Pozorovat chobotničky v pohybu není nic jednoduchého. Chapadla se jim při plavání míhají jedno přes druhé a spočítat je, to je úkol pro toho úplně nejlepšího počtáře. Jen pozor, ať se vám z toho hemžení nezamotá hlava!
Třeba jako Kvídovi, který radši už na chobotničky v akváriu nekouká. Místo toho připravil karetní hru, která se jmenuje Kvídova postřehovka. Trochu mu s tím pomohli ve společnosti Albi s radami Martina N. Andersena (designer hry). O grafiku se postarala Michaela Máslová.
Jediným Kvídovým požadavkem bylo, aby byla celá krabička kovová, protože tak dobře udrží vodu. Uvnitř tohoto nenápadného malého balení hlídají Kvídovy chapadla sadu 55 karet, na kterých jsou vždy dvě chobotničky. Všechny stačí v rámci přípravy zamíchat dohromady a horní kartu vyložit doprostřed stolu (zatím obrázkem dolů) tak, aby na ni všichni dobře viděli a dosáhli. Zbytek karet si mezi sebe rozdělí všichni účastníci partie.
Hráči si pak odstartují své snažení a všechno se bude odehrávat současně. Snaží se mezi svými kartami najít takovou, která s aktuálně horní dvojicí obrázků má alespoň jeden společný. Mohou při tom libovolně listovat svými kartami a hledat tu vhodnou.
Měli by nejen koukat do svých karet, ale také kontrolovat ostatní. V případě, že někdo odhalí chybu, je třeba hru přerušit. Takový hráč si musí vzít z odhazovacího balíčku další dvě karty. Opačným případem je speciální zdvojená karta, která obsahuje dva stejné obrázky Kvída. Pokud ji hráč vyloží, oznámí to ostatním hráčům a tím zastaví čas. Všem svým soupeřům dá jednu kartu a tím se zbaví současně hned několika překážek na cestě k vítězství. To oslaví hráč, který se jako první zbaví celého svého balíčku.
Kvídova postřehovka je jednoduchá rychlovka pro děti, které se ve dvojicích obrázků naučí rychle rozpoznávat rozdíly. To proto, aby neudělaly snadno chybu při co nejrychlejším vykládání karet. Obrázky jsou samozřejmě navržené tak, aby si byly podobné.
Bohužel ačkoliv nabádáme k hlídání chyb ostatních, v podstatě není reálné, aby hráči koukali na to, co hrají ostatní. Obvykle se všichni v rychlosti soustředí na své karty, hledají v obrázcích a nemají šanci sledovat, jak se vede soupeřům. Díky tomu pak případné chyby nejsou ani odhaleny.
Partie je zcela pochopitelně velmi rychlá. Protože se nijak nečeká a všichni hrají současně, stačí pět až deset minut a je odehráno. Chaos je větší, čím více účastníků soupeří. Horní limit je pět, ale děti se pobaví už od dvou.
Hraj e nenáročná a obrázky jsou pěkně zpracované. Děti tak mohou hrát už od čtyř let, není třeba žádné čtení nebo barvy. Jediná potíž tak může být manipulace s kartami, které mohou a nejspíš i přijdou k újmě. Na druhou stranu je super i na cesty díky svojí plechové krabičce.
Kvídova postřehovka umí potěšit a prověřit menší předškoláky. Je chytře vymyšlená jen jako souboj v rychlosti a děti právě to plácání kartami jednu přes druhou baví. Právě proto pro děti můžeme Kvídovu postřehovku doporučit.
