zablokují jednu z akcí (můžete si vybrat), dokud ji neaktivujete. Protiváhu ke kletbám tvoří bylinky, které vám pomáhají v obyčejném životě na ostrově, ale i v boji.

Ačkoliv jsou pravidla celkem složitá, v příručce jsou poctivě rozepsaná včetně názorných příkladů a pokud si je poctivě přečtete, nemůže vás nic překvapit. Navíc se nabízejí dvě varianty hry – základní a pokročilá. V druhé jmenované jsou některé silné pozitivní karty vyřazeny ze hry.

Nejzajímavější změnou obtížnější varianty je pak takzvaný stín citadely, který na všech tmavějších dílcích ostrova se symbolem pařátku zvyšuje sílu všech strážců o jedna, přičemž se nelížou nejdříve všechny světlé karty, ale je jasně dáno, kam přítmí od citadely dopadá. Mění se i systém odměn, neexistuje remíza (stačí dorovnat sílu strážců k vítězství) a především existují dvě verze zakončení – fialová a modrá citadela (někdy se Kingoš může stát doslova neporazitelným).

V Insule se zvláštním způsobem mísí kooperativní nádech s prvkem soupeření. Pokud hráči nebudou alespoň trochu spolupracovat, nejspíš se jim nepodaří hru včas dokončit, ale Kingoše může porazit jen jeden. Zde předestírá tahle hra velmi zajímavé dilema, které v průběhu partie udržuje napětí.

Herní doba se zdá být subjektivně poměrně krátká, ačkoliv souhlasí s oficiálním údajem na krabici. Přesto si myslím, že mohla být jedna hra o něco delší. Naproti tomu čas mezi východem a západem Slunce, kdy se dobrodružství odehrává je nastavený velmi pečlivě a většina vítězných her končí těsně před západem.

Při hře částečně záleží na náhodě, které karty ostrova zrovna přijdou a které strážce si na ně vylosujete. Jejich počet je však odpovídající, aby zaručil každou hru variabilní a zároveň neumožnil snadné vítězství díky jednoduchému nalosování – prakticky v každé hře vypotřebujete alespoň polovinu, než se vám podaří získat plody splněných přání (odměna pro vítěze hry).

Insula je skvělým příkladem toho, jak by měla být hra zpracována. Zaujme hráče na první pohled a její hratelnost je také na vysoké úrovni, především díky správně namixovanému koktejlu spolupráce a soupeření.

Recenze: Insula – na ostrově doktora Moreaua

Klady:

+ původně česká hra
+ originální pojetí
+ grafické provedení celé hry
+ varianta obtížnější hry
+ kombinace soutěžení a spolupráce

Zápory:

- komplikovanější pravidla
- subjektivně kratší herní doba

4