Již výrobou první bárky, kterou spustili vstříc vlnám rybníka, řeky či moře, započala etapa, kdy lidé toužili cestovat na pohupujících se palubách a poznávat neznámé končiny Země. S průzkumnickou érou začala ruku v ruce i ta obchodní, přece jen bylo potřeba financovat nákladné badatelské cesty. Tak vznikaly lodní dopravní společnosti dovážející drahé suroviny a koření z exotických končin. Majitelé lodí začali vydělávat obrovské peníze, a pokud jejich loď kdesi na širém moři nepřepadli piráti, mohli svoje bohatství snadno znásobit.
Nejdříve se začaly stavět lodě dřevěné. Na stavbu jednoho velkého plavidla kolikrát padla i třetina lesa, z něhož se vybíraly jen ty nejlepší stromy. Bohužel po čase začala trápit námořníky zlá houba dřevomorka, která jim doslova rozežírala koráb pod nohama. V druhé etapě se na vodní hladině objevily železné lodě. Na to aby je nezničil největší postrach železa, rez, je začali výrobci natírat barvami. Loď byla místo, kde námořníci trávili téměř celý život.
Jakmile se moře někomu dostalo pod kůži, nebylo již návratu k suchozemskému žití. A tak začaly lodě dostávat jména podle milenek, bohyň či ztracených manželek. Po postavení továren a hledání nových způsobů výroby materiálů byl vynalezen způsob zušlechtění železa na ocel. Ocelové lodi byly pevné, téměř nic je neohrožovalo a dalo se jimi proplout i místy, kde hladinu pokrývaly plovoucí kusy ledu. Posledním výstřelkem doby se stala luxusní plovoucí města, pojmenovaná parníky. Ty již nesloužily k přepravě věcí, ale lidí.
Na lodích se dalo převážet všechno možné, zvířata, nerostné či zemědělské suroviny. A tak začal vzkvétat i vnitrostátní obchod, díky němuž se lodě začaly plavit po řekách a vozily získaný materiál do továren, ve kterých se z něj dělaly užitečné věci jako ocelové tyče, dřevěné uhlí či maso z poraženého dobytka. A tak v loděnicích přibývalo nových a vylepšených lodí. Nejrychleji se rozvíjejícím přístavem byl ten legendární v Le Havru. Snem každého malého kluka bylo dokovat loď.
Le Havre je druhým velkým počinem autora zemědělské simulace Agricoly Uwe Rosenberga (recenze), která stále vévodí žebříčkům deskových her už od svého vydání. Tentokrát se autor rozhodl zasadit hru tematicky mezi lodní dopravce, námořníky, do jednoho velkého přístavu Le Havre. Na začátku hry máte v kapse pouze pár franků a záleží jen na vás, co a kde koupíte, a jestli se stanete nejbohatším vlastníkem lodí široko daleko.
Krabice je stejného formátu jako Agricola, což jistě potěší fanoušky, protože se krásně vyjímají vedle sebe na polici. Opět v ní najdeme mnoho herního materiálu, na kterém se nešetří. Hrací plochu tvoří tři áčtyřkové archy jejichž spojením vytvoříte přístav. Dále dřevěné žetony dělníků a lodí, několik typů karet budov, půjčování peněz nebo lodí a velké množství různých surovin, které tvoří malé kartonové čtverečky potištěné na jedné straně surovinou a na druhé věcí, kterou z ní při zpracování můžete získat. Například ryby, z nichž se uzením stanou ryby uzené. V neposlední řadě musíme zmínit pravidla, ve kterých je vše dobře vysvětleno i v podobě jednoznačných příkladů ze hry. Velkou pochvalu zasluhuje také dodaný počet sáčků, které umožní vše roztřídit a výrazně zkrátí dobu potřebnou k přípravě partie.
Pravidla hry jsou o poznání jednodušší než u Agricoly i při zachování skvělé komplexnosti, kterou vynikal právě zmiňovaný zemědělský simulátor. Tato změna dělá z Le Havru opravdovou strategickou lahůdku, která se snaží dobře simulovat obchod. Na zvláštním listu najdete rady autorů do úvodních her a podrobný popis všech budov, na které můžete narazit, a jejich funkcí.
Příprava hry bývá delší, liší se dle počtu hráčů, ale je nezbytnou součástí hry. Jak již bývá u Uwe Rosenberga zvykem, všechny herní komponenty mají ve hře své přesné místo. Takže v přístavu najdete různé budovy, v nichž se skladují odlišné suroviny, například zásobárny ryb, dřeva a obilí. V rohu herního plánu najdete banku s hromadou zlatých franků, která vám v případě potřeby ráda poskytne půjčku.
Po rozdělení materiálů do předem připravených skladů přichází na řadu příprava karet budov a kol. Na začátku mají hráči k dispozici startovní budovy stavitelství a stavební firmy. Později v průběhu mohou hráči dokupovat základní, případně speciální budovy ze společné zásoby budov. V předem stanovených kolech se rozšiřuje i zásoba budov, které vlastní přímo město a které mohou soupeři využívat. Hra má různý počet kol při různém počtu účastníků, například při klání tří hráčů má 18 kol (u zkrácené varianty 12). Jedno kolo se skládá ze sedmi tahů, v kterých se všichni pravidelně střídají.
Tah jednoho hráče se skládá ze dvou částí. V první části pomocí dřevěné lodičky popojede o jeden kupředu na žetonech doplňování a dodá uvedené suroviny do městského skladiště. V druhém kroku má možnost si vzít jeden typ suroviny ze skladiště nebo využije některou z již vyložených budov. Suroviny hráč potřebuje ke tvorbě jídla, z obilí chleba, z krávy maso, ale také ke stavění a získávání peněz.
Po každém kole otočí hráči kartu kola, na jejímž rubu se nachází jedna loď, kterou si některý z hráčů v průběhu svého tahu může koupit. Začíná se s lodí dřevěnou, následuje železná a ocelová a na konci na vás čekají luxusní parníky. Než bude možné nějakou loď vypustit na vodu, musí mít jeden z hráčů postavenou loděnici (příp. její modernizaci pro stavbu lepších lodí). Poté je možné využívat lodí k převážení surovin a dostávat za jejich odvoz peníze. Další výhodou lodi, kterou oceníte zejména ve vyšších kolech, je snižování počtu potřebných jídel na konci kola (viz níže). Na každé kartě kola je na líci uvedeno množství jídla, které hráč zaplatí, pokud město staví budovu, nebo jestli probíhá sklizeň (množí se zvířata, násobí se obilí).
Kupování budov je dobrovolnou akcí každého z hráčů, pokud máte dostatek peněz nebo surovin k jejímu postavení, můžete si budovu pořídit. V případě koupení budovy můžete budovu hned využít. Pokud ovšem nemáte potřebný finanční obnos, zaplatíte pouze surovinami, které jsou uvedeny na kartě, a k jejímu postavení musíte spotřebovat ještě jednu akci v podobě návštěvy stavitelství.
Vlastnictví budovy přináší hned dvě výhody. Na konci se vám její hodnota započítává do celkového zisku a navíc v průběhu hry vybíráte od spoluhráčů za její návštěvu určitý poplatek (uvedený na kartě). Pokud byste potřebovali peníze, můžete své budovy prodat městu, ovšem pouze za poloviční cenu.
Jako v Agricole je i v Le Havre důležité uživit své zaměstnance, proto na konci každého kola dochází k zaplacení určitého počtu jídel, případně peněz. Je tedy důležité si hned na začátku zajistit nějakou dobrou budovu, která vám přístup k jídlu usnadní. Například udírna ryb vám z ryb s hodnotou jídla jedna získaných ze skladiště udělá potravinu uzené ryby s hodnotou dvě.
Pokud hráč nemá dostatek jídla a nemá lodě, které mu tento povinný počet jídel snižují, má několik možností, jak tuto situaci vyřešit. Jídlo může nahradit franky (ne naopak), může prodat budovy nebo si vzít půjčku od banky. Půjčka od banky je samozřejmě nevýhodná, za půjčku dostanete 4 franky a při jejím splacení musíte bance vrátit 5 franků nebo 7 na konci hry.
Výhodou je, že hráč není penalizován za jednostranné zaměření obchodu, například když vyrábí jenom ocel a loví ryby. Specializace byla v Agricole na konci hry penalizována, takže pokud vám některá z věcí chyběla, odečítaly se vám body.
Hra končí v okamžiku otočení poslední karty kola. V tento okamžik může hráč zahrát ještě jednu akci, před celkovým vyhodnocením hry. Vítězem se stává hráč s největší hodnotou vlastnictví, včetně hotovosti. Suroviny se do sumy nezapočítávají.
Le Havre je dobře propracovaná strategická hra s velkým potenciálem. Je určena pro 1-5 hráčů, přičemž stejně jako v Agricole je hra pro jednoho hráče myšlena spíše jako trénink a rozmyšlení si taktiky pro plnohodnotné hry. Samozřejmě i v ní lze hrát na nejvyšší zisk a překonávat tak svoje rekordy a optimalizovat strategie. Ty však často ve hře více hráčů vezmou za své, kdy vám někdo přebere loď, budovu nebo vybere skladiště.
Le Havre nabízí dvě varianty hry: zkrácenou a plnou verzi. Zkrácená verze se liší především dobou hraní a přípravou hry, nepoužívají se při ní karty speciálních budov. Zážitek ze hry však není nijak výrazně poznamenán, ačkoliv pochopitelně plná verze nabízí širší strategické možnosti.
V našich očích se Uwe Rosenbergovi podařilo překročit vlastní stín v podobě Agricoly a dokázal stvořit ještě lepší hru, která sice neobsahuje roztomilá dřevěná zvířátka nebo spoustu herních komponent, ale zato její hraní plyne ještě lépe než u minulého díla. Méně přístupná pro širokou veřejnost bude díky faktu, že hráči kromě figurky lodě, surovin, skladiště a žetonu pro obsazování budov nevlastní žádné svoje komponenty. Nestaví dům, nesejí a nesklízejí na vlastních polích a nemohou se starat o svůj vlastní dobytek.
Hra je vhodná jak pro dva hráče, tak i pro pět, mechanismus je velmi vyvážený. Jediné, co s přibývajícím počtem soupeřů neúměrně roste, je čas potřebný k jejímu dokončení, protože se můžete dostat až na dvacet kol (= 20×7 tahů hráčů). Pokud tedy budete plánovat partii ve čtyřech nebo dokonce v pěti, doporučujeme si rezervovat nejlépe celý dlouhý zimní večer.
Karet budov naleznete v balení velké množství, takže se nemusíte bát, že by se Le Havre rychle ohrál. Naopak každá hra bude jiná, protože speciální budovy přicházejí do hry náhodně. A pokud byste si tím nebyli ani tak jisti, můžeme vás uklidnit, protože na jaro se ve světě chystá první rozšíření této loděnické hry s názvem Le Grand Hameau, které Uwe Rosenberg připravoval ve spolupráci se samotnými fanoušky.
Kvalitní zpracování ve společnosti propracovaného herního principu dělá z Le Havre hru, která je povinností pro každého fanouška pokročilých deskovek. Na první hraní je ještě o trochu přístupnější než Agricola a díky tomu už od počátečních partií nabízí skvělou zábavu se spoustou zážitků, které však ani po mnoha soubojích nepolevuje.
Více o hře.
+ vyvážený herní mechanismus
+ komplexnost
+ absence náhody
+ možnost tréninku
+ variabilita her
+ zpracování
- časová náročnost
- na první pohled méně líbivá
