Recenze: Kung Fu Zoo – taková obyčejná zoo

Většina z nás si asi myslí, že zoologické zahrady jsou místa, kde jsou zvířata držená proti své vůli. Nebo proto, že žádnou jinou možnost nedostali a narodili se už v zajetí. Svoboda jim nic neříká. Jenže ono to je úplně jinak. Pohodlí přes den a pořádná akce v noci. Přesně tak ve skutečnosti žijí obyvatelé většiny zoo. A zlatým hřebem každé noci je řada soubojů, ve které nakonec dostanou uchazeči šanci vyzvat aktuálního šampiona.

Nikdo neví, jak se tam dostal, ale dávno po zavíračce se do blízkosti ringu dostal Charlie Price. Nenapsal o tom knihu, ale místo toho vytvořil deskovou hru, aby si mohli všichni vyzkoušet pozici zvířecích bojovníků. Hru pojmenoval Kung Fu Zoo a vydala ji společnost Wizkids. Ilustracemi byl pověřen Mr. Cuddington. V Evropě míří na poličky hráčů zásluhou distribuce firmy Esdevium Games.

Krabice s nočními siluetami bojovníků je poměrně velká, protože uvnitř obsahuje samotný ring. Ten vytvoří dno krabice s příklopem čtvercové desky. Zvířecí ninjové se na ní mohou utkat ve dvou disciplínách. Ve všední dny se koná klasický zápas na body, ale o víkendu je tu zlatý hřeb večera v podobě boje v kleci. Obojí to jsou základní herní varianty. Na začátku si každý hráč vybere svoji kartičku zvířete (otočí ji správnou stranou nahoru) a podle barvy dostane také sadu čtyř kostek s různými symboly.

I my tedy koukneme společně nejdřív na jeden zápas na body. V něm bojovníci (kostky) soupeřů postupně vstupují do arény. Hráč kostku jednoduše postaví na provazy (hrana plánu) a cvrnkne ji dovnitř ringu. To jak kostka dopadne, znamená současně, jestli zvíře stojí, je otřeseno nebo leží na zádech. A tomu odpovídá také bodový zisk za daného bojovníka.

Jakmile někdo vyšle do ringu svého čtvrtého bojovníka, kolo okamžitě končí. Jenže do té doby nemusí být soupeři spokojeni se svým prvním výsledkem na kostce. Mohou ji jednoduše vzít zpět a vhodit z provazů znovu. A aby to byl pořádný boj, může při tom současně zkusit trefit soupeřova bojovníka a ideálně jej odhodit do klece. To jsou čtyři kruhové otvory v rozích ringu, a pokud se tam nějaký bojovník dostane, je zde uvězněn až do konce kola. A nepřinese svému majiteli žádný zisk.

Na konci výměny ran si hráči přičtou body podle pozice svého zvířete od pěti až po minimální dvě za to, které je nohama nahoru. Ale jedno kolo je jenom jedno kolo. Jako ve správném boji, ani tady nemůže rozhodnout celou bitvu. Partie pokračuje až do momentu, kdy některý z hráčů dokáže nastřádat v celkovém součtu alespoň 21 bodů. Tento hráč se stává vítězem.

A pak jsou tu klece. Nejenže nyní do hry vstupují speciální schopnosti postav (druhá strana jejich destiček), ale především bitva nekončí po vyslání všech bojovníků. Místo toho je jejich trenéři cvrnkají znovu z provazů do ringu. Cílem je přetočit soupeře na záda nebo je uvěznit v klecích. Poslední tým, který stojí na nohou, se stává vítězem kola. A po třech vyhraných kolech může trenér slavit vítězství svojí skupiny bojovníků.

Kung Fu Zoo je hra, ve které jde samozřejmě o šikovnost prstů. Ale ani to nestačí, protože výsledek kostky kvalitou cvrnknutí neovlivníte. Je to vždycky tak napůl. Na druhou stranu, když nejste s výsledkem hodu spokojení, stačí prostě kostku vzít a vhodit ji do ringu znovu. Výsledek bude s velkou pravděpodobností jiný.

Hráči musí velmi dobře vážit, jestli kostku přehodit nebo se smířit s nižším bodovým ziskem. S trochou smůly si může bodující kostku hodit na záda a tím ji zcela vyřadit z kola.

Kostky samotné jsou skvělé. Nejen co do zpracování (vydrží i srážky a neustálé kutálení), ale především proto, že opravdu svými stranami představují tělo bojovníka. S trochou fantazie si tak opravdu můžete představit bojovníky, jak se vrhají z provazů jeden na druhého, naráží do sebe a bojují o nadvládu.

To je pravda ve dvou, ale co teprve ve třech nebo čtyřech hráčích? Tady je pak partie ještě o dost zajímavější, protože kostky mají na plánu vždy spoustu protivníků a stejně tak jim hrozí velké nebezpečí v tahu soupeřů. Partie jsou obecně bleskové, maximálně nějakých deset minut a to bez ohledu na počet soupeřů.

Mohlo by Vás zajímat

3

dětskápártypro začátečníkyrecenze

Recenze: Let na Mars je tréninkem pro astronauty

Startovní pozice pro každé nové cvrnknutí záleží na tom, v jak dobré pozici byl bojovník předtím. Výhodou je, pokud je nahoře tvář. Takovou kostku může hráč položit na libovolnou pozici hrazení, zatímco pro figurku (kostku) ležící na boku je rezervované jedno místo na každé straně ringu. Nejhorší jsou ale nohy nahoře, protože takové zvíře je omráčeno.

A to není všechno. S jednou variantou dokonce mohou hráči pohybovat i svými omráčenými bojovníky, ale musí k tomu použít svoje malíčky. To je mnohem blíž k dojmu o tom, že je hrdina dezorientovaný.

Je tedy jasné, že s kostkami a jejich vlivem natočené strany bude partii do velké míry ovlivňovat náhoda. Kromě toho je jediným opravdu negativním prvkem zážitku ten moment, kdy hru kupujete. Cenovka je totiž opravdu vysoká na to, kolik v krabici dostanete komponent.

Kung Fu Zoo je takovou bláznivou kostkovou bojovkou, která zaujme hlavně děti nebo bláznivé milovníky kostek. Cvrnkání samotné řadu zájemců odradí, protože jej mnozí nemají rádi. Pokud si v něm ale libujete nebo prostě hledáte legrační dovednostní hru, pak je Kung Fu Zoo jedním z dobrých kandidátů, kterého navíc zvládnou i menší děti.

Recenze: Kung Fu Zoo – taková obyčejná zoo

Kung Fu Zoo je hrou, kde si kostky dávají do čumáku. Každá z nich představuje jednoho bojovníka, který se snaží svoje soupeře natlačit do klece. Současně ale při vrhání z provazů hodně záleží na tom, jestli dokáže přistát zvíře správně. Jde tedy rozhodně o šikovnost, ale také o štěstí, které je jedním z drobných nedostatků, pokud náhodu nemáte rádi. Ale pro takové hráče určitě Kung Fu Zoo není. To je spíš pro zájemce akčního založení. Jen si připravte trochu větší svazek bankovek, než byste čekali.

Klady:

+ kostky jako bojovníci
+ cvrnkání do klecí
+ dvě základní varianty
+ bleskové partie
+ lehká zábava

Zápory:

- cena
- náhoda
- pro někoho cvrnkání

3