V labyrinth: Paths of Destiny se ocitnete zavřeni v podivném labyrintu, ze kterého vede jen jedna cesta ven, která je střežena golemem. Ven se může dostat jen jeden z hrdinů, ten nejrychlejší a nejmazanější. Ostatní mu však svobodu rozhodně zadarmo nedají, jelikož každý uvězněný může stavět cesty společného labyrintu.
Tento zajímavý koncept přináší na náš stůl polské vydavtelství Let’s play, a to také díky dvojici autorů Kamilu Matuszakovi a Mateuszu Pronobisovi. V polsku je tato hra zřejmě dost populární, jelikož se dočkala již třetí edice, a také karetní adaptace, na níž chystáme také recenzi.
Jedná se o ameritrashovou zábavu, ve které je cílem každého hráče co nejvíce škodit ostatním a snažit se se svým hrdinou jako první najít klíč od východu a poté se skrze neustále se tvořící labyrint dostat živý a s klíčem až k cílovému políčku. Pojďme se tedy podívat na to, jak se to hraje.
Hráč na tahu má k dispozici dva akční body. Za jednu akci může například přiložit nový dílek labyrintu a to buď tak aby si sám pomohl v cestě, anebo aby někomu cestu ztížil, ideálně obojí. Další možností hráče je pohyb, který může být trochu náročnější v případě, že v cestě stojí nějaký most. Za akce může hráč také například vytáhnout kartu události, s někým bojovat o drahocenné životy a/nebo používat speciální dovednosti svého hrdiny. Ty nabízejí asi největší zpestření pro hratelnost a každá postava má vždy hned několik zajímavých schopností, které ji od ostatních velmi odlišují. Například zde máme postavu umožňující otáčet již postavené dílky labyrintu, nebo třeba postavu co umí klást ostatním pasti do cesty.
Všechny tyto akce hráč využívá za jediným účelem: aby se dostal k jednomu z dostupných klíčů a pak společně s ním na středové políčko, které slouží jako jediný a jednorázový východ z tohoto proklatého vězení. Hráč po cestě zřejmě několikrát zahyne, v takovém případě se opět obnoví na svém startovním políčku i s plným počtem životů. Měl-li v době své smrti klíč, tak mu zůstane. Smrt tedy není nijak fatální, je to jen zbrždění, které bude docela častým jevem, jak se hra bude chýlit ke svému konci. Hru také může výrazně zamotat golem, s nímž mohou hráči s trochou řízené náhody za akci pohybovat. Ten však po určité době ze hry zmizí a pak hra co nevidět skončí.
Jak je vidět v základu má hra velmi jednoduchá pravidla. Jsou však vcelku časově náročná, poněvadž je zde k vysvětlení množství akcí a schopností různých hrdinů. Vše je však intuitivní a hru si tak mohou užít i nehráči. K tomu tak trochu napomáhá i fakt, že je hra silně postavená na náhodě. Nejedná se však o nějaký otravný faktor, ba naopak, k tomuto oddechovému a interaktivnímu stylu hry velmi sluší. Labyrinth: Paths of destiny prostě nejde brát jako nějakou vážnou strategickou hru, je to akční, náhodná a škodící zábava, dalo by se říci téměř až párty hra. Ale rozhodně v sobě obsahuje zajímavá taktická rozhodnutí, a to hlavně díky schopnostem hrdinů, kdy každý vyžaduje trochu jiný styl hraní a také kvůli faktu, že se celé dějiště staví postupem hrou.
Jedinou výtkou, za to však vcelku velkou, je umělé protahování konce hry, kdy se prostě na vedoucího hráče všichni zasednou a postarají se o to, aby s klíčem nedošel do středového políčka. Takto se to stane několikrát, až se nakonec jednomu z hráčů podaří vyhrát spíše díky štěstí. Tento neduh vychází ze samotné podstaty hry, nejde se mu tedy jakkoliv vyhnout a je nutné s ním počítat. I přes to, hra za to stojí. A to hlavně proto že se jedná o nenáročnou zábavu. Tu si užijete hlavně ve třech a více hráčích, ve dvou chybí nějaká otestovanější varianta (sám tvůrce v diskuzním fóru přiznal, že hru ve dvou moc netestovali) ta v pravidlech prostě nefunguje.
