Recenze: Jak jako jak? – hora zábavy

Jaci jsou zvířata, která mají těžký život. Už odmalička mají problém se na něco zeptat svých rodičů, protože kdykoliv jejich věta začne na slůvko „jak“, ozvou se všechna zvířata v doslechu. Tahle chlupatá stvoření totiž na svoje jméno velmi dobře slyší.

Do Himalájí a světa plného nám neznámých stvoření nás zve karetní hra Jak jako jak?, kterou si pro všechny hravé připravil autor Bono Light. Hru původně vydala společnost Swan Panasia, která její licenci poskytla německé firmě Zoch Verlag. No a pouť krabičky skončila v češtině zásluhou firmy MindOK v roce 2016. Všechny verze zdobí ilustrace Gabriely Silveira.

Na víku najdeme více zvířátek než jen titulního jaka. Je tu i horská sova, sup nebo svišť, ale ne všichni vypadají úplně šťastně. Abychom zjistili proč, musíme malou modrou krabičku otevřít a uvnitř objevíme dva balíčky obsahující dohromady 107 karet. Nejvíce prostoru zabírají zvířátka samotná. Každé z pěti druhů nabídne hned tři různé hodnoty od jedničky do trojky. Nechybí ale také tucet žolíků a poté speciální karty s vykřičníkem, jedničkou a symbolem stopky. Ty všechny ale na úvod hráči smíchají dohromady a každému účastníkovi rozdají pět kusů.

Na tahu se hráči střídají postupně podle směru hodinových ručiček. Kdykoliv přijde někdo na řadu, má na výběr dvě akce. Zvolit ale může pouze jednu z nich. Tou hlavní akcí tady je vyložit z ruky jednu kartu a přidat ji na společný herní balíček obrázkem nahoru. Kromě toho ale musí také přihodit k hodnotě zvířat v balíčku.

Všechno při první kartě začíná na čísle jedna (daného zvířecího druhu) a to bez ohledu na reálný počet na kartě. Od té chvíle každý další hráč v pořadí zahraje kartu a poté může zahlásit libovolné zvíře s číslicí. Vždy ale jeden z prvků jeho příhozu musí být vyšší – buď počet zvířat v balíčku nebo velikost (jak je největší, sup někde uprostřed a yeti, kterého nikdo neviděl, až na konci).

Hráč se při těchto hlášeních může řídit svojí pamětí a přehledem, ale stejně dobře může blafovat a přihazovat libovolně. Čísla nemusí vůbec odpovídat reálnému počtu. Ale každý z účastníků si musí dávat pozor, co vysloví, protože následující hráč může jeho příhoz zpochybnit. Pokud se nic takového nestane, dobere si aktivní hráč jednu kartu do ruky a partie pokračuje dalším na řadě.

Naopak při obvinění vezme právě tento hráč celý balíček a spočte množství inkriminovaného druhu zvířat. Žolík se pak počítá vždy jako právě počítané zvířátko. V součtech ale dělají zmatky speciální karty – jednička mění všechny karty větší hodnoty (s více zvířaty a číslicí 2 nebo 3 v rohu) zpět na počet jedna, zatímco vykřičník pomůže lháři (všechny karty jsou magicky přetransformovány na hledané zvíře). Poslední možností je karta stop, která ostatní speciální karty ruší a počty se tak navrací k základním pravidlům.

Ve všech jiných situacích má karta hodnotu takovou, jaké má na sobě vytištěné číslo. A teprve tento součet rozhodne, která strana měla pravdu. Ta druhá si pak za trest musí vzít celý balíček. Ne však do ruky, ale položí je před sebe na stůl. Partie končí, jakmile dojdou karty nejen v hromádce, ale také hráčům v ruce. Vítězem se stává ten, kdo má trestných karet nejméně.

Jak jako jak? je překrásně chaotická hra, ve které si hráči otestují postřeh, paměť, ale především odvahu. Přihazování totiž obvykle je úplně nejvíc o tom, jak daleko jste ochotni zajít, aniž jste si přesně jistí obsahem hromádky. To proto, že hráči poměrně brzy ztratí přesný přehled, protože počítat pět různých druhů karet prostě není v lidských silách. A tak jde spíš o to pamatovat si obecně, jaké karty asi uvnitř leží a být schopný dobře odhadovat.

Mohlo by Vás zajímat

3.8

dětskárecenze

Recenze: Správná dvojka – barevní kamarádi

A právě z toho těží hra úplně nejvíc. Je totiž skvělá zábava nejen počty odhadovat, ale také se snažit spoluhráče usvědčit ze špatného počtu. Především na začátku každé hromádky si tak hráči musejí dávat pozor na pusu, aby nevyslovili nějaký nesmysl a nenahráli tak některému z protivníků. Naštěstí hodnota malé hromádky na konci není tak důležitá, jako v případě dlouhých meziher, když přesáhne počet trestných karet deset.

Čím víc hráčů se partie účastní, tím těžší je udržet si přehled. Ve dvou hrajete každou druhou kartu z ruky sami, což trochu počítání usnadňuje. To ale v podstatě extra nevadí a soupeření je i tak dobré. Přesto vyšší počet je pro zážitek lepší. Alespoň tři, pokud je to možné. Samotné partie jsou pak krátké desetiminutové testy dovedností.

Hra svojí chytlavou podlostí zaujme nejen děti, ale i dospělé. Ti se u ní pobaví prakticky stejně dobře jako prcci, pro které se zdá na první pohled být určená. Budou ji tedy hrát celé rodiny, ale i rodiče mezi sebou, když děti už šly dávno spát. Tahle hra prostě nabízí legraci a napětí zabalenou v jednoduchém a velmi hratelném balení.

Jak jako jak? je lehká zábava, kterou nebudete mít zcela pod kontrolou. O to lepší je zjištění, že vypadá moc pěkně a nebere se vážně (vtip s Yetim je dobrý).  Jak jako jak? si tedy zaslouží jistou pochvalu za pobavení, které poskytne každému, kdo k této malé nenápadné krabičce zasedne.

Recenze: Jak jako jak? – hora zábavy

Jak jako jak? asi vzhledem ke svým rozměrům těžko zklame. Hra totiž pořádně prověří odhad hráčů, kterým před očima přibývá v hromádce zvířátek, a oni by měli znát jejich přesný počet. Jen tak mohou postupně přihazovat a vědět, kdy už jsou za hranou, lžou a riskují. Jenže usvědčit někoho z podvodu také není tak snadné, protože současně můžete být potrestaní, pokud to všechno byla pravda. Tohle balancování na hraně je skvělá zábava a díky tomu se Jak jako jak? zařadila snadno mezi naše oblíbené malé karetní hry.

Klady:

+ hráči musí odhadovat
+ obvinění soupeře je riziko
+ pro děti i dospělé
+ rychlá partie zvyšuje chuť na odvetu
+ speciální karty zvyšují nejistotu
+ pěkné ilustrace

Zápory:

- jen ten chaos

0