Recenze: Klub detektivů – s důkazy k vítězství

Poprvé jsem o něm slyšel ještě jako malý kluk. Místo, kde se setkávají ti nejlepší z nejlepších. Gentlemani, kteří dokáží i z jedné stopy vyčíst identitu pachatele do posledního puntíku. Počet křesel v salónu je pevně dané a jen jednou za deset let se jedno z nich uvolní, když stávající detektiv odejde do důchodu.

Všem hráčům půjde také o to, aby se dostali do titulního Klubu detektivů. Čeká je ale nejdříve konkurz, kterou vymyslel Oleksandr Nevskiy pod hlavičkou společnosti IGAMES Studio. O grafiku se postaralo MSI Studio a do češtiny celou zábavu přenesla firma Albi s překladem Václava Pražáka. Jedná se o novinku prázdnin roku 2020.

Pod kloboukem a siluetou detektiva se v plechové krabičce ukrývá sada barevných destiček (s římskými číslicemi I a II) a ke každé z nich náleží také stejnobarevná dřevěná lupa. Tuto dvojici herních propriet si hráči vyberou podle svojí preference k odstínu, a navíc mezi sebou určí začínajícího hráče, který se bude jmenovat informátor. Dostane tužku a sadu poznámkových bloků (jeden za každého účastníka). Na dosah zůstanou ležet žetony vítězných bodů a také balíček karet důkazů, z něhož jednotliví hráči dostanou šest karet.

Hráče čeká hned několik kol, ale všechny začínají tím, že si informátor zvolí slovo. Musí při tom mít na paměti karty, které drží v ruce. S pomocí dvou z nich bude muset charakterizovat toto heslo, ale nejdříve vybrané slovo napíše do poznámkových bloků. Do všech kromě jednoho. Kompletní sadu zamíchá a náhodně rozdá mezi spoluhráče. Díky tomu obdrží jeden z účastníků kola prázdný blok, zatímco ostatní už nyní vědí, jaké je téma aktuálního kola.

Informátor právě s tímto hráčem s prázdným blokem (pojmenovaný jako spiklenec) vytvoří tým, který bude bojovat každý sami na sebe. Role hráčů jsou samozřejmě tajné, stejně jako obsah jejich bloků. Hráči nyní v rámci kola budou vykládat karty tak, aby co nejlépe splňovaly zadané téma. Jediný, kdo není v obraze se naopak musí snažit vydedukovat z ostatních karet, o jaké slovo by se mohlo jednat. Při tom jej nepotřebuje uhodnout přesně, jen se musí dokázat ukrýt mezi ostatními.

Proč? Protože po vyložených dvou kartách od každého hráče nastává hlasování, ale nejdříve musí každý zdůvodnit svoji dvojici zahraných obrázků. Jednotliví účastníci tedy dle svého přesvědčení vyloží svoji dřevěnou lupu před soupeře, o kterém jsou přesvědčení, že je tajemným spiklencem. A právě podle těchto výsledků jsou pak rozdělené body. V případě, že neuhodnou soupeři identitu spiklence ve větším počtu (více než jeden), získá tento pár pět, respektive čtyři body. Pokud se prozradili, nezískají nic. Správný tip je naopak odměněn trojicí vítězných bodů.

Hráči se takto vystřídají postupně a spravedlivě v roli informátora. Počet kol tedy odpovídá také množství účastníků celé partie. Pak už zbývá jen sečíst zapsané body z jednotlivých kol, jejichž suma rozhodne o tom, kdo se stane celkovým vítězem.

Klub detektivů je hra založená jednoznačně na skupinové zábavě. Hráči mezi sebou musí odhalovat jednoho, který v každém kole je pozadu s informacemi. Boj je to napínavý, plný hledání souvislostí a snahy co nejlépe následovat zadané téma. To všechno dělají hráči proto, aby právě oni nebyli těmi podezřelými.

A přesto jeden hlas se bude trochu tomu všemu vymykat. Ukrývající se hráč nemůže chtít nic jiného, než zmást soupeře a zmanipulovat je tak, aby hlasovali pro někoho jiného. Role spiklence je ostatně tím nejzajímavějším, ale současně i nejtěžším na celé partii.

Právě na tohoto hráče jsou v každém kole kladeny největší nároky, a právě zde se objevuje hlavní problém. Někteří hráči se totiž mohou s trochou štěstí (nebo smůly?) stát spiklencem i několikrát za partii. A to znamená, že mají jiné bodovací možnosti než jejich protivníci.

Mohlo by Vás zajímat

3

dětskápártyrecenze

Recenze: Snack Attack – na velký hlad

Ale zajímavá je i role informátora, protože mezi kartami je třeba najít správné dvě a jejich vazbu, která je dostatečně evidentní i pro spoluhráče.  Čím více nápomocné mu budou, tím lépe bude schopný zdůvodnit svoji volbu. To je pro spiklence asi ten nejtěžší krok vůbec, protože tady se může prozradit.

Více než 150 karet důkazů je dostatek, aby se vám ani po použití všech obrázků nezačaly opakovat v kombinacích, které ovlivní hratelnost. Jednotlivé obrázky se pěkně překrývají a dávají účastníkům dostatek možností, jak vytvářet kombinace, ale také jak mást soupeře. Tady je vidět, že autor jen tak nesplácal hromadu obrázků, ale všemu byla věnovaná náležitá péče.

Hra je velmi dobře vnímaná napříč všemi skupinami, protože má jednoduchá pravidla, která přejdou velmi rychle do krve, ale účastníci mají i zajímavé možnosti. Čím více hráčů se partie zúčastní, tím zajímavější a nevypočitatelná je samotná náplň. Dostatečný počet kol ale pak také znamená, že hra se může přiblížit jedné hodině.

Klub detektivů je vynikající párty hra, která je hodně o představivosti. Průběh partie je hodně podobný jiným vyprávěcím a tipovacím hrám, jako jsou klasiky Dixit, Superšpion nebo Mystérium. A přesto je dostatečně svá a nabízí opravdu zajímavou alternativu k výše jmenovaným možnostem. A to tak, že výborně zábavnou, bez nějakých výrazných negativ. Klub detektivů nabízí unikátní zábavu pro všechny, kdo se chtějí bavit, a to je to nejdůležitější.

Recenze: Klub detektivů – s důkazy k vítězství

Klub detektivů je velmi povedenou party hrou, ve které se vždy vytvoří jedna dvojička, ale ostatní její přesnou identitu neznají. Cestou k odhalení skrytého soupeře pak přináší obrázky, jejichž téma ví všichni, kromě tohoto ukrytého spiklence. Právě on má nejtěžší roli, protože musí improvizovat. Hra září ve vyšších počtech, což je dobře, protože takových her (které by si navíc udržely rozumnou herní dobu) moc na českém trhu není. Právě proto Klub detektivů stojí za pozornost.

Klady:

+ nutnost vysvětlovat svoji volbu karet
+ dva týmy v každém kole
+ povedené a podobné ilustrace
+ přístupnost pravidel
+ spravedlivé rozdělení role informátora

Zápory:

- potřebujete alespoň 6 hráčů
- náhodná role spiklence znamená, že někdo jím může být vícekrát, někdo vůbec

4