Ani naši nejlepší a nejchytřejší vědci se nedokáží rozhodnout. Je naše galaxie malá nebo velká? Vždy to záleží na úhlu pohledu. Z povrchu naší planety bude určitě obrovská, ale to nemusí platit vždy a všude. Stačí jen trochu změnit perspektivu a galaxie může být jen zrnkem v pískovišti celého vesmíru.
Dnes se v něm můžeme dobrovolně utopit díky nové hře Malé velké galaxie, kterou vytvořil Scott Almes a vydal ji v roce 2015 pod hlavičkou svojí firmy Gamelyn Games jako další v řadě Malých velkých (Tiny Epic) her. Už dříve jsme tu měli Malá velká království. A stejně tak se i tentokrát vydání v češtině chopila společnost REXhry.
Krabička je stejně velká, jako byla ta minulá, tedy jen o kapku větší než u karetních her. Na víku najdeme vesmírné lodě a také bláznivě vypadající název složený ze tří různých fontů. Ale to už nás gravitace nejbližší planety vtahuje dovnitř a my padáme pod víko, kde se na nás připravuje přepadení všemi možnými komponentami.
Tam dole na dně krabičky jsou karty dvou velikostí. Ty větší představuj jednotlivé titulní galaxie s pořádnou dávkou stupnic, ať už je jejich smyslem sledování stavu zdrojů, impéria, vítězných bodů nebo flotily. Ale zatímco galaxií je „jen“ pět, planet pro ně je rovnou čtyřicet. Každá taková karta pak má zase nějakou tu stupnici se symboly, ale také box s textovým efektem. Planety mají také symbol produkce (kultura nebo energie) a vítězné body ve víru řítícím se do černé díry.
Do hry ale také patří tucet karet tajných misí s textovými popisy, sedm černých akčních kostek se symboly a pak dřevěné komponenty v barvách hráčů. Ty představuje dvacítka lodí (čtyři pro každého) a po jednom kuse žetonů kultury, energie a impéria, které budou sledovat stav zdrojů na stupnici galaxie.
Na začátku partie si hráči vyberou každý jednu galaxii. K ní dostane odpovídající vybavení, tedy lodě a žetony v odpovídající barvě. První dvě lodě začnou svoji pouť ve středu galaxie, zatímco další dvě jdou rovnou na stupnice flotily, kde jsou startovní místa označené čtverečky, odkud mohou do hry vstoupit později. Stejně tak si označí hráči stupnici zdrojů a to hned položením dvou žetonů – kultury a energie. Pak už na kartě galaxie zbývá položit pouze žeton na stupnici impéria, který poskytne hráčům lodě a kostky v jejich tahu. Ale každý ze soupeřů dostane také dvě náhodné karty tajných misí a jednu z nich si vybere.
Potom už pokračuje příprava obecnými kroky. Ty se týkají hlavně karet planet, z nichž vyloží hráči o dvě více, než je účastníků partie a tím vytvoří nabídku nově objevených planet. Vedle nich položí také zásobu všech sedmi kostek a také jednu kontrolní kartu, kterou jsme tak nějak zapomněli zmínit v popisu komponent – má na sobě právě sedm aktivačních polí pro stejný počet kostek.
Stav hráčovy galaxie určuje, kolik kostek má k dispozici. Právě tolik jich vezme k sobě, když na něj přijde řada a hodí s nimi. Symboly hráči zpřístupní některé akce k provedení, ale on je nemusí všechny využít. Navíc může jedenkrát zdarma přehodit libovolný počet kostek, další opravy pak stojí vždy jednu energii.
Když se hráč rozhodne využít některý ze symbolů, přesune kostku na jedno ze společných aktivačních polí. Právě v tuto chvíli mají ostatní admirálové vesmírných letek šanci využít tuto akci také, ale musí za to zaplatit jedním bodem kultury. Následně aktivní hráč a po něm i další, kdo zaplatili, provedou příslušnou akci (jednu z šesti v nabídce).
Hráči tak mohou získávat zdroje (za lodě na orbitě či na povrchu planet produkujících danou surovinu – pro každý zdroj je zvláštní akce), ale především se pohybovat mezi galaxiemi. Takzvaný přesun lodi umožňuje se s plavidlem přesunout, přistát a provést akci planety. Ovšem kromě toho může hráč se svým letounem zůstat na orbitě (postavit ji na první pozici kolonizační stupnice), a tak se vydat na cestu kolonizace daného vesmírného tělesa. Políčka na planetách může sdílet více plavidel.
Právě taková kolonizace je dalším ze symbolů, které hráči objeví na kostkách při házení. Za posun na stupnici planety bude hráč potřebovat diplomacii nebo ekonomiku, což snadno rozliší podle symbolu na konci stupnice. Právě tuto ikonu potřebují na kostce, aby se mohli posunout vpřed a udělat daný svět obyvatelnější. Hráč, který planetu úspěšně kolonizuje, získá její kartu (zasune ji pod kartu své galaxie) a natištěné vítězné body.
Poslední symbol nabízí možnost aktivovat speciální vlastnost své galaxie nebo některých svých osídlených planet. Když hráč aktivoval poslední kostku nebo už nechce další symboly využít jeho tah končí a na hodu je další v pořadí. Partie pokračuje tak dlouho, dokud některý z kolonizátorů nezíská karty o celkové hodnotě 21 bodů. Tím hráči vstoupí do závěrečné fáze, kde začne hrát důležitou roli tajná mise v držení každého z účastníků. Dostane za ni body a ještě navíc získá bonus za úroveň svého impéria. Teprve po součtu těchto bonusů je možné určit vítěze s nejvyšším bodovým ziskem.
Malé velké galaxie jsou přesně takové, jak slibuje jejich název. Jsou malé rozměry, ale velké zážitkem, protože nabízí opravdu plnohodnotný pocit z objevování a dobývání vesmíru. Hráči mezi sebou sice přímo nebojují, ale místo toho se soustřeďují právě na již zmiňovaný průzkum, respektive kolonizaci okolních planet v nabídce.
Při pohledu na název a od chvíle, co jsme hru spojili s Malými velkými královstvími, jste určitě měli strach, že se bude jednat o podobnou hru, jen tentokrát změníme měřítko. Pro vás všechny (kteří jste nečetli náš zjednodušený popis pravidel) máme výbornou zprávu. Galaxie jsou úplně jinou hrou.
Tahle hra je pravděpodobně ještě o fous lepší, než byla už několikrát zmíněná Malá velká království. Volba akcí tu je tentokrát řešena klasickým způsobem s kostkami, ale hráči mají zcela volnou ruku v tom, kolik ikon ve skutečnosti využijí. Navíc přehazování se stane vaší zásadní zbraní na cestě k opakovanému využití jedné akce v tahu.
Hra je dostatečně strategická. Nejde jen o výběr planet, které navštívit a způsob využití hozených akcí, ale především o přetlačování na orbitě jednotlivých světů. Hráči budou o kolonizace planet soupeřit a často na stupnici budou lodě všech barev. Ve dvou je stále ve hře dostatek plavidel a také menší počet současně odkrytých planet, takže hra zůstává dostatečně napínavá a kontaktní.
A pak je tu ústřední motiv využívání akcí v průběhu tahu soupeře. Do této chvíle by se dalo říct, že kola protivníků mohou být trochu dlouhá, ale když vám řekneme, že do nich můžete za drobný poplatek zasáhnout, rádi svůj názor změníte. Hra díky tomu získává tempo, ale především dává hráčům netušené strategické možnosti.
Kromě klasických akcí tu je řada textových dovedností, kterými je možné si vylepšovat stav svého impéria. Za to pak může hráč házet více kostkami nebo létat po vesmíru s větším množstvím plavidel.
Už takhle toho je dost a to jsme ještě nezmínili solitérní variantu, pro kterou se používají druhé strany karet galaxií. A tady byste měli využít jedinečnou možnost zahrát si duel proti kostkami řízené inteligenci, kterou jen tak nikde jinde nedostanete. Stojí to za to a je to překvapivě zábavné.
Na to všechno, co ve hře zažijete, vám bude stačit na dohrání rozumných třicet minut, ale pouze ve dvou hráčích. Ve čtyřech už překonáte snadno hodinovou laťku. Hra se snaží být osekaná na rozumné minimum, neobsahuje žádné souboje, ale obsahuje stále dostatek hvězdného prachu, aby celkový pocit z vesmírného dobrodružství byl i tak velmi dobrý.
Malé velké galaxie dokazují, že velikost není všechno. A že ani hra v malé krabičce nemusí být dohraná za třicet minut, jak tvrdí krabička. Nenabízí nic nového, ale všechny ty dobroty smrskává do krabičky malých rozměrů a nabízí i tak opravdu konfliktní a zábavný celek. Malé velké galaxie jsou malou hvězdou na deskoherním nebi, která ale září o to jasněji.
<br><br>
Více o hře.
+ neustálá obměna planet
+ soupeření na orbitě
+ kostky k volbě akcí (ověřený způsob)
+ výborný solitérní mód
+ dostatečně strategické
+ atmosféra
+ akce v tahu soupeře
- delší herní doba ve vyšším počtu hráčů
