Každý z nás má svůj vlastní domeček. Pokud máme jít domů sami, nikdy nezabloudíme. Jenže jednou za čas nám s naší cestou pomáhaly děti. Byla to tradice, která se v naší zemi tradovala už desítky let. Ale teď se zdá, že všechno je jinak. Cestovat domů budeme muset i několikrát denně od chvíle, kdy podle nás vytvořili deskovou hru..
Hra Colorama patří do naučné rodiny LOGO, které mají podtitul Hraj si a uč se! V češtině ji u nás distribuuje společnost Ravensburger, která současně stojí i za jejím vydáním. Celá hra vyšla v roce 2011 a autory jsou E. Geister a M. Lehmann. Za jednoduchou grafikou a zpracováním stojí studio Kinetic.
Celá hra se skrývá ve žluté krabici, do jejíhož nitra nás zve usmívající se červený šestiúhelník. Za ním je velký domeček plný barevných bytů pro různé tvary. Uvnitř krabice pak malí hráči najdou právě takový jeden velký dvouvrstvý herní plán, obsahující celkem čtyřicet barevných bytečků. Spodní deska zaručuje, že dílky po vložení z plánu nevypadnou.
Na dně krabice, pod samotným domečkem, se ukrývají čtyři pytlíky plné plastových dílků. Tyto vysoké kameny mají čtyři barvy (červená, zelená, žlutá a modrá) a především tvary, kterými se liší. Zastoupeny jsou zde všechny klasické tvary a navíc šestiúhelník a netradiční lichoběžník. Spolu s nimi bydlí na dně krabice také dvojice kostek.
V pravidlech se hráči naučí hned čtyři hry. První dvě se zaměřují na poznávání barev a tvarů a jsou zaměřeny na ty nejmenší hráče. U obou se hráči jednoduše snaží umisťovat nebo získávat dílky. V druhé hře s kostkou už se hraje i na vítěze, protože hráči se snaží správným umisťováním nasbírat co nejvíce kamenů.
Tyto dvě varianty jsou určené už pro malé děti kolem tří až čtyř let. Nabízí jim vstup do světa barev a tvarů, které jinak představují různé krychle, do kterých si děti dílky hází samy. Tady u toho mohou ještě mezi sebou soupeřit a používat kostku. Jedná se o příjemné zpestření ve vývoji menších dětí.
Titulní hra ale nese až pořadové číslo tři a jedná se o základní verzi (pak následuje ještě Colorama pro odborníky). Na začátku partie hráči rozloží všechny dílky na jejich místa do desky. Začínající hráč pak dostane obě kostky a vzít si k sobě může pouze dílek, který má odpovídající barvu i tvar. Vyhrává ten, kdo jich dokázal nastřádat nejvíce, jakmile je herní plán prázdný.
Tato hra je napínavější, ale náhoda v kostkách má za následek také to, že je mnohem víc náchylná na štěstí. Na začátku partie vše vypadá v pořádku, ale jak se blíží konec, najednou velice často hráčům padají již rozebrané kombinace a to přesto, že každý druh dílku je na desce rovnou dvakrát (v převrácených podobách).
Bohužel díky tomu se partie může nepříjemně protáhnout čekáním na ty poslední správné kombinace. Hra už pak není zábavná jako na začátku partie, proto doporučujeme skončit partii s dětmi už ve chvíli, kdy na plánu chybí posledních pět dílků.
To Colorama pro odborníky funguje úplně stejně. Pouze se hráči snaží dílky na desku umisťovat a neberou je od sebe. To je pro děti těžší, protože musí poznat tvar na svém dílku a pro něj pak ještě najít správném místo na desce. S hrou se však pojí všechny výtky, které jsme měli již k předchozí třetí verzi.
Colorama funguje nejlépe v těch základních verzích, které mají krásně výukový nádech. Jakmile se ale do partie přidá druhá kostka, najednou je vše příliš náhodné a herní doba se nedá odhadnout. Důsledkem smůly může trvat třeba i půl hodiny, ačkoliv většina dílků je rozebraných (či umístěných, podle verze) během minut dvaceti. Pro malé děti od pěti let, kterým je hra určena, je takový čas už dost dlouhý na udržení pozornosti.
Navíc všechna políčka mají předem dané rozestavení. Kdyby byl herní plán tvořený několika deskami měnícími rozložení, bylo by to pro děti mnohem zajímavější. Takto se po několika partiích vše příliš opakuje.
Bohužel jako výsledek (přes pěkné zpracování) nemůžeme tuto hru doporučit pro její kvality všech variant. Poskytuje sice zábavu a možnost, jak se naučit barvy a tvary, ale na trhu existují i lepší hry, které to dělají zábavnější a zajímavější formou. Colorama tentokrát začala s dobrou myšlenkou, ale příliš tkví na kostkách.
+ pěkné první dvě (jednodušší) varianty
+ už od tří let
+ kvalitní zpracování
- náhoda může nepříjemně protáhnout hru (u těžších verzí)
- pouze jedno rozložení herního plánu
