Každá hra. Každé vítězství. Každý smích. Všechno je to zapsané v historii, černé na bílém. Dříve ale takové hraní bylo daleko jednodušší. Nebylo třeba komplikovaných elektronických hraček, spousty rekvizit a složitých nápadů. Stačil jen provázek, kulička nebo křída a bylo zaděláno na hromadu hodin zábavy.
A tak v této moderní době přispěchala na pulty obchodů kniha Retrohraní, jejímž hlavním smyslem je zavzpomínat a nabídnout novým generacím řadu už dávno zapomenutých her. Sestavila ji Alice Kavková a reálné obrysy získala v tiskárně vydavatelství CPress a Albatrosmedia. O hromadu ilustrací v knize se postaral Lukáš Fibrich.
Výsledek má čtvercový formát, pevnou vazbu, bílé desky a přibližně dvě stovky stránek s textem a ilustracemi. Kniha je rozdělená na logické celky, které se věnují postupně různým rekvizitám. Do hry tak přijde míč, křída, provázek, kuličky, švihadlo, ale také různorodá zábava bez potřebných pomůcek.
Jednotlivé sekce mají vždy uvedenu potřebnou hrubou herní dobu na jednu partii, minimální věk, počet doporučených hráčů a také kam je vhodná (ven / dovnitř). Neméně důležité jsou ale také rámečky, které naznačují, jaké schopnosti u dětí hra rozvíjí.
Jednotlivé zábavy mají kromě pravidel také historický úvod a předmluvu, která objasní například u céček, o co se jedná a jak vlastně fungovalo jejich sbírání v devadesátých letech. Čas od času je na stránkách kromě řady pravidel nějaký doplněk, který pobaví, například tip na výlet nebo text nějaké písničky. To funguje jako výborné odlehčení pro případ, že si děti budou knihou listovat samy.
Hlavním obsahem ale jsou pravidla na jednotlivé druhy zábavy. Ty jsou doplněné hromadou názorných ilustrací, které pomohou skvěle například u provázkového přebírání nebo u kuliček.
V textu ale objevíte obrovskou spoustu her. Řadu z nich notoricky známých, ale také spoustu, o kterých jste asi nikdy neslyšeli. Například kuličková hra most. Pobavit umí ale i řada her bez pomůcek, třeba tleskačky (čokoláda) nebo různé varianty hry na honěnou. Rodiče potěší také sekce hry s babičkou a dědou, protože děti na hlídání se nebudou nudit ani nebudou celou dobu sedět u displeje.
Součástí jsou ale i pravidla na opravdu klasické hry, jako třeba vrhcáby nebo Městečko Palermo. Těch her je opravdu spousta a každý si najde něco, co ho zaujme. Spousta různých rekvizit, řada her pro holky i kluky. Variabilita je opravdu ohromující, všechno je při tom jasně vysvětlené. Pokud by nebylo, pak kniha navíc obsahuje řadu odkazů na videa, která názorně ukazují věci, které se obrázky tak dobře vyjádřit nedají.
Kniha ale jen tak naprázdno nepovídá. Obsahuje i několik rozhovorů se zajímavými hosty, mezi kterými je nejen pan Miloš Zapletal, ale také třeba logopedka, která poskytuje rady a názory. Tady je vidět, že obsah knihy není sestavený jen tak bezhlavě, ale má jasnou logiku, strukturu a vývoj. Kniha je mnohem víc než jenom sbírkou spousty her.
Autorka knihy se zajímavě označuje za herní archeoložku, ale je to ve své podstatě pravda. V dnešní době už je řada her, které jsou v knize obsažené, téměř zapomenutá. Při tom právě kniha Retrohraní nabízí ucelený pohled, který je komplexní. Výsledkem jsou dvě stovky stránek nabitých zábavou, která z knihy dělá skvělý dárek. Retrohraní patří do každé rodiny, protože dospělí si u ní zavzpomínají a děti se naučí, jaké to je, bavit se bez mobilu, televize a tabletu.
