Recenze: King’s Pouch – příběh prázdného měšce

Když jsem království přebíral, zdálo se být víc než v pořádku. Truhlice plná, obyvatelé spokojení a princezna víc než hezká. Jenže iluze trvala jen prvních několik dnů. Poté jsem zjistil, že princezna vůbec nebyla princezna, ale služka a naopak ta ošklivá pokojská by měla být moje žena. Obyvatelé se tvářili vesele, ale ve skutečnosti netouží nic jiného, než se odsud odstěhovat. A truhlice? Pouze několik mincí s falešným dnem! Královský měšec je prázdný. Co si jen počnu?

A tak stojíme před krachem i s těmi všemi pozemky a budovami. Ve hře King’s Pouch vás to bude trápit po celou dobu partie, kdy se snažíte svoje království zvelebit tak, jak vám povolil autor Kee W. Kim. Hra vyšla pod hlavičkou společnosti Dive Dice. Její distribuci pak má na starosti Korea Boardgames. Ilustrace finální verze byly svěřeny Jun ho Na.

Uvnitř krabice s výhledem na krajinu se ukrývá hromada plánů. Čtyři z nich jsou připraveny pro jednotlivé hráče a představují stavební pozemky pro budovy, ale také dvě pozice pro ubytování dělníků i jejich odpočinek. Pátá deska představuje společný plán s mapou království a dvěma stupnicemi (bodů a kol). A pak už tu jsou pouze čtyři látkové pytlíky a pořádná hromada dřevěných žetonů – 116 obyvatel různých tvarů a barev, další kulaté žetony v barvách hráčů a balíček karet. Čtyři z nich pomohou sledovat pořadí v tahu, zatímco další tucet jsou postavy a téměř padesát představuje různé budovy.

Do začátku partie dostane každý hráč jednu svoji desku, na kterou umístí čtveřici obyčejných obyvatel (šestiúhelníkové sloupečky v modré barvě) do levého horního rohu. Ta označuje dělníky plné sil. Odpočinku se dočkají až v pravém dolním rohu, kam ale musí odcestovat přes některou z budov. Na začátku mají hráči na výběr z několika předtištěných. Pytlík ale zatím dostanou prázdný. K tomu získají také 14 žetonů hráčů v jedné barvě.

Připravit je potřeba také společnou plochu. Tam hráči umístí jeden ukazatel na počítadlo tahů, vedle plánu připraví dobírací hromádky budov a také odhalí několik postav k najmutí. Na plánu pak každý hráč postaví na jedné z dostupných lokací hlavní město (pomocí svého žetonu), zatímco další místa jsou označena jako nedosažitelná. Počítadlo bodů je zatím pro všechny nastaveno na nula.

Partie pak už může konečně začít. Každé kolo počítá s tím, že hráči nejdříve určí svoje pořadí na základě získaných bodů prestiže. Poté už se mohou začít právě podle svých přidělených čísel postupně dostávat k tahu. Všichni si postupně projdou třemi fázemi.

První z nich je využití postav dělníků z levého horního rohu. Každého z nich mohou hráči vyslat na svoje budovy a tím aktivovat nějakou jejich dovednost. Jednotlivé stavby poskytují zdroje nebo další možnosti, ale vždy vyžadují ke svojí aktivaci pouze figurku určité barvy. Někdy to mohou být barvy dvě. Svoji odměnu hráč okamžitě dostane a postupně vyšle všechny svoje pracovníky.

Nasbírané zdroje (s výjimkou peněz a pochopitelně bodů prestiže) je třeba okamžitě utratit v další fázi. Tady mohou hráči postavit budovy z nabídky a využívat tak v budoucích kolech jejich schopnosti nebo si pořídit některou z postav za zvyšující se cenu. Poslední možností pak je ta zásadní – hráči mohou rozšířit svůj vliv na plánu a to do sousední i do vzdálenější provincie. K tomu potřebují válečnou sílu získanou také z budov (symbol zkřížených mečů). Lze tak obsadit nejen volné, ale i nepřátelské lokace.

Kolo pak končí proměněním nezužitkovaných peněz a vojsk na vítězné body. Hráči mohou také za svoji kartu pořadí dostat buď body (nyní) nebo bonusové finance (už dříve). Všechny figurky se přesunou z budov na dočasný odpočinek. Hráči pak doberou nové čerstvé dělníky ze svého pytlíku. Pokud tam nemají dostatek kostiček, musí sem vrátit všechny odpočívající pracovníky z plánu. K nim ale přidají také jednoho zkorumpovaného. Pro další kola budou losovat z této nabídky.

V průběhu partie proběhnou tři bodování – dvě průběžná a jedno závěrečné. Všechny zohledňují hlavně ovládaná teritoria propojená s hráčovým hlavním městem a také body za postavy. Teprve na úplném konci si k tomu mohou účastníci přičíst také body za budovy a nějaké ztratí za zkorumpované členy svého národa. Partie pak končí vítězstvím toho nejúspěšnějšího sběratele bodů.

King’s Pouch nabízí zajímavý pohled na worker-placement kombinovaný s deckbuildingem. Hráči to všechno musí ale zkombinovat tak, aby se mohli úspěšně postavit svým protivníkům na mapě. Pouze tak se mohou postavit armádám ostatních, které pochodují po plánu.

Ovládání teritorií je tím největším bodovým ziskem, který se opakuje několikrát v partii. Proto by se hráči právě na rozšiřování a vylepšování svojí armády měli soustředit. Je možné napadat i lokace vzdálenější, stačí jen mít dostatečnou vojenskou sílu, která slábne s každým dalším krokem. Velký důraz na konflikt tu je opravdu cítit a hráči si mohou navzájem pořádně zatápět.

Mohlo by Vás zajímat

0

dětskárecenzerodinná

Recenze: Leo musí ke kadeřníkovi

To je také důvod, proč by se zdálo, že bude King’s Pouch nejlepší ve čtyřech. Bohužel v tomto počtu se projeví jeden zásadní problém a tím je délka partie. Ta přeroste výrazně šedesát minut a začne se blížit až devadesáti. Ve spojení s možným dlouhým přemýšlením hráčů (způsobeno výběrem z velkého množství akčních políček a také plánováním na mapě) je pak hodně poznamenaná plynulost celé partie. Dobrá je ale ve třech a překvapivě i ve dvou, kdy je uzavřeno více teritorií.

Jinak je ale hra kvalitní a zábavná. Líbí se nám tahání několika různých druhů kostiček z pytlíku (kromě obyčejných dělníků lze získat i kostičky vojáků, kleriků a obchodníků potřebné pro aktivaci některých políček). Ale každé kolo lze dělat pouze něco, protože hráč si vylosuje jen konkrétní dílky. Hmatem ale může určit alespoň částečně jejich složení.

Karty budov se mění po každém kole, takže projdou partií vždy všechny. A to nijak nepodporuje znovuhratelnost, která právě díky tomu dost trpí. Jednotlivé partie jsou si prostě až příliš podobné.

Samotné zpracování je dostačující a převažuje v něm dřevěné provedení. Ale vše je funkční a kvalita není nijak ošiděná, takže lze kritizovat pouze příliš funkční grafiku. Celkově je ale hra solidně zpracovaná především vzhledem k faktu, že se nejedná o žádnou masovou produkci.

King’s Pouch nás nakonec umělo pobavit i za cenu toho, že jsme u partie museli strávit o trochu víc času, než by se nám líbilo. Hra je naprosto funkční, ale ne úplně ve všech počtech soupeřů. Přesto můžeme King’s Pouch doporučit hráčům, kteří mají rádi worker-placement a hledají jeho nová využití.

<br><br>

Recenze: King’s Pouch – příběh prázdného měšce

King’s Pouch je hra plná dřevěných kostiček. Ty se sejdou v pytlíku, odkud je hráči losují a staví na budovy, které chtějí aktivovat. Díky tomu mohou nastřádat dostatek zdrojů pro další budování, ale především válku na externí mapě. Tam je všechno velmi kontaktní a dobrá taktika rozhoduje o lecčem. Jenže ve více účastnících se musí hráči obrnit trpělivostí, protože partie je až příliš dlouhá. Hra je lepší, pokud se k ní vracíte jen občas, protože partie jsou si hodně podobné. King’s Pouch je ale i přes některé nedostatky solidní hra.

Klady:

+ losování kostiček po hmatu
+ náznak deckbuildingu
+ velký důraz na konflikt
+ více možností k bodování
+ zásadní věci se odehrávají na mapě

Zápory:

- ve čtyřech příliš dlouhé
- málo variabilní
- chybí silnější téma

3