Recenze: Jízdenky, prosím Asie – stavba kolejí je týmový sport

Asie je místem, které kolejím zrovna nepřeje. Když v naší poštovní schránce přistála poptávka na trasu skrz Himaláje. Všichni naši inženýři se okamžitě pustili do plánování. Cesta mezi nejvyššími vrcholky na planetě Zemi je výzvou, kterou naši společnost nemůže odmítnout. Dostaneme vlaky do výšin, kde ještě nikdy nebyly!

Na takto těžké podmínky máme stále nedostatek stavbyvedoucích. Nebojte, vůbec nezáleží na vzdělání. Koleje může stavět filosof i frézař. To proto, že všechno se odehrává na stole jen jako v ohromně populární řadě Jízdenky, prosím a tentokrát konkrétně v rozšíření Asie. Jedná se v pořadí o první rozšíření této hry už z roku 2011 a pod jeho vznikem je podepsaný nejen duchovní otec série, Alan R. Moon, ale také Francois Valentyne. V češtině nám ho servíruje společnost ADC Blackfire.

Krabice se rozhodně nijak neliší v půdorysovém tvaru, ale prostoru uvnitř není třeba tolik, takže je box nižší (jen poloviční). Uvnitř se nachází hned dvě hry, respektive mapy – klasická Asie přes celý kontinent, a pak legendární Asie, která se soustředí na oblast Indie, Číny a jejich okolí. Každá strana přináší nějaké novinky a první otazníky ve vaší hlavě přinese nabídka šesti masivních dřevěných stojánků.

Mapa Asie totiž s sebou přináší naprosto jedinečnou týmovou variantu. V té mají hráči nejen ruku svých karet, ale také společnou nabídku. Na začátku se všichni účastníci rozdělí do dvoučlenných týmů. Hráči pak dostanou každý polovinu vláčků barvy (včetně dodatečných z této krabice), sadu karet vagónků, kterou nesmí nikomu (ani týmovému kolegovi!) ukazovat.

Trochu jinak je to s kartami úkolů. Jednotliví účastníci v partii dostanou každý svých pět karet, z nichž si musí alespoň tři ponechat. Nesmí se ale radit se spoluhráčem ani mu své úkoly ukazovat. Jakmile však vybírání dokončí, položí oba týmoví kolegové jednu z cílových karet do společného stojánku. Od té chvíle mají oba některé cíle společně na očích a ostatní zatím drží v ruce, ukryté před zraky všech.

Všichni hráči se klasicky na tahu střídají a mohou si vybrat, jestli obsadí nějakou trasu mezi městy (a zaplatí kartami z ruky nebo společného stojánku), doberou si karty vagónků, aby mohli stavět v budoucích kolech, nebo zažádají o další úkoly. V obou případech dobrání pak dá jednu kartu do společného stojánku a zbytek si nechá v ruce. Hráči si v průběhu partie nesmí nijak vyměňovat informace o kartách, které nevidí. Pokud ale obětují celý tah, mohou vyložit až dvě karty cílů z ruky do stojánku.

Každý z hráčů tedy rozhoduje sám za sebe. Současně se ale snaží adaptovat na situaci na plánu, aby měli v celkovém součtu co nejvíce bodů oba hráči jako tým. Partie se chýlí ke konci, pokud týmu začnou docházet figurky z vlaků. Tým boduje za položené vagónky v průběhu partie, ale především dostane pořádnou bodovou injekci za úspěšně propojené karty úkolů. Tým, který má dohromady nejvíce bodů, slaví vítězství.

Týmová hra je díky určité úrovni skrytých informací velmi zajímavým zvratem v klasické hratelnosti Jízdenky, prosím. Celkově se partie mohou zúčastnit dva nebo tři týmy, tedy čtyři nebo šest hráčů. Jiné počty nejsou možné, což je trochu omezující fakt.

Všechno to začíná už v průběhu přípravy, kdy oba spoluhráči musí zvolit z pěti karet jízdenek (cílů) alespoň tři, které budou plnit. Každý ale vybírá sám za sebe, často se neshodnou a na mapě pak není jednoduché to všechno propojit. V průběhu partie to sice lze všechno dohnat a za cenu několika vynechaných kol jsou pak hráči oba informovaní dobře. Jenže to už byla volba učiněna, takže oběma členům týmu nezbývá nic jiného, než z toho zkusit vytěžit maximum. Domluva nad pokládáním vagónků vzhledem k viditelným jízdenkám je samozřejmě povolena.

Celkový týmový průběh tak je velmi zajímavý. Hráči musí každý myslet za sebe (a vybírat ty nejvhodnější trasy), ale současně potřebují zohledňovat i bodové potřeby týmu. Na výběr mají oproti klasické partii více karet. Při dobírání karet vagónků vždy jednu položí do společného zásobníku a druhou si vezmou do ruky. Někdy je tedy dobré nabídnout spoluhráči kartu, kterou by mohli potřebovat.

Týmová varianta hry si nás opravdu získala. Na trase jsou tunely a dokonce trojité trasy. Hra je tedy volnější, ale současně blokování zůstává velmi důležitou součástí zážitku. Pokud tedy rádi spolupracujete, pak vám tato varianta Jízdenky, prosím určitě bude připadat stejně povedená.

Mohlo by Vás zajímat

0

dětskárecenze

Recenze: Hepčí! Iglú – medvídek a ledový dům

Druhá strana mapy se jmenuje legendární Asie a vrací se zpět do individuálního pojetí. Samotná mapa se hodně točí kolem hor a menšího manévrovacího prostoru. Důležitou součástí je totiž i voda. Hráči tak v partii musí používat trajekty, které fungují stejně, jako tunely. Za některá políčka je třeba platit přímo lokomotivami místo klasických vagónků.

Mnohem zajímavějším prvkem jsou horské průsmyky, které je velmi nebezpečné stavět. To simuluje nutnost zaplatit vždy o jeden vagón víc za každé políčko, které obsahuje křížek. Ten má rovnou hodnotu dvou bodů.

Partie je díky tomu rychlejší, protože vozíky ubývají vyšším tempem. Není možné také obsadit tolik cest a některé mohou zůstat nedokončené. Současně hráči sami mohou lépe ovlivňovat a urychlit konec partie, pokud mají pocit, že jsou zrovna ve vedení. Toto tušení může často klamat díky závěrečnému bodování za splněné a trestným bodům za nedokončené jízdenky.

Celkově se rozšíření Jízdenky, prosím: Asie točí hlavně kolem týmové varianty. Ta je vynikající, ačkoliv nebude kvůli svým počtovým omezením pro každého. Nabízí opravdu jiný zážitek, ve kterém hráči musí sdílet informace, ale současně pracovat s těmi, které neznají. I druhá mapa je zajímavá a zábavná, především poskytuje velmi žádanou variabilitu. Jízdenky, prosím: Asie je výborným rozšířením.

Recenze: Jízdenky, prosím Asie – stavba kolejí je týmový sport

Ticket to Ride: Asia je vynikajícím rozšířením hlavně v případě, že hledáte od této vláčkové hry nové zážitky. A teď nemáme na mysli jen nové mapy, ale především týmovou verzi. Hráči pro ni dostávají nové dřevěné stojánky a mohou sdílet část informací se svým spoluhráčem. Pokud ale máte probléme se sháněním spoluhráčů, pak vám týmová partie zase takovou radost neudělá, protože vyžaduje přesně čtyři nebo šest účastníků. Ale i samotné mapy jsou příjemným přídavkem, stejně jako zajímavé hornaté prostředí s náročnou stavbou kolejí. Ticket to Ride: Asia je (především) díky týmové verzi vynikajícím rozšířením.

Klady:

+ výtečná týmová varianta
+ zajímavé hory
+ rychlejší partie
+ dřevěné stojánky
+ dvě mapy

Zápory:

- týmová varianta jen pro čtyři a šest hráčů

4.5