Není jednoduché vždy pokračovat kupředu. Někdy vás zastaví nečekané okolnosti. Každá taková překážka jde překonat, ale stojí spoustu sil a energie. Raději byste udělali krok stranou, jenže to není možné.
A přesně takové problémy čekají na hráče, pokud si pořídí původní českou hru Maiak. Ta vychází v produkci firmy Ufo Hry, ve spolupráci s Maty Moves. Jejím autorem je Patrik Vaverka, který svůj nápad v roce 2019 dotáhnul až k vydání. Hra byla vyrobena s pomocí laserového řezání a gravírování.
Právě proto ji najdeme v elegantní dřevěné krabičce s odklápěcím víkem. Na hráče čeká uvnitř sada pětadvaceti čtverečků, které dle předepsaného barevného vzoru rozloží do čtvercového rámečku. Tím vznikne herní plocha. Proti sobě se pak posadí dvojice soupeřů, rozdělí si barvy (černou a bílou) a každý dostane odpovídající sadu pěti kamenů. Ty rozmístí do spodní řady ze svého pohledu.
Kameny jsou tedy naproti sobě, ale právě tak to nebude moci zůstat. Hráči se o d té chvíle střídají v tahu, který není pouze o pohybu. Povolený pohyb je vždy pouze vpřed, ať už přímo nebo šikmo do strany, a to pouze na volné pole.
Jenže pouze na modrá pole lze vstoupit zdarma. Výjimkou je ještě posun po stejné barvě v případě, že hráč už zaplatil. V partii ale není žádná měna. Cena je mnohem vyšší. Za vstup na zelené, žluté nebo červené pole musí hráč zaplatit několika svými kameny. Je tedy jasné, že takový pohyb lze dělat pouze velmi výjimečně, protože ve hře je kamenů pouze pět a neexistuje žádný způsob, jak jej získat zpět. Zaplacený kámen je prostě odstraněn ze hry.
Na začátku kameny stojí na různých barvách a každý má volnou svoji jinou cestu napříč plánem a to hned několika cestičkami. Je tedy pouze na hráčích, jak a kde se zrovna potkají. Když na sebe bílé a černé kameny narazí, mohou na sebe pohybem šikmo útočit. Při šikmém útoku je znovu třeba respektovat pravidlo o barvách, ale poté je napadený kámen okamžitě vyřazený z boje.
Tím ale tah hráče nekončí. Jakmile se posune (a případně zaútočí), může ještě provést výměnu. A to je přesně srdcem celé hry, protože umožňuje prohodit libovolné dvě volná sousední herní pole na plánu a tím si vytvářet barevnou cestu, která bude výhodná nebo zcela bezplatná.
Partie pokračuje dál posunem kamenů, výměnou podkladových destiček a útoky až do chvíle, kdy jeden z hráčů ztratí poslední kámen. Nebo do momentu, kdy se některý ze soupeřů nemůže posunout kupředu. Ale vás asi nezajímá to, jak prohrát. Pokud si tedy hráč jde za vítězstvím, pak může hru ukončit pouze tak, že jedním z kamenů dorazí na soupeřovu startovní linii.
Maiak je hrou, která neskončí vždy dobře. Opravdu úspěšně prokličkovat celý plán chce dostatek plánování, zpočátku trochu štěstí (že se soupeř přehlédne a uvolní vám pozice) nebo alespoň hodně soustředění. Přemýšlení se totiž u této partie rozhodně nevyhnete.
Abstraktní hry umí být kouzelné a návykové. A je dobře, že Maiak mezi ně náleží. Právě hry, ve kterých se hráči snaží někam dostat, bývají v tomto žánru opravdu nejzajímavějšími. A kombinace nápadů, kolem kterých se novinka točí, ji odlišuje od konkurence.
Navíc je hra odlišná ještě zpracováním. Určitě vás potěší, že v balení nenajdete žádné zbytečné plastové komponenty, ale hra je přátelská k životnímu prostředí. Krabička počítá s tím, že budete hry od Maty Moves sbírat, protože má na zadní straně název, který půjde přečíst po založení do knihovny.
Placení za pohyb tu je hlavně proto, aby hráče omezovalo a nutilo přehazovat destičky. Bez toho se prostě nepohnete kupředu. A když nemůžete kupředu, znamená to, že jste o krok blíž k porážce. Kameny je třeba využívat všechny.
Hráči mají možnost na sebe útočit a určitě ji i využijí. Současně to je ale i o tom, co si mohou dovolit, protože ani útok obvykle není zadarmo. Je tedy často důležité, co to hráči přinese. V rámci partie hrozí nerozhodná situace, pokud oba hráči opakují stejný tah stále znovu a znovu. Jenže před přehozením ještě přijde vždy pohyb, takže se i stav na plánu s každým tahem mění. Není to tedy remíza a děj se dříve nebo později posune kupředu.
Mnohem zásadnější je přeskládání mapy tak, abyste soupeři znesnadnili postup kupředu. To bude obvykle vaše hlavní motivace. Teprve v druhé fázi je možné myslet na svůj vlastní úspěch.
Partie jsou na abstraktní hru docela rychlé a můžete klidně počítat s rozumným limitem dvaceti minut. Díky tomu vždy budete mít čas na odvetu.
Je zřejmé, že mít první tah je výhoda. Toho si je vědom i autor, který doporučuje odehrát sudý počet partií. To ale současně znamená hrát tak dlouho, dokud jeden z hráčů nedokáže vyhrát i s nevýhodou druhé startovní pozice. Do té doby bude situace stále nerozhodná. To je právě jediný opravdový problém, který na hře vidíme.
+ pohyb a přehazování
+ dřevěné zpracování
+ herní doba
+ pro dva
+ placení za pohyb hráče omezuje
+ možnost útočit na soupeře
- výhoda prvního hráče a tedy nutnost odvety
