Všechny je slyším. Tisíce hlasů křičících svůj názor. A všichni mají pravdu. Jenže když je člověk politik, nemůže se zavděčit všem. A někdy ani většině. Tohle povolání není jednoduché, a proto dělám to, čemu sám věřím. Čas teprve ukáže, jestli mi to přinese slávu nebo nenávist mých spoluobčanů. Já věřím, že naše civilizace se stane tou největší.
K velikosti zamíří také hráči díky hře Khora: Zlatý věk, která právě vychází. Jedná se o novinku z dílny společnosti IELLO, která ji zařadila do svojí kategorie Expert, tedy mezi hry pro zkušené. Pod jejím vznikem je podepsaný designérský tým známý jako Head Quarter Simulation Game Club. Jejich dílo již dříve vyšlo pod názvem Improvement of the Polis a teď si jej vyhlédl francouzský vydavatel. Dostala zbrusu nový kabátek od Davida Chapouleta a Jocely Millet. A my můžeme mít radost, protože k nám míří v kompletní české lokalizaci, za kterou můžeme poděkovat distributorovi Board Bros.
Civilizace se rodí pouze ve velkých krabicích a nejinak tomu je i u hry Khora. Klasický čtvercový rozměr je po okraj naplněný obsahem. Příprava začíná trochu netradičně od samotných hráčů, kteří si vyberou barvu a tím získají dvouvrstvou hráčskou desku. Její levou část zaplní náhodně zvolenou deskou města, které je zatím v plenkách, jak vyznačí s pomocí ukazatele ve tvaru šipky. K tomu navíc položí na spodní políčko každé ze stupnic pokroku také jednu značku ve své barvě.
Před sebe si účastníci rozloží také žetony úspěchů, čtyři mince, sedm destiček akcí ve své barvě a pět náhodných politických karet. Jejich výběr ale ještě není hotový, protože hráči v tuto chvíli draftují karty, ponechají si jednu a zbytek pošlou dál. Takto postup opakují, dokud všichni nezvolili pět karet (resp. tu pátou jim pošle soused).
Společný herní plán má místo uprostřed stolu. Na jeho stupnice hráči opět položí ukazatele své barvy (na první schod) a ten poslední na nulu na po obvodu se vinoucí ukazatel skóre. S pomocí společných karet vytvoří a zamíchají balíček událostí. Poté už jen rozloží žetony trofejí (do pravé části plánu) a vytvoří nabídku ostatních žetonů.
Před začátkem každého kola na hráče čeká předpověď. Odhalením horní karty z balíčku budou vědět, jaká událost se na ně chystá a na konci kola je ovlivní. Potom ještě všichni přepočítají příjem své civilizace z daní, a právě tolik drachem si vezmou z banku do své kapsy.
Na začátku partie mají jednotliví hráči k dispozici po dvou kostkách, které naznačují a omezují jejich možnosti. V hlavní fázi každého kola tak všichni současně hodí svým párem, rozloží obě kostky před sebe výsledkem vzhůru a ke každé tajně připojí jednu destičku akce z ruky. Za použití kostky s nižší hodnotou, než vyžaduje akce musí hráč zaplatit na stupnici občanů na společném plánu. Za každý puntík rozdílu musí posunout ukazatel o jednu pozici dolů. Pokud si to nemůže dovolit, protože nemá dostatek občanů, vrátí destičku bez využití zpět.
Pak hráči ve vzestupném pořadí vyhodnotí současně destičky akcí a využijí jejich schopnosti. Akcemi s nižšími čísly především získávají body na jednotlivých stupnicích tak, aby je mohli později utrácet za rozvoj svého města nebo za politické karty. Často mohou přinášet akce nebo karty také jiné efekty, které hráči ihned vyhodnocují nebo umí přetrvávat po celý zbytek partie.
Na spoustu činností potřebují kromě základních zdrojů hráči také trofeje, které lze získat akcí dobývání nebo je nakupit akcí obchod. Za vojenský atak si hráč sníží sílu svojí armády podle obtížnosti trofeje, kterou si zvolí. U každé je tato cena napsaná.
Ještě před koncem kola si mohou hráči koupit za drachmy další pokrok na stupnici. Potom už ale nastane chvíle pro událost, na kterou se všichni mohli celé kolo připravovat, protože byla odhalena na jeho začátku.
Postupně mohou se svými civilizacemi hráči dosáhnout nejrrůznějších úspěchů, které si musí zaznamenat svým žetonem a vezmou tuto příležitost ostatním. Získají za to okamžitou odměnu.
Civilizace rostou na prostoru devíti kol. Po uplynutí i posledního z nich je čas na vyhodnocení, které určí, jaká civilizace se stala tou nejúspěšnější. Body už mohou hráči získávat v průběhu partie a nyní si jejich hodnotu navýší o efekty svých karet a úrovní rozvoje, ale také za jednotlivé trofeje, jichž se jim podařilo dosáhnout. Vítězí ta civilizace (a hráč), která má nejvíce bodů a má zajištěno přežití.
Khora: Zlatý věk je místem plným stupnic, které ke starostem o velký národ patří. A tady se stáváte spíš jeho manažerem než generálem a to přesto, že se tu na papíře odehrávají i nějaké válečné konflikty a průzkumy. Jsou ale neosobní a mimo zájem, protože jediným důsledkem výpadů a rozpínání jsou získané trofeje. Ale to není málo, protože právě na ně je vázán pěkný bodový zisk.
Každý má rád civilizační hry. Některé jsou plné bojů, manévrů na mapě a házení kostkami. Jiné jsou zase přemýšlivé a národ vám v nich roste pod rukama tak nějak poklidně a rozvážně. Hráči mají dostatek času na výběr svých akcí a možností, nejsou nijak pod tlakem. Není tu žádný svět, po kterém by museli putovat, ale pouze jimi spravované území, jeho příjmy a ztráty.
Největším vaším zaměřením jsou nakonec (kromě karet) hlavně jednotlivé stupnice, po kterých se snažíte šplhat vzhůru. To může znít strašně nezajímavě, ale samotná hra je nějakým záhadným způsobem mnohem víc, než jen součet svých částí.
Samotná hra je totiž opravdu výborná. Všechny její součásti jsou intuitivní a krásně do sebe zapadají, takže se ji snadno a rychle naučíte. A už tohle samo je něco, co o jiných civilizačních hrách rozhodně říct nemůžete. A k tomu si ještě přičtěte fakt, že se vlastně nemáte nikdy moc času nudit nebo koukat na ostatní, protože každý se většinu času musí starat hlavně a jen sám o sebe.
Hráči musí dobře pracovat se svými zdroji, protože těch není nikdy dost. Všechno něco stojí a je třeba míst dostačující příjmy a neustále vše točit. Především ale všemu uzpůsobit hraní karet, které získají draftem.
Volba akcí je někdy zcela zřejmá, ale jindy se budou muset hráči zamyslet, co je pro ně lepší a důležitější. Cest k vítězství, dalším trofejím a bodům je více, hráči tak nemají pocit, že by byli zamčení uvnitř svých hlav ve snaze následovat pouze tu jednu vítěznou cestu.
Jediným problémem tak asi je tak nějak absentující interakce. Hráči si posouvají ukazatele na svých stupnicích, všichni hrají současně a nemají příliš důvodů vůbec zvedat hlavu. Kromě toho ještě musíme zmínit drobný nedostatek karet událostí, kterých může být pro dostatečně variabilní zážitek trochu málo.
Kde ale hra nezapře svoje téma a snahu je herní doba. Ta přesáhne jednu hodinu vašeho času, abyste si opravdu užili rozjezd a růst vaší nové domoviny se vším všudy. A právě proto, že všichni hrají současně, tak partie a hratelnost vynikne nejlépe v maximálním počtu čtyř hráčů.
Pokud by vám tato závislost na štěstí a vrtošivosti kostek vadila, najdete v pravidlech malý rámeček od distributora s variantami. Ty vliv náhody snižují, ať už přehozením nebo tím, že všichni hráči využívají stejný výsledek hodu. Díky těmto variantám se zcela eliminuje naše případná výtka směrem právě ke kostkám, které v původních pravidlech vlastně rozhodují o šancích hráče, a to bez jakékoliv šance na nápravu.
Hra má navíc výraznou vazbu na opravdovou historii, jak nás poučí zadní strana pravidel. Zavítáme v ní do Řecka a dostaneme se za hranice města. Je to místo mezi vším a ničím, kde může být ideální prostor pro růst civilizace.
Khora: Zlatý věk je super hra, kterou si užijete hlavně pokud vám až tak nezáleží na atmosféře a propojení s tématem. Ačkoliv hráči v partii budují civilizaci a starají se o ni ze všech možných stran, ve skutečnosti jsou jejich jediným zájmem stupnice, kterých je spousta a každá má velký význam pro úspěch v partii. O to překvapivější asi je, že budeme mluvit o této novince jako o výborné zábavě. Khora: Zlatý věk je výborná, jen vás nepřeválcuje atmosférou.
