Všichni jsme si mysleli, že duchové nepotřebují hromadnou dopravu. Protože nemají nohy, nemohou je přece bolet, takže mohou dojít kamkoliv, a ještě se u toho třeba i prospat. Jenže ve skutečnosti to je jinak. Pokud totiž duchové cestují dlouho ve dne, za slunečního svitu, hrozí, že se vytratí. Raději tedy použijí připravené vlakové spojení.
A právě tady přichází práce pro hráče, kteří musí vybudovat tato spojení. A protože lidé s duchy sdílet vagóny nechtějí, je třeba postavit zbrusu nové koleje od samého začátku. S tímto úkolem přichází nová inkarnace hry Jízdenky, prosím! Junior, která se nám moc líbila. Tentokrát se hra jmenuje Jízdenky, prosím! Vlak duchů a je vybudována na stejném základu autorem Alanem R. Moonem pod hlavičkou Days of Wonder. Hru z věčné a nekončící série Ticket to Ride pak s přeloženým názvem přináší firma ADC Blackfire.
Na víku čtvercové (ale trochu menší) krabičky vidíme povedenou rodinku duchů. Raději je ale nenecháme moc dlouho čekat, takže se ihned dostáváme k mapě spojení, která někdo všem těm příšerkám nasliboval. A pokud nechcete zblízka studovat délku vlkodlačích drápů nebo upířích tesáků, pak není čas se ptát, proč.
Raději tedy položme mapu do středu stolu. Každý z krotitelů duchů si nyní musí zvolit barvu a získá tak dvacítku strašidelných vozů, které si rozloží před sebe. K tomu dostane také čtyři náhodné karty slavnostních povozů ze zamíchaného balíčku a dvě jízdenky. Zbytek karet vytvoří dvě dobírací hromádky a stavba začíná.
Všichni přepravci duchů se střídají na tahu ve směru hodinových ručiček. Když na některého z hráčů přijde řada, má na výběr dvě akce. Mnohem častěji bude dobírat karty ze společného balíčku povozů. Vezme si tedy dvě náhodné nové a tím jeho tah končí.
Postupně ale tímto způsobem získá zajímavé barevné sady povozů, které může použít při volbě druhé akce. S jejich pomocí totiž může obsadit barevné trasy na plánu, a to vždy jednu, která spojuje dvě sousedící místa. Musí při tom odevzdat právě tolik karet, kolik je množství políček mezi zvolenými lokacemi, a to v odpovídající barvě. Teprve poté může za odměnu rozložit na barevné obdélníčky své figurky povozů.
Nezíská za to sice žádné body, ale nenápadně se přiblíží splnění jedné ze svých tajných úkolů, tedy spojení mezi dvěma místy podle karty jízdenky. Jakmile vytvoří souvislou linii povozů podle tohoto zadání, může kartu ukázat ostatním a položit ji před sebe jako splněnou. Ihned si dobere nový úkol, aby měl zase dva nesplněné.
Hráči pak soupeří ve spojování lokací, bojují o obsazení tras na mapě a snaží se být prvními, kdo postupně dokáže splnit zadání šesti jízdenek. Takový hráč se stává okamžitě vítězem celého duchařského dobrodružství.
Jízdenky, prosím! Vlak duchů je jednoduchá dětská hra, která dostala nový a opravdu luxusní kabátek a také novou duchařskou atmosféru. Přesto je výsledek oproti původní plnohodnotné hře výrazně osekaný na úplné minimum. Dobírání karet je zcela bez taktiky a děti si jednoduše berou vždy dvě horní karty a musí tedy spoléhat na štěstí. To jim ale nevadí, protože je zajímavé už to, že se snaží z karet vytvářet barevné sady. I to je plně zaměstná, když k tomu přidáme nutnost přepočítávání délky tras a hledání vhodných míst.
Nejzajímavější na celé hře je ale to, že děti motivuje k plánování a přehledu. Každá karta spojuje dvě lokace na mapě a je pouze na samotných hráčích, aby našli vhodnou a nejkratší cestu. Do hry nijak nevstupuje počet použitých vagónků, takže je vždy jasně nejvýhodnější jet co nejrychleji k cíli.
Díky zmíněným vlastnostem jej zvládnou opravdu i předškolní děti, což z ní dělá opravdu unikátní počin (to už jsme zmiňovali v recenzi původního Jízdenky, prosím! Junior). Ačkoliv dospělému připadá směšně jednoduchá a dobrovolně si ji nezahraje, pro děti má opravdovou hloubku a motivuje je k opakovanému hraní.
Aby se nezačaly děti nudit, je nutné zkrátit také herní dobu. Deska s mapou je sice velká, ale jednotlivá pole tomu odpovídají a vzdálenosti nejsou nijak obrovské. Většina míst jde spojit několika způsoby a vedou zde i vícenásobné tratě. Protože se tedy děti nebudou nijak zásadně blokovat, dokážou splnit šestici úkolů už během nějakých dvaceti minut. Je jasné, že čím více dětí se v partii utká, tím více bude na plánu plno a tím těžší bude splnit vítěznou podmínku.
Zcela ve stylu ostatních her z řady Jízdenky, prosím!, i Vlak duchů přináší něco nového kromě grafiky. Jsou tu karty kolednických bonusů a lákají děti do temného lesa. Pokud sem připojí svoji trasu, získají tuto kartu, která se počítá do jejich cílového množství splněných jízdenek.
Grafika plánu i karet a provedení povozů je parádní. Kresby nejsou nijak strašidelné, takže nemusíte mít strach z nočních můr. Pro děti to budou jen další kamarádi. Ale hlavně se pro ně nové Jízdenky, prosím! Vlak duchů stanou místem, kde mohou změřit síly se svými vrstevníky. Uvítají ji obzvlášť rodiče, jejichž děti neláká téma vláčků.
Jízdenky, prosím! Vlak duchů jsou naprosto parádní zábavou pro malé předškoláky. Hra je uchvátí svým zpracováním, velikostí a možnostmi. Vzhledem k její jednoduchosti z ní sice rychle vyrostou, ale pokud ji pořídíte ve vhodnou dobu, užijí si obrovskou porci zábavy a legrace. Nové téma je zábavné, protože děti strašidla milují. A vy nemusíte mít strach, že by strašili potomci vás s pocitem nudy. Ten totiž v Jízdenky, prosím! Vlak duchů nehrozí.
